Svoboda je vždycky levicová

Existuje v českém prostředí cosi jako autentická levice? Kdo ji případně reprezentuje na tuzemské politické scéně? A v čem tkví ona podstata levicového světonázoru?

Téma lidské svobody je vskutku prastaré. Zabývali se jím již filosofové v antice. Soudobý český intelektuál Václav Bělohradský v nedávné době formuloval tři fundamentální společenské ideje:

1)Křesťansko-sociální
2)Sociálně-demokratická
3)Liberální

Položme si nyní otázku, zda toto vymezení není příliš schematické. Nutno podotknout, že sám Václav Bělohradský poté prohlásil, že liberalismus a levicovost jsou si nejblíže, respektive že „liberalismus je vždy levicový“.

V poslední době si stále častěji kladu otázku, zda v českém prostředí vlastně existuje cosi jako autentická levice. Kdo ji případně reprezentuje na tuzemské politické scéně? A v čem tkví ona podstata levicového světonázoru?

Osobně se domnívám, že „autentická levice“ symbolizuje jakýsi průsečík všech tří výše zmíněných idejí. Skutečná levice (dle mého názoru) nemusí být v rozporu se zásadními idejemi křesťanských hodnot a může se opírat o prostý fakt víry.

Dialog mezi marxismem a náboženstvím (záměrně jej neredukuji pouze na hodnoty křesťanské) byl v českém kulturním prostředí vždy tak trochu neprávem opomíjen. Připomeňme pokusy ze šedesátých let o dialog marxistické filosofie s teologickým viděním světa a náboženskými společnostmi, zmiňme rovněž „kult srdce“ prvorepublikové avantgardní umělecké tvorby.

Nejsem si jistý, zda KSČ před rokem 1989 představovala levicový politický subjekt. Hledání a nalézání „levicovosti“ u soudobé KSČM by vydalo na mnohastránkovou analýzu různých proudů uvnitř strany, byť navenek, v základních pilířích lidského společenského soužití (například otázka menšin) se strana alespoň navenek situuje do role levicově liberálního subjektu.

Nicméně není možné považovat KSČM za moderní levicovou stranu západního typu, neboť její praktická činnost na komunální úrovni připomíná spíše podnikatelsky-marketingovou stranu, ne náhodou podobnou SPOZ.

Ve Straně zelených jako dalším možném zdroji levicových idejí panuje zřejmě již trvalý ideový dualismus. Levicové křídlo (můžeme je pro praktické účely pojmenovat například světle zelené) je však v tomto politickém subjektu drženo v emancipační izolaci pravicově lobbyistickými strukturami, majícími mnohem blíže například k ODS.

Posledním subjektem české levicové orientace by mohla (a měla) být sociální demokracie. Tato strana se však vždy bude potýkat s vnitrostranickou neukázněností, která se promítá do jejího mediálního obrazu. Zjednodušeně řečeno, boj o křesla a funkce v této straně již dávno zvítězil nad ideovou hrdostí a svébytností. Spolčováním s nelevicovými subjekty bude v ČSSD docházet ke stále se prohlubující ideové erozi.

Vznikne tedy něco jako „nová levice“? Česká republika zásadně a neodkladně potřebuje autentický levicový subjekt, který by tzv. sjednotil levicové ostrůvky ve více politických stranách. Levicový potenciál je v naší historické a kulturní tradici nesmírně silný a cenný. Jeho problémem je však ona nesvornost a roztříštěnost.

Česká republika potřebuje stavět ideovou hráz vůči narůstající fašizaci a společenské bezcitnosti. Je třeba sdělit jasné a kategorické „ne“ tendencím posouvajícím náš stát mezi východní oligarchické systémy.

Kult srdce“ a levicová optika víry a naděje v člověka nás možná zase může vrátit zpět. Na západ. Ke kultuře autentické západní levice, k níž Česká republika již svým historickým právem (procesy reformace a emancipace) bezesporu patří.

A co si myslíte vy? Diskuse (61 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Pane Adame, jste zřejmě můj člověk,až na nějaké drobné. Pondělí, 10.Února 2014, 11:39:11

To je u mladého člověka (soudě dle fotografie) obdivuhodné. Vaše analýza levice, zejména to že jste z ní nevyřadil marxismus, je perfektní. Pokud byste se chtěl víc seznámit s mými názory - viz diskuse pod článkem Poláčka Čtyři artikuly. Jsem stoupencem cesty, která je antikapitalistická i antistalinská a směřuje k rozhodující roli zaměstnaneckého vlastnictví dotaženého až na nejvyšší patra rozhodování a spojeného s širokou smaosprávnou demokracií v celé organizační struktuře společnosti - a - dovolte mi nekritičnost k vlastní koncepci - tohle je ta pravá ořechová cesta, kterou by měla nastoupit levice a z tohoto hlediska posuzuji levicovost či nelevicovost politických subjektů a ideologií. Jako perspektivní nosný sociákní subjekt tohoto procedu vidím (nejen já, mé druhé já je dr. František Neužil, kterému ovšem poměry neumožŇJÍ PRACOVAT V OBORU) TZV. KOGNITARIÁT, znalostní proletariát, který se postupně stane hlavní podobou námezdně zaměstnaného pracovníka - s trochou zjednodušení je to moderní profesní podoba dělnické třídy v Marxově pojetí, která teprve schoponá naplnit Marxem objevenou historickou roli dělnické třídy jako jediné třídy nucené a schopné osvobodit sama sebe tím že osvobodí celou společnost. Buch - a je to na stole.
A teď pár připomínek k Vaší analýze. Jako dlouholetý člen KSČ a KSČM a pracovník - analytik jejího aparátu plně potvrzuji Vaši analýzu KSČM, je výborné, ževidíte ty proudy, já i mí přátelé k jednomu takovému -politicky zcela marginálnímu proudu patříme ale známe spoustu poctivých řadových komoušů, se kterými bychom se domluvili kdyby nám to vedení umožnilo. Jsou tam ale také stalinisté různě fanatičtí, většinou z těch některých složek minulého aparátu,kteří po dlouhá léta úspěšně blikují jakýkoli posun ve straně. Hlavní však je tom co jste postihl, totálně pragmatické vedení manipulující mainstreamem, které se z obav o rozpad strany (ale i o vlastní křesla) pečlivě vyhýbá diskusi o minulosti i budoucnosti, takže strana drží pohromadě hlavně na té tzv. denní politice (správné- v tom problém není) a jakémsi povědomí starých ideálů u starté generace, která celý život poctivě pracovala (bohužel často i nesmyslně v minulé logice) a má oporávněný pocit, že její práce byla zdevastována tou neoburžoasií a jejími ideologickými slouhy (přitom jádro té neoburžoasie tvoří příslušníci bývalé vládnoucí třídy řídícího aparátu - podívejte se na Babiše). Hlavním oroblémem KSČM ovšem je, ženemá záhemí v moderních neprivilegovaných vrstvách, právě toho kognitariátu. Ale přibývají ji noví členové a otázka z ní, kam se vydají a jestli je vedení nezkazí a stalinisté neotráví. Momentálně to vidím černě. Možná že vývoj půjde jinudy a stranu nechá v konzervativním nebo nejvýše zdegenerovaném soc.dem. zázemí.
Možná jste příliš hodný na soic.dem. Ta se přece vždycky od opuštění revoluční linie vyznačovala zásafním rozporem mezi masou poctivě levicového členstva z neprivilegovaných vrstev a vedoucí garniturou propojenou s buržoasií a reprezentující v kapitalistickém systému "politický cukr" na rozdíl od "pravicovéh biče". V rozhodujících momentech vždycky selhala a dohodla se s buržoasií - viz poslední volby. Dnes je to ještě horší než před válkou, kdy to byla přece jen více strana středních vrstev - ale dnes je normálně propojená s lupoičskými lobby tzv. národního kapitálu jako pravicové strany a členstvo jen bezmocně přihlíží jaklo my v KSČM.
No a u těch ostatních je to podobné, při nejlepším jsou to pro buržoasii neškodné výstřelky intelektuálů které jednou vyjedou a když zlobí, tak jsou njak umravněny. Zemanovština je klasický bonapartismus - lavírování politické skupiny mezi různými lobby a s mírnými ústupky neprivilegovaným - zase nic nového a v českých poměrech je to směšné.
K dialogu s věřícími - nevím jestli víte, že členem KSČM mohou klidně být i věřící, jednoho takového jsme teď přijali do mé ZO a náramně se shodneme - známe své odlišné světové nizory, ale máme shodný postij ke kapitalistické realitě - říkáme si, je nám jedno, zda ty zákonitosti kapitalkismu vzniklky pohybem hmoty nebo z boží vůle - ale chceme samosprávný socialismus.
KSČ v období 1948-1989: Postupně se měnila ze strany neprivilegovaných (ovšem ovlivněné jeidným spojencem - vládnoucí třídou řídícího aparátu SSSR) v stranu vládnoucího řídícího aparátu, stálke více koinzervativní a udržující při životě stále více nevyhovující systém - jakousi vedlejší a slepou větev protikapitalistického trendu - tzv. protosocialismus). Ne náhodou tato vládnoucí třída kapitulovala před kapitalismem a ve značném procentu se přeměnila v buržoasii. Ale alespoň neválčila a nestřílela (u nás).
Západní kultura a západní levice - moc se mi nelíbí ten geografismus - i když dost odpovídá. Ano, je tu blízkost tradic, politických forem, idejí zvyklostí apod., ale mně se dnes západní levice zdá být velmi ubohá - a to i tam, kde dokáže do ulic vyvést masu lidí (Řecko,iTÁLIE,Francie). Pokud není jako v Řecku zblblá pozůlstatky stalinismu, tak je ve své ideologické a tím i strategické politické orientaci zblblá různými formami tzv. postmarxismu či neomarxismu a neplodnéhjo pseudodemokratického žvanění, což je poslední zákup do kterého se ideologicky uchýlila biuržoasie (NAPŘ. žIŽEKOVINA). a TO JE K NIČEMU.
Tak - rukavici jsem zase jednou hodil - kdo ji zvedne?Pan Adam sám?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

autentická víra myslím nestačí Pondělí, 10.Února 2014, 14:46:14

nic proti tomu když se s levicí spojuje i kult víry, ale nezapomínal bych na racionální dědictví osvícenectví. Bez toho je ta vaše "autentická levice" poněkud zchromlá, Od utopie k vědě bylo heslo vzestupu levice v 19. století. nepotřebujeme kánon ale nástroj.
A v tom kotextu má i pragmatismus své opodstatnění. jako obrana reálnosti nadějí před útěšnými iluzemi. Pragmatismus není indolentní, jen mu nestačí idelogické snění, chce řešení, projekty, návody kterými může lépe uchopit změnu světa.

A jejeje už zase tady máme mého kamartáda Jirku Pondělí, 10.Února 2014, 17:54:43

místopředsedu ÚV KSČM, který jako vždy pohotově přichvátal aby znectil mou koncepci tím, že jí označí na nějakou slepou a nedokazatelnou víru (marxismus on sice slovy oceňujme, ale neuznává)a přitom obháji bezzásadový pragmatismus vedení KSČM, který odmítá uznat něco za pravdu a nepřipouští ve straně diskusi o strategických cílech. Ale Jirka sám za to nemůže, dlouhá léta dělal dobrou poráci proti stainismu.Leč, kdo chce s vlky žíti.....

