Podivná curyšská válka

Spor, zda je lepší vyrábět energii z jádra, nebo z uhlí, je takový mile český. Obojího je dost, tak proč se zabývat nějakými watty nebo tunami CO2, který ani není vidět. Je to navíc energie, kterou plně ovládáme – prostě se to pustí a nemusíme čekat až vysvitne slunce, zafouká, zaprší nebo naroste.

Německá nemoc, v našich médiích běžně označovaná jako hysterie, se projevuje odklonem od jaderné energetiky. Nepostihuje ovšem jen Němce a Rakušany, kteří s tím vlastně začali, ale i Italy a Belgičany a dokonce i Švýcary.

Jakých tragických rozměrů taková poblouzněnost může dosahovat, ukazuje příklad města Curychu v oné zemi, trpící přemírou demokracie. Curyšští občané si totiž už v roce 2008 odhlasovali, že skončí s jádrem a ani to jim nebylo dost. Rozhodli, že se promění na „společnost 2.000 wattů“, tedy že trvalou spotřebu energie na hlavu sníží do roku 2050 z 6.000 wattů na pouhé dva tisíce. Na švýcarskou hlavu by pak úspora dělala 17.500 kilowatthodin ročně. V důsledku jakési podivné soutěživosti si stejné cíle dali i v Basileji a Ženevě.

Pochopitelně se to neobešlo bez vážných konfliktů. Prapor odporu pozvedli architekti. Jakby také ne. Stavět pro ekoměsto znamená, že hlavní bude energetická spotřeba budov. Aby byla co nejnižší, je třeba co nejvíc snížit poměr povrchu a obsahu budovy, stavět kompaktně, bez rozletu. Heinrich Gugerli, vedoucí curyšského úřadu pro udržitelné stavebnictví, vládne tvrdou rukou a nekompromisně nutí stavitele dodržovat přísné parametry staveb. Architekti bohužel zůstali v boji poměrně osamocení, protože kompaktní domy se líbí dokonce i investorům: vyjde to levněji. Nové i staré budovy také dostávají tlusté izolační kabáty. Samozřejmě tím nesmírně trpí estetické cítění, podobně jako když krajinu hyzdí odporné větrné elektrárny.

Naděje vkládané do architektonického odboje proti ekologicky zmanipulované většině brzy pohasly. Vůdce rebelů, Hansjür Leibundgut, universitní profesor techniky staveb, vyhlásil sice konceptu společnosti dvou tisíc wattů boj. Nikoli však, jak bychom jistě oprávněně očekávali, ve jménu svobody spotřebovávat tolik energie, kolik se nám zlíbí, ale poháněn jinou šílenou ideou. Inženýr Leibundgut správně tvrdí, že energie není problém, že je jí dost, ale bláhově se domnívá, že existuje jakýsi problém klimatický. Víc než spotřeba energie tohoto podivína proto zajímají emise skleníkových plynů. Jednu pochybnou víru nahradil pouze jiným fanatismem. Chce totiž společnost „jedné tuny CO2“, rozumí se zase na švýcarskou hlavu za rok. Přitom na žabařské Švýcary připadá dnes pouhých 5,8 tuny. Proti více než 12 tunám na českou hlavu je to prostě směšné. Zatímco Česká republika zaujímá ve světovém srovnání pěkné 16 místo a vynikající čtvrté místo v Evropě, Švýcarsko se světově pohybuje kolem 55. místa a v Evropě (samozřejmě bez Ruska) je až na ubohé 29. pozici.

Jak už to bývá, šlo v Curychu i o peníze. O to, jestli 200 milionů franků určených na zateplování budov by nemohlo sloužit i výrobcům zelených technologií. Spor se dostal i do parlamentu a mezitím obě sektářské skupiny mezi sebou bojovaly prostřednictvím svých staveb. Nová městská nemocnice za 290 milionů franků a domov důchodců za 62 milionů se upsaly konceptu dvou tisíc wattů. Stejnou víru sdílí bytová družstva, která mají ve vlastnictví čtvrtinu obytných domů. Kde se tam vzala, když tam neměli ten komunismus, je prostě záhada, ale každopádně je to další podezřelý rys.

Leibundgut vytáhl k protiútoku svým domem v univerzitním areálu. Speciální fasáda bez tlusté izolace pohlcuje teplo, na střeše jsou hybridní kolektory produkující proud i teplo, které se ukládá na zimu v hloubce 380 metrů. Pod zemí jsou také tepelná čerpadla a dům je prošpikován dalšími technickými extravagancemi. Prý produkuje víc proudu, než spotřebuje a má být modelem pro další domy-elektrárny. U nás sice skoro každý sdílí posvátné přesvědčení, že výroba zařízení na ekologickou produkci energie spolyká daleko více energie, než kdy budou moci za celou dobu své životnosti vyprodukovat, ale švýcarským inženýrům se to zřejmě ještě nedoneslo.

