Za všechno může kapitalismus?

Josef Poláček popisuje tři skupiny lidí podle toho, jaký je jejich vztah ke kapitalismu. V očích třetí skupiny je tento systém principiálně deformovaný, negativní, člověku škodící ekonomický a společenský pořádek.

Co se poměru veřejnosti ke kapitalismu týče, pak je možno ji názorově rozdělit v podstatě do tří velkých skupin.

Jedna skupina vlastně vůbec neuznává pojem „kapitalismus“ jako platný; pro její příslušníky se jedná o ryze ideologicky zabarvenou floskuli. Namísto toho používají pojmů jako „svobodná tržní ekonomika“, či „svobodný trh“. To znamená, že to, co se obecně rozumí pod pojmem „kapitalismus“, je z jejich hlediska prostě ten jediný přirozený způsob ekonomické aktivity, kde každému je umožněno uplatnit sám sebe a své ekonomické zájmy, čistě jenom na základě svých osobních schopností a dovedností.

Druhá skupina populace sice uznává a chápe, že něco takového jako kapitalismus přece jenom existuje; je pro ně nepřehlédnutelné, že to, co původně mělo být onou „svobodnou ekonomikou“, ve skutečnosti vytváří hierarchické struktury a závislosti, kde o nějaké rovnosti ekonomických subjektů může být hovořeno jenom ve velice relativním smyslu.

Tato skupina tedy vidí, že kapitálově silné subjekty zaujímají dominantní roli jak v ekonomice, tak ale i v politice, ve státních strukturách, a mají snahu je čím dál tím více ovládnout. Nicméně, tato skupina populace nevidí celou situaci až přespříliš dramaticky; její smysl pro realitu jí říká, že lidská společnost byla vždycky rozdělena na úspěšnější a méně úspěšné, na ovládající a ovládané, a že stejně nakonec vždycky a všude byly „peníze až na prvním místě“.

Tato část populace si tedy uvědomuje určité negativní projevy a rysy kapitalismu; ale v podstatě tento systém považuje také za víceméně přirozený, jakožto novodobou podobu odvěkého soupeření o ekonomický prospěch a s tím spojenou politickou moc.


Za co všechno může kapitalismus a za co masa spotřebitelů vytvářející kapitalistický trh? Foto neznámého autora, Internet

Třetí skupina populace však vidí celou záležitost zásadně a radikálně jinak. Kapitalismus, to je v jejích očích principiálně deformovaný, negativní, člověku škodící ekonomický a společenský pořádek, který s sebou nevyhnutelně přináší vykořisťování, ekonomickou a sociální nerovnost, podřízenost celé společnosti pod diktát kapitálu a odosobněné, odlidštěné mechanismy trhu.

Tento kapitalismus je tedy bezpodmínečně nutno odstranit, zrušit, zničit – neboť jedině tak je možno obnovit přirozené, harmonické, skutečně humánní vztahy ve společnosti, mezi všemi lidmi navzájem.

Takže, tolik prvotní dělení. Cílem tohoto textu není teď stavět tyto názory proti sobě navzájem, uvádět argumenty pro či proti. Zastavme se ale podrobněji u té skupiny třetí, té která zásadně a radikálně odmítá a zavrhuje kapitalismus jako takový; neboť legitimita či ilegitimita jejího postoje je klíčová pro sebedefinování celé levice.

Podle přesvědčení této názorové skupiny je tedy všechno principiálně špatné, co je nějakým způsobem spojeno s fungováním kapitalismu. Kapitalismus je vinen zásadně vším, co stávající společnost dělá špatnou; co jí znemožňuje žít přirozeným, harmonickým životem.

Prozkoumejme si teď na jednom zcela konkrétním případě, do jaké míry je tento zásadně odmítavý postoj ke kapitalismu odůvodněný, a jaké jsou jeho souvislosti. Vezměme si třeba pojem umění. V podstatě kdykoli v rozhovoru s nějakým zastáncem tohoto vůči kapitalismu zásadně kritického postoje padne slovo „umění“, pak vzápětí od něho jako podmíněný reflex je vystřelena odpověď: „Umění je přece za kapitalismu naprosto podřízeno diktátu trhu! Komerční umění!

Což má znamenat v podstatě toto: za podmínek panujícího kapitalismu není reálně možno vytvářet pravé, ryzí umění, protože na kapitalistickém trhu se prosadí jenom plytká, masová produkce, na které investor v oblasti umění může nejlépe vydělávat.

Každý umělec, i ten nejtalentovanější, se nakonec musí podřídit tomuto diktátu trhu; jinak se musí smířit s tím, že jeho umělecké výtvory zůstanou přístupné jenom několika málo jednotlivcům, povětšině z jeho nejbližšího okolí. V žádném případě nemůže počítat s tím, že by se svým nekomerčním uměním kdy mohl sám uživit.

V této rovině jsou bezpochyby všechny tyto výtky vůči kapitalistickému trhu s uměním naprosto oprávněné. Za stávajících podmínek vždy bezpečně vítězí masová komerční produkce, přizpůsobená plytkému vkusu esteticky nenáročného masového publika.

Jenže: je tohle opravdu celá pravda? Může za všechno negativní na tomto poli opravdu jenom kapitalismus? Připomeňme si: podnikatel na poli umění chce samozřejmě v prvé řadě vydělávat, produkovat zisk; umělecká hodnota díla je pro něj naprosto druhořadá. Ale – bránilo by mu snad něco zásadně v tom, produkovat opravdu hodnotné umění, kdyby o něj byl zájem? Kdyby o něj byl zájem na uměleckém trhu? Vždyť – kým je vlastně vytvářen tento trh, jeho charakter?

Vytváří ho jenom ten samotný obchodník s uměním, kapitalista? Nevytváří snad tento trh – tento masový, komerční, plytký trh s uměním - daleko spíše ta velká masa spotřebitelů, kupců, uživatelů umění? Kdyby byl na trhu zájem, kdyby byl hlad po opravdovém, po kvalitním umění – pak by obchodník s uměním samozřejmě neměl sebemenší problémy s tím, tento masový trh zásobovat hodnotným uměním se stejnou produkční intenzitou a se stejným nasazením, s jakým ho dnes zásobuje uměleckým kýčem.

Takže: komerční, „kapitalistický“ trh s uměním naprosto sám nezpůsobuje a nezaviňuje nadvládu plytkého komerčního umění nad uměním hodnotným; komerční trh je v podstatě jenom multiplikátorem, který zesiluje, znásobuje ty faktory a tendence, které jsou v samotné společnosti už tak jako tak přítomny.

Zajímavé na celé té věci je: když se člověk ponoří do hlubších rozhovorů o umění právě s těmi nejradikálnějšími kritiky komerčního uměleckého trhu – pak se velmi často ukáže, že jejich vlastní schopnost odlišovat opravdu ryzí umění od pouhého vnějšího líbivého dojmu je sotva jen průměrná! Jejich postoj k umění je sice možná nekomerční; ale to ještě zdaleka neznamená, že by se přes tento čistě odmítavý postoj k masovému umění dokázali vypracovat k výšinám skutečně autentického estetického vnímání a prožitku.

A tady se dostáváme k samotnému jádru věci: celý ten postoj zapáleného bojovníka proti umělecké komerci může být případně také jenom nakonec velice lacinou pózou: já přece tak zaníceně brojím proti komerci v umění, tak co po mě ještě chcete?

Abych snad svůj čas utrácel nějakým namáhavým sebevzděláváním v oblasti estetiky, abych se vypracovával nad přirozený estetický naivismus lidské mysli, k pravým výšinám uměleckého vnímání? Jdete mi s něčím takovým, já musím přece dál neúnavně bojovat proti kapitalismu na poli umění!

Takže, tohle byl jeden konkrétní příklad, z oblasti umění. Ale, co platí na tomto jednom – napohled specifickém – poli, to platí i ve všech ostatních oblastech antikapitalistického boje natolik všeobecně, že by to snad bylo možno formulovat vysloveně v podobě přírodního zákona. Ať přijde řeč na jakýkoli problém existence člověka, pro zastánce antikapitalistické doktríny je všechno naprosto jasné: za všechno může kapitalismus.

Proč člověka po celé trvání jeho pozemské existence doprovází egoismus a bažení po vlastním prospěchu? - Na vině je kapitalismus. Odstraňme kapitalismus, a ze všech lidí rázem budou naprosto altruistické bytosti, jejichž jediným zájmem a životním cílem bude blaho všech ostatních.

Proč lidský druh – tento homo sapiens sapiens – stále znovu a znovu sklouzává k obhroublejším, přízemnějším, duchovně omezenějším formám své existence, namísto k těm duchovně vyspělejším, kultivovanějším? - Za to může samozřejmě kapitalismus; zrušte kapitalismus a uvidíte, jak nám tu jako čertík z krabičky vyskočí člověk nový, člověk socialistický (komunistický, samosprávný...), který bude přímo reinkarnací a ztělesněním takových velikánů ducha, jako byli Sokrates, Ježíš Kristus, Ludwig van Beethoven a Karel Marx.

Proč lidé jsou – a vždycky byli – uzavřeni do jeskyně, do vězení svých vlastních osobních názorů, přesvědčení, ideologií, a nejsou schopni z těchto svých ideologických předpojatostí vystoupit ven, aby tuto svou životní perspektivu obohatili o životní formy a duchovní dimenze jiné? - Ovšem, za všechno může kapitalismus, který jediný štěpí o sobě homogenní společnost na náprotivné tábory, s navzájem soupeřícími ideologiemi. Odstraňte kapitalismus, a všichni lidé rázem pochopí, že existuje jenom jedna velká společná pravda o tomto světě – ovšemže ta pravda naše, ta antikapitalistická!

Zkrátka, kapitalismus je vinen naprosto vším: lidskou omezeností, lidskou zlobou, latentní agresivitou lidského pokolení, egoismem, falešnými názory a falešnými ideologiemi, vykořisťováním a černými neštovicemi.

Jaký to přece musí být krásný, úlevný pocit: jednou provždy jsme odhalili kořen veškerého zla a neštěstí ve společnosti; jakmile provedeme tu naši revoluci a toho démona kapitalismu zaženeme definitivně do nejhlubších zákoutí podsvětí, nastane konečně ten odvěky vytoužený zlatý věk lidstva. Už nebude zapotřebí den co den namáhavě a pracně bojovat za kultivování onoho stále ještě přinejmenším položivočišného druhu zvaný člověk; veškeré této námahy nás ušetří osvobozující akt té velké antikapitalistické revoluce.

Tito zapálení antikapitalističtí bojovníci chtějí převrátit svět; ale vůbec přitom neberou zřetel na samotného člověka. Oni chtějí změnit celý svět; ale ve skutečnosti nedokáží často změnit ani sami sebe.

A co si myslíte vy? Diskuse (120 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pátek, 15.Srpna 2014, 10:05:2

Dělení v úvodním sdělení není ani úplné a nakonec ani přiléhavé. Na základě mimoběžných předpokladů se dost dobře nedá přijít k použitelným závěrům.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pátek, 15.Srpna 2014, 10:21:41

O existenci kritiků kapitalismu z pozic heterodoxní ekonomie (od "podsvětí kacířů" vč.Marxe, přes na jednu stranu keynesovce, v druhém proudu od Marxem tolik kritizované Malthuse, Rosu Luxemburgovou, Keynesova dynamického souputníka Kaleckého, až k dnešní šířce kritické ekonomie postkeynesovců) ani slovo. Natož o té základní výhradě, která určuje odlišnost ortodoxních a kritických směrů od jejich vzniku až dodnes. A to otázce, zda kapitalismus funguje alespoň v rámci vlastní logiky, nebo nikoli. Zda existuje pokles míry ziskovosti, nárůst kapitálové saturace, pokles mezní efektivnosti kapitálu, tendence ke stagnaci. Zda může systém generovat globální nadvýrobu. To všechno ekvivalentní vyjádření jedné a téže otázky, stojící v základu sporu kritiků a apologetů kapitalismu.

Martin Pleva - pedagog, Brno

A co tím tedy básník chtěl říci? Pátek, 15.Srpna 2014, 10:52:32

Je kapitalismus dobrý a odpovídající lidské přirozenosti, nebo ne? Co si tedy myslíte vy, p. Poláčku?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Revoluce sociální a revoluce humanitní Pátek, 15.Srpna 2014, 12:26:34

Pane Plevo, to jsou otázky sice zajímavé a podstatné, ale pohybují se opravdu dosti mimo vlastní rámec daného textu.

Základní intencí mého článku nebyl kapitalismus jako takový (výslovně jsem poukázal na to, že zde nehodlám navzájem porovnávat a zvažovat argumenty všech tří základních skupin); nýbrž šlo mi o to poukázat na - vlastně je nutno říci: f a r i z e j s t v í určité části radikální levice, která se utápí ve verbálním antikapitalistickém patosu, aniž by byla ochotna uznat a přiznat, že celý projekt (revoluční) humanizace lidské společnosti je nemožno uskutečnit bez toho, aby se zároveň hluboce nezměnil, nezkultivoval člověk sám.

Člověk sám - to znamená, my všichni. A ne snad až někdy p o nějaké pouze ekonomicko-sociální revoluci, která by pak jakýmsi automatismem už sama vyprodukovala toho bájného "nového člověka", nýbrž tady a teď.

Anebo ještě jinak: marxistický model revoluční přeměny společnosti vychází z toho, že každý starý systém sám v sobě už produkuje elementy systému nového. Když ty elementy nového systému překročí kritickou mez, nastává čas pro revoluci.

Tomuto myšlenkovému modelu v zásadě není co vytknout. Jde o to, že všechny dosavadní revoluce se vyčerpaly v tom, že - zůstaňme u marxistické terminologie - jedna třídní společnost byla nahražena třídní společností novou, sice ekonomicky progresivnější, ale v podstatě s tím samým třídním konfliktem, jenom v nové podobě.

Jestliže tedy naším dějinným respektive revolučním projektem v současné době nemá být pouze nějaká nová forma třídního panství (jak k tomu ostatně došlo v "reálném socialismu"), nýbrž skutečně společnost zásadně nového typu, založená na principech humanity - pak se protentokrát nemůžeme spolehnout na to, že nám ty elementy nové společnosti vzniknou v dostatečné míře samy od sebe, nýbrž je musíme sami aktivně začít vytvářet.

A elementy nové humanity - to není nic jiného, nežli sám člověk. Tedy my sami, a to sice každý z nás.

Marxismus ztroskotal v prvé řadě právě na tom, že nikdy nepovažoval za potřebné zabývat se samotným člověkem. Člověk, to byl pro marxismus vždycky jenom v podstatě pasivní element velkých sociálních bloků, "tříd". Marxismus nikdy nedokázal - ani teoreticky a tedy ani prakticky - dosáhnout samotného člověka, v nitru jeho osobnosti, jeho mysli a jeho životního cítění.
A protože marxismus nedokázal člověka dosáhnout, nemohl ho samozřejmě ani změnit, v pozitivním smyslu. A teprve po provedené - sociálně-institucionální - revoluci pak marxismus začal zoufale a křečovitě hledat a vyrábět toho "nového člověka", který by byl ochoten chovat se "socialisticky", tedy konformně s novým režimem a jeho ideologií.

Toho konformního člověka tento režim sice nakonec skutečně našel (alespoň dokud ho mohl mocensky ovládat); ale toho slíbeného "komunistického člověka" nenašel a nevytvořil nikdy.

Změnit člověka, to je totiž daleko větší práce a daleko větší problém, a vlastně ještě daleko větší "revoluce", nežli jakékoli revoluční převraty ekonomických, sociálních a politických poměrů.

Právě na tento fakt upozornit, bylo základní intencí mého článku.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Původní myšlenka kapitalismu? Pátek, 15.Srpna 2014, 12:32:24

"kapitalismus přece jenom existuje; je pro ně nepřehlédnutelné, že to, co původně mělo být onou „svobodnou ekonomikou“, ve skutečnosti vytváří hierarchické struktury a závislosti" ?

Kapitalismus není projekt, který se možná odchýlil od své původní myšlenky jako třeba křesťanství nebo socialismus. Nevznikl tak, že by se nějací intelektuálové sešli v kavárně, vymysleli ho a dali podnět k jeho realizaci. Takle vznikla třeba opera, myšlenka osvobození otroků v Britském imperiu a řada jiných věcí, ale kapitalismus ne.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kapitalismus a lidská přirozenost Pátek, 15.Srpna 2014, 12:46:43

Ale budiž, pane Plevo, abyste nedospěl k názoru, že se vyhýbám Vašim otázkám, pak tedy zde je odpověď:

1. ne

2. ano.


Ad 1: nikoli, kapitalistický ekonomicko-společenský systém skutečně nepokládám za "dobrý". Nejen z těch klasických důvodů sociální nerovnosti (to by se snad ještě dalo nějak "strávit", pokud ty sociální rozdíly nebudou příliš příkré). Ale především z toho důvodu, že kapitalistický systém je nakonec neobyčejně p r i m i t i v n í, že lidskou - o sobě univerzální, všestrannou - lidskou bytost redukuje jenom na tvora neustále se pachtícího za ziskem a za konzumem.

Ad 2: Bohužel, ať se nám to líbí nebo ne: kapitalismus skutečně do značné míry vyrůstá z lidské přirozenosti; právě v tom spočívá jeho základní síla - a z toho také pramení ta velká potíž, dokázat ho nějak pozitivně překonat.

Svým způsobem skutečně není možno jinak, nežli konstatovat: jakýkoli opravdu humánní společenský (a ekonomický) pořádek jde p r o t i lidské přirozenosti!

Přesněji řečeno, tato "lidská přirozenost", o které je tady řeč, není v plném slova smyslu lidská - nýbrž a n i m á l n í! Je to ta přirozenost, kterou člověk sdílí v podstatě s jakýmkoli jiným živým tvorem: akumulovat tak velké množství existenčních zdrojů, kolik je jen možno. Tento základní životní pud je zakódován zřejmě v těch nejhlubších strukturách našeho genetického a tedy i řídícího systému; a na této základní danosti naší existence sotva co změní nějaká revoluce, která se vyčerpá jenom ve změně vnějších vlastnických vztahů.

To nemá v žádném případě znamenat, že máme projekt humánní revoluce lidstva prohlásit předem za nemožný, jenom s poukazem na onu zmíněnou, animálně fundovanou "přirozenost člověka".

Má to být jenom poukaz na to, že jakákoli skutečně humánní společnost jde oravdu přinejmenším z podstatné části proti této "přirozenosti člověka". A že jestli i nadále přece jenom setrváváme u úmyslu takovouto humánní společnost jednou vytvořit, pak musíme dokázat nějakým způsobem právě tuto "lidskou přirozenost" podstatným způsobem změnit, ovládnout, transformovat do sociálně přijatelných respektive pozitivních forem.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Otázka kapitalismu Pátek, 15.Srpna 2014, 13:06:57

Pane Kubičko, na tomto Vámi vyjádřeném postoji se my zde přítomní asi všichni shodneme; problém je ale právě v té první skupině populace (která reálně existuje), která kapitalismus vůbec nevnímá a neuznává jako "kapitalismus", nýbrž právě jenom a výhradně jako "svobodné hospodářství", respektive "ekonomiku volného trhu".

Nutno podotknout: termín "kapitalismus", to je čistě teoretická kategorie, kterou m y charakterizujeme určitý způsob ekonomiky profilovaný určitými vlastnostmi.

Zcela korektní (tj. hodnotově neutrální) by byla v podstatě jenom definice zhruba takového typu: agrárně-feudální způsob ekonomické produkce byl historicky vystřídán takovou formou ekonomických vztahů, kde podnikatelská aktivita jednotlivce není vázána na jeho stavovskou příslušnost či jiná privilegia, nýbrž kde každý subjekt má - z právního hlediska - zcela otevřené možnosti pro svou vlastní ekonomickou činnost.

Až teprve s e k u n d á r n ě dochází k tomu stavu, že se produkční prostředky akumulují v rukou nemnohých jedinců, což jim pak umožňuje - alespoň podle marxistického výkladu - "vykořisťovat" jiné, tj. zmocňovat se bez náhrady části jimi vytvořených hodnot.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Farizejství radikálních revolucionářů Pátek, 15.Srpna 2014, 13:16:2

Ještě k tomu farizejství oněch hurárevolucionářů: ono vlastně ani tak nejde o to, že oni by neviděli nutnost zásadní změny člověka; ale jde o to, že v jejich očích jsou to nakonec vždycky jenom t i d r u z í, kteří se mají měnit.

Oni sami jsou přece ti "dokonalí", oni jsou ti velcí revolucionáři, kteří změní celý svět, oni jsou ti světlonosiči, kteří osvobodí celé lidstvo z tenat temného kapitalismu.

Jak by mohl pak ještě někdo mít tu troufalost, po nich, těchto Velkých Osvoboditelích Lidstva, požadovat, aby oni sami, ještě před tím než provedou tu svou Velkou revoluci, aby oni prokázali ryzost svého vlastního charakteru? A to třeba jenom v takových "drobnostech", jako osvobodit se z pout své vlastní ideologické předpojatosti, svého světonázorového dogmatismu, anebo prostě a jednoduše - začít se chovat zcela lidsky slušně, a neurážet a neponižovat v diskusích své názorové protivníky?

Právě proto jsem ve svém textu na závěr použil formulaci, že tito revolucionáři chtějí přeměnit celý svět, ale nakonec nedokáží přeměnit a ovládnout ani sami sebe, své vlastní předpojatosti, své vlastní emoce. Kdo chce změnit svět, ať napřed začne sám u sebe.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pátek, 15.Srpna 2014, 14:01:16

Hmmmm a změnil se nějak člověk při změně systému z feudálního na kapitalismus?

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Komentoval jsem to, co jste sám napsal. Pátek, 15.Srpna 2014, 14:47:18

Komentoval jsem to, co jste sám napsal.

Kapitalismus je, jak píšete, "čistě teoretická kategorie, kterou m y charakterizujeme určitý způsob ekonomiky profilovaný určitými vlastnostmi. " Ta teoretická kategorie popisuje, dobře nebo špatně, způsoby ekonomiky, které reálně existovaly či existují.

"Svobodná ekonomika" či "volný trh" atd. jsou ideologie, u kterých je možno si klást otázku, do jaké míry jim ta či ona reálná ekonomika odpovídá. Stejně tak je idelogií či projektem "socialismus", historickou realitou byl například "reálný socialismus" u nás: ten můžeme také posuzovat z hlediska toho, jak odpovídal své vlastní ideologii. Nebo ho srovnávat s jinými reálně existujícími ekonomikami.

Když srovnáváme projekt s realitou, tak je pochopitelně projekt nutně ve výhodě.