Martin Pleva - pedagog, Brno

Především by bylo třeba (mladým) lidem ukázat, Pondělí, 10.Února 2014, 18:31:36

že pravice žádnou skutečnou svobodu lidem nenabízí, právě naopak.
Rozbíjet neoliberalismus - to je hlavní úkol. A samozřejmě je třeba rozvíjet vlastní, levicový koncept svobody...

Pane Plevo - ten levicový koncept je až směšně jednoduchý Pondělí, 10.Února 2014, 21:02:23

nemůže být svoboda tam, kde není vlastnická rovnost (a tím nemyslím rovnost pouze právní). Jestliže malá menšina vlASTNÍ VÝROBNÍ PROSTŘEDKY a většina se bez připuštění k nim nemůže obejít a je tudíž závislá na té menšině a jestliže si naVÍC TATO MENŠINA MŮŽE KOUPIT I POLITIKY, IDEOLOGY, SDĚLOVADLA, VOJÁKJY A POLICISTY I KNĚZE VLASTNĚ SKORO KAŽDÉHO, tak o jaké svobodě mluvit?
Prostě platí to Marxovo, že i v těch nejsvobodnějších volbách v buržoasní demokracii může většina potlačovaných jen rozhodnout o tom, kdo z té vládnoucí menši ny ji bude potlačovat. A jak vidíme z našich voleb, kdy voliči mohou dát hlasy určité straně, ale nakoinec tato strana nemusí vůbec vládnout a naopak na vládě se mohou podílet nikým nezvolené osobnosti a subjekty - tak o čem dále diskutovat? A protože jsme se po zkušenostech z minulého systému přesvědčili, že násilné zrušení vlastnictví až po znárodnění ševců nic neřeší, tak prostě zbývá co nejvíce tlačit na prosazení zaměstnaneckého vlastnictví kde se bude moci každý (/ze začátku samozřejmě v rámci limitů dělby práce) na realizaci vlastnictví podílet a tím získá demokracie a svoboda široký rámec a zároveň ztratí ten agresivní sobecký ráz, který je obsažen v liberalismu nekompromisně trvajícím na "svobodě soiukromého vlastnictví" (už nedodávají že nejde o vlastnictví domu nebo potravin, ale o vlastnictví výrobních prostředků, což lidi bohužel nedovedou odlišit). A je po ptákách a neplodných intelektuálských diskusích.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Liberalismus a levicovost Pondělí, 10.Února 2014, 23:16:41

Jen dvě krátké poznámky k těm tvrzením Bělohradského:

1. klasický liberalismus nemá s nějakou "levicovostí" samozřejmě naprosto nic společného; vůdčím heslem liberalismu je stále ještě "dělej si co chceš", což je zároveň základním životním vyznáním skalní pravice;

2. liberalismus nemá s pravdou lidskou svobodou nic společného, nýbrž je jejím pravým opakem. Klasický liberalismus opět končí u pouhého individua, to jest u pouhé osobní volnosti, autonomie principiálně osamělého, izolovaného individua. S pravou lidskou svobodou nemá tento liberalismus nic společného - právě proto že vůbec nemá člověka, ale jenom jeho prázdnou skořápku navenek autonomního individua.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

bez šermování -ismy Úterý, 11.Února 2014, 19:58:24

Nemyslím, že by někdo měl na svobodu stejně jako na pravdu patent. Prostě svobodu chápou napříč spektrem různě. Pravice si věc svobody po roce 1989 přetáhla k sobě a levice by se měla pokusit situaci změnit konkrétními kroky. Nic víc.
Do debaty pragmatismus versus víra se raději nezapojím, Protože víra je věcí každého člověka ale povinnost předkládat praktické řešení (nejen ideologické koncepty) nám společně nikdo neodpáře a na tom nic bezzásadového není. Naopak..

Pání a dámy diskutéři, povšimněte si jak kamarád Jirka používá Úterý, 11.Února 2014, 22:30:33

rafinovaných manipulačních triků, aby zastřel své skutečné cíle a slabiny. Snaží se vzbudit dojem, že se tu jaksi ABSTRAKTNĚ DEBATUJE O VÍŘE KONTRA PRAGMATISMU, KDE JÁ ZŘEJMĚ ZTĚLESŇUJI slepou, NEPORAKTICKOU víru a on ten racionálné pragmatismus. Ale o to přece nejde - já tu nahodil určitou koncepci, která není výsledKem mé víry,ale celoživotního poznávání, při kterém jsme dokonce s Jirkou spolupracovali a měli podobné názory, bez jeho ochrany bych v aparátu KSČM nepřežil. Jenže časy se mění a Jirka dnes (ne sám, to celé vedení KSČM) odmítá nejen reálnost a použitelnost koncepce samosprávné společnosti (nesčíslněkrát jsem se pokoušel vložit do materiálů KSČM velmi konkrétní návrhy na praktické politické kroky KSČM. ale bylo to - nejnověji i za Jirkovy aktivní účasti - vždy pohřbeno, aby to nedráždilo stalinisty), ale oni dnes NAPROSTO DOGMATICKY, odmítají vůbec marxistické pojetí pravdy,možnost že by vůbec nějaká pravda (/soulad subjektu s objektivní realitou) existovala a byla měřitelná - kdyby totiž pravdu uznali, měli by problémY, proč ji nezastávají a byly by politické problémy, křesla by se třásla. Povšimněte si Jirkova pojetí svobody - tak jako má každý svou pravdu a posoudit je nelze, tak má také každý své pojetí svobody - to je jIstě pravda - buržoa si hájí svobodu vykořisťovat a vYkořisťovaný zaměstnanec by zaase měl pochopit, že svoboda není divadélko při volbách zaplacených buržoasií, ale vyžaduje především vlastnickou rovnost, jinak není možná. A vedoucímu funkcionáři komunistické strany by snad mělo být jasné, na kterém pojetí svobody má stát a že není jedno jako druhé. Pragmatismus tedy nekritizujeme za to že na rozdíl od nás - dle něj věřících - dle nás jen dále vidících - předkládá nějaká racionální opatření, ale za to, že tato opatření jsou nedostatečná, že se sice celkem správně vyjadřují ke každodenní sociální politice, ale nikoli už k léčení kapitalistického viru, který je za všemi jevovými formami nemoci v naší společnosti. Zrušení poplatků u lékaře a další podobné momenty, které má KSČM ve volebním programu, jsou sice správné požadavky, je dobře, že je hlásá, ale - i kdyby se to povedlo- to moc na těžkém postavení vykořisťovaných, ničených krizí kapitalismu, nezmění. Ale když někdo chce hledat vedle dílčích úlev při nemoci i lék na podstatu nemoci - tak to je podle místopředsedy ÚV KSČM (a nejen jeho) jenom slepá víra. No jak by ne - kdyby se řeklo víc, nemusel by třeba předseda ÚV KSČM sedět v křesle místopředsedy Sněmovny, z čehož pro neprivilegované vrstvy sotva co dobrého vzejde. Je mi líto, že musím kálet do vlastního hnízda, protože KSČM je moje strana a vůkol nevidím lepší, ale tohle mně silně vadí a dlouho jsem to říkal na stranických forech, ale už to vzdávám.
A pokud se někdo z diskutérů vyjádří tím častým argumentem - vyřizujte si stranické spory jinde - tak se ptám - to je opravdu jen vnitrostranický problém KSČM? Nedotýká se otázek léčení kapitalistické nemoci důležitých pro všechny neprivilegované? bOJUJI TU JEN ZA ZÁJEM JEDNÉ STRANICKÉ FRAKCE? .

Filip Šimeček - Brno

pane Hellere Úterý, 11.Února 2014, 23:14:55

Jak sleduju Vasi kritiku kscm, nerozumim tomu, co vas v te strane drzi. Myslite snad, ze po tech letech ty stalinisty presvedcite? Neni lepší zorganizovat proti stalinisticke mensine vnitrostranicky puc a zachránit tak stranu pred smrtí vymrenim jejich clenu? Anebo jinak - sdruzit se s jinymi autentickými levicaky do autonomniho subjektu a od "levicových" cssd a kscm se distancovat? Ale rozumim, ze vzdat se teplého mistecka na uv neni lehke :-)

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Převzatý článek Úterý, 11.Února 2014, 23:23:37

Tento článek je převzatý z Britských listů: http://www.blisty.cz/art/72031.html

Vyšla tam také jeho kritika od Uweho Ladwiga: http://www.blisty.cz/art/72046.html

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Diletantský úvod do politologie Úterý, 11.Února 2014, 23:52:2

Jednou, když jsem ve společnosti levicových aktivistů cosi vyvozoval z Politického kompasu http://politicalcompass.org/ , upozornil mě Marek Hrubec, že je to pro politologickou analýzu nástroj naprosto nedostatečný. V USA je myšlenkové prostředí silně ve vleku liberalismu, jiným hodnotám než svobodě tam není zvykem věnovat pozornost. Politický kompas patří k nejlepším americkým politologickým dotazníkům, protože je aspoń dvojrozměrný, ovšem i z jeho os vyjadřuje jedna čistě svobodu a druhá, označená jako levice–pravice, je směsí svobody a rovnosti.

Lepším politologickým dotazníkem je pravděpodobně Politický test http://www.politicaltest.net/ , který mně sice připadá méně srozumitelný než Politický kompas, nicméně pracuje se třemi osami, a že já jsem tak docela nepochopil, co přesně která z nich vyjadřuje, to ještě neznamená, že je má špatně. Pokud si správně vybavuji, co se mi Marek Hrubec pokusil v rychlosti vysvětlit, jsou základní hodnoty, v přístupu k nimž se liší různé politické směry, tři: svoboda, rovnost a společenství. Vlastně je výborně vystihují hesla Velké francouzské revoluce: rovnost, svoboda, bratrství.

Jakkoliv se může zdát, že všechny tři tyto hodnoty jsou dobré a důležité, je mnoho politických směrů, které některou z nich zdůrazňují a jinou potlačují, a dokonce i extremistické směry typu neoliberalismu, který klade důraz na svobodu a zavrhuje jak společenství, tak rovnost, si dokážou získat voliče.

Můžeme sice argumentovat, že není svobody bez rovnosti, dokonce můžeme tvrdit, že svoboda bez společenství je svobodou bloudícího na poušti, ale takové argumenty jsou platné jen pro toho, kdo rovnost a společenství jako hodnoty uznává. Bez rovnosti sice není svoboda pro všechny, ale liberál odmítající rovnost také svobodu pro všechny nechce, všichni si přece nejsou rovni a svoboda patří jen tomu, kdo si ji zaslouží. Proč by se měl těšit svobodě ten, kdo neuspěl ve svobodné soutěži? Podobně společnost, která poskytuje jedinci možnosti uplatnění, je důležitá jen pro toho, kdo společenství považuje za hodnotu; vypjatého individualistu nikdo nepřesvědčí, že všechno, co potřebuje, nedokáže vytvořit sám ze sebe, svým důvtipem a svou pílí, že potřebuje ke svobodě cesty krajinou lesů, vod a strání, že zbloudilý na poušti si nedokáže sám vybudovat oázu podle svých představ.