Bohužel, místo aby se znepřátelené curyšské ekoteroristické sekty vzájemně zlikvidovaly, nakonec i u nich převládl typický švýcarský spříseženský kompromis a neštěstí je hotové. V Curychu se budou stavět domy, které dosahují zároveň kritéria dvou tisíc wattů i jedné tuny emisí na švýcarskou hlavu.

Oč rozumnější je ten náš hezký český spor, zda je lepší vyrábět energii z jádra, nebo z uhlí. Obojího je dost, tak proč se zabývat nějakými watty nebo tunami CO2, který ani není vidět. Je to navíc energie, kterou plně ovládáme – prostě se to pustí a nemusíme čekat až vysvitne slunce, zafouká, zaprší nebo naroste. A hned to mile hřeje a svítí, kouří a září.

Nakonec i my umíme uzavírat kompromisy a i naši politici a kapitáni průmyslu vědí, co je spříseženství. Vždyť o využití uhlí i jádra se velkoryse postará náš laskavý ČEZ a ještě k tomu pro rejpaly přidá jako třešničku na dort trochu těch obnovitelných zdrojů. Proto si rozhodně zaslouží i ty velkorysé ceny energie. Za klidný, teplý spánek nás všech i našich dětí to přece stojí. A že by naše nová, milá koalice v Praze najednou začala třeštit jako zmatení Švýcaři v Curychu nebo Ženevě a odklonila nějakou tu miliardu z tunelů na ekologii, také nehrozí. V Česku pod ochranou smogového poklopu vládne klid a občas i to sluníčko vysvitne. Takový pěkný, teplý a suchý podzim.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Boris Valníček - vědecký pracovník vv

Marnost nad marnost Středa, 30.Listopadu 2011, 13:35:41

Všechny diskuse o energetice se nesou stále jedním směrem:vyrábět energii ekologicky.Jenže to je v zásadním rozporu s rozvojem společnosti,který vyžaduje stále více energie.Začalo to Edisonovou žárovkou a pokračuje nekončícím řetězcem:pračky,klimatizace mikrovlnky,myčky nádobí,-stačí se jen podívat kolem sebe,odevšad vyhlíží dráty nenasytných spotřebičů.V kombinaci s Greenpeacem a všemi jemu podobnými vzniká neřešitelná situace.Výsledek může být jen dvojí:buď návrat k roku 1900,nebo kompromis ve výrobě energie.Ten by měl být v souladu s problémy klimatických změn,pokud svět dojde konečně k tomu,že bude věřit vědeckým studiím,které jednoznačně dokazují nevratnost těchto procesů.Když do toho budou ovšem mluvit nejen ekologové,ale i diletanti typu pana prezidenta Klause,pak se řašení nenajde nikdy a svět bude dále spět ke zkáze této civilizace.Při rabování uhelných ložisek,při nekonečně rostoucí spotřebě nafty a jejích derivátů,při politických kotrmelcích a la Německo s odklonem od jadrené energetiky,to nemusí ani trvat tak dlouho a budeme v koncích.V rámci demokratické svobody má každý právo na svůj názor,ovšem jakmile začne tento názor být v rozporu s realitou i s názory ostatních,pak je jen na škodu společnosti.Bohužel,lidský věk je příliš krátký na to,aby
jedna generace byla schopná a ochotná stavět na názorech generace předchozí.Takže každá generace si vytváří názor vlastní a pokládá ho za jedině správný.Je to poněkud pesimistické,ale je to tak.

Petrasek Milan - penzista

Estetické hledisko Středa, 30.Listopadu 2011, 20:11:3

někdy převyšuje prioritu spotřeby energie a to popravdě.
Kolonie rodiných domků kol Temelína se nachází v lůnu zeleně - příkladně Hrdějovice - a jsou naplněny šťastnými rodinami, které se pohybují i s drobným zvířectvem bez bariér mezi přírodou a domovem. Domy-elektrárny něco talového neposkytují.

