Z principu
Vratislav DostálRedaktor Deníku Referendum a člen Rady České televize Vratislav Dostál vysvětluje, proč nehlasoval pro odměnu 2,3 milionů korun generálnímu řediteli této veřejnoprávní instituce.
Generální ředitel České televize Petr Dvořák dostává za svou práci měsíční mzdu 230 tisíc korun. Rada České televize mu nad to ve středu schválila bonus 2,3 milionů.
Průměrně brali zaměstnanci České televize v loňském roce 37 173 hrubého měsíčně. Statistici zpravidla v souvislosti s průměrnou mzdou hovoří o tom, že na ní dosáhne jen horní třetina zkoumaného souboru. V tomto případě můžeme říct, že dvě třetiny z necelých tří tisíc zaměstnanců České televize si odnáší každý měsíc za odvedenou práci výrazně méně, než je oněch 37 tisíc.
Jde přitom o částku, která výrazně převyšuje průměrnou mzdu státních zaměstnanců, ta v roce 2013 činila 25 107 korun. Přestože v případě České televize hovoříme na rozdíl od institucí placených ze státního rozpočtu o veřejnoprávním subjektu, který je financovaný z koncesionářských poplatků, můžeme si zajisté dovolit konstatovat, že podobné praktiky existují i v jiných podnicích s vlastnickou majoritou státu.
V ČEZu, v Českých drahách, v Lesích ČR či v Českých aeroliniích je rozdíl mezi mzdami na vrcholných manažerských pozicích a řadovými zaměstnanci podobný, ne-li mnohdy i výrazně vyšší.
O kolik produktivnější je ale ve své pracovní činnosti generální ředitel jakékoli z veřejných zdrojů placené instituce než například lékař, zdravotní sestra, vysokoškolský učitel, ministři, prezident, ústavní soudci či státní úředníci a učitelé a učitelky na základních a mateřských školách? Oč dělají svou práci hůře, než generální ředitel České televize nebo Českých drah?
Ředitel ČT se bude po odměně pohybovat na 45 násobku minimální mzdy a jedenáctinásobku průměrné, kterou ovšem jeho plat také podstatně navyšuje.
Představa 45 násobné odpovědnosti nebo i jedenáctinásobné odpovědnosti je naprosto mimo realitu. Takovou odpovědnost nikdo nemá a reálně ani mít nemůže.
Ten argument se stresem je směšný. Je spousta vysoce odpovědných zaměstnání, kde je stres daleko větší. Třeba sekundární lékař na dětském ARU: umírají tam děti, chyba se okamžitě projeví fatálně, hrozí Vám trestní stíhaní, když něco opravdu zvořete, rodiče zemřelého dítěte vás nenávidí i když jste nic špatně neudělal.
I vysloveně špatné placená zaměstnání jsou často velmi stresová, různá call centra, zákaznické podpory atd. Dnes už i práce v supermarketu u pokladny.
Vždyť to bychom na pana ředitele museli uspořádat veřejnou sbírku!!! Ještě, že tak, ještě že tak.
Jiří Vyleťal
"Pravice se dívá „nahoru“, tj. je zaměřena nejen na vrchol společenské hierarchie (ať už je vymezen jakkoli – majetkem, mocí, věděním, statusem …), na mezinárodní pohled (ratingové agentury, nadnárodní firmy, velké státy, které nám buď „vládnou“ – EU, anebo se jim buď podřizujeme – USA, či se jich bojíme – Rusko, Čína), ale i na úspěchy (podívejte se, jak ti „úspěšní a aktivní“ zvelebili naše město, z cizinců si vybírá ty „vlivné“, celebrity, úspěšné podnikatele). Nahoře jsou ale i většinové přijímané hodnoty (peníze, svoboda, zdraví) a s tím související témata i jejich protagonisté (názory ekonomů, političní disidenti v režimech přetlačujících svobodu, recepty na zdravý život).
Levice se naopak dívá „dolů“: společensky (tj. na situaci minorit, znevýhodněných, nižších společenských vrstev, na cizince v roli gastarbeiterů, uprchlíků) i ekonomicky (tj. na chudé lidi či „zaostalé“ země), dole jsou ale i problémy a rizika (tj. ekonomické externality, náklady těch či oněch „úspěchů“, lidské utrpení, katastrofické dopady vědy i moderní civilizace, environmentální a sociální problémy)."
http://denikreferendum.cz/clanek/13791-pravice-se-diva-nahoru-levice-dolu
Čili bych se v tomto kontextu zeptal, kam se dívá současná vláda?