Když na ostravském sjezdu ČSSD vystupoval slovenský premiér a předseda SMERu — sociální demokracie Róbert Fico, varoval přítomné před nástupem „bláznů, polobláznů a šílenců“, kteří budou chtít využít společenské situace a nálad veřejnosti k politickému úspěchu, lze s úspěchem předpokládat, že tehdy asi mohl těžko tušit, že oním hlavním českým „bláznem, polobláznem a šílencem“ může být jeho krajan Andrej Babiš a jeho hnutí ANO 2011. Ačkoliv se dnes zdá, že Babišovo ANO je ohrožením spíše pro pravicové strany jako je ODS a TOP 09, je to — bohužel — pouhé zdání. Proč?

Andrej Babiš je, spolu s Tomio Okamurou, aktuálně typickým moderátorem tzv. tekutého hněvu. Fenoménu, který popsal ve své stati „Levice ve věku tekutého hněvu“ (Právo, 20.11. 2010) Václav Bělohradský: „Ta atmosféra zmaru, ten americký věk úzkosti, je důsledkem ekonomické globalizace. Hněv, který všude na světě v lidech probouzejí její ničivé dopady, neumí levice ani v Evropě, ani v USA zpracovat na politický program. Hrozny tohoto hněvu proto sklízejí nové strany, které za podpory oligarchů ekonomické moci vznikly dělením ze stran pravicových — strany nacionalistické, regionální, rasistické, populistické. Média s nimi úzce propojená pak předhazují davům k vybití jejich hněvu obrazy zkorumpovaných politiků nebo podnikatelů; jen tím zakrývají fakt, že korupce v nejrůznějších formách — manipulace veřejného mínění, zatajování klíčových informací, privatizace vzdělání a výsledků vědeckého výzkumu, podřízení kultury ve svém celku imperativu ekonomického růstu — je podstatou systému, ne úchylkou. Nazvěme hněv, který vyvolává globalizace, tekutý.“

Bělohradský, ač tehdy nebyly k dispozici ještě hlubší sociologické analýzy voleb 2010 (jako například vynikající publikace „Voliči a volby 2010“ od kolektivu autorů v čele s Lukášem Linkem, kterou vydalo v roce 2012 sociologické nakladatelství SLON), velmi správně odhadl, že vedle Věcí veřejných patří mezi politické „produkty“ tekutého hněvu v českém prostředí ještě TOP 09: „Globální kapitalismus vstoupil definitivně do fáze oscilace mezi pravicovým populismem a fašizací v tomto desetiletí. Stále účinněji ničí tradiční zdroje smyslu, jako jsou práce, kulturní společenství, příroda, svobodná komunikace, kritické vědomí, solidarita mezi lidmi, a vyvolává tak tekutý hněv, který pravice přeměňuje pro konsensus na dalším ničení zdrojů smyslu. V Česku například se zformovaly dva takové lapače tekutého hněvu —groteskní TOP09 a „strana nových tváří“ VV. S velkým úspěchem český tekutý hněv „na fungování systému“ přeměňují na konsensus pro reprodukci téhož systému.“

Pro tyto závěry svědčí již zmíněné analýzy chování voličů v roce 2010, kdy TOP 09 a VV volili dominantně mladí voliči (studenti) ve věku 18-24 let, kteří pravděpodobně nejvíce podlehli hysterické kampani o cestě do Řecka a ohrožení své budoucnosti generací „neproduktivních“, na které budou doplácet. V těchto volbách však již Věci veřejné nekandidují (částečně jejich roli převzal Úsvit Tomia Okamury) a TOP 09 jakoby nebyla schopna čelit mnohem sofistikovanější a propracovanější kampani Babišova ANO, která efektivně kombinuje rétoriku i marketingové postupy jak TOP 09, tak Věcí veřejných z voleb 2010. Výsledkem je, že právě mezi dvěma „moderátory tekutého hněvu“ — TOP 09 a ANO Andreje Babiše — se dnes odehrává asi zatím největší střet těchto voleb. Jednoduše řečeno, tzv. volební revoluce 2010 požírá své děti.