Podle některých ohlasů na výsledek posledního hlasovaní ve Švýcarsku mám dojem, že někteří lidé schválně nepochopili, že se hlasovalo o omezení svobodného pohybu evropských občanů, jako jsou Francouzi, Němci, Italové, Španělé atd... a „lidé z Východu“.
Týkalo se to cizinců, kteří tu pracují, mají pracovní smlouvu a které švýcarské hospodářství podle názorů ekonomických kruhů potřebuje ke svému rozvoji. Podle statistik se jedná o osmdesát tisíc nových přírůstků ročně. Čtyřicet procent obyvatelstva ve Švýcarsku nejsou švýcarští občané. 
Ve Švýcarsku proběhlo referendum. Foto Wikimedia Commons
Co je na výsledcích zajímavé, je to, že kantony, ve kterých je nejvíc cizích pracujících, hlasovaly proti referendu. Vezměte příklad Ženevy, kde bydlím. Najdeme zde větší nezaměstnanost než v ostatních kantonech, a přitom obrovské množství zaměstnaných Francouzů, kteří přijíždějí každý den z pohraničí.
Když si někdo stěžuje, že by zaměstnavatelé měli dávat přednost nezaměstnaným Švýcarům, odpoví se jim, že na volná místa nenajdou žádaný profil mezi nezaměstnanými.
Cizinci tu pracují na místech, kam se prý Švýcarům nechce: prodavačky, kadeřnictví, restaurace, ošetřovatelky a doktoři v nemocnicích, řidiči a dokonce už nemáme ani policajty. Pracují tam, kde nejsou velké platy (výjimkou jsou policajti), a tak podporují mzdový dumping. A přesto Ženeva odmítla referendum šedesáti procenty hlasů.
Referendum bylo zamířené spíše proti Evropské unii. Švýcarsko má bilaterální dohody s EU a strana, která referendum předložila (francouzsky Union démocratique du Centre, UDC), se domnívá, že Švýcarsko ztrácí svou nezávislost. Dává přednost nezávislosti před blahobytem. Velká ctnost.
Je to názor Švýcarů z těch kantonů, které mají menší podíl z koláče národního produktu.
Po pravdě řečeno, málem jsem volila pro. Ale za tím referendem nebylo nic konkrétního. Byl to jen politický tah. Něco jako švýcarský mýtus o Winkelriedovi, který se vrhne do boje první (a pak se ptá: Kdo mě to strčil? Ale to je jen vtípek na starou legendu).
Jedna strana proti všem politickým stranám dohromady. Odveta jejich lídra Blochera, kterého před lety parlament vyhodil z vlády. Teď se baví tím, jak si dnešní vláda s tím výsledkem poradí. Jak dá dohromady nějaký postup, který bude respektovat současné smlouvy podepsané s Unií a lidový verdikt. A zasívá řevnivost mezi francouzskými a německými Švýcary řečmi o tom, že francouzští Švýcaři nejsou vášnivými vlastenci.
Říká se, že většina referend ve Švýcarsku má konzervativní výsledky. To je pravda. I když Švýcarsko je lídrem v mnoha technologických oborech, je tu pořád ještě ten „zdravy selsky rozum“.
Jedinou výjimkou byla iniciativa Minder, která byla zaměřena na omezení obrovských výdělků ředitelů velkých firem. V březnu se budeme vyjadřovat k iniciativě socialistické strany o minimální mzdě ve výši čtyř tisíc švýcarských franků.
Jde o ochranu práv pracujících, pro mě je to ve stejném duchu jako referendum UDC. Jenže v jiné barvičce. Jedná se o iniciativu levice. V tom je vždycky ten problém. Populistické strany jdou víc do noty lidem, kteří se cítí odstrčeni.
Když si někdo stěžuje, že by zaměstnavatelé měli dávat přednost nezaměstnaným Švýcarům, odpoví se jim, že na volná místa nenajdou žádaný profil mezi nezaměstnanými.
Cizinci tu pracují na místech, kam se prý Švýcarům nechce: prodavačky, kadeřnictví, restaurace, ošetřovatelky a doktoři v nemocnicích, řidiči a dokonce už nemáme ani policajty. Pracují tam, kde nejsou velké platy (výjimkou jsou policajti), a tak podporují mzdový dumping. A přesto Ženeva odmítla referendum šedesáti procenty hlasů.
Referendum bylo zamířené spíše proti Evropské unii. Švýcarsko má bilaterální dohody s EU a strana, která referendum předložila (francouzsky Union démocratique du Centre, UDC), se domnívá, že Švýcarsko ztrácí svou nezávislost. Dává přednost nezávislosti před blahobytem. Velká ctnost.
Je to názor Švýcarů z těch kantonů, které mají menší podíl z koláče národního produktu.
Po pravdě řečeno, málem jsem volila pro. Ale za tím referendem nebylo nic konkrétního. Byl to jen politický tah. Něco jako švýcarský mýtus o Winkelriedovi, který se vrhne do boje první (a pak se ptá: Kdo mě to strčil? Ale to je jen vtípek na starou legendu).
Jedna strana proti všem politickým stranám dohromady. Odveta jejich lídra Blochera, kterého před lety parlament vyhodil z vlády. Teď se baví tím, jak si dnešní vláda s tím výsledkem poradí. Jak dá dohromady nějaký postup, který bude respektovat současné smlouvy podepsané s Unií a lidový verdikt. A zasívá řevnivost mezi francouzskými a německými Švýcary řečmi o tom, že francouzští Švýcaři nejsou vášnivými vlastenci.
Říká se, že většina referend ve Švýcarsku má konzervativní výsledky. To je pravda. I když Švýcarsko je lídrem v mnoha technologických oborech, je tu pořád ještě ten „zdravy selsky rozum“.
Jedinou výjimkou byla iniciativa Minder, která byla zaměřena na omezení obrovských výdělků ředitelů velkých firem. V březnu se budeme vyjadřovat k iniciativě socialistické strany o minimální mzdě ve výši čtyř tisíc švýcarských franků.
Jde o ochranu práv pracujících, pro mě je to ve stejném duchu jako referendum UDC. Jenže v jiné barvičce. Jedná se o iniciativu levice. V tom je vždycky ten problém. Populistické strany jdou víc do noty lidem, kteří se cítí odstrčeni.