Vojtěch Klusáček - Brno

Pátek, 15.Srpna 2014, 14:55:21

"Zcela korektní (tj. hodnotově neutrální) by byla v podstatě jenom definice zhruba takového typu: agrárně-feudální způsob ekonomické produkce byl historicky vystřídán takovou formou ekonomických vztahů, kde podnikatelská aktivita jednotlivce není vázána na jeho stavovskou příslušnost či jiná privilegia, nýbrž kde každý subjekt má - z právního hlediska - zcela otevřené možnosti pro svou vlastní ekonomickou činnost. "

Není definice úplná, tudíž nekorektní. Kapitalismus charakterizuje, jakým způsobem jsou ty všem "otevřené možnosti pro svou vlastní ekonomickou činnost" realizovány. A to kapitálovým mechanismem zhodnocování, tj. že je přebytek v produkčním procesu realizován jako zisk majitele produkčních prostředků, investora, zaměstnavatele.

Trh, na němž obyvatelé vesnice směňují vlastnoručně vyrobené hrnky za jablka, kapitalismus nedělá a není jím. Kapitalismus vzniká, jakmile někdo z nich na ty hrnky vytvoří manufakturu, bude je prodávat a ostatním za ně dávat mzdu, a druhý kdy zase jabloně ohradí a ostatní pěstováním těch jablek zaměstná.

Petrasek Milan - penzista

Za všechno může lidská kondice? Sobota, 16.Srpna 2014, 00:00:5

Radikální přání....musíme dokázat nějakým způsobem právě tuto "lidskou přirozenost" podstatným způsobem změnit, ovládnout, transformovat do sociálně přijatelných respektive pozitivních forem........je trvalou přirozenou substancí kritiky všech společenských režimů. Lidská historie je kaleidoskop víceméně radikálních pokusů o jeho naplnění s víceméně katastrofickým rozuzlením.
Stejně tak je přirozenou zákonitostí, že ....aktivisté/revolucionáři chtějí přeměnit celý svět, ale nakonec nedokáží přeměnit a ovládnout ani sami sebe, své vlastní předpojatosti, své vlastní emoce.........
Neočekáváme od velkého vzepětí evropského idealismu nemožné?
Připomenul bych třeba pohled Arthura Sch. na planetu země, jako na cosi mikroskopického kulatého potaženého plísní.
Truc skepsi považuji kritiku farizejství za kritiku nezájmu o poznání mezí vlastní psýchy a jako lákavý projev snahy o sporné a asi nedosažitelné - ....přeměnit a ovládnout sami sebe, své vlastní předpojatosti, své vlastní emoce,..........

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 16.Srpna 2014, 10:05:32


Mimochodem, Heller si buduje nový vlastní web ....

http://nestalinsky-marxismus.webnode.cz


Josef Poláček - Manuální pracovník

Změnil se člověk? Sobota, 16.Srpna 2014, 13:46:15

... v přechodu z feudalismu ke kapitalismu?

Musím přiznat, že přesně tuto otázku respektive námitku jsem předem očekával. Je to ovšem poznámka naprosto věcná a legitimní; podívejme se tedy na celou záležitost blíže.

Samozřejmě že není pochyb o tom, že v podstatě j a k á k o l i zásadní změna životních podmínek se dříve či později odpovídajícím způsobem odrazí na člověku, na jeho psychice, jeho mentalitě, jeho životních automatismech. I obecná psychologie, která se dlouhou dobu utápěla v ideologických střetech o tom, jestli rozhodujícím faktorem pro vývoj a charakter lidské osobnosti je vliv genetických faktorů anebo vliv prostředí, se - zřejmě definitivně - propracovala k poznání, že nakonec je to doslova "fifty-fifty". Čili, že vliv prostředí má - z celé poloviny - jednoznačný vliv na lidskou osobnost.

Takže, je nepopiratelné, že taková přelomová změna jako byl přechod od feudalismu ke kapitalismu nemohla zůstat bez určitých účinků i na samotného člověka, na jeho osobnost.

Jenže: centrální myšlenkou této úvahy nebylo, jestli i případná změna od kapitalismu v nějakou společnost postkapitalistického typu může z m ě n i t člověka; nýbrž základní otázkou bylo to, jakým způsobem je možno dosáhnout k v a l i t a t i v n í změny člověka. Totiž, výslovně ve smyslu kvalitativní změny k l e p š í m u stavu.

Vraťme se k tomu feudalismu a kapitalismu: jak Marx výslovně líčí, kapitalismus už nepotřebuje feudálního nevolníka připoutaného k půdě; kapitalismus potřebuje pracovníka osobně volného, který díky své mobilitě může pracovat dneska tady a zítra jinde, zcela podle potřeb kapitálu, nacházejícího se v neustálé honbě za ziskem.

Tento nový pracovník za kapitalismu tedy bez jakýchkoli pochyb obdržel svou osobní, individuální svobodu (přesněji: volnost) - je tedy v porovnání s feudálním nevolníkem respektive sedlákem daleko samostatnější, aktivnější, ale i sebevědomější (není přece jen natolik svázán se svou půdou, do určité míry si sám může vybírat "svého" kapitalistu atd.). Navíc k tomu přistupuje ještě ta skutečnost, že tento pracovník je nejenom na kapitálu závislý - ale zároveň je jakožto k u p u j í c í tím, koho samotný kapitál potřebuje, koho si musí předbíhat, komu musí sugerovat, že on (kapitál) je tady právě a jenom kvůli němu, kupujícímu.

To všechno, jak řečeno, vede především k podstatně vyšší míře sebevědomí, sebejistoty, individuální aktivity tohoto "nového člověka" kapitalismu.

Ovšem!! - Znamenají snad tyto (o sobě bezpochyby pozitivní) změny opravdu bez dalšího, že by tento občan kapitalistické společnosti byl charakterově, duševně, mravně nějakým způsobem principiálně lepší, vyspělejší, kultivovanější, nežli jakým byl průměrný příslušník společnosti feudální?

Jestliže podle Marxe byl onen pracovník kapitalismem osvobozen od feudálních pot jenom a jedině proto, aby mohl být tím účinněji spoután pod odosobněné mechanismy trhu a kapitálu, pak je skutečně nutno konstatovat, že tento "nový člověk" je své vnějškové svobodě naprosto atomizovaný, izolovaný, ovládaný převážně povrchním konzumismem.

Ten středověký, ten "feudální" člověk, ten byl sice vždycky nějakým způsobem svázaný nějakými pouty (i když třeba jen religiózními) - ale zároveň byl vždycky osobně u k o t v e n, byl zakořeněn v nějaké komunitě, v nějakém vyšším pořádku a řádu, který jeho existenci propůjčoval pocit bezpečí a smyslu vlastní existence.

Rodina, rod, vesnice, cech, náboženská komunita, nakonec celý vesmír reprezentovaný jednotící figurou Boha-Stvořitele - to všechno vytvářelo svět, kde se člověk mohl cítit být domovem, a co on zároveň spoluvytvářel charakterem - dobrým či špatným - své vlastní osobnosti.

V "moderní", tj. kapitalistické společnosti z toho všeho nezbývá často už ani ta rodina. Člověk získal individuální autonomii, ale zaplatil za to ztrátou životní ukotvenosti, ztrátou nadindividuálního smyslu vlastní existence.

Takže, závěrem ještě jednou: ano, každý zásadní společenský přelom dozajista nezůstává bez následků pro člověka, pro jeho osobnost, pro jeho charakter.
Ale, jestliže je naším cílem vybudovat opravdu lepší, humánnější společnost, pak opravdu není možno spoléhat jenom na to, že nějakým způsobem změníme koordináty systému (ekonomického, politického...) a že nám z této změny automaticky vypadne nějaká z duchovního a mravního hlediska kvalitnější lidská osobnost. A nepřijde-li tato kvalitnější lidská osobnost, pak nepřijde ani kvalitnější společnost. Neboť, ta nakonec není utvářena nikým jiným nežli - právě těmito jednotlivými osobnostmi.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Lidská přirozenost a revoluce Sobota, 16.Srpna 2014, 14:06:18

No ano, pane Petrasku, lidská mysl je prostě už jednou uzpůsobena tak, že chce mít pokud možno jednoduchý, přehledný, bezrozporný model a obraz světa.

Proto se také - pokud zůstáváme u našeho tématu - názorové směry a s nimi i celá společnost vždycky štěpí na dva protikladné tábory: jedni všechno zlo vidí j e n o m v onom pověstném "systému", zatímco ti druzí všechno negativní spatřují zase j e n o m ve špatnostech lidské nátury.

Ten první směr se následně vybíjí v neustálém revolučním radikalismu, zatímco ten druhý se zase obvykle utápí v prázdném moralizování, v naříkání nad "špatností lidské nátury".

Nebylo by skutečně nic omylnějšího, nežli pouze na základě toho, že jsem se v daném textu cítil být nucen zaujmout kritický postoj k oné první (v rámci levice dominantní) skupině, udělat závěr, že jsem snad nekritickým zastáncem onoho pohledu druhého.

Jestliže chceme opravdu pozitivně změnit svět, pak je bezpodmínečně zapotřebí o b o j í h o, a to dokonce ve vzájemné koordinaci a souhře.

A právě z tohoto důvodu bych byl dokonce i do jisté míry optimistický, do jaké míry je či není možno onu lidskou náturu změnit (a jestli tedy "neočekáváme nemožné"): jde o to, že on ten člověk opravdu j e neobyčejně přizpůsobivý tvor. A on se časem opravdu velice pružně přizpůsobí změněným životním podmínkám. Když už třeba ne z důvodů mravních, tak alespoň z důvodů čistě "egoistických" - totiž aby za oněch změněných podmínek nesklouzl na okraj, na vedlejší kolej dominantního společenského dění.

Jde tedy nakonec opravdu o to, zavést takové o b j e k t i v n í podmínky lidské existence (tedy: takové uspořádání společnosti), které samy od sebe, přirozenou cestou vyžadují - a honorují - mravně hodnotnější způsoby chování.

Toto by zdánlivě hovořilo ve prospěch zastánců revoluce; ale jde o to, že žádná revoluce nepřinese takovouto žádoucí změnu, pokud nebude principiálně a vědomě vycházet p r á v ě z těch postulátů a principů vyzrálé a hodnotné lidské osobnosti.

Zkrátka, máme tu stav vzájemné závislosti, vzájemné podmíněnosti dvou rozdílných faktorů, které je nutno uvést ve vzájemný soulad.

"Jediná pravá revoluce je ta hlav a srdcí," řekl Masaryk. Měl pravdu; jenže, ona to musí být zároveň s k u t e č n á revoluce (tedy i ta sociální), a ne pouze v posledku nezávazný morální apel.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Sobota, 16.Srpna 2014, 16:53:13

pozor, aby z toho nevyšla taková nějaká tragikomická tautologie - potřebujeme nového člověka, aby byla možná nová společnost, ale aby mohl vzniknout nový člověk, musíme mít novou společnost...

Ale myslím, že jsme se k sobě dost přiblížili. Mně jde především o to, aby nevypadly ty sociálně-ekonomické změny jako základní kámen a jako nepominutelná podmínka. Jinak samozřejmě lidské myšlení, cítění, hodnoty a jejich proměny, zkrátka vědomí, působí i na společenské bytí a ovlivňuje jej a proměňuje, což je ovšem zcela v souladu s marxismem, resp. s každou jeho rozumnou interpretací. Nemůžete posuzovat marxismus podle sterilně scholastických pouček minulého režimu, podle tzv. marxismu-leninismu. (A v tomto bodě měl p. Heller pravdu, když vás kritizoval.)

A dále je třeba připomenout, že veškeré "proměny člověka" jsou do značné míry záležitostí relativní. Neboli jistě existuje nějaký fundament dobrých i špatných lidských vlastností, které lidé vždy měli a vždy mít budou. Žádný dokonalý člověk nikdy nevznikne a žádný ráj na zemi nikdy nenastane. Ale i ten relativní posun (třeba, doufejme, k něčemu lepšímu) má a měl by svůj velký význam.

Je nicméně v každém případě krajně nepoctivé lidem říkat, že "svět" mohou zlepšit jenom nebo především svým individuálním morálním úsilím, že například takto se vyřeší ekologie, sociální rozdíly, korupce atd. Bez provedení politických a sociálně-ekonomických změn nelze v podstatě výrazněji zlepšit nic...

Petrasek Milan - penzista

Mimochodem pane Tejkle Sobota, 16.Srpna 2014, 19:40:37

jsem zaslal do marxisticko-helleristické futurologické líhně jeden podkladek ve formě dotazu.
Dosud bez povšimnutí .......... postěžoval bych si.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Tautologie Sobota, 16.Srpna 2014, 20:33:15

Samozřejmě, pane Plevo, máte pravdu v tom, že určité nebezpečí takovéto prázdné tautologie tady existuje.

Ale existuje jenom za těch okolností, kdy jak náš projekt revoluce, tak naše pojetí člověka a jeho osobnosti zůstává jenom v čistě a b s t r a k t n í rovině. Když nemá žádnou reálnou základnu v konkrétním pohledu na člověka, a tedy ani na jeho dějiny (včetně revolucí).

Blíže viz můj následující dodatek k odpovědi panu Petraskovi.

Předběžně: nikoli, v tomto ohledu žádný "rozumný" výklad marxismu neexistuje. Marxismus tuto reálnou dialektiku osobnosti a revoluce prostě nemá. Marxistické pojetí člověka je a zůstává jenom jednosměrnou ulicí - od jeho ekonomicko-sociální podmíněnosti směrem "dolů", k lidskému individuu. Marxismus sice - samozřejmě! - nepopírá určitou autonomii lidského individua; ale systematicky nemá naprosto žádný aparát, kterým by jeho i n d i v i d u a l i t u (jeho osobnost, a tedy i jeho mravnost) mohl jakýmkoli způsobem podchytit.

K tomu konkrétnímu příkladu dejme tomu s korupcí: jak je na straně jedné dejme tomu nepoctivé (a v každém případě omylné) říkat lidem, že mohou účinně překonat korupci za podmínek kapitalismu (který ke korupci sám svádí) - tak stejně tak je nepoctivé a velmi omylné lidem tvrdit a předstírat, že korupce zmizí jaksi sama od sebe jenom tím, že nějakým způsobem změníme ekonomické koordináty a vlastnické vztahy. Aniž by se přitom musel člověk sám jaksi "namáhat". Protože lákadla korupce, to jest lákadla preferovat vlastní okamžitý prospěch na úkor celku, tak ta tady byla vždycky, a sotva možno reálně předpokládat, že nějak "sama od sebe" zmizí i v nějaké společnosti postkapitalistického typu.

Nebude-li člověk sám od sebe ochoten těmto lákadlům korupce odolávat, žádná "revoluce" nás nespasí.

A ekologie? - Tam to platí ještě více; každá ekologie totiž něco stojí, ono by bylo bez dalšího možné ji provádět už dneska, jenže to by něco stálo - a to sice právě toho zcela p r ů m ě r n é h o o b č á n k a, kapitalista by své vícenáklady na ekologii nakonec vždycky nějak přesunul na konečného spotřebitele, v podobě vyšší ceny zboží, ale to je právě co si v demokracii žádná vláda nemůže dovolit, aniž by nespáchala politickou sebevraždu - ten "nevinný prostý lid" by ji totiž při nejbližších volbách svrhl do politické propasti.

Nejhorší na tom je, že podle současných výpočtů by v dané době stačila jenom nějaká 2-3 procenta HNP, aby se životní prostředí udrželo na ještě přijatelné úrovni, zatímco už za relativně krátkou dobu bude zapotřebí 10 procent - jenže jak řečeno volební lid ve své neuvěřitelné zaslepenosti a krátkozrakosti tuto relativně lacinou záchranu nepřipustí, protože by ho to t e ď něco stálo!

Takže, pane Plevo, nedá se nic dělat: tento lid a tento člověk je přinejmenším stejně tak velkým problémem, jako je existence kapitalismu. A já se velice obávám, že ten člověk a jeho vnitřní motivační aparát je nakonec problémem ještě daleko větším.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Lidská přirozenost a možnost změny Sobota, 16.Srpna 2014, 21:00:51

Takže, pane Petrasku, ještě malý dodatek k té "lidské přirozenosti":

Přesně tohle je ten bod, kde se všem pravověrným marxistům ježí všechny bodliny, podle jejich obrazu člověka něco takového jako "lidská přirozenost" neexistuje, člověk je jenom průsečíkem a produktem právě existujících "materiálních", tj. výrobně-společenských vztahů.

No budiž; v určitém smyslu je skutečně možno se na celou záležitost tímto způsobem dívat.

JENŽE: marxisté z toho bez dalšího vyvozují, že tedy člověk je vždycky jenom produktem p r á v ě t e ď daných, aktuálních poměrů (krátce řečeno: za každé ekonomicko-společenské formace je člověk vlastně zcela jiným tvorem, nežli v těch ostatních).
A přitom zcela přehlížejí a ignorují, že zde - mimo té diskontinuity jednotlivých historických společenských formací - existuje zároveň také víceméně konstantní k o n t i n u i t a - a to sice p r á v ě v těch materiálních vztazích!!

Tyto materiální, výrobně-pracovní vztahy se sice samozřejmě ve své specifické podobě odlišují mezi společností dejme tomu feudální a společností kapitalistickou; ale na straně druhé - jak ostatně explicitně konstatuje sám Marx - tento produkční proces je vždycky a za všech okolností primárně vztahem člověka k p ř í r o d ě, je to způsob jak lidský rod vůbec zabezpečuje své materiální přežití, tím že opracovává, zhodnocuje, kultivuje přírodu, přírodní zdroje.

Ať ve společnosti prvobytně pospolné či ve společnosti kapitalistické, ať ve společnosti třídní či beztřídní - zcela prvotním komplexem materiálních vztahů člověka je právě tento jeho vztah k přírodě, jeho základní potřeba využívat, vykořisťovat přírodu a přírodní zdroje ve svůj vlastní prospěch.

Jak už jsem uvedl minule, člověk je nakonec velice přizpůsobivý tvor, a nakonec se vždycky přizpůsobí reálným životním podmínkám.

Jenže, jak řečeno, tyto reálné - materiální - životní podmínky jsou nejen proměnné, diskrétní - nýbrž zároveň konstantní, kontinuální! Ta "lidská přirozenost" tedy není nakonec ničím jiným, nežli zvnitřněním (psychickým, genetickým) těch k o n s t a n t n í c h reálných životních podmínek člověkem.

Tyto konstantní materiální životní podmínky člověka nemůžeme měnit ani do budoucnosti; to by pak hovořilo proti možnosti jakékoli zásadní změny člověka.

Ovšem, tyto "materiální podmínky" nejsou žádný jednolitý monolit, nýbrž skládají se z více komponent, z nichž každá má specifický modus působení. Adekvátně i ta "lidská přirozenost" naprosto není jenom dobrá nebo jenom špatná, je v ní potenciál v podstatě ke všemu - a jde tedy o to, posílit ty momenty pozitivní, a ovládat a zatlačovat do pozadí ty momenty negativní.

A to je v podstatě přesně to, na co jsem chtěl mým článkem poukázat.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

K poznámce pana Petráska Neděle, 17.Srpna 2014, 08:42:2

Webové stránky Josefa Hellera jsou zatím nedokončené. Žádný mail prý nedostal.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Dočetla jsem až sem a jsem zmatená Neděle, 17.Srpna 2014, 10:47:51

Takže , pane Poláčku, nemůže za to kapitalismus, ale můžeme si za to my levičáci sami. To jste nám chtěl říci?
A ta zapeklitá lidská přirozenost ta nám tedy dává zabrat!

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 17.Srpna 2014, 11:19:34


na tom hellerovsko-neužilovském webu (už jeden oba měli a i ten předchozí ještě stále visí v kyberprostoru - jmenoval se nějak samosprávnysocialismus), je diskusní fórum - už jsem tam jednu otázku pověsil, takže pane Petrásku ... udělejte to taky ...

Petrasek Milan - penzista

Udělal pane Tejkle Neděle, 17.Srpna 2014, 11:34:21

vaše sémantická poznámka opuštěně a solitérně nepovšimnutě visí. Můj dotaz pověšen nebyl - nehoupá se tváří v tvář pravdě ....

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kdo je vinen? Neděle, 17.Srpna 2014, 11:36:5

Paní Švandová, kdybyste si opravdu pozorně pročetla mé předchozí příspěvky, dozajista by Vám nemohlo uniknout, že v nich zaujímám přísně s t ř e d o v o u (to jest přesněji: vyváženou) pozici: reálný stav dané společnosti je vždycky výslednicí působení dvou základních faktorů, jak daného společenského typu na straně jedné, tak ale i samotného člověka na straně druhé.

(Podrobněji viz můj následující příspěvek.)

Anebo ale, ještě zcela konkrétní odpověď na zcela konkrétní otázku: na současném bídném stavu lidské společnosti nese svou vinu jak kapitalismus (svou bytostnou omezeností), tak ale i levičáci (svou ideologickou omezeností).

Stejně tak ovšem i pravičáci, svou ideologickou omezeností; ale ti automaticky spadají pod kategorii "kapitalismus", protože jsou jeho propagátory.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Omlouvám se za nepozorné čtení, Neděle, 17.Srpna 2014, 11:53:1

a děkuji za Vaši reakci pane Poláčku. Možná mi to taky uniklo, ale máte nějaký konkrétní návrh pro nás na levici, co by naši pozici vylepšilo?

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 17.Srpna 2014, 12:08:55

Právě na jednu z nejdůležitějších omezeností se snaží upozorňovat jak Martin Hekrdla, tak Mirek Tejkl. A sice, že kapitalismus nefunguje (alespoň ne úplně a čím dál víc) ani v rámci vlastní logiky, nejsa schopen využít všech svých produkčních schopností, kapacit, pracovních sil, a to jejich čím dál větší díl. Lhostejno, zda to popíšeme jako snižující se míru ziskovosti, nebo vzrůstající saturaci kapitálem, nebo tendenci ke stagnaci.

Omezenost spočívá v silnější formě, nebere-li se to na vědomí vůbec, ve slabší formě v domněnce, že řešení se dá nalézt v posunu směrem k regulaci.

Problém je mimo osu deregulace-regulace, laisses-faie - etatismus, nevyřeší se posunem na ní.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Prosím, Neděle, 17.Srpna 2014, 12:29:57

o vysvětlení.
Pane Klusáčku, přiznám se, že pořád nerozumím, proč se nedá ta snižující se ziskovost odvrátit regulacemi.
Dá se to nějak jednoduše a po lopatě vysvětlit na nějakém příkladě? Omlouvám se za nechápavost a vznáším prosbu.