Vladimír Wagner - vědecký pracovník - fyzik, Řež

Pár informací pro doplnění Středa, 30.Listopadu 2011, 22:33:12

V současnosti má Švýcarsko 40 procent elektřiny z jádra a 54 procent z vody (díky Alpám). I díky tomu má daleko nižší produkci oxidu uhličitého než Rakousko, které má sice také Alpy a voda mu zajišťuje 60 procent elektřiny. Místo jádra však pálí polské uhlí a plyn. Možná se sice v budoucnu Švýcarsko odkloní od jádra, ale pak nejspíše půjde cestou Rakouska a Německa. Jaké to má ekologické dopady jsem nedávno psal na stránkách Ekolistu: http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vladimir-wagner-je-energetika-prosazovana-ekologickymi-aktivisty-ekologicka .
Pochopitelně mohou být úspory při provozu obytných budov a využití různých OZE v nich velmi užitečné. Ovšem musí to být děláno s rozumem, racionálně a opravdu ekologicky. Aby se to nezvrhlo jen v to, že se produkce CO2 vyveze do rozvojových zemí, kde se "levně" vyrábí ony "úsporné" OZE technologie. Ony totiž například ceny fotovoltaických panelů spadly nízko jen proto, že 80 procent se jich vyrábí v Číně a cena je dána využitím levné elektřiny z uhelných elektráren zásobovaných levným uhlím z nebezpečných čínských dolů. Jinak by nešlo dostat dostatečně levný křemík a další komponenty. Tedy jde o to, aby Curych nevykázal splnění závazku jen tím, že by vysokou spotřebu elektřiny a vysokou produkci CO2 pro své vyrobky potřebné pro stavbu "ekologických" budov nepřevedl do Číny či jinam.
Dále mi není jasné, jestli se míní ony parametry pouze pro bydlení (tedy provoz města) nebo je do toho zahrnuta i průmyslová výroba a třeba i vyšší nároky na produkci oněch vyspělých úsporných budov. Apochopitelně, i když využijeme všech možných úspor, tak vždy budeme muset energii vyrábět. A sporu jak se nezbavíme ani úsporami.
No, ale během pár následujících desetiletí uvidíme, jak se situace vyvine jak ve Švýcarsku tak i jinde.

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

kompromis Čtvrtek, 1.Prosince 2011, 11:33:27

Čím dál víc ztrácím víru ve fotovoltaické elektrárny ani ne tak proto, že ekonomové "racionálně" argumentují, jak na nich proděláváme, ale kvůli jejich výrobě - pokud je to, co píše p. Wagner a jiní pravda, tedy že si naši ekologickou výrobu energie sjednáváme za šílených podmínek v Číně a v jiných zemích, pak to naprosto nelze akceptovat.
Cesta je tedy jediná: radikální šetření. Klidně jsem proto zavést něco jako individuální povolenky na spotřebu energie. Peníze nemůžou být jediné hledisko.

Tomáš Tožička - Duchcov

Balamutič Wagner Čtvrtek, 1.Prosince 2011, 22:16:15

Najednou se stará o chudáky horníky v Číně. Ale desetitisíce postižených uranovou těžbou, na tisíce let zamořená území dolů jsou OK.
Každopádně energetická návratnost fotovoltaiky je dnes v průměru kolem 4 - 5 let, zatím co energetická návratnost jaderné elektrárny je zatím nekonečný příběh. Dosud totiž nikdo nedokázal stanovit energetickou náročnost finální likvidace a neutralizace jaderného odpadu.
Ale ještě že máme Wagnera, Klause, Nečase, Paroubka a podobné inteligenty, kteří nás již několik dekád chrání od toho, abychom nedopadli tak mizerně, jako ubozí Švýcaři či Němci...

Vladimír Wagner - vědecký pracovník - fyzik, Řež

Klasika pana Tožičky :-) Pátek, 2.Prosince 2011, 01:17:50

Pan Tožička zase místo faktů produkuje čiré osobní osočování. Kdo se chce dovědět nějaká konkrétní fakta o současné těžbě uranu (pochopitelně jak množství vytěžené horniny, dolů a následků na okolí je o několik řádů méně než u uhlí), tak třeba zde: http://world-nuclear.org/education/mining.htm
Pochopitelně, že i různé varianty likvidace vyhořelého paliva i v případě využití jeho větší části jako paliva jsou oceněny a pořád jádro vychází energeticky efektivnější než fotovoltaika.

Petrasek Milan - penzista

Estetický pohled na způsob rozvoje energetiky Pátek, 2.Prosince 2011, 21:23:21

by měl neměl opomenout etickopolitický pohled - zda způsob získávání energie, který ověřeně skrývá potenciál hromadného ničení, může být v politické rovině důvěryhodně obhajován. To co se odehrálo v Německu je výsledek procesu velmi dlouhé intenzivní debaty. Zde to bylo doposud prezentováno jako levný populismus, ale i zdejší mainstream semtam mění své koryto.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.