Banalita domácího zázemí a samozřejmost chudoby

Žena je v naší společnosti stále tlačena do role pečovatelky, ve které je ale zároveň znevýhodňována - ať už výší důchodu či tím, že je jí komplikován návrat či vstup do zaměstnání.

Chudoba má tvář ženy“ zněl před časem titulek jisté charitativní kampaně. Byla zacílena na pomoc ženám v Senegalu, s totožným mottem by však bylo možné vést kampaň v České republice. Na markantní rozdíly ve mzdách žen a mužů či výši jejich důchodů upozorňují v posledních letech již i subjekty, které nejsou pokládány za ryze „feministické“ (v českém kontextu stále bohužel rozuměj „divné“, případně „slepičí“).

Poukazuje se na nižší vzdělání (a s ním i příjmy) žen, zvláště ve starších generacích, na přímou souvislost mezi hrozbou chudoby a ochotou žen vystoupit z patologického partnerského vztahu, na pauperizaci žen po rozvodu, na vyšší ohrožení žen nezaměstnaností i na nedostatečné využívání potenciálu, jejž pro firmy, potažmo stát znamenají mladé ženy-matky, které nacházívají případné zaměstnání hluboko pod svou kvalifikací, a tomu pak odpovídá nejen jejich mzda, ale následně třeba vyměřená příští „mateřská“ a posléze i důchod.

Mimochodem – v posledním jmenovaném případě se obvykle jedním dechem dodává, že ženám do zaměstnání pomůže větší nabídka jeslí a dalších předškolních zařízení, což je sice pravda, ale zároveň též názorný doklad podoby české společnosti, v níž otec na rodičovské, díky němuž odpadá potřeba dítě do jeslí umístit, je takovou raritou, že se do návrhů řešení vůbec nezahrnuje. A kde i periodikum pyšnící se svou alternativností, jímž Deník Referendum nepochybně je, přímočaře a bez protiváhy vyčleňuje rubriku „Ženy, děti, rodina“…


Nic proti takovým konceptualizacím. Koneckonců řada žen (včetně autorky tohoto sloupku, abychom předešli případným nedorozuměním) bere mateřství jako samozřejmou a žádoucí součást svého života, stejně jako péči o partnera, domácnost, širší rodinu, a toto své postavení a roli chápe jako naplňující.

Problém nastává na dvou frontách. Poprvé tam, kde je žena v této situaci znevýhodňována – to je právě mj. případ chybějících školek, které ženě neumožní vrátit se/vstoupit do zaměstnání, má-li o to zájem, a tudíž jí pak chybí peníze buď aktuálně v rozpočtu domácnosti, či časem ve výměře starobního důchodu.

Výši důchodu u žen ostatně snižuje také rozvod – zatímco muži si rozvodem obvykle polepší, pro ženy to znamená průměrný měsíční propad o 7,1 % oproti teoretické výši důchodu, který by měly, kdyby zůstaly s manželem, případně manžel s nimi (a který je i tak v průměru o pětinu nižší než důchod mužův). Nedávno tuto skutečnost prokázal výzkum Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při institutu CERGE-EI pro společnost Gender Studies.

Podruhé se situace pro ženu komplikuje v okamžiku, kdy v úloze pečovatelky ustrne „tak nějak“ setrvačností, z nezbytí, nepružností či lhostejností okolí. To je častější, než by se na první pohled mohlo zdát, což dokazuje mj. právě tichý a všeobecně přijímaný předpoklad, že dostatek školek pomůže ženám v návratu do pracovního procesu.

Už to, že je vůbec potřeba diskutovat (například ve všemožných rodinných a společenských periodicích a webech), zda otec zvládne péči o malé dítě, a vytvářet podpůrné projekty (jako je zdařilá kampaň „Táto, jak na to?“ Ligy otevřených mužů), ukazuje nikoliv to, že by snad ženy měly zvláštní talent, či dokonce poslání pečovat a vychovávat, nýbrž to, že si naše společnost zvykla je jako výlučné pečovatelky chápat (jak jiné bylo právo na starém Islandu, umožňující vikinským ženám posadit batole jeho otci na válečnou loď, když se zdálo, že už příliš upřednostňuje loupení před otcovskými povinnostmi!).

Na „maminky“ se stereotypně obracejí učitelé a učitelky ve školách, kroužcích, zájmových oddílech, „maminkám“ se v řečených dětských skupinách vyrábějí dárky (což má i svou humornou stránku, právě tak jako prvek přehlíživosti vůči otcům, ale o tom zase někdy příště). A tytéž „maminky“ se v rozhodném procentu vzdávají pracovního místa, onemocní-li anebo vyžaduje-li péči ve stáří některý z dalších členů rodiny – na to opakovaně upozorňuje sdružení Život 90.

