V předminulých nedělních Otázkách Václava Moravce si předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková postěžovala, jakým problémem je, když nemám strategii energetické bezpečnosti. Není první. A nejde jen o strategii v této oblasti.

Naše politická scéna se ocitla v jakémsi prazvláštním patu, jaký jsme asi v polistopadovém období nezažili. A těžko proto hledat nějaký příměr. Momentálně na to možná má vliv i ukrajinská krize. Ta spolu s někdejší jugoslávskou představují asi nejvážnější přímou bezpečnostní hrozbu v posledním čtvrtstoletí. To do určité míry tlumí i vnitropolitické spory.

Slabá role opozice

Co rozhodně nelze zároveň přehlédnout je slabá role opozice. A to je v demokracii vždy velká škoda. Za opozici vlastně vehementněji mluví jen Miroslav Kalousek. Tomu se na první pohled mluví lehce, ale málokdo mu věří, většina lidí si myslí, že největší odpovědnost za sedmileté vládnutí pravicové koalice má on. Je také nejméně oblíbeným politikem, což hlavního mluvčího opozičních sil do určité míry diskvalifikuje.

Pokud jde o TOP 09 jako nyní nejsilnější opoziční stranu, někdejší atraktivní role Karla Schwarzenberga se vytrácí. Stejně tak kdysi aktivní Petr Gazdík ustoupil do pozadí a jeho nástupe v čele STAN Martin Půta se teprve začíná prosazovat. Leoš Heger je spíše znám jako exministr zdravotnictví a o Heleně Langšádlové málo lidí přesně ví, do které strany vlastně patří — podařilo se jí však popudit proti sobě seniory svým odmítáním zvýšení jejich důchodů.

Ještě svízelnější situace je v ODS. Nemluví za ni v podstatě nikdo, a když se na veřejnosti objeví Petr Fiala, jeho vystoupení moc přesvědčivá nejsou, vadí jim kantorská dikce. Moc v tom nezměnil ani jeho pokus o bojovnější rétoriku na mimořádné konferenci ODS. Působení prvního místopředsedy a europoslance Jana Zahradila je pro krajní protiunijní postoje pro stranu spíš kontraproduktivní.

Kdysi aktivní a pro mnoho lidí přesvědčivá Miroslava Němcová spíše mlčí. A tak situaci často zachraňuje místopředseda Martin Kupka, kterého kdyby měl hodnotit Miloš Zeman, tak by o něm asi řekl, že se vysokou politiku teprve učí. Z řad ODS lze pociťovat i strach, co se ještě může dít kolem expremiéra Petra Nečase.

Chce vůbec někdo strategickou iniciativu převzít?

Co je z hlediska tématu nejvážnější, z vystoupení opozičních politiků bývalých vládnoucích koaličních stran není patrné, že by chtěli převzít strategickou iniciativu. Reakce jsou většinou dílčí a není z nich patrné, zda vycházejí z promyšleného opozičního politického programu.