Myslím, že základní hodnotou levicové politiky je rovnost, ale nedokážu říct, jak se třeba liší komunismus od socialismu v přístupu ke svobodě a k bratrství. Zájemci se budou muset zeptat Marka Hrubce nebo jiného skutečného politologa.

Pane Šimečku, nehloupněte,jsem už pár let důchodce Středa, 12.Února 2014, 08:52:49

a kritizoval jsem vždycky, i když jsem to nijak moc teplé místečko měl. Ve straně mně drží jednak to, že kolem není nic lepšího a založení nějakého subjektu na míru mé koncepci je pro chudého a těžko se pohybujícího důchodce iluze - stačí si jen číst tyhle diskuse, které vypovídají o stavu vědomí těch asi nejlevicovějších intelektuálů - je to bída a utrpení. Dále v té straně není jen partokracie a mám tam řadu přátel, obdivuhodní jsou i naši dědečkové a babky, konkrétně na obvodě Praha 10, kde funkcionařím, a ty nechci zklamat, jen když to jinak nepůjde. A momentálně - to po leteh válčení se stalinisty musím přiznat velomi nerad - pro stranu (jako subjekt neprivilegovaných) není největším nebezpečím stalinismus, ale ten naprosto bezzásadový pragmatismus klasického bernsteinovského typu "cÍL JE MI NIČÍM, HNUTÍ JE MI VŠÍM" (TEDY HNUTÍ, KTERÉ PÁR LIDÍ VYNESE DO TEPLÝCH MÍSTEČEK, TAKŽE SI to nechtějí rozházet ani s jedním možným protivníkem) - takže všemi prostředky manipulují členy a brání vnitrostranické diskusi, kterou požadujeme svorně my i stalinisti -to jsou ty paradoxy pane sládku. Takže o mou motivaci se nestarejte a vyjádřete se k podstatě věci - ke kapitalismu a samosporávě jako cestě jeho překonání. Nevím proč vždycky prezentace mé koncepce končí mým osobním kádrováním, jako v minulém systému.

Pane Macháčku Středa, 12.Února 2014, 09:08:55

s Markem Hrubcem se znám tykáme si a oceňuje mou koncepci samosprávy. Tuhle měl velmi dobré vystoupení na jednom semináři, kde kritizovsl nás i ČSSD, že nemají to, co on nazval středně dobou perspektivou já to nazývám strategickým cíolem, načež informoival o třech přístupech, které se o ten porojekt cíle pokoušejí - náramně mne pobabvil orortože všechno ti byly variace na samosorávné zaměstnanecké vlastnictví (jen s určitými vyhrocenějšími akcenty toho či onoho) - neskromjě jsem prohlásil, že naše koncepce (mojea kého druhého já dr.Františka Neužila) je lepší a více integruje než všechny ty tři, jenomže o ní nikdo neví, i když jsem vydali knížku, na nějakou reklamu nemáme a navíc narážíme nas ideologickou předpojstost z různých stran i na sílu tuposti a setrvačnosti mezi odborníky, která je snad ještě horší. K té rovnosti a svobodě - nejde o to coi kdo uznává, sle co opravdu je. A fakt je, že chci-li mít svobodu poro všechny, musí vycházet z rovnosti vlastnictví výrobnícjh prostředků (nikoli spotřeby!!!!), kterou si každý bude moci reálně každodenně ohmatat - což nebylo v prvním pokusu o socialismus, ale je to v názorech klasiků. Co buržoadní ideologové nejsou a nikdy nebyli s to pocjhopit, je to, že svoboda rovnost jsou vzájemnjě podmíněny a mohou se rozvíjet současně - a v nejbližší persoektivě oprávě v té samosprávné společnosti. Tím se vyznačoval a vyznačuje skutečný marxismus - podle Vás asi komunismus - ovšem ne ten minulý - ten to sice říkal taky, ale nerealizoval - všichni byli rovní, ale někteří rovnější a to nejen politicky.Od socialistů - dle Vás -asi myslíte soc.dem. -se lišíme tím že oni obhajují kapitalismus s otevřeně to prohlašují - tedy vlastně obhajují reálnou svobodu jen pro některé za cenu postižení jak rovnosti tak svobody pro většinu. Je to jednoduché jako facka. A buržoasní politologové to jen zamotávají.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

objevování objeveného Středa, 12.Února 2014, 11:50:9

omlouvám se filosofům milujícím podobné hluboké debaty, ale mám neodbytný pocit že rozpravy na téma hodnotového zakotvení levice (svoboda, rovnost, společenství) se vlamují do otevřených dveří. To se týká i hellerovské samosprávy,která k těmto hodnotám logicky konvenuje. Že to co levici dnes zejména schází je praktické promítnutí těchto hodnot do konkrétních projektů a postupů, které bytí v prsa nenahradí.
A právě ta praxe (mrška jedna) odhaluje co v abstraktních debatách jak novým pravověřím čelit ideové erozi není domyšlené a je sklouznutím k dogmatu, ústupem od vědy k utopii jako idealistickému krédu, byť v novém hávu postmarxistické či autenticky marxistické rétoriky srozumitelné jenom "věrným". Člověk z ulice myslím většinou hledá konkrétní podanou ruku.a ne jen nějaké absolutno. Možná je to přízemní, ale neuškodí, když je hlava v oblacích, mít nohy na zemi.

Úplně po lopatě - Jirka Dolejš lže Středa, 12.Února 2014, 13:04:3

Spor není o tom, že kromě strategického cíle a celkové koncepce - příp. i prognózy vývoje musí být i naprosto konkrétní politika každodenní - poplatky u lékařů, bydlení, nezaměstnanost apod. Výslovně jsem řekl že v této oblasti má KSČM dobrý program, sám jsem se léta podílel na jeho sestavování a jako aktivista i na proagování a volební agitaci.
Jirka ale zamlžuje fakt, je nestačí jen vědět a říkat co bude první krok, zvláště, když vím, že tento krok nemusí stačit, protože ho kapitalismus buď nepřiustí nebo nějak zpotvoří takže to tomu obyčejnému člověku nepomůže. Jirka zároveň dělá z obyčejného člověka blbce, který nic jiného nechce slyšet, než ten první krok. Proč tedy v tom případě nezískala KSČM pro svůj nejlepší sociální program více voličů? Příčiny jsou různé, za řadu z nich nemůže ani to nevalné vedení strany, ale je tu i fakt že řada lidí nevěří, že ten krok pomůže nebo že je realizovatelný, že to prostě nestačí. Řada lidí chce slyšet (na rozdíl od vedení KSČM) jak dál a co bude cíl. Ale to už v programu kSČM nenajde - tam jsou jen takové obecné plky, které nikomu nevadí a nikoho neuspokojí. Ale jakmile jsme začali prosazovat naší koncepci právě těch cílů - určitou prognózu opřenou o racionální poznatky a KONSTATUJI ŽE JSME PŘEDLOŽILI I KONKRÉTNÍ NÁVRHY DO PROGRAMU KSČM, MINIMÁLNĚ NÁVRH, ČÍM BY SE STRANA MOHLA PODÍLET NA SMĚŘOVÁNÍ K TOMUTO CÍLI UŽ TEĎ A DÁT LIDEM TROCHU PERSPEKTIVU - umíš Jirko číst?!!!!!! - žádnou fantazii!!!!! -tak byl koonec. Papaláši využili setrvačnosti a konzervativnosti části členů, zneužili svou autoritu u členů, kteří neznají zákulisí, a bez nějakého studování našich podnětů je prostě zamítli a diskusi o nich ve straně nepřipustili. Ne že by se báli fantastičnosti a slepé víry v našich koncepcích, které ani moc nečetli, ale pro svůj klid - z obavy, že kdyby se pustila diskuse, strana by se rozhádala ubyl by nějaký druh voličů a nebyli by flíčky!!!! (Na obranu Jirky Dolejše uvádím, že on sám takový kariérista, který se veze s proudem, není a nikdy nebyl, jenomže - kdo chce s vlky žíti.....A je fakt, že dnes jim tato osobnost - jedna z nejlepších a nejpoctivějších ve straně - aktivně slouží. Může to být i tím, že on s léty opravdu došel k tomu naorstému dogmatu, které on, jako odpůrce dogmatismu a slepé víry slovně odmítá, ale fanaticky prosazuje v rozporu s realitou, což je dogma že vlastně nikdo nemůže mít pravdu že se to nedá změřit a že nějaké vzdálenější cíle se prognózovat nedají, že podstatné je to, co získá politicko-mocenskou podporu hned teď. Je to skepse přímo vražedná, škoda ho, ale kdo čtete jeho vstupy snažící se neustále mlžit a vzbuzovat dojem že samosprávná koncepce není pravdivá a realizovatelná, že je to jen utopické "jurodivé" snění a tak ji shazovat ve Vašich očích, je postup nekorektní. A - prozrazuji vnitřní informaci - už to nedělá jen takto teoreticky na internetu, ale naprosto prakticky v politice a řízení teoretického pracoviště ÚV KSČM. Až mne to všechno naštvalo, při své povaze jsem vybuchl, všem vynadal a odešel z aktivního členství v CSTS, možná to skoncuji úplně, protože to není k ničemu. Praktické návrhy, které jsem s podporou své obvodní organizace předložil městské konferenci v Praze byly hlavně díky Jirkově umné manipulaci shozeny ze stolu.
Pánové případní lehcí či těžší antikomunisté - připomínám Vám heslo z třicátých let - U Madridu se bojuje za Prahu (a bojovalo). Tedy modernizace - V KSČM se bojuje za Českou republiku i další vývoj světa.
Takže Jirko začni dle svého oblíbeného repertoáru mne vlídně a s nadhledem chlácholit a podsouvat čtenářům myšlenku, že jsou to jen mé podivné osobní vlastnosti, vzteklost a uraženost, že jste nepřijali demokratickou většinou moje návrhy, a že mne nemají brát vážně - nebo už přitvrdíš?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nechme komunikační šumy v jedné straně bokem Středa, 12.Února 2014, 17:39:31

Omyl, Pepo - k tobě se tu důsledně nevyjadřuji, protože jednak s tebou jsou někdy dialogy příliš podobné monologu a jednak můžeme si to říci i jinde, takže nechci obtěžovat ostatní.
Mě šlo o autorův článek a jeho smysl - opravdu nemyslím, že jde o to přijmout věrouku a jsem přesvědčen že levice není ve stadiu šířit velkou pravdu, že je ve stadiu hledání a ověřování.
Hledání jakého amalgámu ryzí levicovosti mám za ztrátu času, někdo bude pro komunitní rozměr života, někdo pro redistribuci bohatství, někdo pro demonopolizaci ekonomických struktur, jiní zase naopak pro obnovu klíčové role státu.
Na akademické rozepře bezva - ale běžný člověk (pokud není homo ideologicus) to obejde obloukem, protože mu to moc nedává a když nedostane hmatatelný výsledek těch IDEÍ do ruky, tak skončí u populistů. A to je vážnější problém než hádky různých proudů o autenticitu a abstraktní modernitu

Martin Pleva - pedagog, Brno

Myslím, že to, co píše p. Macháček, Středa, 12.Února 2014, 18:41:23

je klíčové. Jak dnešním individualistickým, egoistickým sobcům vysvětlit, že je vůbec potřeba nějaká rovnost a společenství?
Asi bychom jim měli ukázat, že se především šeredně mýlí, pokud předpokládají, že právě oni budou (navždy) těmi úspěšnými. A dále bychom měli argumentovat tak, že bez oněch méně úspěšných by nemohli existovat ti úspěšní, ti by tudíž měli svým chudším spoluobčanům poděkovat. Představme si společnost, kde by byli samí generální ředitelé a žádní dělníci nebo řadoví zaměstnanci. Jenom proto, že někdo se spokojí s tím, že bude pouhým řadovým zaměstnancem, jenom proto může být někdo jiný generálním ředitelem.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 12.Února 2014, 18:50:34

Jakožto málo obeznámená s prvorepublikovou avantgardou se chci zeptat autora (nebo někoho jiného): Co je to "kult srdce" a koho si k němu mám zařadit?