Luděk Ševčík - OSVČ

Neděle, 17.Srpna 2014, 12:32:10

"nese svou vinu jak kapitalismus (svou bytostnou omezeností), tak ale i levičáci (svou ideologickou omezeností)"
Takže kdo je bez viny pane Poláčku? Jsou to ti, kteří zaujímají přísně středovou (to jest přesněji: vyváženou) pozici? Tak by se vám to líbilo?
To vám věřím. Jenže to jste si to nalajnoval pro sebe, ale reálně ani náhodou. Dle vaší téze by za koncentráky mohli stejně nácci, jako židi. Spravedliví by byli ti, kdo se mezi ně nepletli.
Svět ale nefunguje na principech, které se zde snažite vnutit. Svět funguje dle těch, kteří mají kontrolu nad produkčním procesem. Těm, kteří se jejich pravidlům snaží vzepřít - levičákům - se s nimi bojuje těžce, protože jsou jednak sami často nepoučení historii a jednak ti, kteří by měli jít s nimi, se na ně vzdáleně dívají a kritizují je, i když i v jejichž zájmu jdou na barikády - to jsou ti s "přísně středovou, vyváženou pozici". I když ta je jen jejich chimerou, protože je nemožná. Člověk je buď vpravo, nebo vlevo. Takže ti, kteří se považují za "středové", jsou tímto omezení ze všech nejvíc. Páč nedokáží ani prohlédnout tento svůj primitivní blud.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Marxistická determinace a dějinná role individua Neděle, 17.Srpna 2014, 12:48:51

Nedá se nic dělat, ale budeme se tu muset ještě poněkud hlouběji zabývat otázkami čisté teorie, jmenovitě co se týká vztahu ekonomicko-společenských formací (například: kapitalismu) a lidského individua.

Připomeňme si: podle marxismu je člověk konec konců jenom produktem svých životních poměrů - a to především poměrů "materiálních", to jest ve sféře zabezpečování svých základních životních prostředků, čili v oblasti práce a výroby.

Z této základní téze či premisy marxismus odvozuje tézi následnou: jaký charakter má v dané době převládající ekonomicko-společenská formace, takový charakter má i člověk. Takže, feudální způsob produkce plodí i svého "feudálního člověka" - to jest na straně jedné parazitního, nepracujícího, ale přece jenom svým způsobem "paternalistického" feudála, na straně druhé vykořisťovaného, robotujícího rolníka.

Kapitalismus produkuje na straně jedné kapitalistu - nepracujícího, parazitujícího, chladně a bezcitně kalkulujícího svůj zisk; na straně druhé pak dělníka, proletáře vlastnícího jenom svou práci, osobně svobodného, který se ale musí plně podřizovat diktátu kapitálu, a nechat vykořisťovat svou pracovní sílu.

Komunismus pak - díky společnému vlastnictví výrobních prostředků a tedy naprosto společenskému charakteru práce všech - pak bude zákonitě produkovat člověka harmonického, solidárního, všestranně osobně zralého a kultivovaného, pro kterého bude radostí pracovat nezištně ve prospěch celé společnosti. Nějaký egoismus, upřednostňování osobních zájmů nad zájmem celku, snaha po vlastním obohacení, snaha po vlastním vyniknutí nad ostatními - to všechno tu bude věcí naprosto neznámou. Všichni budou zase jedna velká rodina, tak jak tomu bylo na úsvitu lidských dějin.

Takže, připomeňme si: veškeré n e g a t i v n í vlastnosti lidské bytosti Marx přesouvá jenom do existence tzv. "třídní společnosti"; zatímco jakmile bude vytvořena (respektive obnovena) společnost beztřídní, všechny tyto negativní vlastnosti zmizí, a budou zatlačeny vlastnostmi výhradně pozitivními, solidárními, ne-egoistickými...

Ponechme teď stranou zcela evidentní bezbřehou naivitu takovéhoto modelu; zůstaňme v rovině čistě teoretické.

Takže tedy, podle marxismu je člověk nakonec jenom produktem společenských, povýtce materiálních poměrů. Jedná se v podstatě o proslulou Marxovu tézi o tom, že "materiální základna určuje společenskou nadstavbu". Jak je vlastně vůbec možno si něco takového konkrétně představit?

I pro opravdu fundované specialisty-marxisty je velice obtížné, to působení té "materiální základny" na onu "společenskou nadstavbu" (do které patří i sám člověk se svým myšlením) nějak opravdu názorně a přesvědčivě znázornit a doložit.

Budiž objektivně přiznáno: tato potíž vyvstává nejen před zastánci marxismu; před tou samou potíží se ocitají všechny strukturalistické teorie a modely světa, které - přes veškerou vzájemnou rozdílnost - mají společné právě to, že podle jejich přesvědčení jsou zde dány nějaké objektivní struktury našeho světa, do kterých lidské individuum vstupuje jakožto do jakéhosi "proudu bytí", kterým je pak víceméně pasivně unášeno.

Aby nedošlo k omylu: zde nemá být principiálně zpochybňování toto - hypotetické - působení oněch struktur (tj. v marxismu: společenských formací) na člověka. Opravdu všechno hovoří pro to, že takovéto působení tady skutečně reálně je.

Naprosto rozhodující ale je to, jaký k o n k r é t n í charakter má mít toto působení; a především, jestli tu má to lidské individuum nakonec opravdu jenom pozici toho, kdo je víceméně p a s i v n ě unášen tím proudem dějin - anebo jestli tento člověk má také pozici a u t o n o m n ě jednajícího aktéra.

V marxismu (stejně tak jako v hegelianismu, ze kterého marxismus systémově vyplývá) lidské individuum takovouto autonomní pozici principiálně n e m á. Přes všechna zaklínání se ze strany marxistů, že přece lidské individuum t a k é má svou "relativní" autonomii, a že ta jeho determinovanost objektivními podmínkami se projevuje jenom "konec konců" - v rámci marxismu není prostě dáno nic, naprosto nic, co by nějakou opravdovou autonomii lidského individua mohlo zakládat.

V marxismu je člověk stále ještě jenom "soubor společenských vztahů", nic jiného.

V důsledku této perspektivy marxismus naprosto a úplně podceňuje a přehlíží moment v l a s t n í h o s e b e v ý v o j e člověka. Právě protože marxismus člověku nepřiznává žádný autonomní základ a obsah jeho individuální existence, nemůže ani nijakým způsobem postihnout jeho vlastní sebevývoj, od nižších, obhroublejších životních forem a projevů k formám vyšším, komplexnějším, kultivovanějším, mravně a duchovně vyspělejším.

Podívejme se ještě jednou blíže, jak marxismus vidí ten vztah té "materiální základny" a lidského individua.

Bylo by možno předestřít asi takovýto model: dejme tomu, že máme nádobu naplněnou nějakým plynem. Tento plyn je - samozřejmě - tvořen jednotlivými molekulami.

Marxismus všechno dění pozoruje výhradně z celkového, globálního hlediska. Dospěje tedy k poznatku: když tu nádobu s plynem zahřejeme, i všechny ty jednotlivé molekuly se začnou hýbat rychleji. Začne narůstat vnitřní tlak. To znamená: všechny ty jednotlivé molekuly se chovají v jednoznačné z á v i s l o s t i na tom, co my uděláme s celou tou nádobou.

Marxismus tedy nakonec zaujme ten postoj, že to jediné na co přijde je to, onu nádobu dostatečně zahřát: až ten tlak v ní překročí kritickou mez, to celé b o u c h n e, a nastane revoluce.

Takže, na co tím má být poukázáno: marxismus se tu ocitá v pozici výzkumníka, který se omezí jenom na zkoumání c e l k u (celé nádoby a její termodynamiky) - ale zároveň prohlásí, že zkoumat j e d n o t l i v é m o l e k u l y nemá smysl, protože se "konec konců" stejně chovají jenom podle toho, jak my celou tu nádobu zahřejeme!

Tady se nám snad jasně ukazuje základní metodologická omezenost marxismu: marxismus zkoumá jenom ty velké, globální procesy, ale naprosto ignoruje vnitřní struktury, vnitřní dynamismus oné "molekuly", čili samotného člověka.

V oblasti exaktních věd by se takovýto "výzkumník" asi velmi brzo stal v očích svých kolegů jen velmi málo respektovaným exotem; ale v oblasti věd společenských, zdá se, takováto kritéria neplatí. Alespoň v okruhu marxistického bádání ne...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pravda levice a pravda pravice Neděle, 17.Srpna 2014, 12:58:48

Pane Ševčíku, o celém tom vztahu pravice a levice se chystám (vlastně už delší dobu) napsat samostatný text; jedná se opravdu o velice principiální záležitost, kterou bych nerad předjímal už tady.

V krátkosti: svým způsobem máte ovšem naprostou pravdu v tom, že se jedná o "kontrolu nad produkčním procesem". Jenže - jak nakonec vyplývá i z nejzákladnějších tézí marxismu - tyto o b j e k t i v n í produkční procesy se nedají ovládat jenom tak, že se n á m zachce je ovládat. Ony prostě mají svůj vlastní samoběh.

To, že reálnou kontrolu nad těmito materiálními procesy získáme prostě tím, že změníme formu jejich v l a s t n i c t v í - to je stará iluze revoluční levice, a veškerá zkušenost s praxí reálného socialismu není nic jiným nežli vyvrácením této iluze.

Namísto aby člověk, sama společnost ovládly tyto "výrobní procesy", nastal naprostý opak: jak člověk tak společnost se zase ocitly ve vleku samoběžných, odcizených ekonomických, a tedy i mocenských mechanismů.

Zkrátka, pane Ševčíku, je mi opravdu líto, ale jenom nějakým čirým levičáckým radikalismem tyto "produkční procesy" efektivně nezvládneme.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Logika kapitalismu Neděle, 17.Srpna 2014, 13:05:24

Bezpochyby, pane Klusáčku, že kapitalismus s "logikou" svého fungování naráží na hranice svých systémových možností a schopností.

Řešení ovšem nespočívá v ose regulace-deregulace; to je jenom dílčí otázkou, v podstatě aktuální ekonomické politiky.

Zásadní řešení - opakuji to znovu a znovu, doposud bez jakékoli rezonance - zásadní řešení spočívá v otázce dominantní m o t i v a c e celého ekonomického systému, a tedy konec konců celé společnosti.

Dokud bude základní motivací čirá produkce z i s k u - pak tady máme stále ten kapitalismus, který celý život společnosti podřazuje právě tomto svému základnímu cíli.

A naopak: jestliže chceme, aby ekonomická činnost společnosti obdržela racionální (z hlediska celospolečenského, humánního) charakter, pak cesta nevede jinudy, nežli změnit právě tu hierarchii ekonomických motivací.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Konkrétní návrh pro levici? Neděle, 17.Srpna 2014, 13:12:58

Nikoliv, paní Švandová; pokud Vaše otázka míří tím směrem, abych předložil jednoznačný recept ve smyslu: "udělejme tohle a tohle, a náš svět se nám rázem zlepší" - tak takovýto recept opravdu po ruce nemám.

V tomto smyslu byste se měla obrátit spíše na pana Hellera - ten se stále ještě dokáže vznášet na obláčcích blaženého snění, že postačí zavést družstevní vlastnictví, a máme tu rázem tu vysněnou revoluci a ten vysněný komunistický ráj.

Nedá se nic dělat, paní Švandová: ale jako stejně už v celé minulosti byly dlouhé periody, kdy lidé sice trpěli pod špatnými režimy a životními podmínkami, ale museli dlouhé časy a třeba i po mnoho generací čekat, nežli se navrší čas a dojde k zásadnímu obratu, tak i my dneska si musíme přiznat, že takovýto zásadní obrat v tuhle chvíli opravdu "nestojí za dveřmi".

My už můžeme být dost vděčni za to, že máme dost dobré vyhlídky na to, že tento obrat je alespoň v zásadě, historicky v dohledu. Ale aby opravdu přišel a nastal - tak k tomu bude zapotřebí opravdu ještě velice mnoho práce. A to sice právě té práce, o kterou se tady snažíme: prozkoumat, objevit, vynalézt podmínky, za jakých by ten lepší svět mohl reálně existovat a fungovat.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 17.Srpna 2014, 13:39:6

Mimochodem, pane Klusáčku, je ten Hekrdlův text někde k nahlédnutí? (V internetu?) - Zdá se, že ho považujete přece jenom za dost důležitý.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Neděle, 17.Srpna 2014, 14:15:20

vaše poslední příspěvky mě strašně zklamaly.

Vy bojujete proti nepříteli, kterého jste si uměle sám vytvořil. Vaše soudy o marxismu jsou dle mého přesvědčení směsí nepochopení a předsudků. Velmi vám doporučuji nejnovější knihu M. Hausera Kapitalismus jako zombie, kde je celá rozsáhlá kapitola věnovaná (postkomunistickým) dezinterpretacím Marxe a na vaše námitky tam najdete jasné a myslím velmi srozumitelně formulované odpovědi. Hauser se přitom vyjadřuje pro současného člověka mnohem přístupnějším způsobem než Heller, a tak snáze předchází nedorozuměním.

Jinak v bludném kruhu tautologií se pohybujete hlavně vy. Jak píšu v diskuzi pod článkem p. Vyleťala, východiskem je přece ten první krok. Pokud se lidé rozejdou s dnešní ideologií neoliberalismu, sobectví atd. a začnou požadovat lepší a humánnější společnost, tak už to jasně ukazuje, že dochází k dialektickému pohybu: případné sociálně-ekonomické změny by se neodehrávaly ani v morálním a duchovním vzduchoprázdnu, ANI V SOUŘADNICÍCH NYNĚJŠÍ DEFORMOVANÉ MORÁLKY. Takže tvorba "nového člověka" a "nové společnosti" jde ruku v ruce. Neboli vaše obavy jsou do značné míry dány vaší neschopností myslet dialekticky.

Myslím, že jste příliš ovlivněn Masarykovou kritikou (bolševické) revoluce. Masaryk byl příliš velký moralista a idealista (vzpomeňme jeho nabubřelé "Humanita je program český" - vždyť to zní dnes víc než směšně...). Bolševická revoluce neztroskotala proto, že lidé jsou hříšní a mají špatné vlastnosti, nýbrž proto, že Lenin od začátku naprosto podcenil nebo úmyslně likvidoval jakékoli kontrolní mechanismy, které by znemožnily, nebo aspoň brzdily zneužívání moci. Kde je příležitost, tam je zloděj...

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 17.Srpna 2014, 14:31:36


A jak byste si představovala, paní Švandová, že by se regulací dala odvrátit klesající míra zisku ?

například: http://blisty.cz/art/52154.html

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 17.Srpna 2014, 14:45:8

Já myslím, že bolševici nebyli o nic větší vrahové než například car. Dějiny jsou plné násilí, nejen toho revolučního. A domnívám se, že revoluce ztroskotala především na Stalinovi. Pak už se to nedalo nijak napravit.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Bolševická revoluce ztroskotala, Neděle, 17.Srpna 2014, 15:38:9

protože na ni můžeme vztáhnout známý tragikomický výrok: Operace se podařila, pacient zemřel. Ano, bolševici se dostali k moci a udrželi si ji, ale cena, kterou za to jejich země zaplatila (a vlastně i oni), byla strašlivá. Původní socialistické ideály byly zrazeny, opuštěny a převráceny ve svůj opak, utrpení lidí bylo nezměrné...

A Stalin tomu už "jenom", p. Hájková, nasadil korunu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 17.Srpna 2014, 15:56:32

Proto si, pane Plevo, už myslím, že náhlé a násilné revoluční změny příliš nefungují. Ale kupodivu ani ty nenásilné revoluce (jako listopad 89) nepřinášejí kýžený výsledek.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 17.Srpna 2014, 16:01:51

A pane Plevo, když tak čtete toho Hausera, přečtěte si také Cesty z postmodernismu. Zdá se mi to ještě lepší než ten "zombie".

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 17.Srpna 2014, 16:20:19

Martin Hekrdla se tomuto systémovému omezení, arciť z pohledu marxistické analýzy, jakožto klesající míře ziskovosti kapitálu, investic, věnuje dlouhodobě.

Namátkou

http://www.sds.cz/docs/prectete/epubl/mhe_zbzr.htm

novější
http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/glosar/za-vsechno-muzou-autaky_289101.html#.U_CY8fl_vz6

nejnověji

http://literarky.parlamentnilisty.cz/komentare/martin-hekrdla/17922-co-se-v-mladi-naui


Anebo pro změnu od Ilony Švihlíkové

http://www.blisty.cz/art/71520.html

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 17.Srpna 2014, 18:31:51

Asi nejlíp a souhrnně zde

http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/tato-noc-nebude-kratka_269748.html#.U_DYo_l_vz4

Luděk Ševčík - OSVČ

Paní Hájková má pravdu. Neděle, 17.Srpna 2014, 18:38:43

Neboť zatím všechny formy lidských společnosti skončily. A stávající to očekává. Logicky. Evolučně, či revolučně. V každém režimu jednou optimismus a naděje vyvěrají a příjde skepse a rozčarování. Levice nedokázala vytvořit novou, přitažlivější variantu, tak se moci chopili neoliberálové. Ti sami, kteří se chopili moci i v kapitalistických státech. Chyba levice spočívá v neschopnosti inovace. Neoliberálové ji také nemají, přesto ji "prodávají". Proto Babišové nahrazují Bárty. A vypadá to jako změna k lepšímu. Až bude zle, "změnu" zařídí třeba Bakala.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Klusáčku, Neděle, 17.Srpna 2014, 20:45:53

ten Hekrdlův článek nazvaný Tato noc nebude krátká
je vážně moc dobrý. Je to takový hodně černý humor.
http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/tato-noc-nebude-kratka_269748.html#.U_DYo_l_vz4

K těm ostatním Vašim odkazům se ještě chci dostat i k tomu článku pana Tejkla, na který mne upozorňuje výše.
Já mezitím smolila takové základní porozumění tomu zákonu sestupné tendence míry zisku a dám Vám to sem pro zasmání v dalším vstupu.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Neděle, 17.Srpna 2014, 21:02:15

Je zákon klesající míry zisku neodstranitelnou vadou kapitalismu?

Zákon klesající míry zisku (ZKMZ) je zvláštním případem obecnějšího, dříve rozpoznaného
zákona klesajících výnosů ZKV. Zmínka o ZKV je již v Bibli, knize Genesis: Abraham se rozešel s Lotem, protože "země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě."
Totéž graficky viz níže: když jeden člověk obdělává určité pole, získá jistý výnos obilí. Když jsou na to dva, či tři, výnos se úměrně tomu zvyšuje, ale s další nárůstem počtu pracovníků roste výnos z pole čím dál pomaleji, až se již téměř nezvyšuje - protože lapidárně řečeno, tatáž rozloha půdy víc lidí neuživí.

osaV **********
(u Marxe *******
osa Z) *****
***
! **
! *
! *
! *        __osa F (u Marxe K)
Jestliže ostatní vlastnosti výrobního procesu zůstávají stejné (stejné políčko, stejné množství osiva, stejné nástroje), je navýšení objemu produkce V (výnosu obilí) s každou přidanou jednotkou výrobního faktoru F (dalšího pracovníka) menší.

V kapitalismu je zvláštním případem tohoto zákona zákon klesající míry zisku. Potud podle Wikipedie http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon_klesaj%C3%ADc%C3%ADch_v%C3%BDnos%C5%AF

Ve 3. díle Marxova Kapitálu je odd. 3 nadepsán
http://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1894/kapital3/ch13.htm
Zákon sestupné míry zisku.
Nadhodnota (zjednodušeně též zisk Z) je to, co zbude z nově ve výrobě vytvořené hodnoty výrobku (zboží) po odečtení mzdy pracovníků (tj. hodnoty variabilního kapitálu).
Míra nadhodnoty je poměr (podíl v procentech) nadhodnoty ke mzdě.
Míra zisku je poměr nadhodnoty ku celkové hodnotě kapitálu K potřebného k výrobě.
V grafu je závislost zisku Z na celkovém kapitálu K. Je vidětže míra zisku (poměr Z ku K) se snižuje.
Co je důsledkem tohoto zákona?
Protože kapitalistovi zůstává nadhodnota (zisk) může investovat do zlepšování výroby. Nakoupí nové stroje a technologie a tím zvýší výrobní kapitál K (posun doprava na ose x). Aby zvýšil zisk Z (posun vzhůru na ose y) přijme více pracovníků, protože zisk - nadhodnotu vytváří pouze variabilní kapitál, čili pracovníci. (Plně automatizované provozy byly ještě mimo Marxovu představivost).
Zisk, který kapitalistovi zůstane, mu dovolí modernizovat výrobu, navyšovat celkový kapitál K. Očekává vyšší zisky, a ty se dostaví jen v podobě hodnoty nově vzniklých výrobku, které si někdo koupí. Zisk bude tím vyšší, čím nižší dá lidem mzdu, čím víc jich zaměstná méně - propustí, a čím víc výrobků prodá za co nejnižší cenu. Neinvestovat do výroby nemůže, kvůli konkurenci, která uvede na trh nové, lépe prodejné výrobky. Ale lidé, kterým dá malou mzdu a které propustí nebudou mít peníze, aby si výrobky mohli koupit. Výrobky se hromadí a tak klasický kapitalismus cyklicky spěje ke krizím z nadvýroby.

Marx viděl východisko v opuštění kapitalismu, který považoval za formaci, jež je nestabilní právě kvůli zákonu klesající míry zisku. Zákon je zákon a otázka po jeho odstranění je hloupá. Měla jsem se spíš zeptat jak máme rozumě respektovat tento zákon, abychom se vyhnuli permanentním krizím.
Biblický Abraham a Lot taky čelili podobnému nepřekročitelnému zákonu, který museli respektovat. A východisko našli.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Neděle, 17.Srpna 2014, 21:04:13

Graf se bohužel rozhodil při umístění na web.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 17.Srpna 2014, 21:15:6


S tím, co píšete na konci paní Švandová, souhlasím ... ale jinde (na začátku) tam bych jaksi upozornil, že ty klesající výnosy jsou založeny na mezní produktivitě určitého faktoru.

U půdy to jde ... ale u fabriky?

Postaví se fabrika a ta má určitý výkon.

Je nastartována a ten výkon dosahuje nějaké úrovně – nebo o něco menší.

