Připadá vám titulek tohoto článku nepatřičný? Příčí se vám představa, že byste čtyřiadvacet let od pádu tolik nenáviděného minulého režimu volili stranu, která je jeho přímým reliktem? Zkusme však alespoň na chvíli odhodit zaslepující emocionální závoj a podívat se na věc chladným racionálním pohledem.

Co je vlastně KSČM zač?

KSČM se po celou dobu své polistopadové historie těší stabilní voličské podpoře. Jak ukazují historické výsledky voleb od roku 1989 v Československu a od roku 1993 v ČR, drží tato podpora čelo strany nepřetržitě v poslaneckých lavicích.

V poslaneckých lavicích však vždy v roli opozice, neboť ostatní strany, které se kdy do poslanecké sněmovny dostaly, vždy vyjadřovaly jasnou nechuť s KSČM spolupracovat na vládní úrovni. Z taktických důvodů, pochopitelně, neboť na vymezení vůči KSČM se v ČR standardně stavějí předvolební kampaně.

Strašák návratu předlistopadových poměrů a živení nenávisti vůči jejich autentickému pozůstatku byl vždy funkční zbraní, jak voličům zatemňovat myšlení emocemi a donutit je tak volit strany, kterým leží na srdci místo obecného fungování společnosti spíše soukromý zisk skupinky vyvolených.

Tato nechuť všech stran podílet se na jakékoliv koaliční spolupráci, natož pak na sestavování vlády s KSČM, paradoxně nejvíce vyhovuje KSČM samotné! Její jednotliví představitelé až na výjimky netvoří soubor kvalitních a schopných politiků, kteří by své voliče přesvědčovali svým výkonem.

Straně stačí samotná značka KSČM, skořápka, která není vyplněna žádným kvalitním personálním obsahem, aby si její představitelé udrželi dobře placená místa v Parlamentu, která se dokonce někdy předávají  „z rodiče na potomka“! Kdo nic nedělá, nic nezkazí, navíc v opozici nemohou strany zklamat své voliče a přijít tak o jejich podporu.

Proč by měli představitelé KSČM chtít riskovat možnost selhání v rámci vládní odpovědnosti a v důsledku toho vyplývající pokles podpory voličů u dalších voleb? Nestačí snad, že je zde množství voličů, které volí tuto stranu pouze pro nostalgii doby minulé?

S vládní nezodpovědností se pojí další „pozitivní“ rys. Strana neparticipuje na moci, tudíž není tolik v hledáčku korumpujícího kapitálu. To její členy spolehlivě chrání před velkými korupčními aférami, což je jistě v současné době velmi přitažlivá okolnost. Výjimkou byla jen provokace MF DNES v souvislosti s loterijním zákonem.

Jaká je skutečná politická orientace KSČM?

Je ironií současnosti, že KSČM má s komunismem v pravém, vědeckém slova smyslu, společný pouze název (ostatně jako minulý režim, který nazývat „komunismus“ znamená dopouštět se, ať vědomě či ne, ideologické lži).

Podíváme-li se blíže na program KSČM, zjistíme, že pojem „komunistická“ ve svém názvu nese skutečně pouze z taktických důvodů, neboť program samotný stojí na sociálnědemokratickém základě. Strana se rozhodně nechystá znárodnit výrobní prostředky velkokapitalistů, nechystá se ani omezit možnost akumulace kapitálu, ani třeba nastavit limit soukromého vlastnictví jednotlivců.

Žádná zmínka o potřebě překonat kapitalistický vykořisťovatelský systém revoluční cestou, natož pak něco o „diktatuře proletariátu“. Zkrátka nic, co by odpovídalo přívlastku, jež je vzhledem k teoretickému nepochopení a ideologickému smýkání jak minulého, tak současného režimu trnem v oku většině lidí.

Naopak z programu jasně vyplývá, že strana chce zavést progresivní daň, zdanit nejbohatší, zavést bezplatné zdravotnictví, udržet bezplatné školství, zvýšit minimální mzdu a zajistit státní důchodový systém. To znamená, že KSČM pouze usiluje o mírnění sociálních nerovností, o uzavírání pověstných sociálních nůžek, a to cestou reforem v rámci kapitalismu. Tedy prosazuje politiku, která vždy náležela sociální demokracii, a z toho důvodu je přívlastek „komunistická“ v názvu strany zavádějící a matoucí.