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Středa, 12.Února 2014, 19:34:7

Jiří Wolker to slovo "srdce" používá často, část Hostu do domu se jmenuje Ukřižované srdce, má srdce v epitafu, tu báseň, kde nejhlouběji v srdci dělníka je nenávist. Na první Seifertovu sbírku Město v slzách se ten termín "kult srdce" také hodí.

Ta linie od barokní exaltované citovosti zprostředkované Máchou je v české poezii významná. Holan si z té tradice bere zase ty metafyzické metafory a oxymorony.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 12.Února 2014, 19:42:18

To vlastně dobře vím, že Wolker napsal mnoho básní o srdci, ale nevěděla jsem, že pro to existuje takový odborný termín.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Středa, 12.Února 2014, 20:15:42

Ve dvacátých letech ti levicoví básníci psali o srdci furt. Hora má sbírku "Srdce a vřava světa". Pak do toho šlápla Kominterna a Gottwald, tu citovou levicovost nahradilo přesvědčení o historických nevyhnutelnostech. Část těch literátů od komunismu odpadla, část se přiklonila k jakési zdeúřednosti, která později vrcholila v tom, že se třeba Nezval stal sekčním šéfem. Dnes se zdá, že ti sentimentalisti byli moudřejší.

Ale Jirko, nejde o komunikační šumy v jedné straně, Středa, 12.Února 2014, 22:54:12

to není šum v jedné straně, ale politický boj týkající se celé společnosti. V tomto boji dnes patříš k těm, kteří s pomocí argumentace výhodné pro vládnoucí buržoasii (každý má svou pravdu a vlastně nikdo, projekty do budoucna nás nezajímají, my chceme jen vysušit tu louži před našima nohama a kdo nemyslíi tak omezeně jako my, tak je jurodivý fantasta) odmítají udělat něco účinného proti kapitalismu a stáváte se tak jeho převodní pákou.,jako klasická soc.dem. To neokecáš. Diskutéři nejsou až zase tak velcí blbci jak si myslíš. Když vidíš dfiskusi se mnou jako monolog, proč nepovolujete celostranickou diskusi o alternativách, kterou jsem úporně navrhoval? A jaké strategické řešení problémů kapitalismu máte Vy? Zestátnění?

Evičko, mám Tě rád, ale proč odpoutáváš diskusi k vedlejším Středa, 12.Února 2014, 22:56:30

úroblémům? Co myslíš, komu tím pomáháš?

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Čtvrtek, 13.Února 2014, 00:33:20

To je trochu příliš z jedné vody načisto. Ten zdeuřední Nezval v době, kdy "do toho šlàpla kominterna" psal surrealistické verše --jedna z nejlepších věcí v české moderní poezii vůbec -- a to jeho sekční šefování bych doporučoval číst sub specie jeho projevu na Druhém sjezdu spisovatelů.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pepíkovi Čtvrtek, 13.Února 2014, 03:45:24

Komu tím napomáhám? Nevím. Panu Dolejšovi a pragmatikům, kteří nás označují za idealisty a snílky? To budou stejně dělat i tak. A třeba to nakonec není vedlejší problém. Vidím, že pan Pleva si taky myslí, že se to musí kapitalistům, neoliberálům či pravičákům hodně vysvětlovat a co nejlépe při tom argumentovat, aby pochopili, že nemají být sobečtí.
Chtěla jsem se jen zeptat, ale klidně se může pokračovat v argumentování. Už mlčím.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 13.Února 2014, 06:33:48

Tou zdeúředností nemyslím Nezvalovy verše, ale způsob politického uvažování, držení politické linie. Jako ta otázka "Komu tím pomáháš". Surrealismus měl ostatně také svou byrokratickou stránku.

Jiří Karen - Opava

Parecon Čtvrtek, 13.Února 2014, 10:34:21

Pojďme k podstatě - souhlasím s Josefem Hellerem, že zásadní systémové řešení krize spočívá v transformaci na samosprávné vlastnictví (přestože objektivní pokrok a poznatelný stroječek dějin považuji "pod vlivem buržoazní ideologie" za silně pochybné koncepty - nemůžu si pomoct, kapitalismus má prostě moc silnou ideologii :) )

Konkrétní dotaz na pana Hellera - v čem přesně spočívají slabiny Pareconu Michaela Alberta?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

dovolím si trvat na realismu Čtvrtek, 13.Února 2014, 11:08:24

ano, k podstatě - a) pokud nejde tolik o hodnotové ukotvení levice, ale spíš o její propagaci, tek je to osvětový a nikoliv teoretický úkol b) společenské )samosprávné) vlastnictví je jistě důležitý princip - ale jako systémová změna nelze nadekretovat. proto (!) považuji za důležité řešit z politických důvodů praktické otázky s tím spojené. Z kánonu udělat hypotézu a z hypotézy projekt.

Snad to nevyzní neuctivě když řeku že ideologické eskamotáže těch, kteří nezaloží ani malé družstvo a uspořádali by rovnou celý stát popř. svět jako soubor kolchozů prostě nebude přesvědčivá. Etatismus o lidi pečoval (asi až moc), participace chce po nich činný vztah který přináší rizika a to ještě v podmínkách tvrdého oligopolu privátních korporací. Za této situace je participativní sektor trpěný komplement dominantních výrobních poměrů.

Jirko-to je úpadek úrovně argumentace Čtvrtek, 13.Února 2014, 16:19:26

přečtěte si Jirku pozorně:
Závěr logický ze zkoumání společenskéhé vývoje, ve kterém krachl protosocialismus založený na státním vlastnictví a krachuje - ne ještě hned - kapitalismus založený na nejdokonalejší historii známé formě soukromého vlastnictví (drobná malovýroba to zachránit nemůže - to netrvrdí ani pravičáci), je jediná ještĚ nevyzkoušená forma vlastnictví vlastnictví samosprávné, ale nikoli jen u izolovaných podnikových družstvíček - ale i se samosprávami v rozhodovacích celospolečenských centrech plánujících a regulujících trh (a pochopitelně samospráva všude, i mimo ekonomiku).Tak tento logický závěr potvrzený chodem dějin je podle místopředsedy ÚV KSČM, který tu koncepci zná podrobněji než Vy, čtenáři DR, a zná i konkrétní kroky, které jsme navrhovali, jenom ideologická eskamotáž. Když ideologie - tak jaká, ve prospěch jaké třídy - když tohle řešení odmítá jak současná vládnoucí třída tak pohrobkové minulé vládnoucí třídy? Je to tedy eskamotáž z pozic neprivilegovaných, kteří by z toho systému jako jediní měli prospěch? a PROČ je to eskamotáž? Co jiného navrhují "realisté", ve vedení KSČM? Oficiální dokument je splácanec různých prvků, mimo jiné,i podnikové samosprávy, ale v podstatě sází na nenápadné zestátnění a roli profesního řídícího aparátu - tedy nic nového proti minmulému systému. Předložili jsme alternativu, protože jsme křičeli, tak šla souběžně s oficiálním materiálem k projednání výkonným výborem ÚV, ale ten se s ní vůbec nezabýval a do diskuse dolů ji nepustil. Ale když se Jirkovi i jiným papalášům zdá naše koncepce nerealistická, tak proč odmítají její prodiskutování spolu s jinými koncepcemi - třeba z počátku jen na foru jakž takž odborníků - aby se zbytečně neplašila veřejnost - to jsme navrhovali a neprošli. Proč asi?
Jirka v minulém výstupu udělal určitý pokrok - kromě ideoloogické kritiky má i konkrétní aregumenty - ale vyvratitelné. Ano, samosprávné vlastnictví by určitě chtělo od lidí činný vztah a proto ho ho neprivilegovaní zatím odmítají - ale to přece bylo vždycky, při každé, vývojem vynucené změně - v čAPKOVĚ APOKRYFU je popisováno, jak konzervativní pračlovšk Janeček zuřivě odmítá pazourek a prorokuje, že se neujme. Dělníci na poč. 19. století rozbíjeli stroje, atd. V dějinách je dost obvyklé že ti, kterým vývoj vlastně přináší prospěch, jsou zblnutí ideologií vládnoucí třídy i setrvačností tzv. zdravého selského rozumu. Všechno musí nějak začít a mívá to dětské nemoci. Ale nesmyslné obviňování samosprávné koncepce, že je to ideologická eskamotáž, bez podložení solidními argumenty - to je u představitele údajně s neprivilegovanými nejvíce spojené strany hodně divné.
A naprosto nekorektní je ten argument, že abych mohl rozvíjet koncepci pro celou společnosti, měl bych patrně nejdříve založit družstvo - tohle je přesně argument stalinistů, se kterými Jirka bojoval tak dlouho, až přejal jejich styl. Je snad banální že ve společnosti existuje po tisíciletí dělba práce, že ten, kdo dejme tomu pracuje v základním výzkumu v medicíně, nemusí umět píchat injekce a naopak - praktický lékař by asi těžko vymyslel třeba léky na AIDS. A to říká za situace, kdy o přednostech samosprávného podnikání hovoří Čuba, když v Argentině fungují továrny převzaté dělníky a Mondragon patří k největším španělským podnikům - jistě tyto formy mají chyby. Ostatně - Marx taky neorganizoval stávky v továrnách a nepracoval u stroje a přesto předpověděl vědecko-technickou revoluci. Atd. Soudný člověk vidí jen jedno - lidstvo je v krizi, je třeba alternativa, jediná, která zbyla je samospráva, ale vedení KSČM o ni nechce ani slyšet a soustřeďuje se jen na drobné dílčí reformy (nic proti nim, cokoli lidem pomáhá je dobré, ale......). To už tady ale bylo, ne, když vedoucí garnitury soc.dem se vykašlaly na proletariát a dohodly se s buržoasií,ne?