Není mi znám žádný empirický průzkum, který by kladl otázku, co právě tyto ženy vede k tomu, aby pečovaly. Jsou mi však známa osobní vyjádření některých z nich. „Stejně někdo z nás musel zůstat doma.“ „Přece to nenechám tak, aby mou vlastní maminku přebaloval někdo cizí.“ „Z mého platu bychom to neutáhli, kdyby se o syna staral muž.“ „Někdo z té práce odejít musel.“ A také: „Nikdo jiný z rodiny se k tomu neměl.“ Anebo: „Už vidím toho mého, jak se o tátu stará on.

Směs neracionálních pohnutek i ohledů zcela pragmatických, tak i tak ale vypovídající o pramalé svobodě rozhodování. Leckterá z žen, která se například o staré rodiče či také tchány starala do vysokého stáří a někdy i do smrti, hovoří o nemateriální satisfakci a zároveň přijímá skutečnost, že kvůli svému nasazení přišla o zaměstnání či jeho přerušením ztratila kontakt s profesí, kolegy a možnost kariérního růstu, jako zákonitou danost, jakkoli nepříjemnou.

Což je ovšem z hlediska rovnoprávnosti mnohem spíše znepokojivé než útěšné a těmto ženám to zakládá výhody možná před nebeskou branou, nikoliv však před správou sociálního zabezpečení.

A ještě k těm důchodům. Podle citované zprávy si eventuálním rozvodem pohorší pouhá čtvrtina mužů, a to jen průměrně o 3,4 %. Naopak většina z nich by si polepšila v rozmezí 2,9 až 11,1 % sumy, jež by představovala jejich měsíční důchod, kdyby se svou ženou zůstali. V průměru totiž během života déle vydělávali, respektive odváděli daně. Stát tak vlastně dává signál: „Muži, co se starou ženou? Rozveďte se, vyděláte na tom.

Výpočet důchodů (a zdaleka ne jen on, jak se snažíme ukazovat v tomto sloupku) práci žen „v týlu“ nezohledňuje. Měl by? Přinejmenším je neoddiskutovatelné, že bez tohoto zázemí se našemu imaginárnímu muži vydělává a odvádí daně hůře – někdo mu patrně (ať již výlučně nebo částečně) vaří, pere, topí, pečuje o jeho děti či rodiče (tedy věnuje jim také svůj čas, a to i na úkor vlastní profesní realizace), vyřizuje formality na úřadech, možná se též o něj stará, když onemocní, a třeba mu i vaří kafe a naslouchá jeho stížnostem či dilematům, když se náš muž ocitne ve špatné situaci.

Banální postřehy z červené knihovny? Jistě. Ale právě tyto banality vytvářejí zázemí, které umožňuje dobře „fungovat“ (nejen) na pracovním trhu, a podmínky, díky nimž na něm lze obstát. Jak výmluvné jsou dobové přípisky „manželka správního rady“ či „vdova po poštovním úředníkovi“ na starých náhrobcích a jak málo se v této oblasti za desetiletí proměnilo!

Zmiňovaná studie obsahuje výzvu, aby se tento podíl pečujícího partnera (jistě, někdy jím může být i muž, s čímž se setkáme zvláště mezi staršími manželi) projevil na výši jeho důchodu. Nepokládám to vůbec za přehnané.

Nejde totiž o nic jiného než o zhodnocení vkladu, který „pečující“ partner partneru „vydělávajícímu“ poskytl do jeho profesního života – a o odstranění jedné dílčí disharmonie ve finančním ohodnocování přínosu mužů a žen. I když je to tak banální, že je až s podivem, že na to legislativa dosud nepamatovala.

A co si myslíte vy? Diskuse (26 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Profant - Praha 7

Zajímá mě to ryze teoreticky, ne že bych se chtěl zbavovat ženy Úterý, 21.Ledna 2014, 09:14:20

Jak ovlivní výpočet důchodu -- podle vazby na počet odpracovaných let se kterou autorka pracuje předpokládám, že starobního (asi se mu dnes říká jinak, politicky korektně, ale starého psa novým kouskům ...) -- to jestli se rozvedu?
Je to v konstrukci výpočtu? Nejsou ty údaje, se kterými autorka pracuje spíše statistická zjištění?

