V pondělí zahájila iniciativa ProAlt celostátní plakátovací kampaň „ProAlt varuje: Tato vláda může zabíjet“. Pokouší se prostřednictvím nadsázky a černého humoru poukázat na fakt, že neoliberální politika škrtů a oslabování funkcí státu se netýká jen abstraktních veličin státního rozpočtu, nýbrž také našich těl a životů.

Kuřáci si každý den kupují krabičku cigaret, na níž je Ministerstvo zdravotnictví varuje, že „kouření může zabíjet,“ nebo že „kouření škodí Vám i lidem ve Vašem okolí“. Kuřáci se s takovým vědomím naučili žít. Neoliberální vlády (Topolánkova a ještě více Nečasova) nás učí žít s vědomím, že „reformy a škrty jsou nutné“. Nevarují nás ovšem před následky reforem a škrtů. Existuje mnoho návodů na to, jak se zbavit závislosti na kouření — nalezneme způsob, jak se zbavit závislosti na „reformách“ a škrtech? První podmínkou úspěšné terapie je odstoupení Nečasovy vlády, která přivedla ekonomickou neefiktivitu a sociální bezohlednost neoliberálního stylu vládnutí na dosud nepoznanou úroveň.

Vybraná témata a čísla na čtyřech plakátech mají do jisté míry symbolickou hodnotu — zastupují vždy širší komplex problémů v daném rezortu.

1.Pančovaný alkohol

K úmrtí na otravu metanolem (zatím je známo 30 obětí na životech) podstatnou měrou přispívá selhání kontrolních mechanismů, jejichž garantem je stát. Ten je výrazně oslabován škrty prováděnými mnohdy plošně a bez hlubší úvahy o tom, k jakým následkům povedou. Lidé umírající na otravu metylalkohoholem jsou jen momentálně nejkřiklavějším projevem děje, jehož jsme svědky již řadu let a který nás bude ohrožovat čím dál víc. Tím dějem je postupný rozklad státu.

O nelegální výrobě lihu (a asi též o pančování alkoholu) se ví více než deset let — masivně na ni upozornila novinářka Jana Lorencová v sérii reportáží (zde, zde nebo zde) v 90. letech. Velký článek o nelegálním alkoholu vyšel také v roce 2010 na serveru Aktuálně.cz.

Podíl nelegálního alkoholu na trhu rok od roku roste, ale stát byl v potírání jeho výroby pravděpodobně záměrně (korupce?) liknavý; začal jednat až po několika desítkách úmrtí osob. Hlavní viníky smrtícího pančování se přitom později podařilo identifikovat a z větší části i pozatýkat za několik týdnů vyšetřování; to je jasný důkaz faktu, že jednání aktérů na černém trhu vyšetřovat lze, když se chce. Takto měl stát u nelegální výroby lihu postupovat už dávno — podle odhadů Ministerstva financí představuje načerno vyrobený alkohol 10 procent trhu, podle likérek je to mnohem více, odhady se pohybují mezi 20 a 40 procenty alkoholu nelegálního původu, který je nezdaněný a nebezpečný pro spotřebitele.

V identifikaci nelegálního jednání a jeho potírání selhala nejméně čtyři ministerstva (která navíc měla mezi sebou spolupracovat).

1) Ministerstvo financí: Výrobce platí z lihu desetiprocentní spotřební daň — podle konzervativního odhadu prvního náměstka financí Ladislava Minčiče představuje načerno vyrobený alkohol 10 % trhu a stát přijde ročně o 700 milionů korun na této spotřební dani. Velké likérky ovšem uvádějí, že ve skutečnosti jsou to až 4 miliardy. Vyjdeme-li z konzervativního odhadu ministerstva, dostaneme za rok 7 milionů litrů 40 % alkoholu (daň se platí ze 100 %), tedy ekvivalent např. 14 milionu půllitrových lahví rumu, které se dostanou každý rok na trh.

Pod Ministerstvo financí spadají daňové a celní kontroly, které kontrolují jak odvádění spotřební daně, tak dovoz etanolu a metanolu. Podle výročních zpráv daňové a celní správy se počty jak daňových, tak celních kontrol rok od roku snižují: např. v roce 2011 bylo provedeno o 22 348 daňových kontrol (o více jak čtvrtinu) méně než v předcházejícím roce, celní úřady provedly o 26 (o 7,3 %) kontrol méně. V roce 2010 se počet kontrol oproti roku předcházejícímu také snížil.

Snižování počtu kontrol připadá mj. na vrub odporu, který kontrolám kladou firmy — ty komplikují vydání dokumentace, zatemňují údaje, řetězí se do málo průhledných struktur apod. Ale právě tato situace vyžaduje, aby stát své kontrolní úsilí zvýšil; a v civilizované zemi by mu to neměli připomínat až mrtví. Namísto toho české Ministerstvo obchodu a průmyslu v minulosti na svém webu businessinfo.cz zveřejňovalo pozvánky na semináře, na nichž dostávali podnikaté rady, jak své daně „optimalizovat“, tedy jak de facto daně krátit. Významným krokem v boji s daňovými úniky by taktéž bylo zavedení registračních pokladen — takovému kroku se ovšem vláda brání.

Ministr Kalousek, který nese za výběr daní a kontrolní činnosti svého ministerstva odpovědnost, se prvních čtrnáct dnů metanolové aféry schovával. Když vylezl z úkrytu, poskytl rozhovor serveru Aktuálně.cz, v němž otravy připsal na vrub individuální zodpovědnosti výrobců a konzumentů. Předvedl nám tak další ze způsobů privatizace státu, totiž jakousi privatizaci selhání či privatizaci viny: ideologické převedení dysfunkcí (kontrolních činností) státu na vrub „individuální zodpovědnosti“.

2) Ministerstvo zdravotnictví: Pod toto ministerstvo spadá hlavní hygienik ČR (toto místo bylo půl roku neobsazeno), které má v gesci kontroly v restauracích. Sám ministr zdravotnictví zareagoval na tragédii pozdě a prohibici vyhlásil až poté, co otravy metanolem překročily hranice Moravy a Slezska (Morava a Slezsko jsou pro ministry vlády sídlící v Praze zřejmě bezpečně daleko) a teprve díky mezinárodnímu tlaku — evropské vlády na rozdíl od naší nehodlaly pasivně přihlížet tomu, jak umírají lidé.