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Cenný článek Čtvrtek, 13.Února 2014, 17:37:8

Článek je cenný dvěma motivy, které v něm zazněly, byť jen krátce a zasloužily by si hlubší rozvedení:

1) otázkou, zda byla předlistopadová KSČ levicová;
2) zmínkou o určité schizoidní pozici SZ (která se tím ale podobá i ČSSD).

Pokud budeme za základní levicovou ideu považovat projekt totální emancipace člověka, pak KSČ na své levicovosti před rokem 1989 hodně ztratila. Vždyť jedním z motivů Sametové revoluce byl rozpor mezi rovnostářskou ideologií (nazvu to tak ve zkratce) a vytvořením privilegované třídy řídícího aparátu strany. Vzpomeňte si na tu známou scénu ve filmu "Šašek a královna". Kdo si na tento motiv Sametové revoluce ještě vzpomene? Touha po překonání tohoto rozporu byla rychle požrána naopak legitimizací sociální nerovnosti primitivní rétorikou o bohatých a úspěšných.

Tehdy dějiny promeškaly svůj čas.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Evo, Čtvrtek, 13.Února 2014, 18:32:16

já si skutečně myslím, že je potřeba argumentovat, i když připouštím, že to samotné nestačí (pokud jste to myslela takhle).

Vidím současnou situaci spíš jako "boj o duši lidí" (abych se vyjádřil touto rétorikou náboženských bojů 17. století). Čili jde o to, jaké hodnoty budou lidé, zejm. mladí, vyznávat, neboli - abych opět parafrázoval, tentokrát M. Jana Husa - zda postavíme na první místo sobectví, nebo lásku k lidem...

Pane Karene, to by bylo na dlouhý rozbvor já sám ho ještě nemám Čtvrtek, 13.Února 2014, 19:18:1

Ale - je to spíše tušení problémů i řešení, které se vždy netrefuje do podstaty a nemá nezbytný základ v teorii pracovní hodnoty. Správně vidí nutnost, aby lidé měli pocit reálně rozhodujícího vlastníkam, limity jdoucí z dělby práce, účinky trhu za kapitalismu a spojitost samisoráývy na podniku s celospolečenskou, zejména politickou samosprávností. Ale předbíhá současné možnosti - trh a pohyb hodnot být musí, jiné kriterium poměřující společenskou nutnost vynaložené živé i mrtvé práce být nemůže - to hodnocení práce podle nějakých tabulek výdeje pracivní doby, energie apod., je nesmysl, porotosocialismus to jasně dokázal,výrobce musí být odměňován i podle prodejnosti jeho zboží a podle svých aktivit spojených s vlastnickým rozhodováním o výrobě. Pereconi taky nechápou Marxovu teorii dvojskosti zboží a práce i dvojakosti řízení - pletou si užitnou hodnotu měřitelnou spotřebou času a energie s hodnotou vznikající jako pohyblivá dohoda mezi lidmi. Vyvážené střídání zaměstnání je blbost, dělbu práce zatím takto ignorovat nelze - to odmítal i Marx, překonání třídního dělení není tak jednoduché a nezmizí dokud exstuje děoba práce atd. Zkrátka - je to tušení správné cesty, ale je to podobné více protosocialismu a mělo by to asi podobné vady. Taky kriterium ziskovost nelze opustit - musí být základem - ovšem o nadporoduktu - třeba i ve formě jeho spotřebování kratší pracovní dobou už vlastníci rozhodovat mohou, zhodnocování kapoitálu už po ně není základním kriteriem.

Evičko, promiň, že jsem na Tebe vyjel Čtvrtek, 13.Února 2014, 19:25:35

tentokrát jsem to "Komu to pomáhá" nemyslel třídně a dokoince ani ne na Dolejše, to máš pravdu, on to bude dqlat dál, ale - to je nás dvou spor - víš, že já nejsem s to strávit pojetí diskuse jako v podstatě volné zábavy, těkání sem a tam. Hluboce mne zlobí, když někoho přitisknu argumenty ke zdi a on se třeba úplně odmlčí nebo to ignoruje as otevře nějakou jinou frontu. Takže nejsem přítelem toho, mu to ještě usnadňovat dotazy na vedlejší větve, když se pak v třětezcích odpovědí ztratí linka a je to k ničemu. Bylo by to jiné, kdyby bylo kvalitní forum pro odbornou teoretickou diskusi s jistými pravidly - ale tohle je přece jen propagandisticko-mediální zápolení. Takže nic ve zlém, nejde o žádnou byrokracii či snahu omezovat názory. jen mi to občas připomene moji praneteř, která když chce odvédt pozornost od počtu zbaštěných bombiček začne s nějakou jinou pitomostí. Ale tam je toi zábavné.

Pane Pleva - s t+mi hodnotami souhlas, ale ty se mohu chytit Čtvrtek, 13.Února 2014, 19:32:23

jen na bazi určité podoby ekonomiky a třídní struktury vlastnické zkušenosti i politick=é zkušenosti. V minulém systému jsem se přesvědčil z dlouholetého kantorování marxismu že nejen hodnoty ale i objektivní poznatky nemusí být přijímány, kdxž jsou lidé demoralizováni typem vlastnických vztahů a politiky. Nevím jestli Vám něco říká "morální kodex budovatele komunsmu" , kterému jsme ironicky říkali "MOHOBUKO" a já se všemožně vyhýbal tomu, abych tyhle osvětářské řeči musel vést. Takže to neberu ani z druhé
strany.
A teď musím dělat za peníze - abych měl na pivo.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 13.Února 2014, 19:47:33

No, já si myslím něco jiného. Ale nechám si to pro sebe, abych nenarušovala řetězce.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 14.Února 2014, 04:52:9

Protože řetězec už je evidentně narušen, tak chci jen upozornit, že to srdce by levice neměla brát na lehkou váhu. Ona ani ta samospráva bez něj nebude fungovat.
A ten Wolker ho měl i ve svém epitafu, proto je to můj nejoblíbenější básník.

Evi neber moje řeči zase tak vážně Pátek, 14.Února 2014, 10:04:41

mně bolí záda a jsem nevrlý, a s tím srdcem máš pravdu- ale právě ta samospráva je krokem k tomu, aby se člověk stal skutečným člověkem, s plnohodnotným rozvojem, a nejen hercem předepsané role.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Družstevnictví a konkurence Sobota, 15.Února 2014, 00:27:32

V tomto ohledu se musím postavit na stranu pana Dolejše. Není totiž naprosto pravdou, že by pro vyjádření své skepse oproti družstevním vlastnickým formám nepoužil žádné argumenty.

Nejde zdaleka jenom o tu participaci a požadovaný "činný vztah", nýbrž především o následující pasáž: "a to ještě v podmínkách tvrdého oligopolu privátních korporací. Za této situace je participativní sektor trpěný komplement dominantních výrobních poměrů."

Jinými slovy, pan Dolejš zcela správně konstatuje, že družstevní formy vlastnictví (pokud by základem jejich hospodaření byl skutečně princip vzájemné solidarity, sociální myšlení atd., čili v principu mimoekonomické faktory) by neměly šanci se prosadit proti klasickým soukromovlastnickým výrobcům jdoucím "natvrdo" po zisku.

Tos to Jirko dopracoval, když Tě chválí pan Poláček, který Sobota, 15.Února 2014, 04:41:40

vyslovuje to, proti čemuž jsi vždycky vehementně byl - totiž stalinskou představu o neslučitelnosti společenského vlastnictví s nutností poměřovat efektivitu vynakládané práce živé i mrtvé, z čehož plyne také nutnost odbourat ihned zbožně peněžní vztahy. Pro ostatní diskutéry - tohle vysvětluji v diskusi pod článkem Poláčka - Proč kapitalismus atd. V této představě pana Poláčka je de facto obsažzeno přesvědčení že efekltivní výroba může být jen když se ABSOLUTNÍM CÍLEM STÁVÁ DOSDÁHNOT ZISKU PODLE DEFORMOVANÝCH KRITERIÍ KAPITALISMU, VYKOŘISŤOVÁNÍM LIDÍ TRVALOU DOHODOU, PODLE KTERÉ ZAMĚSTNANEC NEDOSTANE EKVIVALENT SVÉ PRÁCE SKRYTÉ VE ZBOŽÍ. Tím také nedovede pochopit, že by lidé mohli hospodařit efektivněji a lépe pracovat, když budou moci rozhodovat o tom, co udělají s nadbytkem nad ve společnosti obvyklý zisk. Podle pana Poláčka budou lidé za jakýchkoli podmínek vždy volit cestu kašlat na své potřeby. Zajímavě deformovaný způsob myšlení. Že by se u Tebe projevoval taky? A to i přesto že viš, že moje koncepce počítá s podíůem lidí na celospolečenském rozhodování a regulaci?

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 15.Února 2014, 08:49:51


Pepík Hellere má, pane Poláčku, v jedné věci dost smůlu.

Ať dělá, co dělá, ta jeho koncepce dominující produkční samosprávy v systému může odrazit Vaše námitky jen tehdy, když bude operovat v prostředí cirkulujícího sociálu podle představ trojice Klusáček - Kraffer - Tejkl.

Hellerova představa, že vysoce vyspělé výrobní síly, vyspělejší než teď a mesiášská role kognatariátu učiní samosprávu nakonec efektivnější samu od sebe, totiž naráží jednak na fakt, že se to v těch nejvyspělejších segmentech výrobních sil neděje ani dnes na půdorysu "aspoň-tady-tedy-samospráva" ...

... ale spíš na půdorysu vysoce individuálních forem pracovního zapojení intelektuálních mágů nebo naopak "skorokomunistického" sdílení určitých statků, které si nelze přivlastňovat jako dílčí soukromé vlastnictví a nelze je používat soukromě za úplatu ...

Jak tu řekl někde Vojta Klusáček ... samospráva, družstvo překonává kapitalismus tím že překonává trade-off mzudy a zisku.
Nicméně jinak operuje v kapitalismu a dostává jeho tvář a jeho zabarvení ...

Aby se věci vyvíjely tak, jak si Pepík Heller přeje, k tomu potřebuje zhodnocovací mechanismus sociálu jako v systému dominující ... a potřebuje ekonomickou reprodukci a cirkulaci na sociálu založenou ... jako převažující ...

Je dokonce možné, že samospráva se v takovém prostředí stane NAKONEC nejvhodnější vlastnickou formou - pro samotnou systémovou změnu není ale samospráva NEZBYTNÝM PŘEDPOKLADEM ...

... ale může být něčím, co se NAKONEC ustálí jako převažující, protože bude nejlépe kompatibilní se sociálem ...

To si celkem dovedu představit ...