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Úterý, 21.Ledna 2014, 12:00:34

Nerozvedené ženy většinou žijí s manželem, který má v průměru vyšší důchod než žena, protože muži mají více odpracovaných let (péče o děti se do odpracovaných let nezapočítává) a vyšší platy. Takže víc příjmu na hlavu má ta domácnost, ostatně manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vdovy mají nárok na vdovský důchod (ten je ovšem nízký), rozvedené ženy žádnou kompenzaci nemají.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Úterý, 21.Ledna 2014, 13:40:28

Mně šlo o větu:
"Stát tak vlastně dává signál: „Muži, co se starou ženou? Rozveďte se, vyděláte na tom.“"
To by totiž znamenalo, že muž je za ženu nějak penalizován přístupem státu. Nejspíše tedykonstrukcí výpočtu důchodu. Tu konstrukci neznám, ale tohle se mi nezdá.
Jiná věc je, že tu zřejmě máme statisticky vykazatelný fat, že rozvedené ženy mají v průměru o tolik a tolik nižší důchod než kdo? Nerozvedené ženy se stejným rozhodným přijmem a stejným počtem odpracovaných let? Nebo mají rozvedené ženy v průměru nižší důchod než ty nerozvedené, oboji en bloc? Jakou roli v tom hraje již zmíněný vdovský důchod? (Přemýšlím, co by právě s tímto mohl stát dělat? započítávat procento vdovského důchodu podle let manželství? Dělit tak mezi bývalé a v době smrti aktuální manželky?)
Pokud se koukám na citovanou formulaci v souvislosti s výzkumem CERGE/IDEA, pak příjem domácnosti jako celku, který uvádíte, nehraje roli:
"...zatímco muži si rozvodem obvykle polepší, pro ženy to znamená průměrný měsíční propad o 7,1 % oproti teoretické výši důchodu, který by měly, kdyby zůstaly s manželem."


J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Společná domácnost=sdílení důchodu Úterý, 21.Ledna 2014, 14:46:52

Myslím si, že to "polepšení si" mužů po rozvodu je míněno tak, že mají větší příjem na hlavu v domácnosti. Reálně si asi polepší málokdy, protože výdaje domácnosti nestoupají lineárně s počtem lidí v ní. Bydlení, energie, televize atd. a dokonce ani jídlo nestojí dva lidi dvakrát tolik co jednoho, to je všeobecně známý fakt, nedávno tady na Referendu o tom nějaká single žena psala.

V té studii je ta ztráta žen po rozvodu vysvětlena "ženy v případě potenciálního rozvodu přijdou v průměru o měsíční příjem ve
starobním důchodu odpovídající 7.1 % jejich měsíčního starobního důchodu, jelikož rozvedení
manželé nebudou sdílet své starobní důchody", tedy jde opravdu o ty výdaje domácnosti, zde formulováno jako sdílení důchodu..

Martin Profant - Praha 7

Dík za vysvětlení Úterý, 21.Ledna 2014, 15:36:30

Takže z toho autorce vypadlo to podstatné, nejde o teoretickou výši důchodu, ale o sdílení. To už je jasné a pochopitelné.
A také přinejmenším částečně korigovatelné započítáním let věnovaných péči o dítě (mateřská plus něco -- a výše toho něčeho zatím k politické diskusi), tedy pradávným programovým požadavkem dnes vládní strany. Pokud si na to tenhle pradávný požadavek ještě pamatuje. Ale nová ministra přes sociálno by si pamatovat mohla.
Bohužel, jen částečně, protože není odvaha sáhnout na absurdní zdůraznění zásluhovosti důchodu. Tady si ostatně možná Alena Scheinostová nezvolila nejšťastnéjší pole k boji -- vím, ono je to teď populární, požadovat ocenění toho, čemu trh cenu nepřiřazuje, komodifikaci mateřské lásky či obětavé úcty a péče o staré a nemocné. Ale k čertu proč se přizpůsobovat zhovadilcům, kteří si myslí, že tohle je srovnatelné s vyděláváním na spekulativním kapitálu? proč jim vysvětlovat, že je to téměř stejně oceněníhodné jako prodej drahého nádobí chudým důchodcům? proč mám žebrat, aby ze své kořisti něco vydávali pro ty tržně neodpovědné obětavce?
Jsem staromilec, ale mnohem radši budu hájit morální význam solidárního rozměru všech forem sociálních důchodů. A aby to bylo pochopitelné lidem s omezeně ekonomistním myšlením, rád zdůrazním funkci, kterou tento morální rozměr má v odstranění strachu a ve vytváření sociální infranstruktury nezbytné pro fungování trhu.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Profante, Úterý, 21.Ledna 2014, 17:14:36

podle mě je to jednoduché. Modelově: muž vydělává - žena nevydělává nebo vydělává mnohem méně. Zároveň se ale stará o muže, děti, domácnost; takže tím muži umožňuje ty jeho vysoké výdělky.
Muž tedy bude mít výrazně vyšší důchod než žena. Pokud se nerozvedou, tak se (doufejme) o oba důchody budou spravedlivě dělit. Ale pokud se rozvedou, tak muž bude mít výrazně vyšší důchod (proto, že díky ženě mnohem víc vydělával) a žena se propadne do chudoby (ze stejného důvodu).
Existuje návrh (myslím, že v té citované studii CERGE/IDEA), aby se příjmy manželů (po dobu trvání manželství) do výše důchodů započítávaly fifty-fifty. Tedy: muž bere průměrně 50 tisíc; žena 20 tisíc; výše důchodu se oběma vypočte, jako by brali 35 tisíc.
Nejsem odborník na tyhle věci; ale připadalo by mi to rozumné.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Úterý, 21.Ledna 2014, 19:17:35

Donedávna to bylo tak, že se doba studia po 18. roce života do důchodu započítávala, doba mateřské a rodičovské dovolené ne. V roce 2010 se to vyrovnalo, nezapočítává se ani studium, ani péče o děti.

