Ještě k tomu Ústí
Alena ZemančíkováAlena Zemančíková se vrací k případu Činoherního studia v Ústí nad Labem, který se prozatím uzavřel. Ten je podle ní výrazem tragického stavu tohoto krajského města, postiženého hroznou nezaměstnaností a tisícem sociálně patologických jevů.
Případ Činoherního studia v Ústí nad Labem zatím skončil — magistrát na zasedání svého zastupitelstva zrušil divadlo jako obecně prospěšnou společnost a znovu založil jako vlastní příspěvkovou organizaci, které přiřkl dotaci osm milionů korun, což je částka, za niž se celoroční provoz Činoherního studia pořídit nedá. Magistrát tím vyřešil problém, že do grantové soutěže, vypsané amatérsky a v nevhodném čase a s nemožným zadáním, se nikdo nepřihlásil.
Tato reorganizace samozřejmě umožňuje udělat personální změny, což znamená především výpověď pro dosavadního ředitele a dramaturga Vladimíra Čepka a režiséra Filipa Nuckollse. Zřejmě též pro bývalého ředitele Jaroslava Achaba Haidlera a divokého herce Jiřího Maryška, který neúnavně pořádá happeningy a jenž inzultoval radního Eichlera. Ostatní — některé — přijme magistrát do pracovního poměru a nastane hledání nového vedení, které takové podmínky přijme.
Ráda bych se pletla, ale myslím, že scénář bude následující: chvíli potrvá, než se veřejný zájem přesune jinam a opadne vysoká vlna umělecké solidarity, která brání lidem z oboru, aby se do takového konkurzu přihlásili. Zatím mudruje vedoucí ústeckého odboru kultury o tom, že by bylo možné přizvat k dílu absolventy DAMU s jejich už hotovými inscenacemi (pro absolventy bylo Činoherní studio tradičně startovacím angažmá, už po několik generací) a formálně se vypisuje konkurs.
Na stávající repertoár totiž mají jeho autoři (dramatikové a režiséři) copyright, takže není co hrát. Nakonec se však člověk, který to vezme, najde, nebude nejspíš z uměleckých kruhů a nebude nijak známý, divadlo převezme takzvaně manažersky a znovu rozjede činnost. A protože herci patří k těm zaměstnancům, kteří zatvrzele chtějí pracovat, a protože to jsou jen lidé, kteří musí z něčeho žít, věci se vrátí do jakýchsi kolejí.
Na podzim budou komunální volby, po kterých někteří z dosavadních zastupitelů z městské samosprávy vypadnou, možná to dopadne i na primátora Mandíka, a nová doba bude mít zase nová témata. Ještě nikdy se nestalo, aby kulturní instituce se všemi svými příznivci zvítězila nad politiky, kterým se znelíbila. Tady by mohla zasáhnout soukromá sféra, ale kam by to musela míti okna! Takový prodělek už snad ani kšeft není.
Pod petici na podporu Činoherního divadla se podepsalo více než 22.000 občanů, z toho téměř 8.000 z Ústí nad Labem.
Činoherní studio má podporu univerzity, nejvýrazněji se ve věci angažuje děkan Fakulty umění a designu doc. Koleček.
Je hanbou a ostudou, že ústecká sociální demokracie se nejvíce angažovala v hérostratovském úsilí zkrotit, potlačit a donutit k poslušnosti činoherní divadlo. Činnost a aktivity panů Eichlera, Dlouhého, Fišery a paní Kailové byly a jsou na demonstraci i sociálních sítích po zásluze komentovány. Je to politická hloupost - i když bohužel existují ústečané, kteří do divadla nechodí a tvrdí, že si divadlo má na sebe vydělat, a zastupitelům tleskají, že ukázali těm umělcům zač je toho loket.
Naopak ODS navzdory své minulosti Činoherní divadlo a občanské aktivisty okolo něj podporuje, Kubera navrhl jeho přestěhování do Teplic. Herci i občanští aktivisté však chtějí zůstat v Ústí.
V Ústí se u zastupitelů projevuje demokratická nedospělost a zaostalost v tom smyslu, že nejsou schopni akceptovat uměleckou, občanskou i politickou kritiku, která z Činoherního divadla prostřednictvím her pravidelně zaznívala, a která nepřestala ani poté, co odvolali z jejího vedení známého ústeckého herce a občanského aktivistu Achaba Haidlera.
Jsou herci zhýčkaní, že nevyžijí z toho, co jejich předkům stačívalo? Jsou diváci zmlsaní a není žádný prostý lid, který by mohlo zaujmout představení zinscenované bez nákladné techniky? Čím to, že divadlo je dneska drahé, a stejně ze vstupného, jaké je ještě někdo ochoten zaplatit, nemůže vyžít bez dotací? Že bychom tolik zchudli?
Možná je nutné napravit společnost, zvýšit mzdy a vůbec příjmy obyvatelstva, tak aby domácí trh vzkvétal, zajištěn bohatou koupěschopnou poptávkou, a aby lidé měli na divadlo.
Anebo bude nutné pojmout divadlo jako ryzí veřejnou službu financovanou ze společné pokladny státu, tak jako věda nebo školství, a jak by mělo být financováno i zdravotnictví a snad i veřejná doprava. I pak bude třeba něco napravit, významný podíl na bohatství společnosti, který se nedostane přímo lidem do ruky, bude muset jít do té společné státní kasy, a ne do kapes hrstky vyvolených. Máme už nicméně pár podobných systémů, víme aspoň přibližně jak na to.
A divadlo by pak mohlo být zadarmo.
Osobně si myslím, že kombinace financování z veřejných a soukromých zdrojů je celkem rozumný způsob jak udržet při životě služby, které kromě uspokojení potřeb jednotlivých konzumentů nabízejí i jakousi "přidanou hodnotu" pro společnost (obec, kraj, stát, atd...).
Divadlo či kino může třeba kromě čistě komerčních představení nabízet i vzdělávací představení pro děti či žánry pro náročného diváka. Některé umělecké aktivity dokonce mohou být pro jednotlivé diváky zcela nezajímavé ale mohou sloužit například ke zvyšování atraktivity určitého regionu, konzervaci "tradičních hodnot", případně plnit nějakou další "společensky důležitou" roli.
Obecně vzato myslím, že se zde snad dá použít analogie s aplikovaným (a tedy dobře komercionalizovatelným) a základním výzkumem.
Každopádně si ale myslím, že oblastech (dlouhodobě)podporovaných z veřejných zdrojů mohou časem deformace trhu mít zajímavé důsledky. Stejně jako snahy o jejich odstranění.
Snad je dobré tyhle věci alespoň sledovat, i pro případ, že bychom s nimi chtěli časem něco dělat.
(Jinými slovy zřejmě nikdy nedosáhneme rozložení sítě divadel, tak aby optimálně nabízela nadstandardní představení co největšímu počtu diváků, ale je dobré si říct, jaké by to mělo výhody... a proč se to nikdy nepodaří :-)