Podle poptávky se například může pracovat na směny – ale nepřichází v úvahu, aby se kolem jednoho stroje motalo víc dělníků, než je třeba – tím je „ze hry“ i princip marginální produktivity, protože vztah mezi strojem a pracovníkem má charakter spíš komplementární než substituční. Práce a výrobní prostředky jsou více než co jiného komplementy – nejsou především a nejvíc ze všeho substituty, což by snad přicházelo jako vhodný úhel pohledu v tzv. „dlouhém období“. Samozřejmě lze najmout partu kopáčů místo bagru – ale tu ledničku nevyrobím s nějakým libovolně sníženým rozsahem výrobních prostředků a libovolně zvýšeným rozsahem najaté živé práce. Určitá „substitutivnost“ jistě existuje. Ale základem je od dob, kdy zemědělství ustoupilo do pozadí, komplementární vztah faktorů. Pracovníci nemohou u soustruhu jeden o druhého ani zakopávat, stejně jako naopak nemůže jeden pracovník – řečeno slovníkem ze Šimkovy a Grossmannovy povídky o dožínkách – obsluhovat jeden soustruh rukama a dalších pět „řídit vůlí“ … (viz též Paolo Sylos Labini, Oligopol a technický pokrok, Svoboda Praha 1967, str. 43 a dále)

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Tejkle, Neděle, 17.Srpna 2014, 21:52:53

díky za pohotové opravení. Samozřejmě s tím, co píšete, souhlasím. Jak jsem si sama prošla tu příslušnou kapitolu z Marxe, tak je mi teď všechno mnohem jasnější.
Obdivuji Váš záběr a hloubku, s jakou zvládáte ekonomii.

Pokud jde o Váš článek na Blistech, na který jste mne upozornil, tak už mu teď trochu víc rozumím, ale ne všemu. Je tam spousta odkazů na jiné autory, které nemám načtené.

Shrnuto a podtrženo, hlavní problém vidím dnes v tom, že si velcí vlastníci kapitálu doslova kupují zákony, které slouží právě jen této úzké zbohatlické vrstvě privilegovaných. A uctívanou hodnotou se staly v důsledku toho peníze, které neprávem zaujaly místo ideálu dobře prožitého života pro co největší počet lidí.
Jak tomuhle čelit? Pokud to jde tak iniciativou zdola jako je teď například aktivní Rekonstrukce státu. Nebo tady v Brně aktivity Nadi Johanisové ohledně družstevních samosprávných podniků a jistě mnohých jiných. Co teď provádí ve vládě sociální demokracie, je pro mne ale většinou obrovské zklamání.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 17.Srpna 2014, 22:02:15


... to Vás asi zklamu, paní Švandová, já jsem ovšem mimo jiné i regionální politik ČSSD a veterán-zakladatel ČSSD na Chrudimsku v prvním prosincovém týdnu 1989 ... za reálného socialismu jsem nebyl členem KSČ ani některé z podřízených stran Národní fronty (socialisté, lidovce v České socialistické republice, Strana Slobody, Strana obrody na Slovenku) ...

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Ale to já už o Vás vím, Neděle, 17.Srpna 2014, 22:15:10

jenže za to, co se děje ve vedení ČSSD Vy asi nemáte tak velký vliv, abych vinila Vás. Já se znám tady v Brně s panem Krátkým, který organizuje setkání Masarykovy demokratické akademie a odtud znám stesky zdejších členů ČSSD na vedení a na to, že na politiku strany vlastně nemají žádný vliv.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 18.Srpna 2014, 10:01:1

Je zajímavé sledovat levičáky, jak se snaží dostat se do hloubky zákonitostí současné ekonomiky a hledají její efektivní formu. Přičemž jim uniká zásadní rozměr, který musí levice do této problematiky zakomponovat. Je to účelovost a ekologičnost výroby, což bývají velmi časti spojené nádoby. Efektivně-ekologická nemůže být například výroba osobních automobilů, které vytlačují skutečně efektivně-ekologickou společnou dopravu, i kdyby byly vyráběny sebevíce efektivně-ekologicky. Chápete kam mířím. Protože však Volný trh nemá "rozum" a v případě regulací defacto i neregulací se chová nepředvídatelně, jsou ekonomické poučky použitelné tak 50-50, přičemž pravděpodobnost jejich správné aplikace je 0-100. Navíc Marx sice podchytil mnoho a nikdo z ekonomů to nedokázal lépe, přesto však studoval kapitalismus 19. století a dnes je dvacáté první. A i když některé aspekty zůstaly zachovány, mnohé je jinak.
Takže levice by měla přestat nahlížet na Volný trh jako jediné životaschopné řešení s tím, že jej stačí správně regulovat, ale nabídnou k němu alternativu.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Levičáci a ekonomika Pondělí, 18.Srpna 2014, 13:37:14

Pane Ševčíku, v tomto bodě s Vámi ovšem naprosto souhlasím. Je to věc kterou já sám už nějaký čas pozoruji - přinejmenším část levice jako by se snažila celou otázku revoluce jenom jaksi e k o n o m i z o v a t - to jest váznoucí ekonomiku kapitalismu pouze nahradit jakýmsi poněkud efektivněji (a p o n ě k u d sociálněji) fungujícím mechanismem.

To opravdu nemůže a nesmí být cílem; proto stále znovu a znovu tvrdím, že "socialistická" ekonomika musí kromě jiného mít také tu schopnost doslova p ř i š k r t i t, omezit ekonomiku - jak z důvodů například ekologických, ale i (a to především) z důvodů čistě humánních.

Dokud totiž celá společnost bude propadlá ze řetězu utrženému konzumu, pak i celá ekonomika nebude mít jiný smysl a jiný cíl, nežli na plné obrátky produkovat nové a nové hromady konzumního odpadu. A jestli se pak tato ekonomika bude nazývat "kapitalistická", nebo "socialistická" či "samosprávná", tak to už je opravdu po čertech jedno.

Jenže, právě proto znovu a znovu připomínám a neustupuji od toho, že takovouto "novou ekonomiku" nikdy nebudeme moci zavést (respektive ji udržet), pokud i č l o v ě k s á m nezmění od základu své vedoucí životní priority.

Dokud tu budeme mít většinového člověka posedlého konzumem, pak tady budeme mít právě tuhle slepou, fakticky odlidštěnou konzumní ekonomiku. - Mimochodem, zrovna v těchto dnech jsem padl na nový pojem, který charakterizuje nejnovější tendence světové ekonomiky; totiž "konzumentský kapitalismus".

Tím je řečeno v podstatě všechno; právě tohle bylo základní intencí mého textu, poukázat na to, že příčinou všeho zla není jenom n ě j a k ý kapitalismus, který by se snad jako mor snesl na nás nevinné oběti - nýbrž že jsme to stejně tak m y s a m i, kteří si svou přízemní materiální hrabivostí tento kapitalismus vytváříme a ho udržujeme.

Pokud se nezmění sám člověk, nezmění se ani společenský řád. Přinejmenším ne k lepšímu.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Klesající míra zisku Pondělí, 18.Srpna 2014, 13:38:12

Pane Klusáčku, díky za ty poukazy, určitě si ty texty pročtu.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Proč ztroskotala revoluce? Pondělí, 18.Srpna 2014, 14:05:30

Pane Plevo, je mi líto že jsem Vás zklamal - to je ovšem mým trvalým osudem, zklamávat všechny, kteří si obraz světa chtějí zjednodušit j e n o m na tu jednu, či na opačnou perspektivu.

Napřed k té bolševické revoluci: ona opravdu asi neztroskotala j e n o m proto, že by snad Lenin opomněl "zabudovat kontrolní mechanismy". Ony určité kontrolní mechanismy (vnitrostranická demokracie, vrcholná moc u sjezdu) tady byly - jenže Stalin jaksi dokázal zákulisním čachrováním všechny tyto napohled tak dokonalé demokratické mechanismy vyšachovat, zmocnit se moci, a nakonec zavést svou hrůzovládu.

A tady je nutno položit zásadní otázku: j a k t o, že se Stalinovi mohlo něco takového podařit? Jak se mu vůbec mohlo podařit zneutralizovat celý ten revoluční aparát "socialistické demokracie", a zřídit despocii přímo orientálního charakteru?

Odpověď může být jenom podvojná: za prvé, náchylný k tomu byl systém sám. Bez toho by tak zásadní zvrat prostě nebyl možný. A systém byl k tomu náchylný proto, protože od samotného počátku - tj. od samotné své teorie - vycházel ze zcela falešných předpokladů. Ten předpoklad, že postačí jenom z e s t á t n i t výrobní prostředky, a že v důsledku toho automaticky vznikne harmonická společnost, kde každý bude dobrovolně pracovat s maximálním úsilím ve prospěch celku - takovýto předpoklad byl od samotného počátku naprosto naivní, zcela vzdálený realitě. Bolševický režim byl tedy od samotného počátku konfrontován se zcela masivními problémy a vnitřními rozpory (a odporem svého vlastního obyvatelstva), které nemohl řešit (tj.: potlačovat) jinak nežli silou. A kde režim musí potlačovat mocí své vlastní obyvatelstvo, tam je dána živná půda pro diktaturu a tyranii i v rámci samotného režimu.

Takže, jak řečeno, ta stalinská diktatura se vyvinula jako logický důsledek principiální závadnosti celého systému.

Ale na straně druhé, i ten "lidský faktor" tu hrál bezpochyby svou roli. Píšete, že "příležitost dělá zloděje". Jenže, kde n e n í z l o d ě j, tak tam ani příležitost nevede ke krádeži. Kdyby tehdejší bolševická strana (respektive její vedení) sestávala opravdu z m r a v n ě p e v n ý c h jedinců, nikdy by se Stalinovi ten jeho puč podařit nemohl.

Připomeňme si: při rozhodujícím hlasování na sjezdu bolševické strany byl Stalin napřed většinou delegátů o d v o l á n!! Uvnitř strany přece jenom bylo už určité povědomí o tom, co on je zač; nakonec, ve své závěti před ním varoval už Lenin.

Jenže, Stalin dokázal zákulisními machinacemi toho, že toto usnesení pléna bylo s t o r n o v á n o - a to další proběhlo už ve Stalinově režii. Když mezitím v zákulisním jednání dokázal pro sebe získat většinu. Čili, rozhodující část oné "strany nového typu" se docela obyčejně nechala - prostě zkorumpovat! (Nic jim to nakonec nepomohlo, v následných čistkách je Stalin nechat delegáty onoho sjezdu povraždit téměř všechny.)

Takže, pane Plevo, když už je řeč o dialektice, tak tato myšlenková metoda sestává podstatně právě v tom, dokázat vycházet z o b j e k t i v n í protikladnosti jevů (v našem případě systému a morálky); a teprve ve druhém kroku je dokázat syntetizovat v jeden jediný celek.

Zatímco Vy stále vycházíte z faktické subsumpce, podřazenosti toho morálně-lidského faktoru pod dynamiku systému. To ovšem skutečně není pravá dialektika. - Obšírněji jsem se tomu vztahu morálka-systém věnoval také v rámci diskuse "Jak je to s tím pokrokem?", v příspěvku s názvem "Kam dojdeme s morálkou?"

Josef Poláček - Manuální pracovník

Hauser a obrana marxismu Pondělí, 18.Srpna 2014, 14:10:47

Díky za ten poukaz, pane Plevo, časem si tu Hauserovu knihu dozajista opatřím (není to pro mě zcela jednoduché, žiji v zahraničí); ovšem, něco jsem od Hausera právě v tomto ohledu už četl, a musím konstatovat, že to pro mě znamenalo nemalé zklamání.

Hauserova metoda obrany marxismu byla v podstatě taková: on napřed prezentoval zcela p o v r c h n í kritiku marxismu, která skutečně spočívala na zásadním nepochopení marxistické teorie - aby pak samozřejmě s lehkostí takovouto kritiku mohl vyvrátit.

S tou - přímo nevyslovenou, ale jasnou - intencí: "Tak vidíte, jak je ten marxismus zcela správný, když veškerá jeho kritika je tak snadno vyvratitelná!" - Přitom, do s k u t e č n ě ožehavých, problematických bodů marxistické teorie se sám vůbec nepustil...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 18.Srpna 2014, 15:47:23

To je snad logické, že když chci něco bránit, tak hledám především argumenty pro, nikoli proti. A samozřejmě se snažím vyvracet kritiku jiných - takovou, jaká je k dispozici, i když je povrchní a vychází z nepochopení.
Čekal by snad někdo něco jiného? Má si snad obránce vymyslet novou kritiku, aby ji mohl vyvracet?

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Pondělí, 18.Srpna 2014, 17:18:51

v tom výkladu o sovětských poměrech se zbytečně plácáte. Prostě systémovou chybou od počátku bylo, že Lenin a bolševici vyřadili demokracii, kontrolu své moci a kritiku. Je znám Leninův výrok, že menševici mají sice plné právo bolševickou vládu kritizovat, avšak bolševici mají stejně tak plné právo za takovou kritiku menševiky postřílet. Je pak jasné, že to vše nemohlo skončit jinak než velkým průšvihem...

A co to právě ukazuje? Lidé jsou dobří a zlí, respektive jsou namíchaní z obojího. Podstatný je právě ten systém - co lidem dovolí a co ne, k čemu je vede a podněcuje a k čemu ne, jak zkrátka s lidmi pracuje, které vlastnosti podporuje a na kterých staví a naopak. Čili právě dějiny SSSR a komunistických režimů vůbec jsou krásným příkladem, kde se ukazuje, jak jsou právě ty konkrétní sociální, ekonomické a politické poměry důležité pro utváření lidí. Liberální demokracie nad komunistickými režimy nezvítězila proto, že by na Západě byli lidé ze své podstaty nějak morálnější a lepší (tvrdit to by byl hrubý rasismus), nýbrž osvědčila se více proto, že přece jen obsahovala více těch kontrolních mechanismů, které lépe a účinněji zabraňovaly zneužívání moci...

A jinak - opravdu nevím, proč vás tak baví se točit stále v tom bludném kruhu tautologií, aniž byste se aspoň pokusil kruh rozetnout. Já se o rozetnutí pokouším v těch třech krocích pod článkem p. Vyleťala. Přečtěte si je prosím znovu. Čili, mohu vás ještě jednou uklidnit: k žádným sociálně-ekonomických změnám nedojde, pokud lidé budou tak jako dnes stále zahleděni do svého sobeckého konzumu a narcisismu vůbec. Takže problém, že budeme mít nové společenské poměry, ale starého, sobeckého a konzumního čloběka, v takto simplifikované podobě vůbe nemůže nastat...

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Obránci a vědci Pondělí, 18.Srpna 2014, 20:14:53

Paní Hájková má naprosto pravdu v tom, že je "naprosto logické, když chci něco bránit, tak hledám především argumenty pro, nikoli proti."

Hledat argumenty proti by bylo přímo sebevražedné: hrozí, že najdu protiargumenty tak dobré, že sám sebe přesvědčím o nepravdivosti svého názoru a budu ho muset změnit a to by bylo jistě nemilé. To žádný rozumný člověk nedělá.

Jsou ovšem výjimky, kdy rozumný člověk hledá i argumenty proti. Například v případech kdy omyl má jasné závažné důsledky. Když spadnu ze žebříku, tak mi sebelepší argumenty, proč byl upevněn dobře, nepomůžou. Měl jsem raději hledat ta slabá místa. Měl jsem

Hledat slabá místa svých teorií se také vyplácí vědcům, protože když ta slabá místa nenajdou sami, najde je někdo jiný. Některé vědce prý dokonce pohání zvědavost: chtějí vědět, jak to je. To snad byl příklad Darwina, kterého údajně zkoumání faktů dovedlo k teorii, která byla v rozporu s náboženským přesvědčením, které měl, když se vydával na cestu kolem světa.

Rozdíl mezi panem Poláčkem a Michaelem Hauserem je v tom, že pan Poláček považuje marxismus za vědeckou teorii: ta se pozná podle toho, že je v principu vyvratitelná. Pro Michaela Hausera je to jeden z velkých příběhů. Přihlásit se k němu je pro něj způsobem, jak v diskursivním poli zaujmout pozici, kterou mi připadá vhodné a zajímavé zaujmout. I z jeho článků zde v Referendu je to dobře patrné.


Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 18.Srpna 2014, 20:28:40

Nevím, co je přesně marxismus pro M. Hausera a co pro J. Poláčka, pane Kubičko. Jen si myslím, že Hauserovi je sympatický, což je sympatické zase mně. Motivace pana Poláčka je pro mě naopak záhadná, jak už jsem zde víckrát vyjádřila.
Zato vám můžu přesně napsat, co je marxismus pro mě. Není to jen tak nějaký názor. Je to světový názor, který je celkem silně spojen s mým dětstvím (světový názor mého tatínka). Můžu ho zkoumat, můžu na něm leccos i odmítnout nebo naopak něco nahradit jiným názorem, různě ho doplňovat naprosto čímkoliv (třeba i nějakým šíleně protikladným názorem), ale nemůžu ho nikdy zavrhnout jako celek. Chápete?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 18.Srpna 2014, 20:59:8

A z téhož důvodu se nemůžu smířit s kapitalismem.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Milá paní Hájková, Pondělí, 18.Srpna 2014, 21:04:44

myslím si, že to po svém chápu. Marxismus je velký příběh, který je součástí Vašeho života, je to také Váš příběh. U článku paní Cerqueriové o její rodinné historii jsem psal, že lidské příběhy se nemají navzájem vyvracet. Lze vyvracet názory a ne lidi s jejich příběhy, to je zase názor, který nezavrhnu jako celek já.

Motivace pana Poláčka mi celkem srozumitelná je: myslím si, že by chtěl svět kolem sebe pochopit. Z toho pochopitelně neplyne, že se mu to daří anebo podaří. Ale aspoň to zkusil, jak říká hrdina Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 18.Srpna 2014, 21:16:19

Vyvracet marxismus mi klidně můžete (já tím neutrpím), ale patrně nevyvrátíte. On mi totiž také umožňuje se v tom světě jakžtakž orientovat, nejenom ho chápat.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 18.Srpna 2014, 21:31:25

A když na to přijde, můžu ho klidně kombinovat třeba s křesťanstvím a vůbec s tím nemám problém.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 19.Srpna 2014, 09:47:50

Jinak chci ještě napsat, že marxismus není příběh, jak píše pan Kubička, přestože do mého životního příběhu patří. Marxismus je metoda poznání světa, světový názor a také je to samozřejmě ideologie, nikterak strnulá, nikterak falešná a nikterak protivědecká. Naopak.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Co dělat? Úterý, 19.Srpna 2014, 12:15:29

Díky panu Poláčkovi za podnětný článek a opět jemu i dalším za neméně podnětnou diskusi.

OTÁZKY:
Točí se kolem (Leninovy) otázky "co dělat": jak pohnout naším světem k lepšímu uspořádání, jak jej "humanizovat"? Kdo má být aktérem? Kde začít a jak pokračovat? A konkrétně kam vlastně směřovat?
Je třeba začít od shora, od systému, rozbouráním kapitalismu? Revolucí dělnické třídy, nebo "kognitariátu"? Nebo demokratickým zvolením revolučních představitelů, kteří zákonnou cestou revoluci provedou - znárodní výrobní prostředky atd.
Mimochodem: když čteme, že Leninovým problémem bylo jak budovat socialismus v 'zaostalém' Rusku, měli bychom rozmět, že šlo především o zaostalost civilizační. V ruském samoděržaví nemohla vyrůst početná dominantní třída sebevědomých a zároveň ukázněných občanů dodržujících zákony a řád, taková, jaká již v té době byla oporou demokracie ve Spojených Státech (Tocquevilleova "Demokracie v Americe" je poučná četba) a Švýcarsku, a do značné míry v severozápadní Evropě. Potom co válka a revoluce rozbily v Rusku tradiční instituce, které udržovaly starý řád, Rusku nešlo vládnout jinak, než diktátem a terorem. (Má Rusko demokratické občany alespoň dnes?)

Ale co s lidskou mocichtivostí a chamtivostí? Jsou trvalou součástí lidské přirozenosti? A máme vůbec my lidé neměnnou přirozenost ve smyslu základních, vývojem vytvořených a geneticky zakotvených povahových rysů? Máme tedy začít od morální a charakterové výchovy, učit se ovládat a hledat životní naplnění v integráním tělesném a kulturním a duchovním rozvoji? Jóga do všech škol?

Měli bychom mít realistickou, výstižnou filosofii historie a strategii společenské změny. Hýbou historií vynikající silní jedinci? A jak? Diktátem a bodáky, všemocnou policií, nebo získáním lidí pro svou vizi a jejím uskutečněním v čele širokého hnutí? Za jakých osobních a společenských a historických podmínek je to možné? Nebo historii tvoří masy? Nebo směs obou?

ODPOVĚDI:
Mnoho otázek - pokud jsou dobře formulovány, mohly by vést k plodnému přemýšlení. Nenabídnu odpovědi, dovolím si předložit jen náměty, o nichž sám přemýšlím.
Domnívám se, že jedním ze zasvěcených interpretů historie byl Lev Nikolajevič Tolstoj. Jeho "Vojna a mír" se opírá o hluboké porozumění historickému pohybu. A 100-stránkový Epilog je z velké části věnován filosofii historie. ("Vojna a mír" v českém překladu je zdarma k dispozici na webových stránkách.)
Tostého představa byla ovlivněna matematickou teorií infinitezimálního počtu, získal z něj představu, že součet (nekonečně) velkého počtu (nekonečně) malých prvků lze smysluplně odvodit. Historický pohyb viděl jako takový výsledek činů mnoha lidí. Tuto obecnou představu konkretizují děje jeho románu.

Vynikající státník může lidi sjednotit a nasměrovat. Ale totéž dnes dokáže veřejná diskuse a spontánní organizace. Pro naši otázku (co dělat?) je zajímavá knížka "The Great Disruption" (2012). Autorem je Paul Gilding a na knihu upozornil Jan Beránek v DR asi před rokem (v diskusi k Patočkově recenzi jiné knihy - nemohu teď nalézt podrobnosti).
Gilding pracoval v Greenpeace a jako manažer a konsultant velkých korporací. Píše o soudobé krizi, ekologické, finanční, ekonomické a společenské. Píše také o své zkušenosti ze setkání bohatých a mocných v Davosu, na schůzích Rady amerického byznysu, nebo Světové obchodní rady pro udržitelný rozvoj, setkání těch, kteří podle rozšířené představy vládnou světu.
Jeho úhrný závěr z nich je tento: nebylo problémem je přesvědčit, že jsme vážně ohroženi, také oni měli rodinu a děti a většinou byli bystří a pružní, problém byl v tom, že neměli potřebnou moc ("they weren't in charge"). Náš systém globálního kapitalismu je složitou spletí vzájemně propojených prvků. Každý prvek se řídí sám, ale funguje jako součást systému. A zatím co mnozí chytří lidé se snaží řídit celý systém, nikdo nemá a nemůže mít dostatečnou moc. Problém je systémový a vyžaduje systémového řešení. Jak na to?