Ovšem z toho, že máme rodičovskou dovolenou, plyne, že se to za práci hodnou kompenzace považuje. Takže by bylo spravedlivé rodičovskou dovolenou do důchodu započítávat. U žen i u mužů.

Martin Profant - Praha 7

zase tak jednoduché to není Úterý, 21.Ledna 2014, 19:27:16

A. Ona žena v domácnosti či v doplňkovém povolání nepřichází jen o příjem zapocitatelny do důchodu (respektive o započítána léta), ale o příležitost. Prostě nezačne ve čtyřiceti vydělávat víc jen protože se rozvedla a nemusí se starat o manželovo zázemí.
B. Ten pokles důchodu u rozvedené tak jenom formalizujete.

Prostě s ekonomicky liberálním pojetím závislosti starobního důchodu podle individuální

Martin Profant - Praha 7

pardon, odklepnuto omylem Úterý, 21.Ledna 2014, 19:29:49

Předchozího příjmu to jde trochu korigovat, ale ne rozumně vyřešit.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pane Profante, Úterý, 21.Ledna 2014, 21:18:12

já s Vámi celkem souhlasím, ale hledám korekce, které jsou logické z hlediska současných převládajících názorů.

Tu současnou extrémní "zásluhovost" si prosadili soudci v kauze "pro domo sua", aby si obhájili zvýhodnění odpovídající jejich vysokým platům. Podle mě je to jeden z velkých skandálů českého soudnictví.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Středa, 22.Ledna 2014, 02:18:35

Statistiky jsou jistě zajímavé, no zajímavější jsou trendy. Asi nejzásadnějším trendem v dnešní Evropě je vývoj nezaměstnanosti a poptávka na trhu práce. Dalším trendem alespoň v ČR, ale pravděpodobně nejen zde, je vzrůstající podíl žen ve VŠ studiu. Dalším trendem se stává oddalování mateřství a s tím spojené snížení počtu dětí. Vzhledem k tomu, že úroveň dosaženého vzdělání se odráží jak ve statistikách nezaměstnanosti tak ve statistikách příjmů domácností, vyvstává otázka doby potřebné k příjmové rovnosti muž-žena. Zda trend "samovývoje" společnosti nebude rychlejší než prosazení účinných a správně nastavených legislativních úprav. V mezičase se může lehko stát, že ideální rovnosti dosáhnou ti mužové a ty ženy, kteří budou kromě společné domácnosti sdílet také prakticky rovné příjmy plynoucí ze své nezaměstnanosti nebo budou odcháze za prací do jiných zemí. Tedy jaké příjmové nerovnosti jsou v Německu, Francii?

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Diskuse je velmi zajímavá, Středa, 22.Ledna 2014, 13:48:33

ale připadá mi, že se většinou týká jiných témat, než kterým se věnuje článek.
Kupříkladu nezaměstnanost je samozřejmě obrovský problém, který vůbec nechci zlehčovat.
Nicméně vsadil bych se, že v naprosté většině českých rodin, kde jsou oba partneři nezaměstnaní (stejně jako v naprosté většině českých rodin obecně), doléhá břemeno pečovatelských úkolů z převážné části na ženy. A to právě bylo tématem článku.

Alena Scheinostová - novinářka

Děkuji za podněty, Středa, 22.Ledna 2014, 14:26:11

když si v textu článku prokliknete na text výkumu, bezpochyby tam najdete potřebná upřesnění k výpočtu případných ztrát/zisků v důchodu, jak vzešly z daného výzkumu.

