My jdeme na Srba, nevíme proč

Adam Votruba připomíná výročí první světové války skrze lidové folklorní písně, které tehdy vznikly. Šlo o písně šířené převážně ústním podáním, které vykazují všechny charakteristické znaky folkloru.

Při příležitosti stého výročí od vypuknutí první světové války se objevilo množství článků, pořadů a výstav, které tuto historickou událost připomínají, jsou citovány různé historické dokumenty, zápisky současníků, vzpomínky aktérů atd. Jednou z opomíjených památek z první světové války jsou i lidové písně, které vznikaly v prostředí vojáků.

Možná je pro některé lidi neobvyklá představa, že za první světové války vznikaly ještě lidové písně, ale je tomu tak. Šlo o písně šířené převážně ústním podáním, které vykazují všechny charakteristické znaky folkloru, mezi ně patří zejména existence různých textových i nápěvných variant. Historikové ani folkloristé nevěnovali těmto písním přílišnou pozornost. Dějepisci mají obecně tendenci výpovědní hodnotu folkloru podceňovat, folkloristé zase často podceňují novodobý folklor.

Za zachování mnohých těchto písní z českého prostředí vděčíme učiteli a sběrateli Františku Homolkovi, který sám prošel frontovou zkušeností a zanechal po sobě rozsáhlou sbírku písní, mezi nimiž jsou i četné písně válečné. Asi nepřekvapí, že tyto písně byly známy i spisovateli Jaroslavu Haškovi a že drobnější citace nacházíme tudíž i v románu o dobrém vojáku Švejkovi.

Ústně tradované písně z první světové války mají v sobě jeden zvláštní rozpor. Jsou tvořeny jazykem typickým pro lidové písně – jazykem, s jehož obraty si mnohdy podvědomě spojujeme idylický obraz českého venkova a české chaloupky, jak je známe např. z obrázků Mikoláše Alše. Tímto prostým jazykem jsou však sdělovány otřesné zkušenosti, jimiž frontoví vojáci prošli. Nejsilněji se tato ambivalence projevuje v písni „Válka na Itálii“, k níž se někteří interpreti vrací i dnes:

Do zákopů padá tiše bílý sníh,
my jsme umírali v jeho závějích,
jeden nohy zlámaný,
druhej voči spálený,
třetí prosí kamaráda vo doražení.

(...)

Ten prstýnek, co mám na levý ruce,
dejte ho, prosím vás, mojí Andulce,
vyřiďte jí nastokrát,
že nespatřím ji vícekrát,
mý voči vypálil italskej granát.


Popěvky, které vznikaly ještě v zázemí, nepostrádají jistý humor, byť někdy poněkud hořký. Jako příklad lze uvést píseň: „Ulej se, hochu, ulej se, do maršky nalejt nedej se.“ Podotkněme, že s marškou, neboli s marškumpanií, se odcházelo na frontu.


Legionářská píseň „Masaryk nás svolává“ je možná jediná lidová písnička, která se zachovala z prostředí československých zahraničních jednotek. Foto Wikimedia Commons

Češi na rozdíl od Němců či Francouzů nepovažovali vypuknuvší válku za svou, nesetkáváme se proto u nich s projevy vlasteneckého nadšení jako u příslušníků vládnoucích národů. Odráží se to i v dobovém folkloru. Zatímco rakouští Němci zpívali: „Und die Serben müssen sehen, daß wir Österreicher Sieger, Sieger sind,“ v českém prostředí byl populární popěvek: „Červený šátečku, kolem se toč, my jdeme na Srba, nevíme proč.“ Dalším dokladem nálad rukujících vojáků různých národů mohou být mimochodem také dobové nápisy na vagonech.

Kdo se někdy zabýval lidovými písněmi, ví, že folklor celou svou existencí neguje základní požadavek, jež uplatňujeme na moderní umělecká díla, totiž požadavek na originalitu. Folklor naopak čerpá ze zásobnice ustálených obratů, motivů a textů, které uzpůsobuje svým aktuálním požadavkům. Určité motivy tak mohou proplouvat staletími a vynořovat se ve velmi odlišných kontextech.

Projevuje se to i v legionářské písni „Masaryk nás svolává“, což je možná jediná lidová písnička, která se zachovala z prostředí československých zahraničních jednotek. Folkloristu by jistě nepřekvapilo, že tato píseň je vlastně parafrází starší písničky, v níž místo Masaryka figuroval císař pán. V jedné z variant se například zpívalo „Ten náš český císař pán, ten nás bude volat sám“ – poněkud nelogicky, neboť pochopitelně žádný český císař pán neexistoval.

V téže písni pak nacházíme motivy, které jsou známy z písniček pamatujících války proti Turkům v 18. století, např. z krásné slovácké písně „Belegrad, Belegrad“. Píseň o Masarykovi vyznívá oproti ní po hudební stránce jako odrhovačka, obě písně však mají jeden společný motiv: Matička, která má na vojně synáčka, se má zrána podívat do slunéčka, je-li slunko červené, bude synáček raněný.

Ozvuky „tureckých“ písní nacházíme také v již zmiňované „Válce na Itálii“ v úryvku:

Můj koníček třese se,
do boje mě ponese,
a vy český mámy, pomodlete se.


České vojenské písně máme dochovány ze všech tří front, na nichž Rakousko-Uhersko válčilo, tedy ze srbské, ruské i italské. Mezi sběry Františka Homolky se objevuje dokonce jedna píseň námořnická. Její tématika je však pouze vojenská nikoliv válečná, takže mohla vzniknout již před rokem 1914.

