Jiří Dolejš ve svém včerejším sloupku psal o lidské touze dostat se z područí peněz a o těch, kteří o nich rozhodují. Nositelem naděje jsou dnes v tomto ohledu digitální měny. Na konci svého textu ale Dolejš dochází k tomu, že virtuální peníze sice mohou oslabit pozice kamenné banky, trezorů plných cenných papírů či měnového zlata, nemohou však změnit povahu peněz spočívající ve směně zboží různých hodnot.

U Dolejšova příspěvku jsem si vzpomněl na různé články o lidech, kteří tento problém vyřešili rovnou tak, že se rozhodli žít bez peněz. Jeden takový o Irovi Marku Boyle se před několika dny objevil na Novinkách.cz. Příběhy lidí, kteří se živí volně rostoucími plodinami, tím, co si sami vypěstují, či směnou se sousedy, většinou působí dost bizarně. Hlavní dojem, který z nich člověk nakonec má, je, že to je sice hezké, ale rozhodně by tak nemohli žít všichni. Podobný životní styl je pouze pro pár svérázných jedinců.