Zaujalo mě ale, že s čestnou výjimkou DS se nikdo z diskutujících nevyjadřuje k tomu, co je tématem článku - skutečnost, že ne jen "dočasná" péče o malé děti, umírající rodiče, ale především každodenní běžná pečovatelská péče o domácnost, rodinné zázemí, chod rodiny je převážně doménou žen, ať už ty o to stojí či nestojí, a že se těmto ženám jejich práce "vrací" v podobě nižších platů, nízkého důchodu.
Jistě, důchod je pak nižší, protože "odpracovaly méně let" - ale na to právě poukazuji.
Tato jejich každodenní neviditelná práce je vkladem do mužovy kariéry a výdělku. Kdyby partnerka partnerovi (používám "žena" - "muž" vzhledem k převažujícímu trendu, ale samozřejmě jsme si vědoma, že někdy je to jinak atd.) nevyprala, neudělala snídani, nenakoupila, nedělala s dětmi úkoly, neuklidila, nedošla na poštu a nesbalila na dovolenou atd., musel by si na tyto potřeby aspoň zčásti někoho zaplatit. To je ta částka, kterou žena "vkládá" do jeho kariéry, která jí vlastně "náleží" z jeho platu.
Nepřijde mi vůbec přitažlivé přepočítávat tyto intimní činnosti na peníze, ale je to neoddiskutovatelně ženina práce, kterou dělá místo případné práce v případném zaměstnání. Proto by měla být zahrnuta do důchodu - procenta a hrátky kolem výpočtu důchodu po rozvodu jsou jen detail.

Veronika Srbová - Praha 4

Ještě k výpočtům Čtvrtek, 23.Ledna 2014, 10:00:3

Já v této oblasti spatřuji 2 možné zdroje jakéhosi "narovnání":
1) doba péče o děti (zpravidla do 15 let), která zahrnuje nejen mateřskou "dovolenou", ale také hendikep ve formě času nutného k výchově, školní přípravě, ošetřování při nemoci, případné rehabilitační cvičení ..... (každá matka dobře ví, co mám na mysli) a
2) péče o domácnost, která je zázemím pro toho obvykle více vydělávajícího manžela.
Pro výpočet důchodu by pak vyrovnání příjmů snížených z důvodů pod bodem 1) by podle mého názoru měl zajistit stát, konec konců děti jsou jeho budoucí občané a na jejich existenci je lidská společnost reprezentovaná státem zainteresovaná.
Vyrovnání z důvodu pod bodem 2) by mohlo být realizováno jakýmsi "penzijním připojištěním", které by bylo hrazeno z příjmů manžela. Příjem domácnosti by tím sice poněkud poklesl, ale kdyby si manžel platil někoho cizího, také by to příjmy domácnosti snížilo.

Martin Profant - Praha 7

Aleně S:"Od té doby, co se otec oženil, máme doma služku" Čtvrtek, 23.Ledna 2014, 10:00:9

Ale ano, diskutovali k tomu i ti ostatní. Jen na trochu konkrétnější úrovni.
Ale zřejmě to bylo pro některé příliš zastřené, tak to řeknu natvrdo.
Když jsem byl malý, tak se ta věta, kterou jsem nadepsal příspěvek, ještě dala vyslovit veřejně. A náhodou ti, co ji říkali, bývali z mého pohledu šesti-, sedmiletého dítěte nehodní a zlí lidé -- tož jsem si pořídil prostou asociací předsudek, který trvá dodnes a čerta pomůže, že ho reflektuji.
A když mi někdo popisuje, že žena jako taková, je stvoření, které se pečuje o domácnost, udělá snídani, že prostě: "každodenní běžná pečovatelská péče o domácnost, rodinné zázemí, chod rodiny je převážně doménou žen, ať už ty o to stojí či nestojí"
-- tak se ten starý, dětský předsudek aktivuje. Na chlapa bych byl sprostý otevřeně, u ženy začnu uvažovat v interpretačních kategoriích "interiorizované a osvojené ponížení" (ale u mě jsou to taky neslušný slova). Protože on mi takový mluvčí vlastně opakuje tu starou sexistickou větu, jen se navíc obvykle žádá, aby ta služka byla placena z veřejných prostředků.
Nejde o to, jestli "vám nepřijde přitažlivé přepočítávat tyto intimní činnosti na peníze", jde o to, že komodifikací a společenský vynucovaným oceněním takových činností je vlastně uznáváte jako něco, co má být a posilujete tak jejich trvání.
Po nějaké půlstoletí toho, čemu se říká dvoukariérové manželství, si dovolím říct, že to i jinak -- a samozřejmě tomu "jinak" dalo v mnohém pomoci.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Čtvrtek, 23.Ledna 2014, 20:08:14

Pokud jde o ten výpočet důchodů "fifty-fifty" i po rozvodu, proč ne, ovšem pokud si muž na důchod "pořídí" další dospívající děti, hrozí mu že se to jeho nové ženě nebude líbit, rozvedou se a ocite se jak bez části důchodu, tak bez dětí - rodiny, která by mu na stáří mohla v případě nouze vypomoci... (se nám to komplikuje).

