Zlatuška a Stropnický vysvětlují, proč jdou s Babišem. Mathé svou účast popřel

Jiří Zlatuška a Martin Stropnický exkluzivně pro Deník Referendum vysvětlují, proč se rozhodli zapojit do politického projektu Andreje Babiše. S Babišem půjde i Jana Lorencová, naopak Ivo Mathé zprávy o své účasti popřel.

(vd)

18.07.2013 15:28

Stropnicky_zlatuska

S Babišem se nechystá spolupracovat pouze Stropnický a Zlatuška. Již začátkem srpna bude veřejnost znát další jména osobností, jež se do projektu zapojí. Repro DR

Politický projekt Andreje Babiše si u voličů postupně získává kredit. Nepochybně tomu napomáhá kromě krize etablované pravice také Babišova strategie, která spočívá kromě postupné tvorby programu v angažování veřejně známých osobností. Před několika dny média informovala o tom, že na Babišovu nabídku být součástí jeho politického projektu kývli například dlouholetý komentátor MF Dnes Martin Komárek, bývalý senátor a rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška či herec a bývalý diplomat Martin Stropnický.

„U stávajících velkých stran je propojení s kmotry faktickou oligarchií, byť lze tvrdit, že se ekonomická moc ve státě takto uplatňuje nepřímo. V zájmu pana Babiše konstituovat politickou sílu, která nebude odvozena od jeho osobní libovůle, nýbrž od programu, který dávají dohromady respektované osobnosti, které si s ním ve volbách půjdou pro politický mandát, vidím naopak příslib tuto oligarchii rozrušit,“ tvrdí Jiří Zlatuška.

Podle Stropnického si navíc Andrej Babiš nepotřebuje telefonovat s „kolibříky“, nenosí nikomu peníze v igelitkách a jeho firmy nesídlí v daňových rájích. „Mohl a měl by naopak rehabilitovat poněkud pošramocenou pověst podnikání jako takového,“ myslí si Stropnický a dodává, kterak je pro něj podstatné, že Babiš odvádí daně v České republice (více v rozhovoru níže).

„Dokázat a přesvědčit, že úspěch, to je především zodpovědnost. Ke své zemi a jejím obyvatelům. Babišova finanční nezávislost dává hnutí ANO jednu nezanedbatelnou šanci: věnovat síly obnově země a nikoli pletichaření s obstaráváním stranických fondů a osobních výhod,“ uvedl Stropnický v rozhovoru pro Deník Referendum.

Podle informací Deníku Referendum Babiš láká do svého projektu také exředitele České televize Iva Mathé či novinářku Janu Lorencovou. Zatímco Mathé naši informaci nepotvrdil, Jana Lorencová snad váhá ještě nad jednou další nabídkou. Janu Lorencovou Babiš podporoval už v loňské podzimní senátní kampani. Již dříve Babiše podpořili například moderátor Jan Kraus, spisovatel Michal Viewegh či finančník Karel Janeček.

Podle mluvči ANO 2011 Radky Burketové Andrej Babiš v současné době vyjednává spolupráci s dalšími takřka deseti osobnostmi. „Jejich jména vám neprozradím, mohlo by to zhatit naše záměry. V každém případě proběhne v první polovině srpna tisková konference, při které tyto osobnosti představíme veřejnosti,“ uvedla Burketová pro Deník Referendum. Vzápětí prý zemi zaplaví billboardy nejen s Babišem, nýbrž právě i s jednotlivými lídry krajských kandidátek pro sněmovní volby.

Zatímco postupné personální posilování hnutí Babišovi evidentně vychází, o jeho programu se toho veřejnost od vzniku ANO 2011 moc nedozvěděla. První místopředsedkyně ANO 2011 Věra Jourová Deníku Referendum potvrdila, že se odmítají zařadit na pravolevé ose. Zároveň se vymezují proti kompletní politické elitě. „Otázku pravice či levice považujeme za zastaralou, je to dnes již klišé,“ uvedla Jourová pro Deník Referendum.

