Generální ředitel České televize Petr Dvořák dostává za svou práci měsíční mzdu 230 tisíc korun. Rada České televize mu nad to ve středu schválila bonus 2,3 milionů.

Průměrně brali zaměstnanci České televize v loňském roce 37 173 hrubého měsíčně. Statistici zpravidla v souvislosti s průměrnou mzdou hovoří o tom, že na ní dosáhne jen horní třetina zkoumaného souboru. V tomto případě můžeme říct, že dvě třetiny z necelých tří tisíc zaměstnanců České televize si odnáší každý měsíc za odvedenou práci výrazně méně, než je oněch 37 tisíc.

Jde přitom o částku, která výrazně převyšuje průměrnou mzdu státních zaměstnanců, ta v roce 2013 činila 25 107 korun. Přestože v případě České televize hovoříme na rozdíl od institucí placených ze státního rozpočtu o veřejnoprávním subjektu, který je financovaný z koncesionářských poplatků, můžeme si zajisté dovolit konstatovat, že podobné praktiky existují i v jiných podnicích s vlastnickou majoritou státu.

V ČEZu, v Českých drahách, v Lesích ČR či v Českých aeroliniích je rozdíl mezi mzdami na vrcholných manažerských pozicích a řadovými zaměstnanci podobný, ne-li mnohdy i výrazně vyšší.

O kolik produktivnější je ale ve své pracovní činnosti generální ředitel jakékoli z veřejných zdrojů placené instituce než například lékař, zdravotní sestra, vysokoškolský učitel, ministři, prezident, ústavní soudci či státní úředníci a učitelé a učitelky na základních a mateřských školách? Oč dělají svou práci hůře, než generální ředitel České televize nebo Českých drah?