Ale hlavně jsem se zamyslel nad tím, proč se mi nezdálo, že rozdělení rolí v rodině údajně není spravedlivé a příliš zatěžuje ženu. Jednak jsem měl zato, že se jedná o bytostně soukromou záležitost rodiny se kterou oba manželé souhlasí a jak i autorka zmiňuje není samozřejmé, aby to rozdělení rolí bylo právě tak tradiční - kulturně-výchovně předznamenané. Jednak jsem vycházel z představy rodiny více tradiční a hlavně venkovské (rodinné domky, činnosti nefinančně oceňované), kde to rozdělení rolí je nebo může být daleko více spravedlivé. A protože urbanizace pokročila zřejmě i v místě odkud pochází vzorek pro odkazovaný výzkum, jsou závěry studie nejpíše poplatné městskému způsobu života - bylo by zajímavé vědět z jak velkých sídel,
...ale nemám čas, musím jít ještě něco dělat.. :-)

Alena Scheinostová - novinářka

domácí služky et. al. Pátek, 24.Ledna 2014, 16:50:26

Pane Profante, je zajímavé, že diskutér Vaší úrovně potřebuje argumentovat ad hominem v okamžiku, kdy si neví rady. Ale budiž.
Za připomenutý předsudek děkuji, bylo na místě ho zde nadnést, ale včas jsem si na něj nevzpomněla. Ano - ty banální domácí činnosti jsou náplní práce těchto "služek" a bezpochyby jste nepřehlédl, že v článku píšu, že těmito "služkami" jsou ženy velmi často, nikoli však výlučně. Stejně tak to rozpočítávání hypotetických i reálných výdělků je nutné - jak jsme se snad shodli - půl na půl, právě proto, že v každé domácnosti je podíl partnerů (a dětí a případně dalších osob) na těchto činnostech zcela specifický.
Jádro tkví v tom, že tato "služba" není placená, nijak odměňovaná, ani zprostředkovaně, ba dokonce je tomu naopak. Je sympatické, že byste nejraději změnil celý systém. Než to však uděláte, přijde mně nepřijatelné v tomto mezičase nechat žít v nezasloužené chudobě generaci žen (možná více generací), které jsou v důchodovém věku nyní, zatímco ve věku produktivním nejednou zastávaly funkci těchto služek, protože zapojování mužů do péče o domácnost je v našich zeměpisných šířkách novum posledních desetiletí, a dnes už na tom nic nemohou změnit.
Nevidím problém v tom kompenzovat těmto ženám ušlý zisk z veřejných peněz (mimochodem v současnosti se to už děje, jen se tyto peníze objevují v důchodu mužově) - bylo by to mnohem etičtější a rozumnější vynaložení těchto prostředků než na ledacos jiného, kupříkladu na podporu asociálních komerčních ubytoven prostřednictvím dávek podpory bydlení, kdy si za státní peníze vytváříme masu sociálně vyloučených.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Profante, Sobota, 25.Ledna 2014, 00:07:17

ještě dvě poznámky k Vašemu protestu proti "komodifikaci mateřské lásky či obětavé úcty a péče o staré a nemocné."
1) Láska a úcta jsou jistě krásné věci. Jenže často nejde v první řadě o ně, nýbrž prostě jen o to, že nutnost starat se o dítě, seniora či nemocného "tak nějak sama od sebe" na člověka (většinou ženu) dopadne. Podobně jako se "tak nějak samo od sebe" ne a ne povést, aby se víc žen dostalo do české vlády.
2) Zdůrazňovat absentující finanční ohodnocení rozhodně není projev "omezeně ekonomistního myšlení". Jistěže peníze nejsou všechno, ale jsou aspoň něco. Naopak "hájit morální význam" čehokoliv - promiňte mi - člověka nic nestojí. Příklad z jiné oblasti: kdyby mně nebo mým blízkým někdo ublížil, tak ho samozřejmě zažaluju o odškodné - a když ho vysoudím, budu na něj vděčnější než za řeči o tom, že mi "mou ztrátu ve skutečnosti nic nemůže plně vynahradit, a zvláště ne peníze".

Petr Litschmann - M.Žižkov

Sobota, 25.Ledna 2014, 05:59:47

Já bych chtěl hlavně poděkovat, za četné reakce na mé příspěvky..
Z vděčnosti sdílím obrázek-kruhový diagram: https://scontent-b-fra.xx.fbcdn.net/hphotos-frc1/t1/1453290_812646508762544_2046703499_n.jpg
Ještě než naceníme vaničku "práce pro rodinu a pro vlast" i s potomkem na bankovní účty S-karet, podívejme se na druhou stranu - na stranu historických příjmů a zítřejších zisků.

