Studnice rad, nápadů a vzpomínek
Lukáš JelínekMiroslav Šlouf, který dlouhá léta pomáhal budovat politickou kariéru Miloše Zemana, nyní založil nové politické hnutí Obroda. Jeho první zkouškou budou podzimní komunální volby.
Vlastně nevím, co si o něm myslet. Svou všudypřítomností, ale i vizáží připomíná Brouka Pytlíka. Mnozí v něm naopak vidí Ferdu Mravence - práce všeho druhu. Pěkně o něm hovoří Topolánkův Marek Dalík, jako svého učitele jej prezentuje i prezidentův rádce Martin Nejedlý. Říká se mu lobbista. Především ale jde o výborného organizátora a marketéra s důkladnou znalostí politického zákulisí. Miroslav Šlouf.
Před listopadem 1989 vedl národní výbor Prahy 7, byl i místopředsedou ústředního výboru Socialistického svazu mládeže. Měl však pověst komunisty slušného, pomáhajícího. V půlce devadesátých let správně vycítil potenciál sociální demokracie a pomohl jí vzhůru.
Miloši Zemanovi spíchnul dvě úspěšné kampaně (1996 a 1998) a prostřednictvím turné Zemáku jej dostal až do Strakovy akademie. Vedl premiérovy poradce a odváděl práci čistou i špinavou. S jeho érou se pojí aféra Olovo (dehonestace Zemanovy vnitrostranické kritičky Petry Buzkové), návštěvy kmotra Mrázka na úřadu vlády a rozkvět klientelismu.
Sotva se Zeman vytratil ze špičkové politiky, založil Šlouf sdružení Přátelé Miloše Zemana. Byl též u zrodu Strany práv občanů, s níž je teď na kordy. Léta, kdy mu Zeman visel na rtech, minula. Nyní má Šloufa za muže nespolehlivého. Ten by přitom, kdyby to šlo, ještě donedávna za prezidenta dýchal. Věci se ale změnily. Šlouf prý příště nebude volit ani Miloše Zemana, ani Zdeňka Škromacha. Energii věnuje svému novému hnutí Obroda.
Název byl vybrán skvěle — slovo je české, srozumitelné, výstižné a sáhli po něm už kdysi demokraticky orientovaní komunisté, které v roce 1968 smetly ruské tanky. Obroda zanechala svoji stopu v Chartě 77 i Občanském fóru. Této Obrodě se Obroda Šloufova úplně líbit nemusí: oni byli političtí idealisté, Šlouf je technokrat, praktik, obchodník s politikou. Společný může být leda levicový profil.
První zkouškou Šloufovy Obrody budou podzimní komunální volby. Žádnou slávu však nečekejme. Jméno někdejšího Zemanova důvěrníka nemá nejlepší zvuk, kromě toho sám je jen čestným předsedou. Lídrem hnutí je student Fakulty sociálních věd UK Jiří Bejlovec.
Pro iDnes uvedl: „Neříkáme, že je v České republice všechno špatně. Nechci, aby politické hnutí Obroda bylo takovou jednokvaškou, jen pro volby do obecních zastupitelstev. Pilířem našeho programu je ochrana slabších, seniorů a dětí.“ Jako další priority hnutí potom zmínil podporu družstevnictví, dostavbu jaderné elektrárny Temelín, investice do infrastruktury, vzdělání a vlastenectví.
„Nechci být předsedou vlády, prezidentem ani kancléřem na Hradě. Budu ale rád, když budu dotázán na názor,“ řekl na oficiálním setkání s novináři Miroslav Šlouf. Ano, názory a rady Šloufovi šly vždy. Znám několik sociálních demokratů, kteří jej pokládají za politického génia. V něčem asi mají pravdu, byť superman, za jakého bývá občas vykreslován vážně nalevo a ironicky napravo, by nejspíš neskončil letitý vztah se Zemanem tak hloupě.
Nejdřív byl jako spolustrůjce prezidentovy kampaně popírán, pak byl se Zemanem několikrát načapán, následně se schválně pokoušel blýsknout v Zemanově blízkosti, no a poté, co novinářům barvitě popsal svoji roli v prezidentském klání, se dostal na hradní červenou listinu. Neskončil přitom na ní sám: že se k příteli Milošovi nemohou dostat, už roní slzy i četní zemanovci v ČSSD. Inu, kdo s čím zachází, s tím také schází, a parta okolo pánů Mlynáře, Nejedlého a Kruliše se ukázala být učenlivou.
Je jasné, že i dnes by měl veterán Miroslav Šlouf s čím radit. Má to ale háček — zamlženou minulost. Kdyby tu pomohl vyjasnit, prospěl by dobré věci a částečně odpracoval své politické hříchy.
Něco málo už pro iDnes Šlouf naznačil při vzpomínkách na půlku devadesátých let, kdy byl u kontaktů Miloše Zemana s česko-švýcarskými podnikateli, kteří nabízeli Lidovému domu peníze a dožadovali se vlivu na obsazení státní správy, až se sociální demokracie ujme vlády: „Pomáhal jsem mu řešit takzvanou bamberskou aféru, kdy určití lidé nabízeli pomoc a bankovní garanci sociální demokracii. Ta banka ale vůbec neexistovala a kdyby přišlo jakékoli vedení ČSSD do jakékoli jiné banky, odešli by zatčení a bylo by po sociální demokracii…“
Jen dál, houšť a větší kapky. Je jedno, uvidíme-li v tom zpověď „spolupracujícího obviněného“, nebo exhibici „práskače“. V dobách, kdy byl Šlouf na vrcholu, jsou ukryty kořeny dnešní politické mizérie a odcizení volených zástupců občanům. Už proto je na místě vědět, kudy se vinuly spletité cesty politiky a byznysu. A nemějme pochyby o tom, že paměť má Miroslav Šlouf výbornou.