Mirku, máš tram logickou chybu Sobota, 15.Února 2014, 12:27:21

to využití intelektuálních mágů individualizované práce je pro moji koncepci nezbytné, nikoli omezující, s ním právě počítám to je ten kognitariát - ale:
1) i o vědecké práci máš myslím nesprávné představy - i ta je věcí týmů a dokonce mezinárodních - přitom nemusí sedět vedle sebe ta společenskost takové práce je větší než kdykoli předtím - a právě ta neexistence soukromovlastnických překážek (autorské právo firem na výsledky práce apod.) je pro práci těchto mágů nezbytná a zisková logika naopak vadí
2) sice těm Vaším sociálům pořád moc nerozumím, ale pokud tím myslíte, že přestávají působit primitvní živelné formy poměřování společenské nutnosti vynakládané živé i mrtvé práce - tak to plně odpovídá Marxovi (v\naložená fyzická práce přestává být mirou hodnoty) a proto taky moje koncepoce neoddělItelně zahrnuje to samosprávné celospolečenské regulování trhu ATD A PRO MNE JE TO SAMOZŘEJMOST - NAOPAK MÁM TAKOVÝ SILNĚ FRUSTRUJÍCÍ POCIT, ŽE VŮBEC NIKDO Z TĚCH, KTERÝM KONCEPCI VYSVĚTLUJEME, TENTO ZÁKLadní rys, který nás odděluje od nižších forem existence samosprávy, vůbec nevnímá - a to se týká i Tebe!!! a pana Klusáčka!!!!-
Takže jak se zdá- i mezi Vámi a mnou leží ten rozdíl (a máte to společné se stalinisty), že věříte v možnost překonání kapitalismu pomocí role řídícího aparátu - když nevidíš, že reálné spoluvlastnictví zaměstnanců projevující se každodenně - a ne jen přes nějaké volby jednou za čas-je jediná cesta dalšího vývoje směrem nahoru, v souladu s pokrokem plynoucím z celé dośavadní dějinné linie.

Petrasek Milan - penzista

Dějinná nutnost, aby lidé měli pocit reálně rozhodujícího vlastníka Neděle, 16.Února 2014, 12:19:53

proklamovaná panem Hellerem a patřící do modlitby humanisty tváří v tvář nejen nedělnímu obědu, svádí k následování.
Jenže jak tak před usnutí koukám do Nýčeho, tak jsem včera zjistil, že v tomhle Friedrich Wilhelm pana Hellera nepotvrzuje. Míní totiž, že
moralisté, kteří usilují vystoupit z dekadence nejsou schopni uznat, že svým způsobem boje vlastně décadenci podporují.
A o to více, čím je zřejmější způsob, kterým se na utužování dekadence podílí.
Popravdě řečeno to bylo v souvislosti s Friedricha extra pesimistickou kritikou filosofů. Kant a Hegel to odskákali děsivě - morálfanatici podzemních křesťanských hodnot á la Rousseau, dogmatici skrznaskrz, okamžitě znaveni skepsí, nedotčeni sebemenším náznakem kosmopolitického vkusu a antického kouzla .......zpozdilci a hlasatelé ničeho originálního.
Přesto všechno považuji předpoklad spoluvlastnictví zaměstnanců spočívající v ....nutnost, aby lidé měli pocit reálně rozhodujícího vlastníka .....za špek dekadentní buržoasie.
A tak za nejen špek můj pane Hellere ......hrdě hlásím.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Revoluce a dekadence Neděle, 16.Února 2014, 13:46:28

Zajímavá úvaha, pane Petrasku; nejsem si ovšem tak docela jistý, do jaké míry její logika bude přístupna jejímu vlastnímu příjemci, totiž panu Hellerovi... ;-)

A jakkoli já sám jsem nemalým vyznavačem onoho "boje proti dekadenci" autorů jako je Hegel a Marx - přece nemohu nežli přiznat, že i ten autor těmi mnoha souhláskami ve jméně má také svůj, a to velmi nemalý, díl pravdy.

Hegel vytvořil monumentální, až přímo kolosální systém "konečného osvobození" lidského ducha v procesu jeho sebepoznání - ale nakonec se chytil do pasti své vlastní (abstraktní) systematiky, a jako onen "vrchol lidských dějin" označil natolik konvenční formu vlády, jakou je konstituční monarchie.

Marx Hegela za toto - zcela právem - zásadně kritizoval; ale nakonec se sám chytil do té samé pasti. Totiž do pasti v podstatě uzavřeného dějinného vývoje, kde cílový, "ideální" stav máme jaksi pevně daný už předem, a že stačí naplnit jenom určité rámcové podmínky (u Marxe: odstranění trhu a soukromého vlastnictví), abychom už jaksi automaticky tohoto cílového stavu dosáhli.

V podstatě se dá říci, že jediný rozdíl mezi Hegelem a Marxem spočívá v tom, že co je u Hegela sebedovršením ducha, to je u Marxe sebedovršením těla.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Kolektivistický kognitariát? Neděle, 16.Února 2014, 13:55:32

To je ovšem ten zásadní problém, pane Tejkle: že panu Hellerovi nikdo nevymluví, že ten - ve své bezprostřední činnosti naprosto individualisticky činný - příslušník "kognitariátu" je prý ve své nejhlubší podstatě společenskou bytostí, jenom proto že tu a tam musí spolupracovat také s určitým množstvím externistů.

"Týmová práce", ta nám přece ještě sama o sobě z "kapitalistického" člověka nevytvoří člověka socialistického, to heslo o "týmové práci" je vůdčím principem každého k a p i t a l i s t i c k é h o podniku, týmová práce samozřejmě zvyšuje efektivitu (kapitalistického) podniku, ale tato vnějšková kooperace ještě v žádném případě nezadává nějakou společenskost, ve smyslu pravé pospolitosti.

Ježíši nebo spíše Karle- to se tu zase plácalo o sto šest Neděle, 16.Února 2014, 16:30:34

pane Petrásku - už jsem se vzdal snahy porozumět nějakému Vašemu obecnému postoji- z té tříště náznaků má tupá hlava nedokáže nic vyvodit - spojit z charakteru výroby se rodící potřebu rozhodovat o podmínkách svého života a buržoasní dekadenci - to už tedy chce přímo génia, tomu se nemohu vyrovnat. Jen jsem rád, že mi potvrzujete, že marxismus není nietzscheánství, není to sice objevný poznatek - ale pravdivý.
Pane Poláčku - jak jsem psal na tom druhém článku- cesty Vašeho poznání jsou komplikované a křivolaké a hlouposti ve Vás zakořeněné jsou neotřesitelné (teď myslím tu neschopnost pochopit přirozeně společenský a prohlubující se charakter práce a rozlišit společenskost a kolektivnost práce)a zejména rozlišit obojí pokud jde o dialektiku výrobních sil a výrobních vztahů.
Myslíte, že byste dokázal poichopit alespoň to, že Marxe ani nenapadlo vidět překonání třídně vykořisťovatelské společnosti a dosažení komunismu jkako nějaký kinec dějibného vývoje. Nepletete si ho s Fukuyamou? Pro Marxe to byl jen konec jedné etapy dějinného vývoje, po kterém bude mít lidstvo další problémy, ale ty už ho nezajímaly, žil a bádal v této etapě, obdobně Lenin. Kde jste sebral ten nesmysl? aLE TO SE PTÁM ZBYTEČNĚ, vY STEJNĚ NEBUDETE VĚDĚT, KDE JSTE TO POBRAL - NEJSPÍŠE V NĚJAKÉM BURŽOASNÍM PROPAGANDISTICKÉM MATERIÁLU NEBO NĚKDE V TELEVIZI. tAK TO ALESPOŇ NEOPAKUJTE!!!!!
Jo a s tím duchem a t+ělem, to jste zase něco překroutil - nejde o ducha a tělo, ale o určující roli hmoty (vlastně o to že nic jiného než hmota není) a nebo duchovna, které je z hmoty vyjmuto. Marx člověk rozhodně neredukuje na tělo a primitvnní potřeby jeho udržování, vidí komplexní osobnost, jen odmítá, že ji řídí něco mimo. Když si vzpomeni že se tohle učilo někde v základních kroužcích politického vzdělávání a jaké pitomosti buržoasní ideologie to nahradily, tak bych tu minulou elitu vraždil.

Petrasek Milan - penzista

Dvě věty z wikipedie za které se nevraždí Neděle, 16.Února 2014, 18:02:23

Ano zrušením soukromého vlastnictví odebíráme lidské chuti nástroj k agresi. Sice jeden ze silných nástrojů, ale jistě ne ten nejsilnější.
V plném porozumění alespoň s Karlem ................bych poznamenal.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Malé doplnění diletantského úvodu do politologie pana Macháčka Neděle, 16.Února 2014, 18:02:53

Pozitivní a negativní svoboda.
Věnuje se jim Isaiah Berlin v knize Tři eseje o svobodě.
Pozitivní svoboda je svoboda k prosazování sebe sama, k získávání, k využívání, k ovládání, k oslavování individua, atd. Je to svoboda k něčemu.
Negativní svoboda je svoboda od útisku, od zneužívání, od strachu, od ovládání, od něčí zvůle, atd. Je to svoboda od něčeho.

Svoboda podle pravice je svoboda pozitivní, svoboda podle levice je svoboda negativní.

Lépe řečeno
http://tribun.name/2008/12/11/749346-svoboda-podle-pravice-svoboda-podle-levice-php/

Zdá se mi to dobře vystihovat rozdíl mezi pojetím svobody pravice a levice. Negativní svoboda je charakteristická pro levici právě proto, že na roveň svobody klade rovnost. Vyznavač pravicové svobody si myslí že může, cokoli se mu zachce. Vyznavač levicové svobody se ptá navíc, jestli smí. Bere prostě ohled na druhé. Pravicová svoboda se zdá být pod tímto zorným úhlem poněkud primitivní.

Paní Švandová, pane Petrásku Neděle, 16.Února 2014, 18:49:17

Paní Švandová - perfektně řečeno, tleskám.
Pane PETRÁSKU - jsem z Vás frustrován, nermohl byste někdy psát vážně a ne jen provokovat? Zase jste mne, Vy lišáku, dostal.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Kruhové myšlenkové schéma u Marxe Neděle, 16.Února 2014, 20:56:23

Pane Hellere, asi se už jednou provždy budete muset smířit s tím (a nebylo by opravdu na škodu kdybyste si tento fakt už jednou konečně dokázal přiznat), že jsou prostě věci, které se do Vašich ortodoxně marxistických schémat principiálně nevejdou. - Já jsem hned panu Petraskovi naznačil, že logika jeho úvahy Vám asi nebude příliš přístupná... Právě proto, že se překračuje logiku Vašich - p o u z e marxistických - myšlenkových schémat.

To samé platí nejen o tom Vašem neustálém omílání toho marxistického dogmatu o údajném "společenském charakteru práce", ale i o té myšlence kterou jsem vyslovil, že totiž Marx se chytil do té samé myšlenkové pasti jako Hegel.

Samozřejmě, že Marx sám n e c h t ě l uzavřít dějiny nástupem komunismu - jenže to nechtěl ani Hegel.

Jenže, něco c h t í t, a něčeho r e á l n ě dosáhnout, tak v tom může být opravdu velice velký rozdíl.

Jde o to, že jak Hegel, tak i Marx prostě nemají nic, co by nějaké příští společnosti, příštím dějinám mohli p o z i t i v n í h o poskytnout.