Koncepce sociálního státu byla odjakživa stavěna na nedokonalé funkčnosti systému předchozích. Tak došlo mj. k převodu práva rodit děti na stát, k převodu zodpovědnosti za péči, zdraví a výchovu dítěte z rodiny na stát, k převodu zaopatřovací povinnosti ke starým rodičům z širší rodiny (která modernizací přestala existovat) na stát. Proces ještě není zdaleka u konce: funkce rodiny je ještě možno více znárodnit... Zvláště, když sociální demokracie nemá skutečná řešení na důležitější problémy společnosti a volby jsou čímdál častějc.

Otázka tělocvičná: Jak dlouho vydrží matka s dítětem stát na levé noze bez toho, aby jí babička dítěte podpírala pravou? A ve Španělsku?
http://zpravy.ihned.cz/c1-56801380-spanelsti-duchodci-zivi-v-dobe-krize-sve-dospele-deti-jsou-to-hrdinove-tvrdi-odbornici
"Podle srovnávacího průzkumu společnosti Simple Lógica bylo v únoru roku 2010 ve Španělsku 15 procent lidí ve věku 65 let a starších, kteří živili alespoň jednoho mladšího příbuzného. Po dvou letech už jich je 40 procent.
V některých případech však aktivitu vyvíjí samotné rodiny, které si své starší příbuzné berou zpět z domovů důchodců, aby mohli vybrat jejich penzi na svojí obživu."

Martin Profant - Praha 7

Děkuji -- Danielu Soukupovi Sobota, 25.Ledna 2014, 11:38:0

Děkuji za ilustrativní příklad omezeně ekonomistického myšlení.
Nutnost starat se o dítě anebo seniora na člověka sice jen tak "dopadne" – pro vzájemné dorozumění akceptuji Vaše katastrofu navozující slovo, i když si myslím, že životu bez dětí by něco chybělo. Ale není dobrý důvod, proč by to mělo opadat tak, aby se tím zužovaly mnohem víc šance na volbu u žen než u mužů.
Tedy není dobrý morální, tj. racionálně ospravedlnitelný důvod, protože důvody ekonomické, sociální a náboženské by byly po ruce: Z ekonomického hlediska představuje takto použitá manželka pro zaměstnavatele efektivní dotaci ceny práce svého muže a zároveň jeho mobilizaci jako spotřebitele. Ze hlediska sociálního rezortu je její péče o děti a rodiče efektivním snižováním přivisu nabídky pracovních sil.
Jestliže byste byl přesvědčen, že to tak je fajn a že ženy by měly být v prvé řadě manželky -- poslušné, rozumějící a chápající, jak kázával J. Ratzinger ještě než se stal Bendiktem -- pak se opravdu jedná jen o nápravu dílčí nespravedlnosti. Zavedeme společné rozpočítávání plateb na důchod, někdejším manželkám podnikatelů to v důchodu pomůže. Už to sice bude k ničemu ženám, které samy mají podprůměrný příjem (abychom pořád nemluvili jen o nekvalifikovaných, tak třeba sestřičkám v nemocnici, knihovnicím anebo asistentkám na vysoké škole, které zůstaly asistentkami do důchodu, protože svoji akademickou kariéru obětovaly té mužově) a jejichž muž měl v době společného manželství průměrný či podprůměrný příjem (třeba ten budoucí docent na VŠ). Těm by spíše pomohl ten vdovský důchod.
A tohle ekonomicky konformní řešení nás opravdu nic nestojí. Z hlediska veřejných výdajů zůstává neutrální (nezvyšuje daně) a pokud manžel rozumně vymění starou manželku za mladší někdy mezi mezi pětačtyřicátým až padesátým rokem svého života, projeví se předchozí společné odvody na jeho očekávatelné výši starobního důchodu opravdu nepatrně.
A vyhneme se přitom té opravdu těžké a drahé odpovědi na otázku, jak to udělat, aby volba životní kariéry žen byla svobodnější -- aby zmizelo falešné dilema dobrá v práci nebo dobrá matka --, aby nebyla společenským očekáváním represivně předurčena volba, kdo to bude, pokud na rodinu "dopadne" nezbytnost postarat se o nemohoucího příbuzného (-- pokud v tom necháte jen tu rodinu, pak se ta očekávání promítnou do racionální volby: manžel víc vydělává a děti si nemohou zkazit kariéru). Prostě tomu užvaněnému morálnímu řešení.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Profante, Sobota, 25.Ledna 2014, 15:28:24

naprosto s vámi souhlasím v tom, že "ženy by neměly být v prvé řadě manželky", že "volba životní kariéry žen by měla být svobodnější" a že "není dobrý důvod", proč by pečovatelské povinnosti měly dopadat především na ženy (doufám, že jsem teď Vaše názory reprodukoval přesně).