Vedle dobové atmosféry nacházíme v písních vojáků i mnoho reálií – místa bojů či pobytu jednotek, čísla vojenských pluků apod.:

Sbohem buďte, moji drazí,
můj pozdrav vás nemine,
pražský pluk osumadvacet,
první marška nezhyne.


V písni o obsazování hranic Černé Hory pak najdeme i cosi jako autorský podpis:

Tu písničku skládali vojáci,
čeští záložníci,
v tom čtrnáctém roce
ve světové válce
při jasném měsíci.


Traduje se, že první světová válka způsobila příklon lidí k ateismu, protože vojáci, kteří se vrátili z vojny, říkali: „Bůh neexistuje! Protože, kdyby existoval, nemohl by se na ty hrůzy dívat.“ Asi neexistují statistické údaje k tomu, kolik takových vojáků bylo, ale něco z dobové atmosféry toto vyprávění jistě vystihuje. Setkal jsem se s podobným tvrzením v literatuře i v osobních vzpomínkách pamětníků, jejichž otcové prošli frontou a odvrátili se poté od církve.

V českém prostředí však sehrála svou úlohu i specifická role katolické církve, např. její postoj k Janu Husovi nebo její úloha coby mocenské opory habsburského trůnu. Válečnou zkušeností totiž prošla většina evropských národů, nikde jinde však nebyl poté zaznamenán tak masivní nárůst ateismu jako v českých zemích (možná s výjimkou bolševického Ruska).

Jak již bylo řečeno, k folklorním pramenům přistupují historikové většinou s nedůvěrou. Ústní tradování, závislost na paměti, absence písemné kodifikace – to vše zdánlivě ubírá těmto textům na pravdivostní hodnotě. Ovšem z hlediska sociálního je ústní šíření nejlepším prubířským kamenem toho, nakolik určitý text odráží nálady obecné a ve společnosti kolektivně sdílené.

Folklorní písňové texty jsou proto zajímavé jako doklad tzv. pohledu zdola – z hlediska neprivilegovaných aktérů dějin. Můžeme se na to dívat také tak, že deníkové záznamy obsahují individuální zkušenosti, zatímco ústně tradovaná píseň představuje zobecnění mnoha individuálních zkušeností. I proto mají lidové písně vedle všech ostatních dokumentů svou svébytnou výpovědní hodnotu.

A co si myslíte vy? Diskuse (27 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 26.Července 2014, 11:24:52

Já znám od rodičů například takovouhle:

Slunko zlaté za ty černé lesy už se zase schyluje.
Ubozí vojáci, Češi, Moraváci
rukují do boje.
Loučejí se se svou drahou vlastí, bolno je jim u srdce,
aby obsadili v dálné Dalmácii
černohorské hranice.
Na hranicích samé Černé hory propast je veliká.
Tam nejedno hezké to děvčátko české
miláčka zanechá.

Co asi budou cesti vojaci zpivat za par... Sobota, 26.Července 2014, 12:08:33

Cerveny satecku kolem se toc , my jdeme na Rusa nevime proc ?

Martin Profant - Praha 7

Pavlovi Kuchejdovi Sobota, 26.Července 2014, 14:22:1

Nebojte, ono to chvíli trvalo, než český selský voják, který se svojí proslulou surovostí tvořil páteř rakouských armád v italských taženích osmnáctého a první části 19. století takhle zkazil a ztratil imperiální instinkty. Nemluvě o tom,že ty Homolkovy sběry byly uspořádány v určité historické konstelaci -- bůhví, kolik českých vojáků si tehdy zpívalo " Za císaře pána a jeho rodinu ..." spíše než
"Až já budu mrtvola,
pánbů si mě zavolá,
řekne co seš za vola,
že je z tebe mrtvola."

Takže bych při tom tažení za pár ... čekal spíš nějakou inovaci té, co se zpívala před Hradcem Králové:

"Vztekej se (P)rusáku, nebo nevztekej,
ale milosti, od nás nečekej."

Vojtěch Klusáček - Brno

Sobota, 26.Července 2014, 19:08:58

K té zásadní proměně ústící do konečné a posléze nezvratitelné ztrátě loajality s mocnářstvím, došlo právě krátce po té bitvě u Královýho Hradce, kde lítaly koule prudce a on přesto u kanónu stál a pořád ládo ládo ládo ládoval. Češi tehdy zůstali plně na straně Rakouské monarchie, oprávněně za to následně očekávali vyrovnání, konečně přislíbené. Jenže dvůr nakonec dal přednost zájmům německy mluvících složek, na zachování statutu quo, na přetrvání jejich privilegovaného postavení. Tehdy se konstiuující se český národ přestal s monarchií identifikovat, tehdy c. a k. monarchie přišla o českou loajalitu, až do hořkého konce. Ať se staromilci zlobí, jak chtjí, nebyli to čeští nacionalisti, kdo rozbil středoevropské soustátí, byli to němečtí nacionalisti snažící se zachovat své privilegované postavení v rámci říše (posléze doslova přes mrtvoly), spolu s dvorem, který jejich požadavky upřednostňoval až do doby, než bylo příliš pozdě.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Oni ti vojáci zpívali i "My jdeme na Rusa, nevíme proč" Sobota, 26.Července 2014, 20:18:1

Kéž by to někdo zpíval i nyní, když náš Američané a NATO ženou málem na pokraj války...

Martin Profant - Praha 7

Martinovi Plevovi Neděle, 27.Července 2014, 00:18:54

On je trochu problém s tím, že poslední zlidověla verze se zpívala se slovy: "...přijeli Rusové, však víme proč."
Myslím, že docela slušné skóre bude, když se dnes nebude zpívat nic.

