Oděvní společnost H&M se před několika týdny zavázala k odpovědnosti v souvislosti s vyplácením tzv. living wage (důstojné mzdy) v rámci svého dodavatelského řetězce. Do roku 2018 chce uplatnit model „Fair Living Wage“ v 750 dodavatelských továrnách, což se týká přibližně 850 tisíc pracujících. Tento krok lze považovat za výsledek dlouhodobého tlaku nevládních organizací a odborových svazů i kontinuální diskuze o odpovědnosti nadnárodních společností a o pracovních podmínkách. Širší veřejnost mohla obojí zaznamenat zvláště po tragické události z letošního dubna, kdy při zřícení části továrního komplexu Rana Plaza v bangladéšské Dháce zahynulo 1132 pracujících, převážně žen.

Chování oděvních korporací se po dubnových událostech ocitlo pod drobnohledem médií. Věcná kritika spolu s dlouhodobou spoluprací relevantních aktérů pak vyústila ve vznik přelomové závazné smlouvy o bezpečnosti nazvané Accord on Fire and Building Safety in Bangladesh, kterou doposud podepsalo přes sto převážně evropských firem.

Přestože H&M v samotném komplexu nevyráběla, podepsala zmiňovanou smlouvu jako první. De facto tím přiměla další oděvní giganty k podpisu a jasnějšímu postoji k odpovědnosti v souvislosti s pracovními standardy v dodavatelských řetězcích.

Samotný podpis závazné smlouvy vnímala řada zainteresovaných expertů pozitivně, avšak mnozí zároveň upozorňovali, že jde pouze o jeden z kroků ke skutečné odpovědnosti a že je více než nutné věnovat pozornost i dalším závažným problémům, například mzdám pracujících. Extrémně nízké mzdy totiž patří v dodavatelských řetězcích mezi problémy nejpalčivější a nákupní praktiky oděvních společností i jejich (ne)odpovědnost tento problém spíše umocňují.

Nevládní organizace Clean Clothes Campaign (CCC) a Asia Floor Wage (AFW) v tomto kontextu dlouhodobě apelují na oděvní společnosti, aby změnily své obchodní praktiky a umožnily tak vyplácení living wage (důstojné mzdy), která by pracujícím i jejich rodinám zajistila důstojný život. Tento požadavek je zcela relevantní, neboť důstojná mzda je nezpochybnitelné lidské právo (Všeobecná deklarace lidských práv, čl. 23, Konvence mezinárodní organizace práce, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech).

V současnosti se většina zaměstnanců oděvních továren ze své mzdy není schopna uživit. Není tedy divu, že se frustrace pracujících pramenící z naprostého nedostatku prostředků naplno projevila v masivních demonstracích za navýšení minimální mzdy, které proběhly v nedávném období například v Kambodži a Bangladéši.

Představitelé tamních asociací výrobců oděvů se ovšem brání požadavkům vyhovět. Majitelé továren prý nejsou schopni mzdy výrazně navýšit, pokud nebudou oděvní značky ochotny zaplatit více za dodávané zboží.

Společnost H&M, která je druhým největším světovým prodejcem oděvů, reagovala ke konci listopadu na neutěšenou situaci a představila v Berlíně na konferenci ke zmiňovanému tématu vlastní strategii (Roadmap to Fair Living Wage). Ta by měla vyřešit problém nízkých mezd v jejím dodavatelském řetězci do roku 2018. Helena Helmersson, šéfka oddělení pro udržitelnost v H&M, uvedla: „Domníváme se, že vývoj mezd v producentských zemích, který je řízen například vládami, je příliš pomalý. H&M proto hodlá učinit další kroky, které by povzbudily celý oděvní průmysl k následování.“

Realizace, chvála, kritika

H&M již také nastínila, jak bude postupovat při stanovení výše důstojné mzdy a zavedení svého modelu do praxe. Již před samotnou konferencí její představitelé oznámili, že od roku 2014 H&M převezme plnou kontrolu nad pracovními podmínkami ve třech dodavatelských továrnách (dvě v Bangladéši, jedna v Kambodži), které použije jako „testovací centra“ potřebná k vyladění nejvhodnějšího modelu kontroly pracovních podmínek, což se týká i vyplácení důstojné mzdy, a následné implementaci v dalších dodavatelských továrnách. K určení výše mzdy použije vlastní přístup, tzv. Fair Wage Methodology, který považuje za osvědčený.

Zjednodušeně lze celý proces popsat jako rozhovory s pracujícími, které identifikují jejich základní potřeby. Na základě reálných potřeb se pak stanoví optimální výše mzdy, na které by se měli následně dohodnout zástupci pracujících, vedení továren a H&M. Výše mzdy bude pravidelně revidována, a to především na základě efektivnějšího dialogu mezi zaměstnanci továren a jejich zaměstnavateli.