Takže s Vámi vlastně souhlasím skoro ve všem :)

Jen mi připadá, že pořád nejste s to pochopit, že v dnešní české společnosti prostě pečovatelské povinnosti především na ženy dopadají (byť to nemá "dobrý důvod"); a že právě to bylo hlavním tématem článku.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Litschmanne, Sobota, 25.Ledna 2014, 15:32:28

pro přehlednost sem okopíruju Vaši "otázku tělocvičnou": "Jak dlouho vydrží matka s dítětem stát na levé noze bez toho, aby jí babička dítěte podpírala pravou?"

A moje odpověď: otázka je špatně položena. Pravou nohu by měl podpírat především otec dítěte nebo partner matky nebo oba.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Sobota, 25.Ledna 2014, 23:52:56

Pane Soukup, ta řečnická otázka je spíše špatně pochopena a hlavně vytržena z kontextu. Nevadí.

Je dobré si ujasnit, na kterou skupinu míříme. Pokud na současné rodiče tak má pravdu spíše pan Profant, že budou asi lepší cesty k nápravě příčiny, pokud míříme na současné seniory (jak upřesňuje autorka), tak stojí za to zkoumat dobu od jejich svatebních dní po případné rozvody spíš než si vystačit s popisem současného stavu (jak činí v článku).

Až na drobné maličkosti shledávám článek za inspirativní příspěvek, do domácích diskusí zejména.

Martin Profant - Praha 7

Pro DS -- Co se děje "právě teď"? Neděle, 26.Ledna 2014, 13:16:22

Právě teď máme něco přes sto tisíc seniorek, jejichž důchody jsou nižší než důchody můžů, kteří vykonávali stejnou profesi a měli stejnou odpovědnost.
Bylo by jich víc, ale část řeší vdovské důchody.
Právě teď máme průměrně nižší důchody žen obecně a vyšší, prakticky výsadní zastoupení žen ve skupině s nejnižšími starobními důchody.
Právě teď máme vysoké procento svobodných či rozvedených matek s dítětem (či dětmi, ale těch je méně), často ohrožených chudobou – na jejich důchod pochopitelně nemá vliv příjem neexistujícího partnera (leda by se uplatnilo řešení, kdy by se jim započítával průměr z jejich odvodů a odvodů toho neexistujícího partnera – ale snad nám teď chvíli nepovládne „nejlepší ministr financí ve střední Evropě a přilehlých asijských zemích“)
Právě teď máme pár stovek tisíc žen v předdůchodovém věku, u kterých by se to společné počítání neprojevilo.
Samozřejmě, pro každou ze jmenovaných skupin je třeba hledat specifickou náhradu a politicky tu náhradu prosazovat. Teď a tady.

Jinými slovy, chápu, že na ženy dnes častěji "dopadá" ta pečovatelská funkce. Ale řešení se společným započítáváním odvodů považuji jen za výpomoc velmi malé skupině žen ze střední příjmové vrstvy.
Jistě, ono je lepší zapálit svíčku než nadávat na tmu, ale v dlouhodobé perspektivě přeci jen lépe funguje, když se postaráme o kvalitní veřejné osvětlení -- zatímco spor o to, zda svíčku voskovou či parafínovou, mnoho nevyřeší. A žijeme ve společnosti, která si může dovolit zavést to veřejné osvětlení.

Ostatně stačí vaše odpověď na otázku Petra Litschmanna. Také bych mohl psát, že nejste s to pochopit, že právě teď stojí nebezpečně mnoho matek s dítětem v náručí na jedné noze a když je nepodepře babička (mimochodem stále častěji dědeček), tak nikdo. a že řeči o tom, že by to měl být spíše otec dítěte či partner matky jen zvyšují stres těch dam na jedné noze, protože i dneska v naší společnosti působí stigma: "Ona si nedokázala správného chlapa ulovit, vychovat, udržet."

A mimochodem: Článek je vždy o tom, co v něm zaujme čtenáře. Tudíž podle diskuse soudě ...

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Profante, Neděle, 26.Ledna 2014, 18:07:0

přiznávám, že nedokážu kvalifikovaně posoudit, jestli je návrh na společné započítávání odvodů rozumný. Ale bedlivě jsem poslouchal diskusi s jeho autorem a připadalo mi, že rozumný je; proto jsem ho v diskusi zmínil. Jistěže by to mnoha lidem vůbec nepomohlo. Ale to už tak bývá.

Co se týče podpory od otce dítěte, o žádné prázdné řeči z mé strany rozhodně. Co takhle zpřísnit vymáhání alimentů?

Martin Profant - Praha 7

Ze by...? Neděle, 26.Ledna 2014, 20:15:16

A co takhle přijmout zákon o zálohování výživného? Pokud vim, naposledy parlamentem neprošel někdy koncem minulého tisíciletí. Ale to není opora ze strany otce či partnera, to jen zákaz, aby té matce tu jednu nohu, na které stojí, nepodkopl.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.