Mně přišla po internetu "Balada banderovská", taky na tu Válku Neděle, 27.Července 2014, 14:54:25

na Itáli, která končí následujícím povzdechem příslušníka pravého sektoru:
"Tak jsem zase dneska
nad tou mapou stál,
až sem Rusi přijdou,
kam bych utíkal?
Nejlíp sednout na dráhu
a vyrazit na Prahu.
Aby si nás bratr Čech
taky užíval."
Že by proroctví?

Martin Profant - Praha 7

Hodně smutná balada Neděle, 27.Července 2014, 22:45:32

Dost ošklivě vypovídá o české omezenosti. Nefandím Pravému sektoru, ale pokud by měli "tam měli přijít Rusové", tedy pokud by východní impérium mělo Ukrajinu okupovat, doufám, že se dokážeme k exulantům chovat alespoň trochu velkoryse. Koneckonců dvakrát jsme to nedávno zažili.

Protože to znám celé a je to o banderovcích, tak si myslím, že tu Neděle, 27.Července 2014, 23:18:20

nejsou myšleni exulanti -obyčejní lidé, ale speciálně banderovci, kteří by to tady "rozsvítili". Pokud vím, tak když tu byl na návštěvě nějaký ministr kyjevské vlády, tak si udělal čas na to, aby se sešel se šéfy organizovaného zločinu (to mám od informovaného člověka). Jinak si nemyslím,že by tady měli obyčejní lidé nějaké problémy s těmi těžce vykořisťovanými Ukrajinci a Ukrajinkami, sám jich pár znám. Ale já rozhodně nejsem sympatizant ruského imperialismu, právě před chvíli jsem sprostě vynadal po mailu jednomu fanatickému putinovskému rusofilovi a nedávno náš obvod zorganzoval kritický seminář k eroasijství, prof. Duginovi (komické je, že hned po semináři padnul) atd.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Profante, Pondělí, 28.Července 2014, 10:22:4

ono je to tak: že má Rusko imperiální cíle, je jasné a o tom se mluví (u nás) pořád dokola. Ale mnozí lidé a zvláště média nechtějí vidět, že své imperiální zájmy mají i USA, čili že na dnešné Ukrajině jde z velké části o boj dvou imperialismů, jejichž obětí jsou ti obyčejní Ukrajinci. A v němž EU hraje podřadnou roli amerického sluhy.

Ukrajinské prozápadní politiky navíc nelze nazývat demokraty dle měřítek západních hodnot (to platí prakticky pro celý postsovětský prostor) - viz jejich paktování se s Pravým sektorem atd.

Je třeba uzavřít mír a rozdělit sféry vlivu. Na tom ale zejm. Kyjev a USA nemají zájem.

Martin Profant - Praha 7

Vážený pane Plevo, Pondělí, 28.Července 2014, 12:19:44

pokud je v té baladě verš: "...až sem přijdou Rusové", pak nejspíš nebude řeč o americkém imperialismu. Nebo jsem ho měl zmiňovat pro vyváženost? A navíc nijak Ruské imperium nepodezírám z toho, že by opravdu chtělo Ukrajinu okupovat.
Proč taky? Udržovat ji jako zadní dvorek imperia je levnější a efektivnější, USA to s částí Latinské Ameriku předvádí více než přesvědčivě.
A pokud by se navíc podařilo udržet současnou plichtu v mediální studené válce a dosáhnout toho, že současnou ukrajinskou vládu (odstupující) hodíme do jednoho pytle s Pravým sektorem a Pravý sektor s Banderovci, pak by okupace Kyjeva byla opravdu zbytečné dobrodružství.
A ano, Kyjev nemá zájem na rozdělení sfér vlivu, pokud toto rozdělení znamená, že se o něm bude rozhodovat bez něj. Pro to mám při vzpomínce na Mnichov určité pochopení. Oni tehdy byli Češi také ten divnej národ, co kvůli svému nacionalismu utlačuje Němce, Slováky a Maďary, a co se bude muset smířit s tím, že ve jménu evropského míru vyřešíme jejich problémy za ně a trochu přerozdělíme sféry vlivu.
Ano, zájem Evropy je jiný, než zájem USA i než zájem Ruska. My bychom potřebovali alespoň jakžtakž prosperující Ukrajinu s alespoň jakžtakž demokratickým zřízením. Pomoci tomu by asi stálo míň než si nechat vnutit zvýšení nákladů na zbrojení, ale nějak tuším, že je reálnější to druhé.

To je legrace, jak když se mluví o Ukrajině, ze sebe všichni Pondělí, 28.Července 2014, 15:48:11

