V Číně zasedá reformní plénum. Co přinese?
Štěpán SteigerPlénum ústředního výboru Komunistické strany Číny se již od soboty zabývá návrhy hospodářských, sociálních a správních změn. Agendu dost možná zásadní schůze přibližuje Štěpán Steiger.
Od konce sedmdesátých let, konkrétně od roku 1978, kdy Teng Siao-pching zahájil éru ekonomických reforem, probíhá politický cyklus v Číně podle ustálených pravidel: vždy po pěti letech se koná sjezd Komunistické strany Číny, vždy po dvou sjezdech se vymění nejvyšší vedení. V důsledku se pak uskutečňují změny na nižších úrovních. Během mezisjezdového období dále zasadá plénum ústředního výboru, jež takzvaně upřesňuje — to jest svým způsobem realizuje — sjezdová usnesení.
Poslední sjezd KS Číny se konal před rokem v listopadu. A třetí plenární zasedání ústředního výboru začalo právě nyní 9. listopadu, minulou sobotu. Závěry aktuálního zasedání přitom dost možná přesáhnou svým významem závěry předchozích. V rámci celkem čtyř dnů se totiž má jednat především o důležitých návrzích ekonomických reforem.
O reformách se v Číně mluví už hodně dlouho — jejich nutnost je obecně uznávána, byť se pochopitelně názory na jejich provedení i podobu rozcházejí; — teď však nastal dle mnohých okamžik, aby se s nimi doopravdy začalo. Ostatně 26. října, tedy těsně před třetím plenárním zasedáním, použil člen Stálého výboru ústředního výboru KS Číny — tj. nejvyššího mocenského orgánu — Jü Čeng-šeng vzletná slova, když označil reformy za „obsáhlé a hluboké“ a jejich hloubku a sílu jako „bezprecedentní“.
Které problémy možno považovat za nejzávažnější a o kterých se nyní pravděpodobně diskutuje, je veřejně známo. Již od jara je ostatně probírají a analyzují pracovní skupiny, jež mají na plénu předložit svoje návrhy. Týkají se změn finančního sektoru, fiskálního systému (zejména financí místních vlád), práv na využívání půdy, sociální nespravedlnosti a soustavy registrace domácností, zvané hukou. Českému čtenáři je nutno tento bod několika slovy vysvětlit. Miliony migrantů, kteří přicházeli — a v míře poněkud menší ještě stále přicházejí — za prací do měst z venkova, se nemohou v novém bydlišti registrovat, čímž nenabývají nárok na sociální služby poskytované trvalým obyvatelům měst. To znamená, že jejich děti nemohou do místních škol, nemají nárok na žádné sociální dávky a zdravotní pojištění ani nárok na bydlení.