Není facka jako facka

Saša Uhlová

V Ústí nad Labem padla další facka. Nevyvolala však takové reakce jako facka Tomáše Schejbala. V diskuzích dokonce zaznívalo, že mezi oběma fackami je velký rozdíl. Záleží prý na situaci a motivaci.

Vášně, jež vyvolala facka Tomáše Schejbala, opadávaly pomalu. První rychlé reakce těch, kteří se měli potřebu distancovat, vystřídaly analytičtější texty  napsané s odstupem. Z facky prostě byla kauza jak Brno. Ještě před čtrnácti dny psal Ivan Lamper v Respektu o Ondřejovi Slačálkovi jako o jednom z duchovních spolutvůrců projektu veřejného výchovného fackováni antikomunistů, aby se mu o týden později tamtéž „omluvil“.

A pak padla další facka. Tentokrát v Ústí nad Labem. Agresorem byl herec tamního divadla, které se ústečtí radní rozhodli zničit. V Respektu vyšel článek, kde se píše i o té facce. Přečetla jsem si ho minulý týden a od té doby jsem absolvovala několik diskuzí o tom, jestli je facka násilí a kdy je facka legitimním nástrojem, jak upozornit na nějaký problém.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
Jiří Kubička, psycholog
March 12, 2014 v 19.31
Není nepravda jako nepravda
Za "ideového strůjce" té akce původně označil Ondřeje Slačálka Tomáš Schejbal. Tuto zřejmě nepravdivou informaci Respekt převzal a je za to kritizován. V čem je mezi těmi nepravdami rozdíl? V tom, že to nebylo v tištěném médiu ale na facebooku? Nebo v tom, že je to Schejbalův způsob humoru, kterému je každý povinen rozumět?

Ondřej Slačálek Schejbalův umělecký čin nakonec nijak radikálně nekritizoval:
"Nechali jsme se zkrátka všichni chytit a přistoupili k pseudodadaistické akci bez smyslu pro humor. Vážně jsme komentovali. A přilepili se ke svéráznému Schejbalovu umění jak mouchy k mucholapce.“

To, že Schejbal označuje Ondřeje Slačálka za ideového strůjce fackování, lze brát s humorem. Humor končí, když to převezme Respekt.

Saša Uhlová píše "....jestli je agresor „náš“, jestli mu fandíme a jestli ho chápeme." No ale není to s těmi nepravdami stejné? Pro Ondřeje Slačálka je Schejbal "náš" a tak se na něj nijak zvlášť nezlobí. Přestože je původním autorem té nepravdy.



Jiří Kubička, psycholog
March 12, 2014 v 20.46
"Lidi by se fackovat neměli bez ohledu na důvod, protože facka je úder do hlavy a může se stát, že se síla špatně odhadne a skončí to proraženým ušním bubínkem nebo otřesem mozku; pár takových případů znám."

Tohle jsem napsal k článku Saši Uhlové v diskusi k článku "Facka a slovo". Je to samozřejmě ten nejbanálnější možný úhel pohledu, ale přesto mi to připadá důležité. Profesionální deformace člověka, který většinu života pracuje v různých zdravotnických zařízení. Ty umělecké a politické kontexty na tom zdravotním riziku nic nemění. Do hlavy ne! To už je lepší plivat nebo kopat do holeně.