dělají nestranné, ale po čase se začnou klubat ideologické růžky.
A to i už při takové hlouposti, jako je ta balada, kterou jsem si z legrace jako parodii vymyslel já a překvapilo mne, co v tom pan Profant našel. Já tyhle parodie občas vymýšlím, ale většinou na jevy v mé rodné straně, jako např. Když jsem jel z gremia zasedání nebo Výkoňák nám píše atd. Ale stejně poslední vyjádření pana Profanta,to je lepší než všechny moje parodie. Kdepak, že by USA měly zájem na tom, aby na hranicích Ruska vytvořily mokvající vřed a zaměstnaly tak hlavního konkurenta, který se jím předtím nepříjemně pletl do hry na Středním východě (ty dvě rakety USA sestřelené ruským kžižníkem, po kterém si USA rozmyslely přímý vstup do Sýrie, na což Rusko brilatně reagovalo obsazením Krymu, ale tím problém nevyřešilo, takže teď začíná hrát s kubánskou kartou a USA i Evropa teď údajně šlapou na ukrajinskou brzdu. Sestřelení letadla, ať už to udělal kdokoli, je zase šikovný trumf pro USA, ale tak pro Pravý sektor, kterému chtěl Porošenko zatnout žílu.-Ale tohle není určitě pravda, stejně jako jiná ekonomická spiklenecká teorie, která to všechno zasazuje do kontextu problémů s naftou a dolarem. Tomu moc nerozumím.
Ale to nehodnotím, kdo má či nemá pravdu - je to zápas dvou dravců, jen mám pocit že ten třetí, zejména Německo, tady z hlediska svých geopolitických zájmů nějak šláplo vedle. Kšeft s Ruskem by možná stál méně.
Jen upozorňují, že nedávno jsem patrně na život a na smrt urazil svého bývalého kamaráda Ransdorfa za jeho proputinovské postoje a vedení KSČM za totéž kritizuju už dlouho. Takže, když si mne bude pan Profant chtít zařadit jako bývalého bolševika, který v sobě nepřekoná sympatie k Rusku, tak to bude dost drhnout.
Já zastávám Leninův přístup z doby první světové války - válka z obou stran nespravedlivá, imperialistická, proletariát by ji měl přeměnit ve válku občanskou každý proti své buržoasii a v internacionální solidaritě. Abych nebyl obviněn z krvežíznivosti - dnes by to nemusela a neměla být válka, pro začátek by stačily mohutné protiválečné demonstrace. Jenomže je tu zase - jako v těch letech kolem první světové -ubohost toho, co se považuje za levici (včetně komunistů) , která to nedokáže. Analogie s druhou světovou a ohrožením Československa se na tuto situaci nehodí, je zajímavé, že ji sem cpou jak stoupenci buržoasdní ideologie náchylní k uSA a Kyjevu, tak stalinisté. Velké škody tu dělají dezorientovcaní "krasoduchové", kteří si neuvědomují své zajetí v buržoasní ideologii a svým iluzím dokonce věří.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Hellerovi Pondělí, 28.Července 2014, 19:03:41

S vědomím, že to vlastně nechci vědět. Mohl byste mi sdělit
a) Proč -- kromě toho, že se Vám to nehodí do krámu -- by měla být analogie mezi Československem 1938 a Ukrajinou 2014 tak nepřípadná?
b) A co má tato analogie společného s buržoasní ideologií?

No, když to vědět nechcete, tak nechcete. Ale pro ty, kdo to vědět, Pondělí, 28.Července 2014, 21:25:20

chtějí:
Kdo se v r.1938 utkával? Fašistické státy a fašismus (to formální rozlišování italského typu a nacismu se netýká podstaty ) byl kongresem KI definován jako nástroj velkého kapitálu s totalitním systémem (pracovní název dnešní), vylepšený v dané době ještě rasismem, zaměřeným především proti neprivilegovaným vrstvám a politicky všem silám hlásícím se alespoň k formální demokracii. Proti němu stála sice kapitalistická země, ale s buržoasně demokratickým systémem, který dával určitý nezanedbatelný prostor i pro radikální politické hnutí neprivilegovaných, odmítal rasismus i extrémní nacionalismus (pravda – buržoasie to s autonomií Němců nepřeháněla, ale státní moc nebyla zaměřena proti Němcům, jen proti fašistům). Spojencem ČSR byly kromě SSSR – prvního pokusu o nekapitalistické zřízení ovšem deformovaného diktaturou (totalitní) řídícího aparátu - sice taky imperialistické, ale buržoasně demokratické státy obdobného charakteru. Takže proti fašismu stála fronta (nepřeháním její akceschopnost, Lidová fronta ve francii a Španělsku brala za své) přesahující imperialistické zájmy buržoasie (která nadto svoje protihitlerovská gesta nemyslela vážně a připravovala fakticky útok na jediný nekapitalistický stát – podotýkám, že to sice nebyl socialismus a byl deformován stalinismem, ale přece jen se zde určité zájmy neprivilegovaných odrážely). Nebyl to primárně nacionální konflikt dvou buržoasií, ale daleko širší obecně demokratický a sociálně podložený boj –na té bazi se pak zformovala i protifašistická koalice zahrnující ovšem i imperialistickou velkoburžoasii západních zemí, ale nejenom.
Jak je tomu na současné Ukrajině? Stojí zde proti sobě několik ryze globálně imperialistických seskupení (Rusko, USA, EU) sledujících výhradně své vlastní zájmy, přisluhuje jim na jedné straně s fašismem se paktující kompradorská buržoasie Ukrajiny tvrdě vysávající neprivilegované vrstvy a silně omezující demokracii,s tendencí k národnostnímu útlaku, Pravý sektor tomu možná úplně nešéfuje, ale má zatím takový prostor, že tomu konfliktu dokáže vtisknout silně reakční a nacionalisticko šovinistický, nedemokratický ráz – že tomu zneužívá i parlament – který je ovšem fraškovitý – nic neznamená. Na straně neméně imperialistického Ruska by se našly obdobné nacionalisticko-šovinistické kompradorské útvary. Neprivilegované vrstvy ukrajinského a ruského etnika (s národem je to na obou stranách problematické, faktické odumírání národů v klasické podobě tam už před rozpadem SSSR značně pokročilo, ukrajinský národ v té podobě, jako byl třeba francouzský či český národ tam neexistuje – jsou to přechodná uskupení na cestě k celoplanetární pospolitosti- proces byl samozřejmě uměle politicky a ideologicky zabrzděn díky konkurenčním zájmům různých buržoasních skupin a na úkor zájmů neprivilegovaných- takže ukrajinská státnost nemá dostatečný etnický základ) se konfliktu účastní jen jako nesvéprávný kanonenfutr zmanipulovaný buržoasní reakcí z obou stran. V poslední době však zaznívají různé hlasy, které já zatím neberu vážně, že v těch separatistických útvarech se rýsují některé prvky samosprávy na širším sociálním základě a boj by pak nabýval poněkud jiného odstínu. Já si ovšem myslím, že spíše vznikají státní útvary protosocialistického typu pod diktaturou jakési obdoby řídícího aparátu (třeba i vojenského) – ale rozhodně to zatím nemá nic společného se situací kolem druhé světové války.
Proto je půvabné, že stalinská ideologie se hlásí k situaci kolem druhé světové války, aby mohla zastřít imperialistický charakter Ruska a jeho vládnoucí třídy, a totéž vyhovuje i buržoasní ideologii, která se konflikt snaží prezentovat jako boj o demokracii, národní sebeurčení (ale jen Ukrajinců) a lidská práva a tím zase zastřít jednoznačně reakční a imperialistický, až fašistický charakter politiky západu a jejich kyjevských kompradorů (samozřejmě militantní fašistická seskupení jsou i v Rusku – vždyť už jen fakt, že v křesle vedoucího katedry eurasijství na Lomonosovově universitě zaujal po Putinově oddaném slouhovi prof. Duginovi, který to poněkud přehnal, militantní nacionalisticko-šovinistický, až fašistický politik Žirinovskij – a to je jen drobnost).
Takže suma sumárum – situace odpovídá spíše té kolem první světové a Leninovým charakteristikám z té doby /pokud ovšem při analýze pracuji s ekonomicko-vlastnickou a třídní determinací a ne s idejemi odtrženými od reality jako naši havlovci, zaorálkovci, postmodernisté a také část post či neomarxistů apod. – což je snad jasně buržoasní ideologie už svou metodologií/.