Ještě jednou: oba vycházejí prakticky z toho samého myšlenkového schématu (které Marx ovšem převzal od Hegela): na počátku všech věcí je daný jakýsi "ideální stav" - který je ovšem právě jenom počáteční, jenom latentní, není dovršený. Tuto práci realizování tohoto "ideálního stavu" je nutno vytvořit v průběhu lidských dějin. Pro filozofa Hegela se jedná primárně o práci ducha - pro materialistu Marxe se jedná o činnost praktickou, produkční. Ale jak pro Marxe, tak i pro Hegela celý tento s u b s t a n c i á l n í vývoj respektive evoluce končí v okamžiku dosažení, dovršení, realizování onoho původního "ideálního stavu". Pro Hegela je tímto původním ideálním počátkem "absolutní Duch", pro Marxe nevykořisťovatelská, přirozená prvobytně pospolná společnost. Komunismus je jenom vyšším stadiem této původní prvobytně pospolné společnosti.
Ale v obou případech, dovršením respektive realizováním tohoto "ideálního stavu" v podstatě končí dějiny; pak už vlastně není dál co dělat. Hegel se z této slepé uličky svého myšlenkového modelu snaží dostat nakonec postulátem, že národy mezi sebou musejí vést války(!!), aby v oné i n t e r n í bezrozporné harmonii získaly alespoň nějaký externí životní impuls; Marx je v tomto ohledu bezpochyby humánnější, ten sází na "všestranný rozvoj svobodné lidské bytosti". Což sice zní velice pěkně, ale je to nakonec jenom naprosto abstraktní téze, pod kterou není možno si představit nic konkrétního.

Zásadní závada Marxova schématu je právě to, že veškerou dynamiku celých dosavadních dějin vidí v protikladu mezi prací a kapitálem (respektive v obecnější podobě mezi rozvojem výrobních sil a výrobních vztahů). Jakmile je tento protiklad - zrušením soukromého vlastnictví - údajně překonán, pak se i u Marxe fakticky vytrácí jakákoli substanciální dynamika dalšího vývoje; a nakonec nezbývá nic jiného nežli nekonečné, lineární produkování čím dál tím větších kvant především materiálního bohatství. (Abych předešel Vašim námitkám, že Marx to přece takhle - přízemně materiálně - nemyslel, že on měl na mysli právě ten kvalitativní rozvoj lidské bytosti, znovu poukazuji na ten rozdíl mezi c h t ě n í m a mezi realitou.)

Po dovršení onoho okruhu k původnímu stavu prostě následuje jenom stav Velké prázdnoty - stejným způsobem jak u Hegela, tak i u Marxe.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Levicové pojetí svobody Neděle, 16.Února 2014, 21:06:58

Ještě něco k té svobodě, jmenovitě na základě příspěvku pana Macháčka: on uvádí, že "základní hodnotou levicové politiky je rovnost"; ale zároveň zmiňuje také "třetí osu" svobody, to jest pospolitost respektive bratrství.

Jde o to: ta "rovnost" je skutečně základní hodnotou levicové politiky - ale právě jenom té v podstatě konvenční, té jenom negativní, která se omezuje jenom na to, něco odstranit (sociální nerovnost, vykořisťování apod.). Není v tom žádný skutečně pozitivní obsah, žádný opravdu aktivní impuls.

To v čem by levice měla hledat svůj opravdu substanciální program, to je právě ta třetí rovina, ta třetí osa: pospolitost, bratrství.

To je totiž přesně to, co se jaksi "vytratilo" z původních ideálů revoluce Francouzské, ale stejně tak i jakékoli jiné revoluce občansko-liberální (včetně té naší, listopadové).

A ono se to nevytratilo náhodou, za prvé občansko-liberální, ve své materiální rovině tržně-kapitalistická společnost nikdy nemůže poskytnout reálnou základnu pro nějaké opravdu pozitivní, vstřícné, soudržné mezilidské vztahy. A za druhé, právě vytvoření takovéto pravé soudržnosti a souladnosti mezi lidmi, to je ta věc ze všech nejtěžší, daleko těžší než jen nějaká revoluce. A to platí nejen pro revoluci občansko-liberální, ale stejně tak i pro revoluci socialistickou.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

K pozitivní a negativní svobodě Neděle, 16.Února 2014, 21:34:58

Myslím, že se svobodou k něčemu a svobodou od něčeho je to složitější. Blíže pravdě by dokonce bylo tvrdit naopak, že levicová je svoboda k něčemu: svoboda žít, svoboda studovat, co člověka zajímá, svoboda dělat práci, která má smysl, svoboda založit rodinu a vychovat děti... Svoboda od něčeho, především od státních regulací a od společenské zodpovědnosti, je pravicová.

Ve skutečnosti ovšem svoboda má s rozdílem mezi levicí a pravicí společného málo. Marek Adam se odvolává na Václava Bělohradského a oba vycházejí z toho, že bez rovnosti není svobody pro všechny; jak už jsem ale psal, to je důležité jen pro toho, kdo uznává rovnost jako významnou hodnotu. Pokud jde o svobodu pozitivní a negativní, mohu k tomu dodat, že svobodu od státních regulací přeje současná pravice všem, i pro nezaměstnané má svobodu od státních sociálních dávek.

Domnívám se, že základní levicovou hodnotou je rovnost, jednak proto, že sám ji považuji za nejdůležitější hodnotu, a za druhé proto, že historicky, nemýlím-li se, mají pojmy levice a pravice původ v parlamentu rozděleném na pravou část, kde zasedali zástupci šlechty, a levou, kde seděli zástupci měšťanů, buržoazie, která tenkrát ještě nebyla vládnoucí třídou, a to by mělo znamenat, že levice je hnutí za rovná práva pro ovládané, zatímco pravice je hnutí za privilegia vládnoucí elity. Z tohoto pohledu samozřejmě levicové směřování Říjnové revoluce skončilo nejpozději v době, kdy se stalinský režim vrátil k carské tradici pronásledování homosexuálů a židů. Otázka, zda byl předlistopadový režim levicový, nebo pravicový, se zdá být triviální, vládnoucí státostrana samozřejmě představovala pravici, zajímavější a složitější je otázka, kde tehdy byla jaká levice.

O negativní svobodě jsem slyšel, že je základem neoliberalismu, že staroliberalismu šlo spíše o svobodu k něčemu, jenže pak povstali ruští dělníci za svobodu k důstojnému životu. Zahraniční intervence nedokázala jejich revoluci rozdrtit, ale podařilo se jí aspoň ji rozložit zevnitř, vynést k moci Stalina. Pod jehož vedením zvítězila kontrarevoluce, režim se stal pravicovým a velmi brutáně represivním. Řekl bych, že pro hodnotu společenství obětoval jak svobodu, tak rovnost, a tím se prakticky stal fašismem. Zděšen hrůzami stalinského režimu sepsal Friedrich von Hayek svou slavnou Cestu do otroctví, a ta změnila liberalismus a přivedla nás do otroctví bank, investičních fondů a ratingových agentur. Hayekova negativní svoboda od státního útlaku změnila i výklad svobody trhu, když staroliberální regulace, které bránily vzniku monopolů, kartelů a oligopolů, aby každý mohl svobodně obchodovat, byly nahrazeny neoliberální deregulací, která uvolnila ruce úspěšným, aby svobodni od státních zásahů trh ovládli.

Je vidět, že dělení svobody na negativní a pozitivní asi nebude absolutní, přece jen svoboda od státních ragulací je zároveň svobodou silných k bezuzdnému řádění a svoboda chudých k důstojnému životu má mnoho společného s jejich svobodou od vykořisťování a tyranie bohatých. Řekl by k tomu Marx, že to je dialekticka? Zdá se mi pravděpodobné, že pozitivní a negativní svoboda budou spojeny, a zásadní Hayekova chyba bude právě v představě, že je lze oddělit a že negativní svoboda sama o sobě stačí.

Rozhodně varuji před označením negativní svobody za levicovou.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Konstruktivní návrh Neděle, 16.Února 2014, 21:46:27

Obávám se, že tato diskuse již dávno, i mým přispěním, překročila kritickou hmotnost. Kdo to má všechno číst?

Zároveň mám pocit, že se nám tu, možná opět i mým přispěním, poněkud matou pojmy.

Doporučuji proto redakci Deníku Referendum, aby požádala nějakého skutečného politologa, ať nám v samostatném článku ty základní pojmy vysvětlí.

Když bude takový výklad dostatečně srozumitelný, mohl by pomoci i našim aktivním politikům. Už tady vyšlo vícero článků o tom, že nejen u nás, ale v celé Evropě si levice počíná poněkud zmateně.

Pane Poláčku Neděle, 16.Února 2014, 22:03:40

kdypak si Vy už konečně přiznáte, že nemáte vzdělanostní a inteligenční úroveň na to, abyste intepretoval náročné vědecké texty? Já jsem na Vás reagoval převážně tehdy, když jste podsouval klasikům něco, co v nich prostě není, co je dokonce v rozporu s jejich textem. No – musím přiznat, že s tím jste přestal, už to prezentujete jako plody Vašeho ducha – proti tomu bych nic neměl. Jenže Vy hlásáte takové pitomosti, že by Vás hnali i vzdělaní antimarxisté. Teď jste tomu dal korunu tím, že obviňujete Marxe a dokonce i Hegela, že nedokázali nic podat budoucnosti. Vždyť to je blbost i jen z hlediska zdravého rozumu. Co si měl Marx vyfantazírovat, když byl ještě hodně daleký ten cíl, který bylo možno vyvodit z dosavadních dějin a reality? Byl to vědec a ne spisovatel sci fi. Lenin v tom později pokračoval a odmítal nějak precizovat budoucnost, když ještě ve své realitě neviděl „cihly“ ze kterých by se ten budoucí dům mohl postavit. (takhle to řekl, i když to není přesný citát).A přesto těch pár jeho formulací je ještě dnes inspirující a de facto bylo náznakem jeho vidění problémů protosocialismu, který se teprve rodil, a další pomáhají prognózovat i ten komunismus.Klasikové udělali mnohem víc, než od lidí jejich doby bylo možné očekávat, nikdo jiný je nepřetrumfl. Sám přiznáváte, že Marx v dosažení komunismu neviděl konec dějin (jako Fukuyama – ale myslím, že i Hegel – ale to není moje parketa, to bych „poláčkoval“). Byl lékař, který léčí určitou chorobu lidstva, a to i s prognózou jejích vyšších stadií a formy vyléčení – ale proč by proboha měl předvídat, jaké nemoci ten marod ještě v budoucnu dostane, když na to neměl ani mikroskop? !!!!! Reagoval na tu část dějin (s prognózou dalšího vývoje této etapy), kde se zřejmě věčná dynamika vztahování se člověka k vnější přírodě i vlastním přírodním určením projevuje jako rozpor mezi výrobními silami a výrobními vztahy. Ten nejprve vedl k stvoření člověka z opice (či z křížení opice a prasete, pak ke vzniku primitivní výroby s primitvním společným vlastnictvím VP, pak se projevil zánikem této formy nezajišťující dostatečně rozvoj lidstva i člověka, a pak střídáním různých, stále se zdokonalujících forem třídní, třídně vykořisťovatelské společnosti založené na staré dělbě práce a střídajících a zdokonalujících se formách soukromého vlastnictví výrobních prostředků (samozřejmě přitom pojímal společnost komplexně, včetně mimoekonomické sféry, jen s akcentem ekonomiky jako konec konců určujícího faktoru). No a pak naznačil možnost nekapitalistické alternativy a ona se realizovala, jenže nejprve co by dlouhodobě neudržitelný pokus – protosocialismus, ale dnes už můžeme vidět i tu další a tentokrát snad nosnou cestu k nekapitalistické společnosti – samosprávný socialismus (jinou nevidíme, pokud uznáme poučení z krizekapitalismu a krachu protosocialismu).
Nikdy neřekl a ani nikdo jiný z marxistů, že po dosažení komunismu nebude dále působit dynamika vztahu lidstva a přírody, konkrétně dialektika výrobních sil a výrobních vztahů – to jste si vyvodil Vy- ale jaké podoby to bude mít, zda nepřestanou platit dosavadní zákony, tak jako přestávají platit Newtonovské zákony v rámci Einsteinova pojetí atd. nemůžeme ani tušit. Nikdo nemůže dnes vědět, zda se v průběhu vývoj pod komunistickými výrobními vztahy nezmění lidský druh a nezačne si třeba brát energii z kosmického prachu a bez výroby – proč by nás to mělo zajímat? Marxismus dává lidstvu dost pozitivních perspektiv a dál ať se snaží budoucí generace. Tohle nechápete? Co tedy, milý génie, prognózujete Vy a oč to opíráte? O fantazii sci-fistů – ale i ti fantazírují v rámci dnes platících určení a mají tu vědu více méně za zády (např. bývalí sovětští autoři Jefremov, Strugačtí aj,, ale i Clifford Simak, Bradbury nebo Clark a mnozí jiní).
Když ne, tak už jde jen o fantasy s draky a čarodějnicemi.
Ta třetí rovina svobody, kterou jste snad někde vyčetl, je blbost toho autora, protože marxistické pojetí to bratrství zahrnuje. Ale staví ho na pevném základě vlastnické rovnosti a osvobození práce na rozdíl od různých buržoasních bezzubých moralit.
Mimochodem – ta teze o všestranném rozvoji a osvobození práce není nijak bezobsažná, ale rovněž vědecky zdůvodněná a jeto zase jen Vaše neznalost a neschopnost, že to nevidíte. Atd. atd. Proč já tady takhle ztrácím čas??