Přívlastek „komunistická“ by náležel straně, která by si do svého štítu vepsala jako hlavní cíl překonání současné podoby kapitalismu revoluční cestou. Současná politická pozice KSČM je mnohem více sociálnědemokratická než pozice samotné sociální demokracie. Ta se ve své schizofrenní pasti, tvořené lavírováním mezi zájmy zaměstnanců a zájmy soukromého kapitálu, chce čím dál více přiblížit pravici, a proto tak na politické scéně uvolňuje místo, které jí historicky patřilo.

Těm, kteří snad zapomněli, se sluší připomenout, že nejzákladnější ideový kořen sociálnědemokratických stran byl společný s tím komunistickým: překonat kapitalismus! Jen řešení bylo rozdílné. Zatímco sociální demokraté chtěli jít parlamentní cestou postupných reforem až k socialismu, komunisté představovali revoluci.

Jak nedávno trefně podotkl Václav Bělohradský v Salonu Práva, současná ČSSD se svou snahou přibližovat pravici podobá lodi Costa Concordia, která se tak moc chtěla přiblížit ke břehu, až ztroskotala na mělčině. Stejně jako ostatní evropské sociálnědemokratické strany, podotkněme. I to čeká sociální demokracii, která, místo aby sledovala svůj základní cíl a stála na straně zaměstnanců, spíše sleduje podnikatelské zájmy lidí, jež stojí v jejím pozadí.

Máme se bát?

Pokud by KSČM získala zásadní podíl na moci, hrozila by snad výrazná změna současného socioekonomického uspořádání? Mohou se snad vrátit předlistopadové pořádky, jak tvrdí někteří primitivní „rádobyaktivisté“ a „rádobyosobnosti“? Odpověď je více než jasná, a to hned z několika důvodů.

Ať již jde o zasazení ČR do většího geopolitického celku EU, nebo o fakt, že v systému globálního kapitalismu mají národní vlády velmi omezený vliv na jakékoliv „experimenty“, především je současná KSČM složena (až na výjimky) z nevýrazných politiků, kterým jde v první řadě o svůj vlastní blahobyt, ať již je název jejich strany seberevolučnější.

V tom se vůbec neliší od představitelů ostatních politických stran. Žádní politici parlamentních stran, ani ti z KSČM, nebudou prosazovat radikální změnu systému, na jehož moci tak pohodlně participují, aby tak ohrozili svoje postavení a příjem!

Chybí nám autentická levicová strana

Jak jsme si mohli za posledních pár let všimnout, nové pravicové strany vznikají jak houby po dešti, na levici se však nic neděje. Je to z jednoho prostého důvodu. Pravici bude vždy podporovat soukromý kapitál se záměrem využít vznikající strany jako podnikatelské projekty, aby se mohl napojit na státní finance.

Na straně skutečné levice není a nikdy nebude kapitál, neboť si lze jen stěží představit velkopodnikatele, který bude financovat stranu omezující jeho soukromé zájmy.

Je tedy zapotřebí, aby se na levici uvolnilo místo. Aby se rozložily staré struktury, ze kterých se line odér konzervativismu daleko víc, než je u levice zdrávo. U ČSSD již rozklad započal. Skutečné sociálnědemokratické křídlo je čím dál více ohrožováno oportunisty, na něž má navíc výrazný vliv prezident Zeman.

KSČM připomíná žábu na prameni levice. Bude nadále sílit tou měrou, jakou budou životní podmínky v této zemi upadat. A není se čemu divit, neboť programově skutečně představuje nejmenší možné zlo. Závoj falešných nadějí, které do ní projektují nespokojení občané skrz naskrz generacemi, padne jedině tehdy, pokud bude donucena voliči nést díl vládní odpovědnosti. V opačném případě bude vegetovat v opozičních lavicích navždy.

Jen podíl na vládní odpovědnosti může starou strukturu KSČM prověřit. Buď by byla schopna naplňovat svůj program v jakékoliv formě koaliční spolupráce s ČSSD, což by bylo ku prospěchu drtivé většiny občanů této země, nebo by neunesla vládní tlak a personálně by se znemožnila a rozklížila. Vytvořil by se tak konečně prostor pro vznik nové levicové strany, jež by byla organizována demokraticky „zdola“ bez tlaků sponzorů v pozadí.

Dejme tedy u voleb šanci KSČM (sociálnědemokratickému obsahu v odpudivém kabátě). Nemůže se stát nic horšího, než že se strany rychleji zbavíme!