Martin Profant - Praha 7

Roztomilé Pondělí, 28.Července 2014, 22:32:54

A ted, jak se to týká te analogie? Se situací Československa v roce 1938. On ten Vaš popis tehdejšího rozložení sil něco mění na tom, že my tehdy a Ukrajina dnes řešíme problém nacionálně silně excitované společnosti, která se velmi těžce pokouší žít v jednom státě se silnou, kulturně vyspělou a sebevědomou menšinou, která má za zády velký národní stát? Nebo něco na tom, že se tehdy rozhodovalo o nás bez nás a že totéž dnes hrozí Ukrajině.
A k té buržoasní metodologii. Jděte do háje s frázemi, marxistická kritika--když už se považuje té za marxistu-- měla vždy jednu úctyhodnou ctnost. Byla konkrétní. Destilovaná současných událostí tak dlouho, až je budu moct násilně napasovat na analýzu, kterou provedl někdo před devadesáti lety o událostech starých právě jedno století -- velmi tristní abstraktní schematismus.

Pane Profante, i já znám Vaše oblíbené fráze a postupy, Úterý, 29.Července 2014, 00:04:43

Vy se prostě nikdy nenaučíte přijímat skutečnost, že kromě Vaši oblíbené metodologie a frazeologie, existují ještě jiné, které mají minimálně stejné porávo na život a jejichž logiku neovládáte.. Pokud byste se někdy naučil marxismus, snad byste se naučil rozlišovat jevové formy a podstatu. Vy jste popsal jevové formy, které mohou být shodné pro běžné vědomí nebo jinou metodologii - samozřejmě buržoasní - to není fráze, ale termín, zkuste si to uvědomit - ale podstaty jsou jiné, já popsal ty podstaty. A človšk bez předsudků by uznal, že ani na Ukrajině dnes, ani v ČSR kdysi nešlo primárně o soužití etnik, ale o střet sociálně -ekonomických zájmů tříd. Popsal jsem jakých. V etnických střetech je vždy tato podstata- mohou to být střety mladých národních buržoasií nebo mladé buržoasie, které se pomocí nacionalismu prosazuje vůči staré vládnoucí třídě jiného etnika atd. atd. A i to navenek stejné rozhodování "o nás, bez nás" může mít odlišné pozadí - ale v tomto případě je to hodně podobné, když pod tím "my" a"nás" budeme chápat neprivilegované vrstvy obou etnik, které dějinný vývoj a zámy silnějších vládnoucích tříd sousedních zemí donutily k soužití. Ano, jak v r.1938,tak dnes na Ukrajině se rozhoduje o nás bez nás v tomto smyslu,a rozhoduje imperialistická buržoasie na obou stranách a ještě se ns tom přiživují dost odporné kompradorské elity. Jenže u nás v r.1938 byly lidové masy přece jen určitým partnerem a objektivně stály na straně pokroku a humanismu, na Ukrajině jsou oboustranně zmanipulované a vlastně bojují za své buržoasie. Znovu opakuji - první světová válka. To je ta skutečná konkrétnost a ne ta Vaše fiktivní, povrchní,jednostranně angažovaná pod vlivem ideologické masáže, odlišující se jen znaménkem od stejného přístupu fanaticky rusofilských stalinistů v KSČM. Problémy etinckého a státoprávního soužití Rusůa Ukrajinců v daném prostoru jsou přímo úměrné úspěščnosti boje světové i místní levice, neprivilegovnaých vrstev, proti globálnímu imprialismu v kaékoli podobě a jeho menším přisluhovačům,dokonce se neštítícím spojení s fašismem . na obou stranách. Nejde tu o žádné násilné narážení na stará schemata, jen o poučení z již proběhlého.