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pánové, díky za reakci Neděle, 16.Února 2014, 23:42:57

Pane Macháčku, souhlasím, že rozlišení na pozitivní a negativní svobodu není všelékem, je to jen pomůcka. Děkuji za upozornění na Hayekovo použití negativní svobody na neoliberály, to jsem neznala, a nejen proto se připojuji k Vaší prosbě redakci DR požádat politologa o objasnění vztahu politických směrů ke svobodě (pochopitelně vnější svobodě, na vnitřní pocit svobody má politika malý vliv, jak už věděli ve starověku stoikové).

Dále s Vámi souhlasím, že pro levici je vedle svobody důležitou hodnotou rovnost, která pro pravici prakticky žádnou hodnotu nepředstavuje, ostatně jsem i v tom smyslu argumentovala ve prospěch levicové svobody, která je tím pádem sofistikovanější, protože bezohlednou a bezbřehou pravicovou svobodu omezuje požadavkem rovnosti. Rozlišení pravicová-pozitivní, levicová-negativní platí v prvním přiblížení, když se státnost vytváří. Teprve až jsou tu státy se svými zákony, pak teprve neoliberálové mohou žádat svobodu od nich.
Teď mi napadá, že správnější by bylo říci, že levicová svoboda je pozitivní a navíc negativní (v tom počátečním stadiu), kdežto pravicová pozitivní a posléze neoliberálně negativní.

Takže přiznávám, že rozlišení negativní-pozitivní není tak neproblematické, ale nemyslím, pane Macháčku, že bychom byli v tom podstatném ve sporu. Ještě jednou díky za Vaši reakci.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Osud snu o svobodě Pondělí, 17.Února 2014, 06:33:59

Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněl, kde jsem slyšel to o von Hayekovi, jak se soustředil na negativní svobodu. Byl to dokument Adama Curtise The Trap: What Happened to Our Dream of Freedom (Past: Co se stalo s naším snem o svobodě).

https://en.wikipedia.org/wiki/The_Trap_%28television_documentary_series%29

https://www.youtube.com/watch?v=uQzaQFHLk1c

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Odtažitá poznámka Pondělí, 17.Února 2014, 06:37:23

Napadlo mě popsat důležitost svobody pozitivní i negativní tak, že když umírám hlady, jsem stejně nesvobodný, jako když mi někdo míří pistolí na hlavu. A pak jsem si uvědomil, že hayekovské soustředění na negativní svobodu se projevuje v azylovém právu všech vyspělých zemí:

Přiznáváme právo na azyl těm, kteří prchají před namířenou pistolí, ale ty, kteří prchají před hladem, nutíme vrátit se zpátky a umřít.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Negativní a pozitivní svoboda Pondělí, 17.Února 2014, 19:04:26

Pane Macháčku, máte plnou pravdu v tom, že ono s tou "negativností" a "pozitivností" je to dost komplikované. Ono je vždycky nutno zcela konkrétně vymezit, o čem je právě řeč, v jaké souvislosti se co hodnotí.

Takže, napřed to pojetí svobody levicové: v podstatě je možno říci, že levicové pojetí svobody by m ě l o být pozitivní. Levice - na rozdíl od pravice - se daleko spíše zajímá o celého člověka, o reálnou náplň jeho žití. Pravice, ta začíná a končí individuem, jeho absolutní autonomií; jakékoli životní obsahy jsou tu věcí vedlejší, povětšině se vyčerpávají hromaděním materiálního bohatství.

Takže, jak řečeno, levicové pojetí svobody by mělo být pozitivní, zaměřené na aktivní vyplnění lidského života, za podmínek všeobecné svobody, rovnosti a vzájemné solidarity a spolupráce.

Jenže: skutečností je, že současná levice právě toto aktivní, pozitivní pojetí svobody ztratila. Svým způsobem za to může marxismus, a jeho naprosté ztroskotání v praxi. Marxismus měl do určité míry - alespoň jako všeobecné heslo - za cíl právě takového aktivního, tvůrčího člověka, který si vědomě a cíleně vytváří svůj vlastní život. Tohle a právě tohle mělo být náplní komunismu.
Jenže, jak známo, v reálné praxi projekt komunismu ztroskotal, a jako jediná reálná aktivita zůstalo jenom ono úporné "budovatelské úsilí socialistického člověka". Není pak nikterak překvapivé, že s rozpadem tohoto socialismu i po tomto "aktivním socialistickém člověku" už neštěkne ani pes.

A spolu s tím celá levice právě ztratila jakýkoli pozitivní program, a zůstal jí k dispozici v podstatě právě už jenom ten negativní program: obrana proti kapitalismu, obrana sociálních práv neprivilegovaných vrstev, obrana proti nadvládě mezinárodních korporací, a podobně.

Tohle tedy byla cesta levice od pozitivního, aktivního pojetí svobody k jejímu pojetí pasivnímu, negativnímu.
Z tohoto negativního pojetí svobody se levice může dostat jenom tehdy, když se jí podaří vytvořit nějaký nový projekt, nový obraz člověka samotného - teprve potom může nově definovat i jeho svobodu.

Co se pravice týče, i o té je skutečně možno říci, že její pojetí svobody je jak negativní, tak pozitivní.

Pozitivní v tom smyslu, že jejím ideálem je opravdu aktivní, tvořící, ekonomicky činný jedinec, který si svou vlastní prací, svým vlastním úsilím zabezpečuje podmínky své vlastní existence. Tento svébytný jedinec odmítá peníze které si vydělal odevzdávat státu, ve prospěch druhých - ale zároveň on sám žádné podpory od státu a společnosti neočekává. Svou mentalitou je to svým způsobem dobrodruh, který se vydal do džungle, kde se každý musí postarat o své vlastní přežití. (Přičemž, on ovšem předpokládá, že právě on bude tím úspěšným a silným, kdo přežije.)

Z tohoto hlediska je tedy pravicové pojetí jednoznačně aktivní, pozitivní.
Z opačného pohledu je to ovšem zároveň pojetí negativní - totiž právě tím, že veškerý horizont lidského bytí redukuje jenom na tu čistě individuální stránku. Čistě osobní autonomie lidského individua je pro něj svatá - a zásadně a až zavile odmítá a potírá všechno, co by tuto absolutní autonomii individua mohlo nějakým způsobem omezit. Už jenom ta nejmenším povinnost odvádět část ze svých příjmů ve prospěch státu (tedy ve prospěch ostatních) je pro něj nepřijatelným a nesnesitelným útokem na jeho "svobodu".

Z této stránky je tedy pravicové pojetí svobody jenom negativní, obranné, vylučující všechno a všechny ostatní.


P.S. Ten nápad, aby nějakou definici svobody podal nějaký politolog, je asi sotva příliš šťastný. Politologie je ze své samotné podstaty jenom značně povrchní záležitost; a v podstatě žádný politolog nemůže podat nic víc, nežli zreprodukovat ty základní, klasické rysy levicového a pravicového pojímání svobody, jak jsme si je už sami předložili tady.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pondělí, 17.Února 2014, 19:12:7

Pane Hellere, Váš zásadní problém spočívá v tom, že jste natolik zabořený v marxistických myšlenkových schématech, že vůbec nemáte žádnou základnu pro pochopení a nahlédnutí, co všechno v těchto marxistických schématech - z celého horizontu lidské a společenské existence - vlastně chybí.

Někdy to opravdu budí dojem, že kromě těch svých marxistických textů jste jinak z veškerých relevantních společenskovědních teorií a textů nepřečetl ani řádku.

Pane Poláčku - to víte takový génius jako Vy nejsem, Pondělí, 17.Února 2014, 19:22:43

to jen Vy dokážete analyzovat, co chgybí v marxismu, aniž byste z něj něco četl a aniž byste znal alespoň hrubý obraz základní učebnice. Kdo umí, ten umí. Mimochodem - už jste stvožil nějaký ten vlastní výklad, který tady pořád slibujete? Nerad bych umřel jako nepoučený.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pondělí, 17.Února 2014, 20:53:27

Už se to chystá, pane Hellere, pod mým textem "Co je špatného na kapitalismu?" Ovšem nejsem si vůbec jistý, do jaké míry Vám tento výklad udělá radost...

Pane Poláčku v tom můžete být klidný Pondělí, 17.Února 2014, 22:39:42

radost mi to neudělá, ale bude to přínos pro můj výzkum co dokáže vědomí člvěka pod vlivem buržoasní ideologie a ještě v kombinaci s diletantismem teorií nekultivovaného vědomí. Klasikové na tohle téma taky psali a já mám navíc k dispozici boihatouz celoživotní zkušenosdt kantora i politického pravovníka a to ve dvou systémech.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.