„Já tvrdím, že dnes už nemáme ten komfort, kdy si můžeme vybírat mezi levicí a pravicí. Stát je v krizi a nefunguje. Stát by měl přece fungovat tak, aby tu byl sociální smír, aby tu podnikatelé rádi podnikali, aby tu platili daně, aby se tu nekradlo a aby tu byla solidární společnost. Aby se vrátila slušnost. A Češi ten potenciál mají. Je tu plno šikovných lidí, kteří však nejsou vůbec připuštěni k řešení dnešní situace. Stávající strany jsou pro ně uzavřené v systému, který těm stranám vyhovuje. A běda tomu, kdo se tento systém pokusí narušit,“ vysvětlil již dříve Babiš.

Byla to právě tato kritika všech politických elit a image neideologického subjektu, jenž neřeší otázku svého pravolevého zařazení, nýbrž prosazuje pragmatická a racionální řešení, která vycházejí vstříc „opravdovým“ potřebám občanů, byla před posledními sněmovními volbami podstatnou okolností stojící za vzestupem Věcí veřejných.

Podle Jourové strana nicméně na konkrétním programu teprve pracuje. „Uvnitř hnutí, mezi jeho členy, probíhá diskuse o čtrnácti základních programových tezích. Kopírují jednotlivé vládní resorty a také mezi ně patří téma ústavních změn, přímé demokracie či boj proti korupci,“ uvedla Jourová. Na září podle ní strana plánuje turné po všech krajských městech, kde budou lídři hnutí program konzultovat se svými příznivci.

„Na jaře příštího roku pak bude následovat další turné, na kterém už program veřejnosti představíme. Předcházet mu bude také programová konference hnutí. Definitivní termíny těchto plánů samozřejmě budou záviset na tom, kdy proběhnou sněmovní volby,“ vysvětlila Jourová.

Přesto si lze rámcovou představu o programu hnutí učinit již nyní. Ostatně samotný Babiš opakovaně volá například po expertech namísto politiků ve státní správě. ANO 2011 chce veřejnou správu reformovat tak, aby byla efektivní jako prosperující firma, nikoli jako korupcí prolezlý systém.

„Ve veřejné správě proto musejí být odborníci schopní ji efektivně řídit a vyhodnocovat dopady svých rozhodnutí. Práce úředníků musí být průběžně kontrolována. Potřebujeme úředníky s vysokou kvalifikací, kteří budou vybíráni na základě odborností a schopností a za práci dostanou náležitou odměnu,“ vysvětluje ANO 2011.

Tento požadavek na začátku tohoto týdne na webu hnutí podpořil také Martin Komárek. „Státní aparát by se měl chovat jako automobilka: Ta přichází každé tři roky s mnohem vybavenějším a úspornějším modelem za stejnou cenu. Dnes je čím dál dražší a služby se spíše zhoršují, nehledě na to, že státní zaměstnanci kradou. Každou firmu by položilo, kdyby si její zaměstnanci odnesli všechno, co není přišroubováno. Stát si prostě to, co jeho zaměstnanci ukradli, vybere z našich peněženek,“ napsal bývalý komentátor MF Dnes.

Navzdory teprve vznikajícímu programu v rozhovoru pro Deník Referendum vyjádřili Jiří Zlatuška a Martin Stropnický, že je to mimo jiné program či charisma Andreje Babiše, které je přesvědčily ke spolupráci s hnutím ANO 2011. Nepozastavují se přitom nad faktem, že Babiš poměrně razantně vstoupil do české mediální krajiny.

Důvody, které vedly Zlatušku a Stropnického k návratu do politiky právě po boku jednoho z nejbohatších Čechů, shrnují v odpovědích na otázky Deníku Referendum. Na totožné otázky nám přislíbila odpovědět také Jana Lorencová. Odpovědi jsme ale do dnešního dne nedodrželi.