Martin Profant - Praha 7

Hřebíček na hlavičku, pane Heller Úterý, 29.Července 2014, 10:06:45

Jsou opravdu metodologie, pro které nemám pochopení. Dogmatická verze marxismus-leninismu, po česku stalisnismus, k ním patří. Ještě, že tu jste, abyste to vysvětlil.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Ale pane Profante, Úterý, 29.Července 2014, 10:18:55

z vaší logiky (leninismus=stalinismus) by vyplývalo, že i Trockij byl stalinista. Četla jsem jeho životopis. Nikdy se od Lenina nedistancoval a v podstatných věcech s ním souhlasil. Kdežto Stalin byl jeho nepřítel.

Martin Profant - Praha 7

Vážená paní Hájková, Úterý, 29.Července 2014, 13:02:5

"Marxismus-leninismus" je běžně používaný termín, kterým se označuje ideologická depravace marxismu pro potřeby stalinistického režimu. Běžně se za počáteční dílo této větve socialistického myšlení v literatuře označují Otázky leninismu. Vlastní leninské invence je v marxismu-leninismu sice o trochu více než oční bulvy kastrovaného dobytčete v pokrmu zvaném "volské oko", ale nikoli o mnoho více.
Samozřejmě, sovětský oficiální marxismus po roce 1929 můžete hodnotit a nazývat i jinak, ale Trockij (Rjazanov a další) se ani do hodně vstřícného vymezení marxismu-leninismu nepovejde.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 29.Července 2014, 13:26:49

Budiž, pane Profante. Ale vy dobře víte, že Heller má o dost blíž k Trockému než ke Stalinovi. A jestliže náhodou něco ze stalinismu použije, je to proto, že to považuje za pravdivé. Nebo si myslíte, že Stalin či stalinisté se museli nutně a zásadně mýlit úplně ve všem, co vyslovili? Nemohli mít v něčem aspoň zbla pravdy?

Martin Profant - Praha 7

Kolik pravdy má Stalin? Úterý, 29.Července 2014, 16:57:7

Samozřejmě, že ve Stalinových textech -- resp. v textech vydaných pod jeho jménem -- najdete spoustu zajímavých myšlenek, někdy dokonce i neopsaných. To, co spojuje Hellera a stalinismus -- a co se v míře spíše menší vyskytuje u Lenina a Trockého -- je představa, že marxistická konkrétnost znamená redukovat novou a jedinečnou zkušenost tak, aby se nacpala do schémat třídní společnosti vyabstrahovaných v době, kdy byla průmyslová buržoasní společnost ještě mladá. Jde to jen za cenu toho, že pak do tohoto zdánlivě metodicky precizního přístupu pasírujete zcela svévolné předsudky a ignorujete to, co Vám do podobného schématu nezapadne. V Hellerově případě třeba Ukrajince, kteří nemohou být než pasivní objekt mocenských her buržoasie, oni sice za něco bojují, umírají, trpí, propadají zoufalé beznaději - ale o to nejde, jde o podstatu etnických střetů.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 29.Července 2014, 17:31:38

Máte úplnou pravdu, pane Profante, že Ukrajinci "za něco bojují, umírají, trpí, propadají zoufalé beznaději". Ale to dělali i němečtí vojáci za Hitlera, když se domnívali, že bojují na svůj národ.

Petr Hlávka - učitel, Rokycany

Vážený pane Votrubo Úterý, 29.Července 2014, 18:05:33

promiňte, že se vracím k obsahu článku, diskuse o stalinistech je jistě důležitější, ale mohl byste napsat název sborníku/zpěvníku Františka Homolky? Je možno si ho ještě vůbec vypůjčit?
Dále: vznikly nějaké české písně ve II. světové válce?
Nakonec přidávám osobní vzpomínka ze závěrečného soustředění vojenské katedry ČVUT: s písní "Masaryk nás svolává" jsme putovali v r. 1971 rozveseleni z restaurace v Hradišti na Radbuze v Plzni ke vchodu do kasáren na Slovanech. Když byl vedoucí průvodu, student J.F., identifikován jako iniciátor akce, vojenské vedení rozhodl o jeho vyloučení z katedry (musel by si odkroutit dvouletou vojnu, namísto jednoleté). "Masaryk nás ale svolal" a naše studentská deputace vyslaná k vedení dosáhla toho, že J.F. nebyl vyloučen.

