V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny jsme byli svědky jevů konce „starého“ i začátku „nového“, jen si nemůžeme zatím být příliš jisti, co z toho může být pro demokratickou politiku přínosem. Některé výsledky se jeví jako pozitivní, jiné naopak, jak se toto zdání naplní v nedalekém budoucnu je však otázkou.

Propad ODS je pozitivní

Zkusme se napřed podívat na hlavní přínos voleb, který se dá na první dobu hodnotit jako pozitivní. Asi nejvýraznějším voličským úspěchem je doposud nejhorší volební výsledek ODS.

ODS je hlavním viníkem nízkého stavu politické kultury u nás. Před volbami sice deklarovala očistu od starých zavedených způsobů i od kmotrů, kteří politiku ovládají ze zákulisí. Tato snaha se dala uvěřit Miroslavě Němcové či Jiřímu Pospíšilovi, podobnou snahu však tato strana deklarovala mockrát a ve výsledku doposud vždy zvítězily skupinové i individuální zájmy. Tak dlouho se chodí se džbánem pro medovinu, až dojde.

ODS má zkrátka amorálnost zabudovanou v genetickém kódu. A voličům trvalo příliš dlouho, než si to uvědomili. Tato strana se neměla do Parlamentu dostat nejpozději v roce 1996, kdy již bylo všeobecně známé, že beztrestné tunelování a korupce patří mezi prostředky, kterými dosahuje svých cílů. Namísto toho ji z Parlamentu nedostala ani následující kauza s černým stranickým financováním v roce 1997.

Václava Klause tehdy podržely i takové osobnosti s vnitřní integritou, jakou byl Václav Benda, natož lidé, kterým výraz „etika“ nikdy nic neříkal. Loajalita ke Klausově osobě tak nabyla vrchu nad loajalitou k vlastnostem, které spoluutvářejí obsah demokratického právní státu: slušnost, dobrá politická kultura, smysl pro spravedlnost, vědomí, že politika je služba občanům či rovnost před zákonem. A zmiňme i klasické: nepokradeš.

Ani ryba, ani rak

ODS po celou dobu fungovala jako firma, jejíž úspěch v „podnikání“ je podmíněn volebním výsledkem. Vít Bárta a poté i Andrej Babiš převzali tuto myšlenku právě od ní. Předvolební poukazování ODS na způsob, kterým se ANO prodírá k moci, pravděpodobně přispělo ke strmosti jejího pádu.

Naším problémem je, že míru pozitivity pádu ODS můžeme vysledovat až z chování stran a hnutí nových, jelikož ty/ta mohou přinést lepší i horší politickou kulturu než jsme zvyklí (i stejnou, pochopitelně).

Některé nápady Andreje Babiše se zdají příliš populistické, aby šly uskutečnit. Například řídit stát jako firmu lze jen za předpokladu, že má na mysli provozní věci typu centralizace nákupu potřeb pro ministerstva a podobně. Nemůže fungovat, alespoň ne v demokracii, pokud chce jedinec rozhodovat v politice jako majitel či manažer ve firmě, bez ohledu na názory druhých.

Ale to Babiš jistě ví, není třeba jej podceňovat, té chyby se dopustili jeho političtí soupeři a i proto nedopadli nejlépe. Možná se bude občas o něco podobného pokoušet, ale dá se s úspěchem pochybovat, že by mohl manažerský způsob do demokratických mechanismů zavést jako princip. Napovídá tomu i to jeho výběr nejbližších spolupracovníků.