Jedinou dostatečnou silou na změnu systému jsme MY. Gilding uvádí řadu příkladů ze světa, v našich podmínkách to jsou: máma, která vede svou rodinu k úspornému skromnějšímu životu, k užívání místních potravin (méně kamionů na silnicich!), k méně vyhazování; městské zastupitelstvo, které odmítne povolit výstavbu supermarketu nebo skladu na zeleném prostoru; volič, který si pečlivě prověřuje kandidáty a po volbách sleduje jejich rozhodování; zaměstnanec, který, po dohodě se spolupracovníky, trvá na svém právu být odborově organizován. Každý z nás, kdo žije spravedlivě a poctivě, dodržuje zákony, postaví se proti zjevnému bezbráví, při vědomí, že ve spořádané společnosti si ani politici nemohou dovolit korupční jednání.
Obrat ve společnosti vyžaduje myšlenkovou pružnost, obrat každého z nás. Proto je obrat tak obtížný, ale nikoliv nemožný. Během mého života se uskutečnilo obratů několik a měníme se stále. Pouze to nevnímáme - asi jako pohyb hodinových ručiček.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kam doletíme? Úterý, 19.Srpna 2014, 12:52:22

Pane Kubičko, v každém případě díky za to srovnání s "Přeletem nad kukaččím hnízdem"; něco na tom skutečně může být. Jestli se mi podaří uspět s mým pohledem na věc přeměny tohoto světa (kromě jiného osvobození se z moci dosavadních dogmat) - takovouto jistotu úspěchu svého snažení nemá nikdo, ale nemohu se o to alespoň nepokusit.

Ti "Obránci a vědci": Hegel měl, co se této záležitosti týče, jeden ustálený výrok: "Postavit se do okruhu síly protivníka."

To znamená: v běžných polemikách (i tak jak je tady máme příležitost zakoušet) se jedná v prvé řadě o to, názorového protivníka nějakým způsobem porazit, zatlačit. Za tím účelem se hledají slabiny v jeho argumentaci, kterýchžto slabin je pak využíváno k vlastnímu útoku.
Jak řečeno, je to zcela běžný způsob polemiky; a užíval ho třeba i takový Aristoteles, když polemizoval proti Platónovi (s jeho konceptem "ideálního státu").

Na straně druhé, takovýmto způsobem polemiky se sami zbavujeme možnosti, svoji vlastní perspektivu, svůj vlastní náhled o b o h a t i t o něco, co nám samotným chybí, pro co my jaksi vůbec "nemáme oči" - ale co vidí právě tento náš ideový odpůrce. A i kdyby měl pravdu jenom částečnou - stále je to ještě část pravdy, a to sice právě a zrovna ta část pravdy, která nám samotným chybí.

Proto tedy ta výzva Hegela - tohoto velkolepého dialektika - "postavit se do okruhu síly protivníka". Nespokojovat se s lacinou polemikou, se zdánlivě razantními údery našich vlastních argumentů - ale vzít svého protivníka a jeho protiargumenty vážně. Jenom tak se může obohatit, o nové dimenze rozšířit náš vlastní vnitřní obzor, naše poznání světa.

(Jak obtížné je ovšem tento postulát dodržet a naplnit v reálné praxi, dokazuje nakonec příklad - samotného Hegela, který pro své vlastní názorové protivníky měl obvykle jenom krajně málo vlastního pochopení...)

Toto "postavení se do okruhu síly protivníka" totiž především vyžaduje velice přísnou mravní sebedisciplínu - v prvé řadě schopnost a připravenost přijmout přinejmenším jako možnost, že j á s á m nemusím mít celou a naprostou pravdu. A právě tohle si přiznat, to dokáží jenom velice málokteří...


-------------------------------------------

A ještě k tomu Hauserovi s jeho "velkým příběhem" marxismu: nemohu si pomoci, ale tohle je pro mě prostě příliš málo. Troufám si tvrdit, že v tomto ohledu projevuji marxismu daleko větší respekt, nežli marxista Hauser: marxismus totiž - tolik mu nelze upřít - je prakticky tou zcela poslední společenskovědní teorií respektive filozofií, která má ještě nějaký o n t o l o g i c k ý základ; to jest, je ukotvená v samotném bytí a jeho zákonitostech. V marxismu je tento ontologický základ sice už velmi zredukovaný, ale stále tam ještě je.

Takže: marxismus není opravdu j e n o m nějakým příběhem (i když jím samozřejmě může také být) - ale marxismus vychází ze samotného bytí tohoto světa, jeho dynamiky, a je sám vyjádřením těchto zcela objektivních procesů.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Argumenty a emoce Úterý, 19.Srpna 2014, 12:55:57

Paní Hájková, musím Vám vlastně poděkovat, že jste sama víceméně dobrovolně otevřeně vyjádřila to, co se mně samotnému v poslední době ukazuje čím dál tím zřetelněji: že totiž Vaše víra v marxismus je pro Vás čistě emocionální záležitostí, zcela bez ohledu na jakékoli argumenty, zcela bez ohledu na objektivní stav věcí.

Víra v marxismus je pro Vás v doslovném smyslu záležitostí osobní v í r y - a proti víře, jak známo, jakékoli logické argumenty nikdy nemohou uspět...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Člověk a řád Úterý, 19.Srpna 2014, 13:05:29

Pane Rychetníku, jsem opravdu rád, že jsme se tady zase jednou "setkali"; měl jsem už vůči Vám docela špatné svědomí, že jsem se stále ještě nedostal k napsání té slíbené recenze k tomu Vašemu "Svobodnému řádu".

Zčásti to bylo zapříčiněno především tím, že jsem se do toho Aristotela musel ponořit podstatně hlouběji (a hlavně šířeji, včetně sekundárních zdrojů), než jsem původně zamýšlel. A teprve v současné době jsem tyto své "konzultace s Aristotelem" přivedl ke konci.

Druhou příčinou mého zdržení byl ovšem samotný Deník Referendum: diskuse zde probíhající se dotýkají zcela aktuálně mých centrálních zájmů, a musím se tedy v prvé řadě věnovat jim; na dané podněty či polemiky je samozřejmě nutno odpovídat v úzkém časovém horizontu.

Nicméně: tu recenzi Vaší knihy mám pevně v plánu; a chystám ji definitivně jako můj naprosto příští text.

- Mimochodem, na paralelně probíhající diskusi pod článkem "Jak je to s tím pokrokem" byla právě řeč o "Řádu"; zrovna přitom jsem na Vás myslel, že to by bylo téma pro Vás.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 19.Srpna 2014, 13:42:12

Po vás, pane Poláčku, přestože jste neprojevoval žádné emoce, se také mnoho argumentů naprosto svezlo jako po másle. A daleko pádnějších, než jaké jste předložil vy jiným.
Ano, máte pravdu. O světových názorech se nediskutuje. Ty si tvoří každý sám.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úloha osobnosti v dějinách Úterý, 19.Srpna 2014, 13:55:41

Pane Plevo, ten Leninův výrok na adresu menševiků (totiž že menševici mají naprosté právo kritizovat rozhodnutí bolševiků, stejně tak jako "my máme plné právo vás za to potom postavit ke zdi") - tak tento výrok jste mi prakticky vzal z úst, právě ten jsem sem chtěl sám vložit. - Ovšem, zdá se, že z té samé skutečnosti vyvozujeme každý zcela protikladné závěry.

Vy jste toho názoru, že ten bolševický režim nebyl "dost demokratický", což pak nutně vedlo k jeho deformacím.

Položme si ale otázku: co je to vlastně za č l o v ě k a, který dokáže s plným vědomím a očividně bez sebemenšího hnutí mysli vyslovit natolik zrůdný výrok? - Jenom za to, že máš jiný názor než já, tě nechám postavit ke zdi!!

A i kdyby takovýto šílený výrok pronesl jenom nějaký ze řetězu utržený zběsilec revoluce - jak to, že ž á d n ý ze všech jeho revolučních soudruhů se proti tomu nepostavil? Jak to, že všichni ostatní bolševici za to jedním hlasem Lenina neodsoudili, nevyvrhli ze svých řad? Co tohle všechno bylo za lidi, jaké bylo jenom vnitřní uspořádání jejich myslí, jejich mravních hodnot, když něco tak zvráceného - zastřelit č l o v ě k a jenom pro jiný názor - považovali za zcela přirozenou záležitost?!

Píšete, že "liberální demokracie Západu zvítězila nad komunistickými režimy" - ano, jenže je nutno se ptát, p r o č vlastně ti lidé v západní části Evropy jsou liberály, zatímco ti z východní části daleko více inklinují k nedemokratickým, totalitním metodám jednání a vládnutí?

Není to snad do značné míry dáno tím, že ten člověk Západu prošel celoživotní v ý c h o v o u k tomu, že druhého člověka je nutno za každých okolností respektovat, bez ohledu na různost názorů - zatímco tomu člověku Východu se dostalo - na základě celoživotní trpké zkušenosti - právě naopak toho "mravního vzdělání", že nakonec rozhoduje jenom a jedině holá síla, a že pro vlastní úspěch je legitimní tu sílu používat jakýmkoli způsobem?

Píšete, že člověk je svým způsobem "schopen všeho" - dobrého i špatného. A že tedy záleží jenom na tom, jakým životním okolnostem bude vystaven, jaká z těchto jeho stránek nabude vrchu.

Ano, v takto obecné rovině - naprostý souhlas. Sám jsem o tom tady v minulých dnech psal: člověk je ze své samotné podstaty velice adaptabilní tvor (jenom proto mohl přežít všechny nástrahy evoluce) - a skutečně je možno právem očekávat, že pokud bude postaven do příznivých, mravně a humánně pozitivních životních podmínek, že v něm odpovídajícím způsobem převáží i ty pozitivní stránky jeho osobnosti.

Jenže: c o jsou to vlastně tyto "životní podmínky"? Je to opravdu identický pojem, jako když vyslovíme slovo "systém"? Nejsou ty "životní podmínky", které mají vyvolat to lepší v člověku - není to kromě jiného také cílená a důsledná v ý c h o v a (a především: sebevýchova)?

Jakýpak "systém" nám sám od sebe vytvoří, vyprodukuje nějakého "lepšího člověka"? Jako nějaká produkční linka, u které jenom tak nějak vylepšíme výrobní parametry, a ta nám bude vzápětí produkovat kvalitnější zboží?

Tato víra v "systém", to je tradiční dědictví marxismu; je nutno si uvědomit, na čem celá tato marxistická víra v "komunistického člověka" vlastně spočívá.

Už jsem to v minulosti zmínil několikrát, takže ještě jednou: Marx prakticky v e š k e r é negativní vlastnosti, veškeré deformace lidské osobnosti přičítá k vině výhradně t ř í d n ě r o z p o l c e n é společnosti, především pak samotnému kapitalismu. Z tohoto hlediska je pak ten závěr jenom logický: jakmile zrušíme, odstraníme kapitalismus, ten v jádru dobrý, hodnotný, mravně bezúhonný, harmonický a kolektivisticky solidární člověk se nám tu obnoví skutečně automaticky, sám od sebe. Není k tomu zapotřebí nijakého dalšího obzvláštního úsilí.

Tady není možno nepoložit otázku: a k d e se nám vlastně bere ten "dokonalý člověk" komunismu? Jaký je jeho reálný základ? - Marxismus na to odpovídá jediným způsobem: protože práce má principiálně společenský charakter.

Tento údajný "společenský charakter práce" prý vede nevyhnutelně k tomu, že lidé žijí ve vzájemné pospolitosti, z čehož pak nutně rezultují i všechny jejich další pozitivní lidské a mravní vlastnosti.

Tento model - nutno přiznat - má svou určitou logiku; oproti tomu je však nutno namítnout:

Za prvé: to tvrzení o "společenském charakteru práce" je čirý axióm - nijak nedokazatelné tvrzení, které se navíc rozchází s veškerou logikou, jakož i s veškerou reálnou životní zkušeností. Takovýto s odpuštěním nesmysl mohl do světa pustit opravdu jenom čirý t e o r e t i k práce, který v celém svém životě snad nevzal do ruky ani docela obyčejné kladivo.

Jinak by totiž musel vědět, že jakákoli práce, kterou kdy vykonává nějaký živý tvor, je v naprosto prvé řadě vždycky zcela i n d i v i d u á l n í záležitost - vždycky jsem to totiž j á s á m, kdo musí pracovat, kdo musí vynakládat své vlastní osobní úsilí, svou vlastní energii, kdo musí zápasit s odporem objektu mé práce. Jakákoli "společenskost" tady hraje roli nanejvýš sekundární.

Jestliže tedy ale práce je záležitostí především individuální - pak je jen logické, že osobní egoismus je člověku daleko b l i ž š í, nežli jeho společenský altruismus - neboť jak řečeno já při práci především vynakládám své vlastní úsilí, svou vlastní energii, a musím tedy hledět v prvé řadě na to, abych j á s á m obdržel reálnou protihodnotu za můj výkon.

A za druhé: je nutno se ptát, do jaké míry tento čirý svět práce má opravdu potenciál, formovat c e l é h o člověka. Před nějakým časem jsem citoval údaj, když si někdo dal práci a vypočítal, že z c e l k o v é h o životního času současný člověk stráví prací jenom nějakých - tuším 5 - 10 procent svého života!
A i kdybychom vzali za východisko jenom týdenní b d ě l ý čas jenom toho dospělého člověka, který je a k t u á l n ě zařazen v pracovním procesu, i v takovémto případě čas strávený prací u něj nezaujímá více než jenom zhruba - jednu třetinu jeho životního času, a tedy jeho životní činnosti!

Takže: je skutečně ještě udržitelný ten Marxův postulát, že samotná - údajně společenská - pracovní činnost člověka je dostatečnou základnou pro produkci plnohodnotné, zralé lidské osobnosti, a že tedy naprosto postačí to, odstranit ten vykořisťovatelský ekonomicko-společenský systém, a ta dokonalá lidská bytost se nám tu "obnoví" sama od sebe?

Naprosto nepopírám vliv tohoto "systému" na člověka; ale skutečně postačí, spoléhat se jenom na nějakou změnu systému? Není pro kultivaci člověka a společnosti opravdu zapotřebí nic víc, než jenom změnit vlastnické vztahy výrobních prostředků? Neprobíhají opravdu lidské dějiny (to jest: kulturní evoluce lidského rodu) ještě také po d r u h é, relativně samostatné linii - totiž po linii svého vlastního sebevývoje, své vlastní - kulturní, duchovní, mravní - sebekultivace? Je opravdu člověk jenom pasivním výsledkem chodu dějin, změny jeho "systémů" - anebo je sám odpovědný za stav svého vlastního charakteru?

To je právě a přesně to, na co jsem chtěl poukázat.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 19.Srpna 2014, 13:59:19

V každém případě, paní Hájková, já jsem nikdy p r o g r a m a t i c k y neprohlásil, že osobní přesvědčení je více nežli logický argument.

A co se týče těch "pádných argumentů" z marxistické strany, které se po mně "svezly jako po másle" - nemohu si pomoci, ale právě o odůvodněnosti těchto argumentů mám povětšině velmi závažné pochybnosti. Tím spíše - jak se právě ukázalo - jejich nejpůvodnějším zdrojem není rozum a logika, nýbrž jenom čistě ideologické přesvědčení.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 19.Srpna 2014, 14:54:20

V každém případě mě těší, že jste konečně přiznal, že nejste marxista.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Pane Poláčku Úterý, 19.Srpna 2014, 16:25:13

Nedělejte si starosti, každý sledujeme cestu po níž nás vede náš hledající duch.
Děkuji za upozornění, podívǎm se.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Poslední slovo, Středa, 20.Srpna 2014, 04:38:48

aby to bylo srozumitelné. Mně vůbec nevadí, že pan Poláček není marxista. Mně jenom vadilo, že se snažil zpočátku vzbudit dojem, jakoby možná marxistou byl a že na marxismu něco chybí. Patrně něco duchovního, čím by se měl doplnit.
To je naprostý nesmysl, chtít něco takového do marxismu implementovat, protože marxismus je věda, nikoliv duchovní nauka. Už jsem tu jednou napsala, že to neznamená odmítnutí něčeho duchovního, ale že to vědě nepřísluší.
Možná jsem u někoho vzbudila podezření, že chci také něco s něčím spojovat, ale mně šlo výhradně o individuální vědomí či individuální světový názor, který si vytváří každý sám (na tom trvám!) a který prostě nemusí být čistě racionální.
Nemám ale problém poznat, co je racionální a logické, i když mně pan Poláček vytýká emoce, které on nemá. Já je naopak mám a nechci se jich zbavit, protože jsou lidské. Nestydím se za to.
Dále se omlouvám, že už asi s panem Poláčkem nebudu diskutovat, protože číst jeho sáhodlouhé příspěvky nezvládám a nepovažuji je pro sebe za přínosné.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Malé ujasnění marxistických a nemarxistických pozic Středa, 20.Srpna 2014, 12:01:22

Paní Hájková, tím že přestanete na mé příspěvky reagovat, protože pro Vás prý "nejsou přínosné", tím mi "vyhrožujete" už opakovaně.

Dozajista, nikdo Vás nemůže nutit (a také nenutí) diskutovat zrovna s tím či oním účastníkem. - Já ostatně jsem v poslední době také naprosto ignoroval veškeré příspěvky p. Hellera; a to sice právě a přesně z toho důvodu, že jeho myšlenkově konfúzní a svou formou mnohdy až vyloženě hysterické příspěvky jsem pro sebe nadále nepokládal za jakkoli intelektuálně přínosné.

Na druhou stranu mně nikdo nemůže dost dobře bránit v tom, abych nevyvracel zde zveřejněné názory, které shledávám být pochybnými a falešně odůvodněnými. Jestli na to pak někdo bude či nebude reagovat, to už je skutečně jenom jeho věc.

------------------------------

P.S. Nikdy jsem netvrdil, že jsem marxista. Takovéto duchaprázdné, kádrovácké škatulkování opravdu naprosto ochotně přenechám jiným, kteří se domnívají, že jenom přikloněním se k nějaké té "jedině správné" ideologii jednou provždy dokáží postihnout celou pravdu tohoto světa.

Svůj názor na Marxe a na marxismus jsem tu celkem jednoznačně vyjádřil už několikrát: jakákoli moderní teorie společnosti je nemyslitelná bez Marxe; ale na straně druhé, j e n o m s Marxem tento svět nikdy nemůžeme poznat v jeho úplnosti, v jeho celé - komplexní a rozporuplné - pravdě.

A jestliže tento svět nedokážeme opravdu důkladně a beze zbytku poznat - pak ho ani nedokážeme změnit. Alespoň ne tak, aby tato změna měla nějaký skutečný smysl. Aby to nebyla zase jenom další "změna pro změnu", kdy po provedené revoluci svého zmatení a zklamaní revolucionáři klopýtají po troskách své revoluce, a nakonec tyto ruiny udržují pohromadě už jenom čirým násilím.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Středa, 20.Srpna 2014, 20:43:11

pokud má být celý spor (mezi nám i dvěma, za pí Hájkovou nemůžu mluvit) o to slovíčko JENOM, pak žádný spor není, to prohlašuji zcela jasně. Platí to halíkovské "nejen, ale i". Čili netvrdím nikterak, že stačí pouhá změna socioekonomických poměrů. Tvrdím, že je - opakuji, co jsem už napsal v bodě 3 pod článkem p. Vyleťala - socioekonomická změna podmínkou NUTNOU (neopominutelnou, nezbytnou), avšak ne dostačující. Nehlásám žádnou revoluci, už vůbec ne ve smyslu uchopení moci nějakou skupinou fanatických revolucionářů. Nevyzývám, abychom nejprve obrátili stávající systém v trosky a pak teprve se rozhlíželi, co tedy dál.

Naopak, píšu jasně, že společenské vědomí a bytí na sebe vždy působilo, působí a musí působit vzájemně. A jasně ukazuji, že se starým (tj. sobeckým a konzumně a hédonisticky orientovaným) člověkem k žádným změnám nedospějeme.

Čili můžeme toto uzavřít shodou?

A pak přemýšlejme dál: jestliže jsou tedy socioekonomické změny nezbytné a nevyhnutelné, pokud chceme dospět k humánnější společnosti, pak proč je nezačít požadovat a prosazovat? Pokud se požadavky na jejich uskutečnění dostanou do veřejné debaty, do diskurzu, už tím vzniká šance, jak měnit vědomí lidí, jak je - chcete-li - vychovávat...

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Ano ale jak? Středa, 20.Srpna 2014, 20:57:54

Pane Plevo, přečtěte si prosím poslední odstavec mého příspěvku (Co dělat? Úterý, 19.Srpna 2014, 12:15:29), případně celou druhou polovinu "ODPOVĚDI". Je to o tom "jak" to, co se dá říci od stolu.

Podrobněji viz níže závěr příspěvku, který jsem napsal pro sborník k 80. narozeninám profesora Skalického, JčU 2014

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

JAK? podrobněji Středa, 20.Srpna 2014, 21:02:31

Pro aktivní občany i politiky:
Ukazatele na cestě k dobré společnosti:
1) Demokracie je historicky ojedinělý kulturní výdobytek. Nelze ji vymyslet na koleně, je nutné se inspirovat a učit u těch států, kde dlouhodobě funguje a vyvarovat se chyb těch, kterým selhává. Je poučné, že národy, které nejlépe zvládly umění demokratického života a vládnutí, mají společné tři věci: svobodu (my také), jsou v čele světového žebříčku spokojenosti (my jsme na 39. místě ze 156), a jsou v čele žebříčku odolnosti vůči korupci (my jsme na 57. místě ze 177. Oba žebříčky v roce 2013). Jsou to Dánsko, Nový Zéland, Švédsko, Norsko, Finsko, Švýcarsko, Nizozemí a Kanada. Ale ani ony nejsou a nebudou ráj na zemi. Ani "dobrá společnost" nebude ráj, měla by však poskytnout podmínky pro dobrý život.
2) Demokracie stojí na dobrých pravidlech a řádném procesu (due process - patrně nemáme obecně přijatý překlad, jde o dodržování férových procedur). Demokracie je procesní právě tak jako hodnotová záležitost.
3) Demokracie znamená ctít společné dobro. Být si vědom, že my, jako osoby, můžeme existovat a prosperovat pouze ve společnosti a že demokracie je soudobý způsob vládnutí, který může dát vládcům legitimitu a udržet soudržnost společnosti. ("Společné dobro" je to, co tuto soudržnost podporuje.) Rozkládající se společnost plodí hodnotový nihilismus a anomii a ta je pro nás, jako jednotlivce, zhoubná. V tomto smyslu je nedůvěryhodná zkorumpovaná vláda "společným zlem".
4) Demokracie existuje a padá s důvěryhodností klíčových aktérů, je to hluboce etická záležitost. V rovnostářské české společnosti budou však elity stěží kdy lepší než démos. Protože lidský sklon napodobovat je silný, platí, že "národy mají takovou vládu, režim, společenský řád, jaký si zaslouží". Pro stabilitu demokracie, pro to, aby demokratický režim měl dlouhodobou podporu ve společnosti, je také potřebné, aby společnost měla důvěru, že jí demokracie umožňuje a bude umožňovat dobrý život, především svobodně usilovat o dobrou společnost.
5) Cti lidskou důstojnost a svobodu každého, ale nepočítej s tím , že předěláš lidskou povahu. V nás lidech je sobecká chamtivost - i láska a obětavost. Výchova, kultura a instituce, pravidla mohou špatné sklony potlačovat a dobré posílit, ale organizační struktury a procedury musí být dostatečně robustní vůči zlovůli.
6) Společnost potřebuje řád. Musí si dát dobrá pravidla a zákony a musí je dodržovat a dokázat vynutit. Zároveň každý z nás, i společnost, potřebujeme svobodu. Bez ní nemůžeme dýchat, rozvíjet se a tvořit, ani zkoušet nové a přizpůsobovat se měnícímu se světu. Uvést do souladu svobodu a řád je velké umění, je to civilizační poklad - umění si vládnout. Zvládlo jej jen několik málo národů a dostaly se do čela co do podmínek pro dobrý život (viz 1 výše). Je to umění žít demokraticky.
7) O společenskou soudržnost je třeba pečovat. Je důležité rozumět, co znamená "společné dobro". Je to to, co udržuje schopnost lidí se domluvit, dohodnout se na řešení společných problémů. Pomáhají tomu dobrá vůle a dobrá pravidla demokratického rokování. Soudržnost ale narušují velké rozdíly v majetku a ve způsobu života. Ani superboháči, ani marginalizovaní chudáci se již členy společnosti necítí.
8) Dobrá společnost potřebuje soutěž a soutěživost. Bez ní by stagnovala. Soutěž musí probíhat v mantinelech férových pravidel. Jinak společnost rozbíjí.
9) Dobrá společnost a cesta k ní především potřebuje občanskou aktivitu, odvahu a umění se angažovat. Jak ji povzbudit a podporovat - to je otázka, výzva a úkol. Nadějná vize je východiskem a základem.