Ale pane Profante - proč Evičce neodpovíte? Úterý, 29.Července 2014, 23:25:18

Při úrovni vaší argumentace se ani nedivím. Ale řekl jste velkou pravdu: Že nemáte pochopení pro marxismus - skutečný, já ho totiž na rozdíl od Vás znám, Vy znáte možná různé buržoasní dezinterpretace. Ale opravdu - i když byste neměl opomíjet fakt, že Vaše nepochopení plyne i čistě gnoseologicky z neznalosti, neschoponosti pochopit metodologii (kterou samozřejmě nemusíte přijímat - ale pochopit byste ji měl), tak to podstatné je opravdu ideologická zaujatost - o tom jsem už tady popsal hodně elektronického papíru a přede mnou mnozí jiní, např. Lenin a Kautsky. I při studiu Masaryka zjišťuji, že tato ideologická zaujatost je skutečně schopná zabokovat i racionalitu a poznávací schopnost. A to byl Masaryk, se kterým se srovnávat nemůžete. Jinak jste nevědomky odhalil dvě své slabiny: 1) nedokážete odlišit sttalinismus od marxismu (a v podání mém a Neužilově je to obzvláště směšné a stalinisti v KSČM, pro n+ěž jsme odporní zrádci, by jistě rozhořčeně protestovali. Do tohoto bodu patří i Vaše nezachycení změn v užívání pojmů - dnes pojem marxismus-leninismus opravdu kryje stalinisty, kteří ovšem projevují totální opuštění základů názorů klasiků (určující role ekonomicvké determinace, ekonomické, ne právní pojetí vlastnictví, profesní pojetí tříd, idealistické hodnocení minulosti, subjektivismus atd.,)Ano Vy opravdu nemáte na to, abyste tohle všechno reflektoval, kde byste taky Ty znalosti získal. 2) zcela jste ignoroval mé -to jest Marxovo pojetí konkrétnosti, které se od Vašeho výmyslu totálně odlišuje - Vy se držíte jen zdánlivé konkrétnosti jevových forem, já podstat (pokud jste ovšem něco o dialektice jevu a podstaty něco slyšel - přišli s tím už Řekové!!'!). No - pro poznání hloubky Vaší ideologické i gnoseologické dezorientace by bylo zajímavé, kdybyste se na tuto otázku pokusil odpovědět, nebo kdybyste třeba na nějakých mých argumentech demonstroval že jsou stalinské a ne marxistické. (např. můj akcxent existence vládnoucí třídy řídícího aparátu - ekonomicky podložený, na rozdíl od Trockého - stalinisty dokáže rozzuřit do běla, stejně jako akcent samosprávného vlastnictví atd. - ale od Vás jsem zvyklý že neargumentujete, jen si vyléváte emoce, že si někdo dovoluje nerespektovat Vaši velikost, takový jste byl vždy.
A ještě maličkost -. další pitomost ve Vašich formulacích je obvinění že narážím na současnost schemata z doby, kdy byla buržoasie ještě mladá. Jenže já jsem se právě opřel o Leninovo konstatování, že první světová vbálka se odehrává už nikoli v epoše, kdy buržoasie byla mladá, ale kdy už zahnívá a proto nelze rozlišovat, která z bojujících buržoasií má pravdu (z tohoto hlediska Lenin zdůraznil i jistou limitovanost oravdového lidového národně ovobozeneckého boje Srbů a Belgičanů). A já nevidím nic, co by svědčilo o tom, že je dnešní buržoasie, včetně té ukrajinské kompradorské nebo i té ruské separatistické, méně zahnívající než v dobách první světové válce (druhá světová bylas díky účasti lidových mas a obecně demokratickým cílům jen dočasdným vybočením z logiky epochy). Co si o tom myslí ukrajinští vojáci na tom nic nemění - ostatně ono leccos ukazuje, že ani ti nějak moc s nadšením nebojují a že páteří jsou spíše zahraniční žoldnéři z Evropy a USA, prý dokonce už i od nás (sAMOZŘEJMĚ ŽE NA STRANĚ SEPARATISTŮ BOJUJÍ POROFESIONÁLOVÉ Z RUSKÉ IMPERIALISTICKÉ ARMÁDY A RŮZNí EXTRÉMISTÉ, VČETNĚ FAŠISTŮ).
ALE TOHLE VŠECHNO PÍŠU JEN PRO ty možné náhodné čtenáře, kteří bohužel marxismus nemohou ovládat, jsou pod palbou té či oné buržoasní ideologie a mohl byste je i zmanipulovat. S Vámi už to lepší nebude.

Martin Profant - Praha 7

Evě Hájkové Středa, 30.Července 2014, 14:10:53

Ano, dokonce i Němci v letech 1933 až 1945 byli jednající a trpící lidé. To nijak neospravedlňuje nacismus (spíše naopak) a právě tak nehájím ukrajinský nacionalismus tím, že ho zastávají živí lidé. Jen jsem přesvědčen, že se jim musíme snažit porozumět jako živým, jednajícím a svůj život vytvářejícím bytostem, které mohou být manipulovány a mohou jednat v akčním prostoru, který je radikálně omezen vůlí a zvůlí mocností, ale přesto jsou to dospělí a odpovědní lidé, za které nesmí -- i když bohužel může -- rozhodovat někdo jiný.
Nejsou to funkce zfetišizované třídní struktury, která si ke své důvěryhodnosti musí pomáhat blábolem o amerických a evropských žoldácích (dříve o samozvancích a ztroskotancích).

Josefovi Hellerovi
Naučte se číst, než budete házet slovy jako pitomost. I když, s Vámi už to lepší nebude.

No vidíš Evi to je pan Profant, nachytáš ho na švestkáchj, Středa, 30.Července 2014, 21:45:24

ale on je kluzký jako had udělá obrat a nejdnou je on za hrdinu a Ty (nebo já) za blbce). To jsem už víckrát zažil a když je v koncícvh - tak hýří různými prázdnými floskulemi o dogmaticích atd. Jen logické argumenty nepodá ani za nic.
Takže, abychom to pro neznalé uvedli na pravou míru. MNy jsme charakterizovali situaci kolem Ukrajiny s využitím naprosto funkčního přirovnání k obdoibné situaci před oprevní světovou válkoiu, vysvětlíme podrobně, proč to není sítuace před druhou válkou a podtrhneme, že všude - v Rusku, na Ukrajině apod. vládne globální imperialistická buržoasie a ta určuje pravidla, kterým se obyčejní lidé musí buď dobrovolně (prpotože jsou zmanipulovaní) nebo nuceně pod hrozbou perzekuce přizpůsobit - a to na obou stranách. Pan Profant, ktertý nejprve rezentolvsal takové poitomosti jako že USA na té krizi nemá zájem apod. (což je v rozporu sde závěry všech analytiků na internetu - těch nemarxistických). Ale když ho přitlačíme - tak najednou uhne do strany - že přece Ukrajinci jednají ze své vůle, věří trpí apod. a měli by se o sobě rozhodovat sami (což nikdo nezpochybňuje, pokud by tu b.yla šance, že se opravdu budou moci svobodně rozhodnout, což ale chtějí i Rusové - přitom oba se mohou rozhodnout asi tak svobodně, jako český volič, když volí místo Nečase Babiše.) Jak psal Marx, i v té nejdemokratičtější buržoasní demokracii se potlačená třída může jen čas od času rozhodnout, který představitel té vládnoucí třídy ji bude potlačovat. Proto lidi nechodí k volbám
Ale zpět k Profantovi - Evička připomene, že takto věřili trpěli a bojovali i hitlerovští vojáci a na úctě jim to nepřidá. Kdyby byla zlá, mohla dodat, že i ti fašisté se chtěli svobodně rozhodovat. které vesnice spálí a koli milionů Židů vyvraždí.
No a pan Profant jí najednou zase uklouzne - že i když jsou všichni podtlakem nesnímá to z nikoho odpovědnost - ale to je taková banalita, že se člověk musí smát - právě že se fašisti rozhodli a bylo to špatně byli potrestáni, právě že se Ukrajinci (a mezi nimi taky opravdoví fašisté) rozhodují špatně podle zájmů impeerialismu a stejně tak i Rusové na východě zmanipulovaní ideologií své vládnpoucí třídy (vůbec nechávám stranou otázku, kdo byl k jakému rozhodování jak těmi velmocemi dotlačen), tak není důvod se nad celým bojem rozněžňovat, ale je to důvod k tomu, co kdysi řekl Lenin - jděte na své pány a vybojujte si orávo se opravdu sami rozhodovat. Takže nevím, co nám básník Profant vytýká, když předtím s takovým nadšením chválil USA a ukrajinskou stranu (právě, že umím dobře číst, i mezi řádky, a nadto znám myšlení pana Profanta tak vím, o čem mluvím)
S těmi žoldnéři to je zrovna tak jasné, že tam jsou, jako byli třeba američtí agenti v padesátých letech, kteří se tím dokonce dnes chlubí, jenže to obojí nevysvětluje podstatu problému a neomlouvá ani případné zločinyx separatistů, ani politiku vládnoucí třídy protosocialismu.
V čem je pan |Profant ale zcela konzistentní - to je ekonomicko-třídní determinace společenských procvesů. Zvláště na ty třídy je alergický - přestožře se stačÍ ROZHLÉDNOUT KOLEM SEBE. Sice nikdy nerozvine pořádnou aergumentaci proti existenmci tříd a determinující roli vlastníka či nevlastníka či něčeho přechodného na jednání velkých skupin lidí ve statistickém měřítku (tu rámcovost, statističnost, konec konců determinaci tadyx opakuji neustále a do omrzení, ale oponenti předstírají že to nepadlo, že ty třídy vidím dogmaticky jako uzavřené krabičlky, kde jsou lidé jako natažení koíčkem apod.)Takže i Profant místo seri=ozní argumentace si pomůže floskulí,jako je "zfetišizovaná třídní struiktura" a rychle uteče jako zajíc.
Ne že by to mělo význam - ale já zopakuji, jak to s těmi třídami s determinací je:
člověk účinkuje v řadě dramat (profesním, třídním, rodinném, komunálním, genderovém atd, takx etnickém) ale každé to drams a každá ta role v něm nemá na jeho život stejný vliv. Po tidíciletí výrazně doiminovala ta role třídní (vlastník - nevlastník-spektrum charakteristik) a ty ostatní se podřizovaly, snad až na tu profesní, určující charakter pracovního procesu,(za tou relatině samostatnou etnickou, byl taky konec konců zájem vládnoucí třídy,druh společenského spojení). Základ rolí určují výrobní síly a výrobní vztahy - v preůměru to společnost musí respektovat. Lidé, jejichž život ovlivňuje určitá třídní role nejsou stejní a nemusí se chovat stejně, mohou jako jednotlivci dokonce tu roli odmítnout a spadnout někam jinam. Svoboda individua je, ale má své meze. Většina lidí ze sta se však té roli podřídí. Tak to je ta zfetišizovaná třídní struktura podle pana Profanta.

Adam Votruba - Praha

Vážený pane Hlávko, Pátek, 1.Srpna 2014, 11:39:27

děkuji za Vaši reakci. Písničky Františka Homolky začaly být vydávány teprve nedávno, do té doby ležely v archivu. Vyšly zatím dvoudílné Lidové písně z Prahy, které se určitě dají zapůjčit i zakoupit. Vojenské písně jsou v prvním dílu.
Co se týče lidových písní z 2. světové války, tam je to složitější. Určitě se nezachovaly české písně toho druhu jako z let 1914-1918, které by reflektovaly zkušenosti z bojišť. Máme pár písní umělých, folklorní jsou opravdu ojedinělé. Jako výjimku mohu uvést píseň volyňských Čechů: "Už si ruskí chlopci kulomet pracujuť...", která je i jazykově hybridní. Vznikaly určité protiněmecké a protinacistické popěvky a říkanky v zázemí, např.: "Jsi-li správným Čechem, vytři pr... mechem. A ten kousek papírku, ten dej Němcům na sbírku. Takto pravil krasavec Emanuel Moravec." Mně osobně přijdou nejpozoruhodnější slovenské partyzánské písně. Tam jde opravdu o folklor z prostředí partyzánského hnutí a slovenského povstání. Těchto písní se dochovalo nemalé množství a jsou podle mého soudu i esteticky zajímavé.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.