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 09:59:30

Ano, otázka po novém sebedefinování levice je zdá se palčivá.
Běžně se objevují články na téma co - a jestli vůbec něco - mají jednotlivé části levice společného.
Mají?
Jestliže mají jednotlivé části současné levice společné kořeny - odpor k vykořisťování - musí se přece najít i společné axiomy z těchto kořenů vyrůstající, bych řekl.
Jedním z nich je uznání materialismu jako hybné síly celospolečenských vztahů.
Levičák přece může být v rovině spirituální jak důsledný ateista, tak třeba katolík, ale nikdy nemůže neuznávat, že "chudoba z lidí lotry činí", jak se říká.
Meterializující - či spíš kvantifikační? - pohled na historii lidstva přece poskytuje velmi solidní základ pro posouzení společného cíle a zájmu. A tento pohled ukazuje, že v časech, kdy se práce stala zbožím, tedy v našich časech, jsou stabilní, prosperující a kulturně bohaté a mírově naladěné ty společnosti, kde nejsou rozdíly mezi lidmi "nesouměřitelné".

Udržení sociální soudržnosi společnosti - což určitě není totéž co bezhlavé rovnostářství - přece musí být a je jedním ze svorníků levice.
Ovšem co to v dobách globalizace znamená a co z toho plyne pro nástroje a ideje, kterých je třeba se držet, toť zřejmě ta otázka?

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Rychetníku, Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 11:26:14

to, co píšete, je v řadě ohledů sympatické, je to - řekl bych - taková ta klasická katolická sociální nauka ještě z doby před vpádem neoliberalismu, který dnes zatemňuje mozek i mnoha křesťanům, např. takovému Dukovi...

Ale málo zohledňujete prvek emancipace a příliš jste fascinován tím řádem (to je asi nemoc všech katolíků), aniž si uvědomujete, že a) jde o konstrukt, žádný neměnný a sám o sobě platný řád, sestávající z nějakých platónských idejí, neexistuje; b) řád odráží určité mocenské vztahy, nerovnosti atd. Proto je potřeba jej narušovat a zpochyňovat, jak to dělal Ježíš. (V předcházejícím souvětí by se spíš hodil minulý čas i do první věty, protože řád dnes už opravdu neexistuje a v pohyblivém, tekutém postmoderním kapitalismu ani existovat nemůže, marné po něm tesknit...)

A druhá poznámka - vaše vize "dobré společnosti" téměř úplně obchází ekonomiku. To je ale právě z mého pohledu jádro věci. A co v této oblasti navrhujete, je v postatě totéž, co píše p. Kolařík: act local, buď sociálně a ekologicky uvědomělý tam, kde můžeš a kam dosáhneš - a to je všechno. Je však zřejmé, že tohle přece stačit nemůže (povšimněte si, že říkám "stačit", takže tento váš individualistický přístup nezavrhuji, jenom tvrdím, že je nedostatečný a nemůže nic podstatného změnit a zvrátit).

A nabízí se otázka: Proč křesťané (i ti sociálně cítící) se tak brání myšlence sociálně-ekonomických změn současného systému? Pokud ty nenastanou, je zcela jisté, že majetkové rozdíly mezi lidmi se budou zvětšovat a že počty marginalizovaných porostou (což vy sám a zcela správně označujete za překážky rozvoje "dobré společnosti").

Petrasek Milan - penzista

Nejenom sociálně cítící mají skrupule, Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 12:14:55

neproslechlo se totiž, že neoliberalismus jako forma mutace kapitalismu udělal ze zaměstnance podnikatele. Nebyla to komunistická revoluce, ale neoliberalismu, který odstranil vykořisťování pracující třídy. Paradigma doby ve které se každý stal sebe-vykořisťujícím pracovníkem svého vlastního podniku - knechtem a pánem v jedné osobě a třídní boj je tak nahrazen vnitřním bojem se sebou samým - zůstává utajeno.
Jde o dosud nevstřebaně paradigma dalekosáhlého významu, které mimo profitérů neoliberalismu odmítá akceptovat nejen pan Heller, ale i leckdo ..... jak tak pozoruji.
Proto furt dokola doporučuji : Byung-Chul Han: Psychopolitik - Neoliberalismus und die neue Machttechniken.

Oto Novotný - politický analytik

K panu Plevovi Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 12:55:39

Námitkám pana Plevy rozumím, ale myslím, že odpovědi na ně bychom našli rozvedením prvního bodu, který pan Rychetník uvádí.
a) Země, které v tomto bodu vyjmenovává, lze zařadit mezi silné demokratické sociální státy s vysokou mírou dekomodizace společenského života. Tyto země (tzv. „skandinávské modely“) zvládají nápory neoliberalismu zatím poměrně dobře.
b) Svého druhu jde o „řády“, ale nadstandardně otevřené, které mají v sobě zabudované – jako silné demokratické sociální státy - mechanismy řešící nerovnosti – mocenské ekonomické, samozřejmě, aniž by je finálně vyřešily. A rozhodně tedy neignorují ekonomiku, právě naopak.
c) Tyto země netvoří uzavřené systémy (tedy Systémy), jejíž další rozvoj by byl nějak fundamentálně blokován sociálně-ekonomickými vztahy, a proto tamní levice trpí mnohem méně levičáckou obsesí ohledně Systému. (Ano, neoliberalismus usiluje o takový Systém v globální ekonomické rovině a předbíhá síly odporu. Ale levice ignoruje, nebo ohrnuje nos nad řadou existujících mechanismů, jako to neoliberalismu tvrdě komplikovat a sní svůj věčný sen.)

Tady se stále tvrdí, že jsme div ne zakletí v nějakém sociálně-ekonomickém systému, který musíme radikálně změnit a pak už se snad konečně octneme v perfektně fungující „dobré společnosti“. Pořád se o tom horečně mluví, a přitom se pesimisticky konstatuje, že nevíme, jak na to, a že na to musí příjít nějaký nový Marx, anebo je konečně už správně pochopit a rozvíjet toho starého Marxe. Na fundamentalistických sporech tohoto druhu levice cedí krev, místo toho, aby si všímala a pečlivě analyzovala, kde a jak věci fungují a jak je možné se navzájem poučit a věci postupně zlepšovat. Přitom tenhle mesianistický sentiment je jen důsledek obsese ohledně systému a hledání jakéhosi dokonalého dobra. Obávám se, že tohle je jen útěch před reálnou politickou zodpovědností, resp. politikou obecně a nikam dál nás nemůže dovést.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sám sebe nikdo nevykořisťuje, Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 12:58:24

pane Petrásku. Vykořisťování ostatně plyne z reálných výrobních vztahů, nikoli z těch právních.

Petrasek Milan - penzista

Pani Hájková vy mne neznáte, ale až mne poznáte............ Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 13:12:49

a také se konečně uleknete toho, co se mnou ta neoliberální psychopolitika nadělala.
A to jsem nikdo........bych dodal.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Petrásku, Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 14:03:27

nemám momentálně zbytných 20 Eur na zakoupení Byung-Chul Hanovy (nar. 1959, filosof korejského původu působící na univerzitě v Berlíně) knihy, na kterou upozorňujete. V recenzi na předchozí knihu "Společnost unavených", kterou lze nalézt zde
http://www.rozhlas.cz/mozaika/literatura/_zprava/830271
se lze dočíst, že autor říká, že většina lidí jsou dnes vyčerpaní pracovním tempem, že jsme společnost, která neumí odpočívat. Soudím, že v té nové knize, na kterou upozorňujete, hledá autor odpověď na otázku, proč jsou dnes lidé unavení-uštvaní, proč si nedopřejí odpočinek i když vklastně mohou. Štvou se tak nějak sami. Co je nutí, aby místo nedělního rozjímání běhali sami od sebe jako veverky v kole až k infarktu. A odpověď nachází v ideologii neoliberalismu.
Smysl mi to dává, ne že ne, hlavně když si připomenu, že hlavní mantrou dnes je:
Jsi neúspěšný případně nemajetný? Vinu dávej sobě, málo se snažíš! Říkáš, že špatně nastavené zákony dovolily některým lidem pohádkově zbohatnout? Ale tak to není, ve skutečnosti jim závidíš, protože, kdyby ses víc snažil, tak jsi taky mohl být tam, kde oni. Můžeš si za to sám! Atd.
Neslyšíme to snad dnes a denně?
Aby dnes byl člověk úspěšný (kdo je úspěšný? - přece VIP osoby) tak musí mít hlavně hodně peněz. Protože ne vzdělání nebo moudré chování či přirozená krása, ale právě jen penězi oplývají dnes ti "nejlepší" z nás. A tak se za nimi všichni ženou. Je zapomenuto, že peníze mohou být prouze prostředkem ke štěstí, že někdy mohou usnadnit život, ale nemohou být cílem, ke kterému v životě směřujeme!

Neoliberalismus je doktrína, která životní ideál nahradila penězi, řekla bych,
(být panem Petráskem).

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 14:50:47


Myslím, že se Ota Novotný vlamuje do přinejmenším pootevřených - pokud ne polootevřených - dveří.

Je vůbec s podivem, jak může někdo vůbec napsat něco takového ve světě, kde je levice konformní vůči existujícím mechanismům snad tak jako v historií ještě nikdy nebyla.


Petr Litschmann - M.Žižkov

Kouzelné číslo 3 Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 15:11:16

..ne tak autorovo dělení. Prostřední skupina je popsána (aspoň jak se mi zdá) více jen jako podmnožina skupiny první, střední kategorie je tedy vychýlena směrem k vrcholu - ostatně jako u psané trojky.
Ještě nevím, proč se autor zastavil zrovna jen u třetí skupiny a pravděpodobně nejpočetnější střední skupinu pominul. Bude pokračováníčko? ...zeptal bych se, být pravidelným čtenářem..

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 16:25:3


A ještě něco:

Ota Novotný podléhá představě - bohužel dost rozšířené - že systémová změna je nějaký totální zvrat.

To je ale naprostý nesmysl.

Kapitalismus a vůbec jakákoli společenská ekonomika (tedy ta, kde hraje dominantní výroba a práce pro druhé, dělba práce a výměna mezi lidmi) byl systémovou změnou oproti předchozí tradiční ekonomice (kde hraje dominantní roli značně samozásobitelská usedlost), v Evropě zejména feudální společnosti.

A o jaký totální zvrat většinou šlo?
Jak byl svými současníky pozorován?
Kolik bylo „francouzských revolucí“?

Systémová změna je právě ta dialektika vývoje, jako se to stalo a dělo v minulosti.
Dnes význam společenského zhodnocování stoupá... levice kdysi dokonce čekala, že bude stoupat rozsah toho druhu soukromého vlastnictví, kde je vlastníkem družstvo nebo veřejnoprávní korporace, stát, obec atd., které levičáci mylně považují za společenské vlastnictví (pojem společenské vlastnictví, pokud ho vůbec musíme používat, je vlastnictví nerivalitních statků, které lze sdílet jinými – se státem a spol. to nemá výraz společenské vlastnictví co dělat, stát má ale svou významnou roli v rámci společenského zhodnocování oproti soukromému zhodnocování zvanému kapitál nebo původní pozemkové rentě (nikoli té moderní parazitní). Veřejné ani družstevní soukromé vlastnictví se ale neukázalo tak jednoznačně (nebo dokonce vůbec ne) efektivním, aby i levicí ovládané zákonodárné sbory měly argumenty a mohly s podporou většiny provádět změny tohoto druhu.

Bez ohledu na růst role mechanismu společenského zhodnocování vedou ale setrvačné mocenské poměry privilegií velkých soukromých majitelů k tomu, že ve struktuře výnosu osob, kterým kdysi úplně ale teď už jen zčásti pasuje označení "kapitalisté", hraje čím dál větší roli soukromá renta přetékající právě z výnosů společenského zhodnocování, přičemž jsou země, které se tomu "parazitnímu "přetékání" jsou schopny více bránit (shodou okolnosti ty nejméně zadlužené v dané kategorii (vyspělé (a více zadlužené) versus chudé (to jest méně zadlužené) země- Švédsko je bohaté, vyspělé A PŘESTO poměrně velmi málo zadlužené).

Velké veřejné výdaje a rostoucí veřejný dluh zajišťují společenské zhodnocování - v době krize se používají deficity ... a v době konjunktury ho výsledky soukromého zhodnocování (kapitálu) nesplácejí - v lepším případě se propadá dluh vůči společenskému produktu (HDP) ...

Socialismus nebude vynález vymyšlený geniálními levičáky na rýsovacím prkně a pak uvedený slavně do provozu ... bude výsledkem milionu reakcí na poměry, ze kterých zdánlivě nebude cesta jak z nich,a jak dál ... socialismus jako produkt kolektivního nevědomí, ale současně milionů rozumných dílčích konání, jednání, ale nikoli nějak řízeného, ale jako síť reakcí, která bude mít určitý výsledný vektor směr ...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Paní Švandová, Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 16:42:30

ale to, že se lidé štvou, aniž by museli, celkem nic nevypovídá o reálném stavu společnosti, protože mnoho lidí se nehoní z plezíru, ale proto, že musí. Zaměstnavatel jim kolikrát nedá pokoj ani v neděli a volá je do práce, kdy si vzpomene. Přitom neběží o bůhvíjak placená zaměstnání, ale obyčejnou dělnickou práci. Co mají lidé dělat, když o ni nechtějí přijít, protože musí živit rodinu?
Na druhé straně je spousta nezaměstnaných, kteří práci nemají, ač by chtěli.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Novotný, Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 17:28:15

o rozmetání současného systému nejde (píšu to a zdůrazňuji znovu). A je opravdu kuriózní, že disputace s p. Poláčkem se nakonec smrsknula na spor o slůvko "jenom" a diskuze s vámi se možná bude toučit kolem velkého či malého písmena ve slově S/systém... To jsou konce, kterých není dobré se dožívat...

Takže - znovu: chápate rozdíl mezi pojmem změna a destrukce? Já zásadně píšu o změnách. Dále - nikdo tady myslím nemluvil o nějakém mýtickém systému s velkým písmenem, ale popíráte snad, že žijeme ve světě, kde jsou ekonomické, sociální aj. vztahy nějak uspořádány? Pro mě za mě můžeme mluvit, abych vám udělal maximální koncesi, o poměrech či situaci, ale jde přece o podstatu věci.

Zatím jste totiž nijak neprozradil, jak tedy chcete současné problémy řešit. Jak a čím chcete neoliberalismus nahradit? Jak má ekonomika i další oblasti fungovat? Skandinávský recept? A jak zařídíte, aby kapitál neupláchnul z ČR, jakmile zavedete skandinávské daně? Čili vidíte, že budete muset nakonec omezit pohyb kapitálu a pak i pohyb zboží a služeb, čili tzv. volný obchod. Byla by to změna systému? Ale hlavně - dejme tedy stranou teoretizování, byl byste pro taková opatření? A stanou se programem sociálnědemokratických stran?

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Řád a změna Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 19:10:19

Pane Plevo,
Děkuji za komentář. Vezmu Vaše nejdůležitější argumenty postupně:
ŘÁD
Před 45 lety jsem s rodinou emigroval do Anglie a žijeme tam dodnes, od roku 1990 část roku vždy v Čechách. Teprve po delším pobytu tam jsem pochopil co je pevný řád. V bodě 6 mého devatera to říkám jasně a co nejjednodušeji, Vy to přečtete, ale asi Vám to nic neříká: je to mimo rozsah Vaší představivosti. To je problém většiny nás Čechů, pokud jsme nežili mimo naši tak trochu chaotickou kulturu - nebo jinou podobnou (východ a Balkán). To jsou ty potenciálně nebezpečné věci, o kterých nevíme, že je nevíme: jsou mimo náš myšlenkový obzor. (Již jsem o tom v nějaké DR diskusi psal.) Pomohla by životní zkušenost jinde.

Je ale možné podstoupit myšlenkový experiment. Jistě máte zkušenost s nějakým spořádaným prostředím, kde jim "to klape". Znám jich v Praze několik, některé firmy ve vztahu k zákazníkům (dobré zkušenosti mám s firmou Alza), některá zdravotnická zařízení, některé úřady (mám dobré zkušenosti s Úřadem Prahy 10) - pravidla jsou jasná, víte co můžete očekávat, sliby a lhůty se plní. (My katolíci víme a předpokládáme, že Církev (jako organizace) samozřejmě funguje a bude fungovat dobře, děj se co děj - odtud asi pochází to, co nazýváte "nemoc katolíků").
Zkuste si konkrétně představit, že tento dílčí fungující řád se rozšířil na většinu prostředí u nás. Že je běžným standardem v životě, v dodržování dopravních předpisů, předpisů o nalévání alkoholu a prodeji cigaret mladistvým a ve spontánním dohledu veřejnosti na dodržování, v poctivosti a zdvořilosti prodavačů a řemeslníků. Že majitel sběrny kovů si netroufne koupit něco, co mohlo být ukradeno. Na firmy, řemeslníky, úřady, policii, soudy. Nechť si každý dosadí prostředí, kde mu nespolehlivost a nepořádek ztěžují a znepříjemňují život.

Obtížnější, ale snad také ještě možné, je si představit pevnější řád v politickém životě, zejména menší prostor pro amatérské a korupční ovlivňování zákonodárné činnosti a procesu vládnutí, vše pod kritickým dohledem tisku a veřejnosti, která kompetentní a férový proces vládnutí vyžaduje.

Pro dokreslení vážnosti nebezpečí našeho ne-řádu připojuji: snad jste před dvěma roky četl o konferenci na téma „vymahatelnost práva v České republice“ (Praha, 7. 11. 2012), které se účastnili představitelé akademické obce, advokáti, soudci i státní zástupci. [http://www.epravo.cz/top/efocus/prazsky-pravnicky-podzim-86866.html] (Havlíček Brain Team vydal v roce 2012 sborník příspěvků) Podle závěrů konference je hlavní příčinou obtížné vymahatelnosti katastrofální stav legislativy, při jejíž tvorbě zákonodárci nedodržují základní právní principy. Výsledkem je, že stát není schopen právní řád vynucovat, ač je to jeho hlavním úkolem a v jeho plnění je stát nezastupitelný.

Ježíš zpochybňoval strnulé předpisy farizeů, ale zdůrazňoval morální řád. Vaše představa řádu je patrně něco strnulého, co omezuje svobodu. Spravedlivý řád svobodu neomezuje, to je jen neoliberální omyl - viz opět bod 6. Řád, který vyžaduji, spočívá ve funfujících pravidlech chodu společnosti, včetně metapravidel pro změnu pravidel.

Proč si myslíte, že země uvedené v bodu 1 - před chvílí o nich psal také pan Novotný - jsou na špičce? Jejich fungující demokracie se blíží se spravedlivému svobodnému (!) řádu, včetně péče o rovnost (napsal jsem o něm knížku "Svobodný řád", Vyšehrad 2012). "Skandinávský recept" zdaleka nejsou jen vysoké daně a kapitál jde do zemí s pevným právním řádem, vyspělým technologickým prostředím atd. OECD i jiné mezinárodní organizace o tom vydávají zprávy. Studijní cesta v některé z těchto zemi by Vám mohla otevřít oči. Ale nehledejte ráj na zemi (bod 1).

EKONOMIKA A ZMĚNY
Neobcházím jí (profesionálně jsem institucionální ekonom). Souvisí to s Vaším mylným dojmem, že se "bráním myšlence sociálně-ekonomických změn současného systému". Je tomu naopak. Mé "Ukazatele na cestě k dobré společnosti" vznikly jako reakce na to, že Vy a řada jiných na levici nemají konkrétní představu JAK sociálně-ekonomické změny uskutečnit. Myslíte si, že "systém" někdo změní za vás. Tady by bylo dobře, abyste si pozorněji přečetl můj úterní příspěvek (Co dělat? Úterý, 19.Srpna 2014, 12:15:29). Zejména to, že "systém globálního kapitalismu je složitou spletí vzájemně propojených prvků. Každý prvek se řídí sám, ale funguje jako součást systému". Ideově systém podporuje neoliberální ideologie a lidská chamtivost, které dává bohatou příležitost. Jak takový systém měnit? Potřebujeme mít představu mechanismu historické změny. Proto jsem psal o "Vojně a míru".
Boží mlýny pomáhají, krize ideologii zdiskreditovala, dnes se jí drží jen pár finančníků, ale také mnoho duchovně prázdných lidí, pro něž byla náhradním náboženstvím. To je příležitost. Recept pana Kolaříka "act locally, buď sociálně a ekologicky uvědomělý tam, kde můžeš a kam dosáhneš" není všechno. Má dopad jako příklad k napodobení. Ano, taková strategie změny je delší běh. Co konkrétně(!) doporučujete Vy?

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Paní Hájková, Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 20:02:47

naprosto souhlasím s tím, co píšete. Popisujete situaci nižší střední vrstvy a vrstvy chudých až na ty, co už to vzdali a říká se jim dehonestujícím slovem nepřizpůsobiví. Nižší střední vrstva je skutečně vydírána přímo, jak to popisujete. Naproti tomu čistě psychicky vydíraná je ta část střední vrstvy, která by se nemusela tak štvát, protože chudá není, ale štve se přece pro sen dosažení úrovně těch VIP osob. A přitom si to neuvědomuje, vidím to kolem sebe. Chtějí mít prostě to, co se nabízí v reklamách, chtějí mít životní standard těch šťastnějších, kteří se jim tak jeví díky televizi a veřejnému mínění. Možná tohle popisuje autor Byung-Chul Han, který učí filosofii v Německu, kde je ta střední vrstva poměrně bohatá.
Ale pozor, já tu knihu nečetla, o jejím obsahu se dohaduji jen z toho, co pan Petrásek naznačil. Třeba nám o obsahu té knihy sám ještě napíše.

Petrasek Milan - penzista

Již jsem tenkrát napsal paní Špinarová - Čtvrtek, 21.Srpna 2014, 20:19:6

K očekávání možnosti svržení diktatury kapitálu Středa, 30.Července 2014, 16:32:5
nabízím pár myšlenek z poslední knihy B.- Ch. Hana, "Psychopolitika neoliberalismu a nové techniky moci":
Kapitalismu vlastní rozpor mezi produkčními silami a poměry je současným neliberálním režimem zamlžován novou formu vykořisťování, přeměnou zaměstnance v jedince podnikatele. V následku mutace liberálního industriálního kapitalismus do neoliberálního finančního kapitalismu postindustriálních produkčních forem, se stává každý jedinec sebevykořisťujícím zaměstnancem svého vlastního podniku. Každý je sluhou a pánem v jedné osobě.
Tím také mutuje třídní boj v souboj se sebou samým. V neoliberálním režimu, neexistuje proletariát a vykořisťovatel v klasické podobě - každý je majitelem a podnikatelem své produkční síly.
Neoliberalismus šíří zároveň ilusi, že každý je svobodným projektem schopným neomezeného výkonu. Ten kdo selhává proto staví v potaz prvotně sebe, namísto společnosti a systému. Následkem je stav plošného, beztřídního sebevykořisťování, který vylučuje sociální revoluci vycházející ze střetu vykořisťovatel – vykořisťovaný.
Jde o inteligentní režim vykořisťování, který je opakem marxistického pojetí, postaveného na znalosti aktérů represivních mocenských poměrů.
V neoliberálním režimu sebe-vykořisťování, se tak agrese obrací proti sobě samému a z vykořisťovaného se nestává revolucionář, ale depresivní samotář.
Neoliberální psychopolitika nachází k optimalizaci vykořisťovaného stále nové rafinované formy. Trh nabízí početné vérkšopy sebe-motivace, -eficience,..... postavené na logice kvantifikovaného tržního úspěchu.
Pan Heller by našel v úvodu knihy potěšitelné upozornění na Marxe a jeho definici svobody – teprve v kooperativní formě má jedinec možnost – prostředky a prostředí - realizace svých vloh. Oproti tomu individuální svoboda podléhá lstivosti kapitálu, který vykořisťuje jedince a činí z něj sluhu svého rozmnožování. Individuální svoboda je tak pouhým zprostředkovatelem vzájemné kopulace kapitálu.
A možná pár inspirativních podnětů v rámci překladu své knihy pro světový trh.........řekl bych

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Řád Pátek, 22.Srpna 2014, 07:50:18

Svoboda v řádu spočívá v tom, že se člověk s řádem ztotožňuje. Bere ho jako něco, co mu je vlastní. V případě, že se s ním neztotožňuje, může být chyba buď na straně konkrétního člověka, nebo naopak na straně řádu, který je nedokonalý, protože ho vytvářejí lidé, nebo proto, že nahrává jen určité části společnosti.
A je nutné ho napravit, protože trvale žít bez řádu se nedá.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pane Plevo, Pátek, 22.Srpna 2014, 08:16:21

kdyby továrny patřily těm, co v nich pracují a oni sami by byli schopni je spravovat, nehrozilo by žádné "upláchnutí kapitálu" do ciziny.

Petrasek Milan - penzista

Omlouvám se paní Švandové a Špinarové za záměnu jmen Pátek, 22.Srpna 2014, 10:41:13

a paní Hájkové za laškování ve vážné době a na závažné téma.
K vysvětlení záměrů Hana bych dodal:
Han není nepřítel marxismu, ba naopak je stejného těsta jako všichni protagonisté evropského humanismu.
Han konfrontuje se současnem základní téze Marxe - příkladně: "teprve v kooperativní formě má jedinec možnost – prostředky a prostředí - realizace svých vloh. Oproti tomu individuální svoboda podléhá lstivosti kapitálu, který vykořisťuje jedince a činí z něj sluhu svého rozmnožování. Individuální svoboda je tak pouhým zprostředkovatelem vzájemné kopulace kapitálu".
Han hledá v neoliberálním prostředí odůvodnění jeho dominance - tedy odpověď na otázku na jaké psychopolitické substanci neoliberalismu se zakládá její lucidní technika moci.
Jeho analýzu současné krize a jeho návrhy protimodelů, považuji za pozoruhodné, ba překvapujícnější a aktuálnější pana Hellera........abych neskončil bez škádlení.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Petrásku, Pátek, 22.Srpna 2014, 12:06:53

já se Vám omlouvám, že jsem nevěnovala dost pozornosti Vašim předešlým upozorněním na tu Hanovu knížku. To, co o ní říkáte, zdá se mi hodně zajímavé. Myslím, že člověk musí nejprve správně rozpoznat svoji situaci - pravdu o ní -, aby se správně rozhodl, jak dál. A k tomu jistě ta Hanova kniha přispívá. Je nějaká naděje na její vydání u nás?

Napadlo mne, že možná něco podobného jako Han říká Jan Keller, když upozorňuje na chudnutí střední vrstvy a na tlak, pod kterým střední vrstva je a který ji nutí, aby se zuby nehty snažila udržet si svoje postavení.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Podmíněná shoda Pátek, 22.Srpna 2014, 13:20:29

No dobře, pane Plevo, je bezesporu potěšitelné ono zjištění, že alespoň v zásadních bodech se v podstatě shodujeme.

Ale jak známo, ďábel mnohdy vězí právě v detailu. My oba tedy vycházíme z předpokladu, že pro zásadní zlepšení kvality existence člověka na této planetě je zapotřebí jak zásadní změna společensko-ekonomických vztahů (tedy "systému"), tak ale i zásadní změna životních a mravních hodnot jednotlivce.

Ten moment, kde si nicméně naprosto nejsem jistý, do jaké míry se naše názory skutečně kryjí, leží především v tom, že u mě stále přetrvává pocit, že pro Vás je ta vnitřní změna lidské osobnosti stále spíše jenom něčím "doprovodným", co tak nějak přijde samo sebou, pokud jenom změníme dostatečně důsledně onen systém.

Anebo ještě přesněji: zdá se mi, že stále vycházíte z onoho tradičního marxistického (nejen) předpokladu, jako by člověk byl v podstatě nějak p o z i t i v n ě n a l a d ě n ý tvor - a že je to jenom a jedině ten zlý kapitalismus, který této dobrodušné (a kolektivně naprogramované) lidské bytosti brání v tom, plně a nerušeně realizovat tyto své pozitivní vlastnosti. A že tedy postačí jenom tento kapitalismus odstranit, a ten "pozitivní člověk" se prostě sám obnoví, ve svém původním ryzím charakteru.

Takovýto pohled stále přehlíží ten - nepotěšitelný, ale bohužel zcela reálný - fakt, že člověk je ve svém nejhlubším nitru tvor přinejmenším hluboce r o z p o l c e n ý - ve své vlastnosti dobré a špatné, pozitivní a negativní.
A navíc: ty negativní vlastnosti stojí člověku v jeho individualitě vždycky b l í ž e, než ty vlastnosti pozitivní: protože ty negativní vlastnosti jsou úzce spojeny s osobním egoismem individua, zatímco ty pozitivní vlastnosti vyžadují právě schopnost a ochotu překonat tento svůj přirozený egoismus, začít se chápat jako součást nějakého kvalitativně vyššího stupně existence. (Záměrně používám takto abstraktní formulaci: ono totiž nejde jenom o to, namísto jakožto čiré individuum se začít chápat jakou součást nějakého kolektivu; může se také jednat o to, začít se chápat jako součást nějakého vyššího Řádu.)

Na co tím vším mířím: že pro pozitivní změnu společnosti opravdu zdaleka nestačí jenom "revoluce systému", nýbrž stejně tak je zapotřebí i "revoluce" samotného člověka. Třeba v nějakém takovém smyslu, jaký svého času přinesly monoteistické náboženské systémy, s jejich nepodmíněným mravním étosem.


--------------------------------------------

Co se pak té změny systému týče, pane Plevo, zdá se, že já jsem v tomto ohledu také ještě větší radikál. Já totiž vyžaduji a očekávám skutečnou r e v o l u c i (tj. zásadní proměnu způsobu života společnosti) - a nejsem si vůbec jistý, jestli ony Vámi předkládané dílčí změny a dílčí opatření mohou mít reálný potenciál, k takovéto zásadní systémově změně vést.

Bezpochyby, dějiny je nutno chápat v dialektickém smyslu, jakožto jednotu evoluce a revoluce, dílčích změn které v určitém momentu přecházejí ve změnu systémovou (tedy "revoluci").
V tomto smyslu tedy i všechna ta dílčí opatření respektive požadavky, která (a které) vycházejí za možnosti a za logiku systému stávajícího, je možno hodnotit pozitivně, jako přinejmenším signály toho, že starý systém už dožívá, jakož i vytváření prvních elementů pro existenci systému příštího, kvalitativně vyššího.

Na straně druhé je ovšem možný i takový pohled (ke kterému se já sám daleko spíše přikláním) - že totiž tyto požadavky dílčích změn nejsou nakonec ničím jiným nežli jenom metáním hrachu na hradby systému stávajícího. Tento systém jejich realizaci nepřipustí - ne snad že by je zakázal, ale prostě jsou nekompatibilní s jeho ekonomickým pořádkem. Uvnitř něj jsou prostě fakticky nerealizovatelné; a k jeho změně zase nemají dostatek razance. Nakonec jsou tedy jenom plýtváním revoluční energií, ne-li dokonce pěstováním nebezpečných iluzí, že stávající systém je možno zásadně přeměnit zevnitř, jenom řetězcem jakýchsi dílčích reforem.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Zákon klesající míry zisku Pátek, 22.Srpna 2014, 13:31:9

Pane Klusáčku, přečetl jsem ty texty od Hekrdly (i ten od Švihlíkové) - ale upřímně řečeno, jejich hodnotu pro stávající diskuse na dané téma pokládám za velmi nepatrnou. V podstatě se jedná o čirou publicistiku, nikoli o skutečné analýzy dané otázky.

Bezpochyby, i takovéto texty mohou mít svou určitou hodnotu, je vždycky záslužným počinem širokou veřejnost poukázat na to, že běžně jakožto autonomní vnímané fenomény ze světa politiky a ekonomiky by také mohly mít své širší souvislosti a hlubší kořeny; nicméně jak řečeno, pro naši diskusi pouze takovéto obecné poukazy nemají hlubší význam.

V uvedených textech za prvé vůbec není veden naprosto žádný důkaz toho, že současné problémy světové ekonomiky jsou skutečně důkazem platnosti Marxovy teorie "zákona klesající míry zisku", a projevem tohoto zákona. - Banální příklad: já mohu prohlásit, že příští měsíc v úterý bude pršet; ale v případě že k tomu skutečně dojde, asi sotva někoho přesvědčím o tom, že nebe otevřelo svá stavidla jenom proto, že já jsem tak dokonalý prorok.

Jinými slovy: stávající potíže globální ekonomiky mohou mít také zcela jiné příčiny, nežli onen Marxův "zákon".

A za druhé: v oněch textech už vůbec není sebemenší zmínka o p r o t i a r g u m e n t e c h, které platnost onoho Marxova modelu zcela principiálně zpochybňují.

Zkrátka, ještě jednou: pro hlubší analýzu kapitalistické ekonomiky, její podstaty a jejích mezí nemají zmíněné texty v podstatě žádnou podstatnou hodnotu.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Han a Marx Pátek, 22.Srpna 2014, 13:46:15

Pane Petrasku, na rozdíl od paní Švandové bych těch 20 euro ještě nějakým způsobem dal dohromady; nicméně asi bych nijakým způsobem nezískal nějaký zbytkový "čas navíc", který by nešel na úkor studia autorů jiných, které přece jenom pokládám za významnější a závažnější.

Nechci se toho Hana nijak dotýkat; nečetl jsem ho, a snad to všechno myslí opravdu poctivě.

Ale už při Vaší první zmínce o něm jsem Vám dal vědět, že ten fenomén "vlastního sebevykořisťování" popsal už Marx; a stejně tak je pro Marxe až banální samozřejmostí, že individualismus kapitalistické společnosti je jenom tou metodou, kterou se v tomto systému lidská bytost o to účinněji podmaňuje, podřizuje cílům kapitálu a odlidštěným mechanismům kapitalistického trhu.

V tomto ohledu opravdu nespatřuji nic, co by mi tento Han mohl přinést myšlenkově nového. Jediný rozdíl se zdá být v tom, že to co Marx analyzuje jako o b j e k t i v n í proces (ekonomicko-společenského systému), tak to samé Han p s y c h o l o g i z u j e. Opakuji znovu, nechci to kritizovat, i takovýto psychologický pohled může mít svou hodnotu; ale na straně druhé je tu vždy velké nebezpečí, že se právě ty objektivně existující danosti rozpustí právě v pouhém psychologizování.

Jediný rozdíl mezi Marxem a Hanem se zdá být opravdu systémový: zdá se, jako by Han vycházel z toho, že tento stav vlastního "sebevykořisťování" se čím dál tím více stává profilujícím momentem stávající, pozdně kapitalistické ekonomiky. Zatímco pro Marxe se jednalo jenom o specifický, okrajový stav individuálního malovýrobce.

Pro ten případ bych si dovolil upozornit (a už jsem to myslím také zmínil): ono se to v současné době opravdu zdá být vysloveně jakousi módou, od klasického třídního konfliktu fokus pozornosti převést na jakousi "novou střední třídu" - nicméně faktem je, že i v současné době naprosto rozhodujícím stavem zůstává ten, že pracovník je i nadále docela obyčejným, klasickým z a m ě s t n a n c e m u svého kapitalisty. Čili, pokud by měl Marx pravdu se svou teorií vykořisťování pracovní síly, pak nám tento stav i nadále zůstává zachován jako dominantní a profilující.

- Mimochodem, uvádí ten Han nějak konkrétněji, jaké skupiny produkčně činného obyvatelstva spadají podle jeho názoru pod tuto kategorii "sebevykořisťovatelů"?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Postkapitalistická společnosti podle rýsovacího prkna? Pátek, 22.Srpna 2014, 14:11:53

Ještě bych se zastavil u oné v běžící diskusi zmíněné otázce, zda je možno nějakou novou, postkapitalistickou společnost (respektive nový "Řád") nějak vymyslet na koleně či zkonstruovat u rýsovacího prkna, anebo jestli se tato vyvine samovolně, v podstatě čistě evolučně.

Odpověď na tuto otázku respektive toto dilema totiž není zdaleka tak jednoduchá a jednoznačná, jak by se napohled mohlo zdát; a přitom se jedná o záležitost skutečně klíčovou.

Samozřejmě, po historických katastrofách způsobených pokusy zavést voluntaristickým aktem komunistickou společnost je velice problematické, ještě i nadále setrvávat na pozici, že budoucnost je možno nějakým způsobem "zkonstruovat", tj. uměle vytvořit.

Ale: názor a postoj protichůdný pak nemůže jinak, nežli se rozhodnout pro jednu z následujících pozic:

a/ buďto stávající systém prohlásit za "v zásadě dobrý", a snažit se tedy jenom o čistě dílčí zlepšení; anebo

b/ sice uznat, že stávající systém je principiálně špatný, ale doufat, že ona očekávaná společnost nového typu bude svým způsobem "samonosná" - tedy že se vytvoří spontánně, jenom tak že stávající systém ztratí definitivně svou funkčnost, a bude nahrazen systémem novým, funkčnějším (tj. také a především po stránce ekonomické).

Existuje ale ještě možnost třetí - a ta se jeví dokonce jako nejpravděpodobnější.

Platí skutečně, že stávající ekonomicko-sociální pořádek je limitován svými možnostmi, svou logikou - a že tlak evoluce skutečně působí směrem k jeho systémovému překonání.

Ovšem: jestliže ten nový systém má být charakterizován překonáním logiky kapitalismu, pak zároveň musí být doprovázen překonáním logiky tržní ekonomiky. Tedy ekonomiky orientované výhradně na profit.

Jenže, orientování se na vlastní - materiální - prospěch, to je základní motivací jednání k a ž d é h o ekonomicky činného subjektu (tedy jak "kapitalisty", tak ale i zaměstnance). To znamená: jestliže tu chceme vytvořit nějakou postkapitalistickou společnost, nemůžeme se spolehnout na její p ř i r o z e n é fungování - nýbrž to bude, a dokonce m u s í nevyhnutelně být, systém do jisté míry u m ě l ý.

Krátce řečeno: jestliže motivaci profitem chceme nahradit motivací dejme tomu vyšších morálních a humánních hodnot, pak tohle opravdu nepůjde samo sebou. Tady opravdu napřed musíme vymyslet, a tedy z k o n s t r u o v a t nějaký model (především model ekonomický), za kterého by to všechno mohlo doopravdy fungovat. Aby to splnilo daný účel, a přitom se to nerozcházelo se spontánními požadavky a přáními většinové populace. Protože jinak by tento "nový pořádek" bylo možno udržovat zase jenom násilím.

Takže, tolik k tomu, jestli je onen hypotetický příští společenský pořádek zkonstruovat uměle: ano i ne, a sice obojí zároveň. Sám od sebe nám tento vyšší pořádek nespadne se stromu, my si opravdu už musíme sami dát práci přijít na to, jakým způsobem by mohl fungovat. Na straně druhé ale to musí být pořádek potud přirozený (a tedy ne-umělý), že se nesmí dostat do zásadního konfliktu s přirozenými požadavky lidské bytosti.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 22.Srpna 2014, 14:59:40


"Takže, tolik k tomu, jestli je onen hypotetický příští společenský pořádek zkonstruovat uměle: ano i ne, a sice obojí zároveň. Sám od sebe nám tento vyšší pořádek nespadne se stromu, my si opravdu už musíme sami dát práci přijít na to, jakým způsobem by mohl fungovat. Na straně druhé ale to musí být pořádek potud přirozený (a tedy ne-umělý), že se nesmí dostat do zásadního konfliktu s přirozenými požadavky lidské bytosti."

Ano i ne ... v tom symslu jako toho byly generace našich předků svědky.
Což ale znamená jinak než naznačuje pan Poláček.

To ano znamená, že systémová změna je výsledkem obrovské myriády vědomých k určitým jednotlivým cílům zaměřených aktivit - a velmi často reakcí na reprodukované situace ... v tomto případě skutečných projekcí - tady v jednotlivých buňkách tkáně společenských procesů, tady ano...¨

... ale : tyto reakce budou mít nadkriticky často podobnost, nadkriticky půjde o součin vyúsťující v určitých vektor ... na celospolečenské úrovni už půjde o výsledný vektorový součin, nezymýšlený by-produkt tisíců vědomých aktivit ...

systémová změna je utkána ze zacílených aktivit ...
... lidé dělají změnu sami - ne někdo nad nimi, aby s nimi hýbal jako s loutkami - ale dělají ji obklopeni společnými podmínkami a reakce tisíců na podobné podmínky je podobná ...

Oto Novotný - politický analytik

Několik poznámek Pátek, 22.Srpna 2014, 15:06:52

Pane Tejkle, tím svým neustálým ekonomizováním onoho procesu změny, to nevysvětlíte (rozhodne ne mne), jakkoli Vás jako špičkového ekonoma uznávám. Ale plně s Vámi souhlasím v závěru: „Socialismus“ „bude výsledkem (dodávám možná – O.N.) milionu reakcí na poměry…“ Nikoli totálním převratem v krátkém čase a na jednom místě – omezeně lokálně, ale postupnou změnou v dlouhém čase a na globální úrovni. Bude se týkat mnoha faktorů společenského života, z nichž žádný není fundamentální: Tedy nikoli jen ekonomiky, ale práva, vědy, techniky, vzdělání, morálky, umění….. (Představa, že když zavedeme nějakou formu vlastnictví jako hlavní, tak zaujímáme jakési privilegované stanoviště, ze kterého dokážeme dostat pod kontrolu ostatní faktory, resp. ona představa základny a nadstavby je iluze. Jinými slovy, nenajdete žádné centrum, ze kterého budete moci tahat za nitky.) Politicky musí jít o postup na mnoha frontách. Aby se tak mohlo dít, je třeba bránit a uchovávat co nejotevřenější politický terén – liberální demokracii…., prostupnost politické a občanské moci - otevřenost ke změnám. Ale otevřenost bude dávat prostor i silám odporu, takže výsledek „socialismu“ nebude nikdy zaručen. V tomto komplexním světě není a nic již nebude tak jisté, jako se zdálo jisté v minulosti (v lokálně omezené komunitě, národním státě). Onen „socialismus“ bude dlouhodobě šancí, která se může jen nekonečně naplňovat a možná se nikdy plně neuskuteční, neb se kryje s transcendentální představou Ráje. A dějiny nestojí nutně na straně demokracie nebo socialismu, jako nestojí na straně kapitalismu. Budou výhry, ale také porážky. Nikdy nedokončený, permanentně zkoušený projekt. Nikdo nikdy neurčí přesně hranici, kde už jde o ten pomyslný definitivní zlom, ona změna jedné kvality v druhou kvalitu…. Ta tzv. dialektika kvalitativní změny, je útěšnou představou v naší hlavě. Sejděme k reálnému životu a zkusme ji blíže popsat, co to odráží, dostáváme se do velkých obtíží a sporů. Zbavme se závislosti na tomto způsobu myšlení a spíše se dohodneme a budeme konat. Reálný stav zůstane vždy nasvícen reálnou perspektivou pokroku a zastíněn perspektivou regrese, ta realita bude vždy šedá a fuzzy. Diskutujeme tu o měřítku pokroku (viz jiný článek), hledáme měřítko, záchytný bod, ale pokrok je vždy komplexní a vztahová veličina složená z mnoha faktorů. Jako ty indexy kvality života, které posouvají na první místo skandinávské modely, jako nedokonalé, ale momentálně „nejlepší“. Jenom bych se ještě pana Tejkla zeptal, proč je zrovna sociálním demokratem? Možná bych jej lépe pochopil.

K panu Plevovi. Ptáte se mne tak trochu zbytečně, neboť kdybyste dobře znal program sociálních demokracií, tak tam mnohé najdete a už jsem tady o tom několikrát psal. Ano, je třeba dělat vše, aby to, co (zatím) nejlépe funguje a celkově zlepšuje kvalitu života, tedy onen „skandinávský model“ povýšit na celoevropskou normu. Tohle se musí dostat do nadnárodního pohybu, Pro nás socdem a Evropany je to EU. Vše o čem mluvíte, nebo máte na mysli, to jsou jednotlivé faktory. Ale tady jsem kritikem socdem. Chybí koordinovaná společná vůle. Pokud se nespojíme nadnárodně a s ostatní demokratickou levicí budeme tlačeni k lokálním zápasům, kde budeme spíše prohrávat a ustupovat. A prohrají nakonec i ty státy, ve kterých fungují ony „skandinávské modely“.

K panu Rychetníkovi. Tohle vše Vám podepisuji. Tady se hodně mluví „coby, kdyby….“, ale v abstraktní rovině. Tady je to samá revoluce, systémová změna, ale o tom, co se mění empirická analýza a zkušenost, jak to funguje, často chybí (nebo omezená pouze na zdejší omezený lokální kontext).

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 22.Srpna 2014, 22:39:41


Kdyby jen to ... já nejsem prostě jen sociálním demokratem, ale spoluzakladatelem, respektive spoluobnovitelem (existovala v exilu) této strany na Chrudimsku - člen přípravného výboru od 5. 12.1989 (formálně zřejmě asi až od 9.2.1990, kdy strana byla oficiálně zaregistrována podle zbrusu nového zákona z ledna 1990).

A tu drzou otázku, PROČ jsem sociálním demokratem jsem jako neslyšel ...

Petrasek Milan - penzista

Han poodhaluje, pane Poláčku důvody (anejen) úspěšnosti neoliberalismu, Sobota, 23.Srpna 2014, 10:42:18

které nachází v obsazení pocitu svobody jedince přesvědčením, že nejsme podmaněný subjekt, ale svobodný stále nově tvůrčí a suverénní projekt.
To co Marx našel u ševce a truhláře nachází v neoliberálním režimu v novém psychopolitickém rozměru, který je platný nejen pro zaměstnance, ale i anonymní zaměstnavatele anonymních korporací s novou technikou moci.
Neoliberalismus používá inovovaný inteligentní systém eficientního vykořisťování vlastní svobody.
A natolik inteligentně, že i experti nejenčeského marxismu dnes stále nervózně přešlapují před otázkou, proč už se sakra konečně nevzepřou psanci této země......dodal bych.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Pane Petrasku Sobota, 23.Srpna 2014, 11:12:11

Han - pokud Vám rozumím - ukazuje obrovskou zotročovací moc ideologie. Ukazuje, třeba jen náznaky, cestu ke svobodě?

Petr Litschmann - M.Žižkov

I cesta může být cíl.. Sobota, 23.Srpna 2014, 12:37:12

Cesta ke svobodě od jedné ideologie zpravidla vedává přes vyzdvihování k vzývání jiné ideologie, řekl bych..

Svoboda má blízko k poustevničení, které ale nebývá moc oblíbené..

Petrasek Milan - penzista

Ukazuje pane Rychetníku, ale jen ty staré známé a mase vzdálené Sobota, 23.Srpna 2014, 12:38:24

Preferovat úsilí jedince o znalost a osvojení takové immanentní životní roviny, na které nelze budovat mocenské struktury - ideologie.
Kapital je manifestem transcendence s vlastní dynamikou mimo naše síly a tím rovinu imanence.
Nabízí poznatky z filosofie zen-budhismu - vědomí, že imanence je druh prázdna, které nelze jak psychologizovat, tak subjektivizovat.
Pozdravuji z Třebešína - oblasti podmaněné neoliberální technikou moci.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Společnost občanská a společnost buržoazní Sobota, 23.Srpna 2014, 13:37:41

No ano, pane Petrasku, já bych to tak nějak chápal - ale pořád mi není jasné, za prvé co nám ten Han sděluje tak podstatně nového (oproti Marxovi), a za druhé, které sociální skupiny má zcela konkrétně na mysli.

O běžné zaměstnance se jednat nemůže -protože ti asi sotva vystupují v roli nějakých "sebevykořisťovatelů". Ti se stále nacházejí v klasickém poměru zaměstnaneckém, čili závislém.

A pokud jde o ty "anonymní zaměstnavatele anonymních korporací s novou technikou moci" (nejsem si teď zcela jistý jestli se má také jednat o "sebevykořisťovatele", anebo jenom o ty, kteří ze sebevykořisťování jiných těží) - obávám se, že to bude ze sociologického hlediska početně příliš omezená skupina, nežli aby měla mít nějakou zásadní relevanci.

Jestliže základním cílem Hanovy knihy je "odhalit důvody úspěšnosti neoliberalismu" - budiž, jak už jsem zmínil může to být bezpochyby o sobě záslužným počinem, ale stále tu nevidím nic, co by nějakým způsobem zásadně vycházelo za to, co nám o podstatě kapitalistické ("buržoazní") společnosti sdělil už Marx.

Klíčová je v tomto ohledu především Marxova "Židovská otázka", ve které tématizuje dichotomii postfeudální, liberální společnosti na společnost občansko-politickou na straně jedné, a na společnost materiálně-buržoazní na straně druhé.

Liberální společnost sama sebe považuje - a deklaruje - za "společnost svobody", neboť každý občan zde přece má rovná práva na občanské a politické působení.

Marx oproti tomu skutečně jedinečným způsobem dovozuje, že tato - formálně, politicky - svobodná liberální společnost je reálně, fakticky zcela ve vleku oné společnosti materiální, buržoazní (čili: "kapitalistické").

Z této skutečnosti pak Marx odvozuje zcela logicky svůj postulát, že skutečně svobodnou společnost je možno instalovat teprve a jenom tehdy, když se tato společnost (a člověk ji tvořící) osvobodí i od všech těch ekonomicky podmíněných závislostí, do kterých ho uvrhuje - nelze to formulovat jinak - reálný kapitalismus.

Jinými slovy, to že liberalismus s jeho pojetím svobody je jenom ideologickým eskamotérstvím, které nakonec slouží jenom k zastření reálné závislosti člověka na odosobněných mechanismech trhu - to všechno věděl Marx už půldruhého století před Hanem.

Petrasek Milan - penzista

Ano pane Poláčku, pokud půjde o soutěž, o prvenství odhalení Sobota, 23.Srpna 2014, 15:25:54

reality vykořisťování pomocí reálného kapitalistického trhu.
Ne pane Poláčku pokud je o diferenciaci techniky moci, o rozdílnost mezi pojetím svobody v industriální a postindustriální společnosti.
Sebevykořisťovatelé jsou anonymní masou, "sladké nevědomosti" své role nevědomých "individualit" - JÁ sro.
Han se možná mýlí jak říkáte - nebyl seznámen s reprezentativním pracovním kolektivem a propadl omylu studiem statistik psychiatrických léčeben .....a mně spadl kámen ze srdce.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Děkuji pane Petrasku Sobota, 23.Srpna 2014, 22:39:5

I za pozdrav z Třebešína a rád oplácím. Je Váš Třebešín ten za Olšany?
Ohledně Hanovy nabídky (imanenci, zen-budhismus) bych také byl spíše skeptický.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Neděle, 24.Srpna 2014, 01:36:13

Soutěžení (nových a starých) ideologií bývá zdlouhavé, přeskakující jak poškrábaná deska, když ne cédéčko, a neskutečně nudné, zvláště když chybí silný motiv.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sociální psychologie a sociální realita Neděle, 24.Srpna 2014, 13:35:53

No ano, pane Petrasku, takto nějak jsem si toho Hana také představoval.

Ještě jednou: ne že bych chtěl popírat relevanci i záslužnost jeho díla; ale ta jeho "anonymní masa sebevykořisťovatelů" je mi příliš nespecifická, příliš abstraktní, nežli abych si ji mohl identifikovat s nějakou reálnou sociální respektive produktivně činnou skupinou. - Mimochodem, pane Petrasku: kolik těch "JÁ sro." Vy sám osobně znáte?...

Já ze svého vlastního okolí znám v podstatě jenom čiré zaměstnance - kteří jsou tedy zcela klasicky "vykořisťováni". Pak ovšem podnikové manažery, vedoucí síly - tady je ovšem dosti pochybné hovořit o tom, že by v ů b e c byli vykořisťováni; natož pak, aby vykořisťovali sami sebe.

V podstatě znám jednu jedinou osobu, která by do onoho vzorce "JÁ sro." nějak pasovala - je to samostatně výdělečná duchovní léčitelka, která je sice naprosto kritická vůči kapitalismu a jeho chamtivosti, ale nejsem si nikterak jistý tím, jestli by se v onom modelu "sebevykořisťovatele" sama poznala.

Totiž: on ten Han opravdu možná docela trefně vystihl určitý - psychologický - moment sebeklamu respektive ideologie stávající (postindustriální) společnosti; ale pro mou osobu zůstávám u toho, že takovéto psychologizování se mi jen dost málo potkává s holou sociální realitou.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Řád a svoboda Neděle, 24.Srpna 2014, 13:41:51

Malá poznámka ve vlastní věci: pane Rychetníku, ten text k té Vaší knize "Svobodný řád" mám už rozpracovaný. Jestli mi do toho nevstoupí něco nepředvídaného, do týdne bych s tím měl být hotov. Přesněji řečeno, první díl, který je v podstatě vlastní recenzí, je už v zásadě hotový. Musím k tomu připojit už jen druhý díl, ve kterém se pokusím pohlédnout na celou záležitost "řádného státu" z vlastní perspektivy. Stejně ale nakonec asi bude nutno celý text rozdělit na dvě části, ta recenze zabrala více místa než jsem původně očekával. Doufejme, že to redakce DR takto (ve dvou částech) přijme.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Evoluce a projekt pokroku Neděle, 24.Srpna 2014, 13:55:2

Ještě něco k tomu "zkonstruování příští společnosti podle pravítka":

Zdá se, že zdejší komunita se dělí na dva základní tábory: jeden se kloní k aktivně-voluntaristickému řešení (prostě proveďme nějakou revoluci, však ono to už nějak dopadne); ten druhý tábor v podstatě pasivně vyčkává, co nám lidské dějiny respektive evoluce samy od sebe vyprodukují.

Samozřejmě, ono je možno vždycky na věci pohlížet tak, že jsou výsledkem víceméně spontánního vývoje: například už tím, když prvotní člověk opracoval svůj první pazourek, bylo už v podstatě implikováno, že jednou dokáže také vystřelovat rakety do vesmíru. - Jenže, kdyby se nenašel někdo, kdo si opravdu sám dal tu práci a námahu tu raketu vymyslet a zkonstruovat, tak ona sama od sebe se do vesmíru nikdy nevystřelí...

A stejně tak je tedy možno argumentovat, že v evoluci lidstva jsou zakódovány už i veškeré budoucí progresivní formy jeho existence a jeho organizace - a že tedy není nutno vymýšlet nějaké revoluce, nýbrž že ty potřebné společenské změny přijdou tak nějak samy sebou. - Jenže, i tady platí: pokud se nenajde nikdo, kdo ten projekt, tu ideu nové, lepší příští společnosti aktivně vytvoří, pak k takové změně nedojde. Alespoň ne ke změně k lepšímu.

Člověk má - na rozdíl od všech ostatních tvorů - jedinečnou schopnost sám vytvářet vědomě svůj budoucí osud. Samozřejmě, nemá smysl pokoušet se plavat proti samotnému proudu evoluce. Jenže, tato evoluce není nikdy zcela jednoznačná (může skončit i naprostým zánikem druhu) - a je tedy v našich možnostech a především naší nejvlastnější nutností, onen mnohotvárný proud evoluce svést do toho správného řečiště. A tohle už nějak "samo od sebe" nenastane; tohle dílo si už musíme vytvořit my sami.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Děkuji, pane Poláčku, Neděle, 24.Srpna 2014, 15:45:43

těším se

Josef Poláček - Manuální pracovník

Ad "Svobodný řád" Pátek, 29.Srpna 2014, 13:32:22

Takže, pane Rychetníku, dílo je hotovo: můj text jsem dokončil, a právě jsem dostal potvrzení od redakce, první část vyjde v tuto neděli, druhá pak o týden později.

Ten první text má název "Je možný svobodný stát?", ten druhý pak nese titul "Stát, člověk a svoboda".

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Pane Poláčku, Pátek, 29.Srpna 2014, 14:13:7

dík, skutečně jsem zvědav.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Han a Marx; iluze "společně sdílené" ekonomiky Pondělí, 1.Září 2014, 13:56:11

Pane Petrasku, narazil jsem zrovna teď náhodou na jeden text od toho Vašeho (s dovolením) Hana. Je to novinový článek v jedněch německých novinách, nese titul "Komunismus jako zboží", a podtitul "Proč dnes není možná revoluce".

Han v tomto článku reaguje na jednu svou veřejnou disputaci s Antoniem Negrim. Zatímco Negri zapáleně horoval pro globální odpor proti liberálně-kapitalistickému "impériu", na základě mezinárodní sítě protestních a revolučních hnutí, Han sám je v tomto ohledu (možnosti revoluce) daleko skeptičtější.

Pro mou osobu mohu konstatovat, že sám Han mě tu ničím podstatným nepřekvapil; jeho zde prezentované názory v podstatě odpovídají obrazu, který jsem si o něm - z Vašeho líčení - vytvořil. Ne že by neměl pravdu v tom, jak dokáže postihovat určité aktuálně převažující tendence v liberálně-kapitalistickém prostředí; ale s nějakou více do hloubky pronikající analýzou ekonomicko-společenského dění má své zjevné potíže.

Z jeho textu jsou poněkud zajímavější v podstatě dva body: za prvé jeho téze, že kapitalismus se konstituoval v podstatě jako přehledný, silový akt třídního protikladu: každý dělník měl "svého" kapitalistu, který ho zcela jasně a nepřehlédnutelně vykořisťoval. Zatímco dnes se tento klasický modus třídního panství jaksi zamlžil, takže v novodobé podobě současné ekonomiky prý - to je Hanova známá centrální téze - "každý vykořisťuje sám sebe".

Jistě, takovýto pohled může mít svou přesvědčivost; ovšem, marxistická teorie vychází z posloupnosti přesně opačné. Historicky to byl právě kapitalismus, který pracovníka osvobodil z jeho feudální závislosti, a poskytl mu - zdánlivou! - osobní svobodu. Každý pracovník je osobně svobodný, a z právního hlediska mu nic nebrání v tom, této své svobody plně využívat. A teprve v dalším vývoji se tento dělník třídně uvědomuje, teprve pak se stává i subjektivně členem "vykořisťované třídy".

Jestliže tedy dnes skutečně dochází k protipohybu, totiž k přivracení se k individualistickému sebepojímání se pracovníka, pak to z marxistického hlediska není nic jiného nežli čirá regrese, návrat k - zdánlivě už překonaným - poměrům počátečního kapitalismu. (Ostatně, o tom že toto individualistické sebepojímání dělníka-námezdního pracovníka není nic principiálně nového, o tom svědčí poměry v USA - tam nějaké "třídní uvědomění" nikdy nehrálo roli, typický Američan na svůj osobní úspěch či neúspěch činil vždycky odpovědného sama sebe, a ne nějaký "kapitalismus".) V tomto smyslu se tedy jedná jenom o jakési "amerikanizování" mentality i evropského pracovníka.

Jak málo Han pronikl do hloubky marxistické analýzy světa práce, svědčí především jeho tvrzení, že "neoliberalismus není možno vysvětlit marxisticky. V něm neexistuje ani to proslulé marxistické 'odcizení' od práce. Dneska se vrháme do práce s euforií až k burn-outu." Takovýto výklad centrálního marxistického pojmu "odcizení" je ovšem naprosto povrchní, až zcela protismyslný.

Termín "odcizení" v marxismu znamená čistě o b j e k t i v n ě existující strukturální stav - zcela bez ohledu, zda a jakým způsobem my si ho subjektivně uvědomujeme.

Je to nevyhnutelný následek t r ž n í h o (tj.: tržně-kapitalistického) typu ekonomiky, kdy my se můžeme třeba i s tím největším osobním zaujetím a nadšením vrhat do naší práce - přesto jsme jenom figurkami v celé té odosobněné mašinérii kapitalistického trhu, která si s námi zahrává podle své vlastní libosti.

Pravá formulace tohoto "odcizení" je taková: my vkládáme - v naší pracovní činnosti - sebe sama do produktů naší práce; ale v oněch mechanismech kapitalistického trhu se tento produkt našich vlastních rukou obrací proti nám, jako nějaká c i z í moc, která nás ovládá a námi manipuluje. My sami jsme tedy - prostřednictvím tohoto našeho produktu - odcizeni od své vlastní (lidské) podstaty. Namísto abychom v procesu kooperativní činnosti vstupovali do vztahu a kontaktu s jinými lidmi, stáváme se sami jenom zbožím, věcí.

Takže, ještě jednou: toto "odcizení" je ryze objektivní stav, s nějakými našimi subjektivními pocity to nemá (primárně) nic společného.

Co se pak té Hanovy téze o "sebevykořisťování" týče - to je zase subjektivistické žonglérství s pojmy, které vůbec nedosahuje hloubky marxistické definice této kategorie.

- Mimochodem, právě o pojmu "vykořisťování" se chystám napsat jeden z mých příštích textů; je to skutečně naprosto klíčová záležitost, a je nezbytné si v ní udělat alespoň poněkud jasno.

To jediné co je na Hanových úvahách skutečně zajímavé, je závěr jeho textu, kde rozebírá tzv. "sharingovou ekonomii". Jedná se v podstatě o tu iluzi, že klasický kapitalismus je možno překonat a zatlačit tak nějak "nenápadně", zdola, prostě tím že namísto abychom si produkty kupovali od kapitalistů, budeme je využívat společně, budeme si je navzájem půjčovat. Typický příklad je společné využívání automobilu, dnes už dosti rozšířený a zažitý model.

Han - v tomto případě velice přesvědčivě a velice ostrovtipně - dokládá, že "sharingová ekonomie vede konec konců k totální komercionalizaci života. Ten od Jeremy Rifkina oslavovaný přechod od vlastnictví k 'přístupu' nás neosvobozuje od kapitalismu. (...) Ideologie Community nebo spolupracujících Commons vede k totálnímu kapitalizování pospolitosti. (...) I uprostřed spolupracující (kolaborativní) ekonomie panuje tvrdá logika kapitalismu. Při tomto pěkném "sdílení" paradoxně nikdo nedává nic dobrovolně. Kapitalismus se dovršuje v tom momentu, kdy začne prodávat komunismus jako zboží. Komunismus jako zboží, to je konec revoluce."

Ještě jednou: Han tu velice přesvědčivě vyvrací ty iluze, že kapitalismus s jeho "tvrdou logikou" by bylo možno překonat či zatlačit jenom nějakými parciálními formami kolektivismu, "společného sdílení". Tento zdánlivý kolektivismus (či dokonce: komunismus!) ve skutečnosti kapitalismus jenom dovršuje, namísto aby ho překonával.

Petrasek Milan - penzista

Ano Můj Han vyvrací iluze, Úterý, 2.Září 2014, 15:10:42

a popravdě pane Poláčku, neoplývá do hloubky pronikající analýzou ekonomicko-společenského dění.
Zcela vědomě zůstává trčet - a obzvláště v postkomunistickém prostoru - u dosud neakceptované teze o úskalí nové mocenské technice neoliberalismu a jeho dopadu.
Tu nepovažuje za novum oproti marxistickému pojetí vykořisťování v dobách kapitalismu, ale pouze jako mutaci/zvratu mocenské techniky vykořisťování a jeho psychopolitického rozměru.
Oproti Hegela pojetí dialektiky pracovního vztahu, kdy nesvobodný knecht nutí suverénního svobodného pána k práci, nabízí neoliberální uspořádání situaci, kdy život a práce splývají v jeden celek, který nečiní svobodným jak knechta tak pána.
To malé novum je tedy postřeh, že Hegelova dialektika pána a knechta se vytrácí a ústí v totalizaci pracovního procesu.
A neoliberální jedinec v subjekt podnikatele sebe sama, který uprostřed konkurenčního střetu individualit, ztrácí schopnost nejen sociální kooperace, ale i bezelstného spolužití.
Člověk se ale naštěstí cítí svobodným pouze ve zdařile obšťastňujícím spojení s jinými, jak jakýkoliv dareba i dobrák by potvrdil................doufal bych.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pán, knecht a nadhodnota Čtvrtek, 4.Září 2014, 10:29:34

No, pane Petrasku, díky za tu "dialektiku pána a knechta", ta má i podle mého přesvědčení nadále svou aktualitu.

Ale, i tady musím argumentovat ve prospěch Marxe: to, že nakonec j a k dělník, t a k ale i kapitalista (tedy knecht i pán) jsou vláčeni slepými, odcizenými mechanismy kapitalistického trhu, tohle Marx nejenže věděl, nýbrž to i výslovně konstatoval. On k tomu ovšem přidal ještě to, že tento stav závislosti "dělník pociťuje jako své ujařmení (Verknechtung) a porážku, zatímco kapitalista jako své vítězství a panství.

Z toho pak dovozuje Marx, že z těchto dvou - pán a knecht - to může být jedině ten knecht (dělník), který má opravdový zájem a opravdový potenciál k tomu, svým dějinným počinem je o b a vysvobodit z osidel oněch odcizených tržních mechanismů.

Což ovšem zároveň velice podstatně souvisí s otázkou n a d h o d n o t y (což je mimochodem moment, který u Hana, pokud se nemýlím, zcela a naprosto chybí).

V čem se Marx podle všeho zcela zásadně mýlil, to bylo právě jeho pojetí nadhodnoty - ne to že s ní vůbec pracoval, ale ten jeho konkrétní model (na straně jedné vykořisťovaný dělník, na straně druhý vykořisťující a parazitující kapitalista) je prostě příliš jednoduchý, až vysloveně triviální, než aby mohl dokázat odrážet realitu v celé její komplexnosti.

V tomto ohledu mohu zase jenom odkázat na text, který v nejbližší době chystám - totiž právě o té nadhodnotě.

P.S. Mimochodem, pane Petrasku, díky za to, že používáte původního německého termínu "knecht" - nedá se nic dělat, ale tohle slovo se do češtiny prostě adekvátně přeložit nedá, všechny české alternativy (sluha, otrok, rab) jsou buď posunuté ve svém významu poněkud jinam, anebo jsou beznadějně zastaralé.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.