Politologové Jan Bíba a Radek Buben ve svém klasickém textu pro DR Babiš – špíny a skvrn se zbavíš charakterizují podstatu Babišova politického projektu takto: „Babiš tak konstruuje lid jako oběť neschopného politického vedení (managementu) a řešení politických, sociálních a ekonomických problémů této země spatřuje ve vládě manažerů, kteří své schopnosti prokázali již v jednom autoritářském režimu. Tuto okolnost nechceme využít k primitivním antikomunistickým tirádám, které přenecháme těm, kteří jsou o nich snad ještě přesvědčeni“.

Autoritářskou příchuť chápou jako symptom mnohem hlubšího autoritářství, které je v tomto případě maskováno a artikulováno neutrálním, univerzálním technokratickým slovníkem. „Společnou podstatu všech forem populismu podnikatelů spatřujeme v logice konstrukce lidu a obrazu jeho nepřítele na základě dichotomie mezi ekonomicky prospěšnou a ekonomicky škodlivou částí populace,“ vysvětlují Bíba s Bubenem.

Ekonomicky škodlivou část podle nich tvoří všichni ti, kteří jsou z různých důvodů závislí na tzv. penězích druhých. „Sama závislost na penězích druhých může zahrnovat a popisovat celou škálu sociálních vztahů a pozic (například plátci daní – příjemci sociální podpory, lidé v produktivním věku – důchodci, zaměstnaní – nezaměstnaní, zdraví – nemocní, zaměstnavatelé – pracující, podnikatelé – základní výzkum, Češi – Romové….),“ vysvětlují.

Tato logika podle nich nachází u různých subjektů pouze jiná vyjádření neboli jiná ztělesnění těchto rolí – odpovědní a pracovití versus nezodpovědní, dlužníci či korupčníci atd.

„Připomínat, že stejnou logikou jsou vedeny tzv. reformy zdravotnictví, školství, pracovního práva či sociálního a penzijního systému by bylo nošením dříví do lesa. Tato strategie se však samozřejmě neomezuje pouze na pravicové strany hlavního proudu, protože zároveň umožňuje artikulovat i politické programy subjektů, jako je DSSS s jejich konstrukcí dobrého lidu jako oběti nepřizpůsobivých,“ napsali politologové pro Deník Referendum.

Autoritářství posledně zmíněné artikulace přitom podle nich ve své podstatě není odlišné od jiných forem latentního a „jemnějšího“ autoritářství pravice.

Obě osobnosti české politiky odpověděly na otázky DR takto:

Jiří Zlatuška
Jak hodnotíte v souvislosti s politickým projektem Andreje Babiše ANO 2011 fakt, že před několika dny koupil vydavatelství, pod nějž spadají dva z nejvlivnějších deníků v České republice?

Nijak. Je to obchodní rozhodnutí, majitel novin nemůže novinářům nařizovat, co mají psát. Může to jistě potenciálně omezit stávající nepřímé ovlivňování obsahu např. přes mediální agentury.

Andrej Babiš splňuje všechny charakteristiky člověka, kterého lze označit za oligarchu. V čem spatřujete naději na změnu poměrů a změnu české politiky právě v souvislosti s ním?
U těch „charakteristik“ byste to musel nějak rozvést. Oligarcha je podle Akademického slovníku cizích slov buď (stávající) příslušník oligarchie, kde by mi pak nebylo jasné, o co se měl vlastně podle vás snažit, nebo zastánce oligarchie, o čemž bych také poněkud pochyboval.

U stávajících velkých stran je propojení s kmotry faktickou oligarchií, byť lze tvrdit, že se ekonomická moc ve státě takto uplatňuje nepřímo. V zájmu pana Babiše konstituovat politickou sílu, která nebude odvozena od jeho osobní libovůle, nýbrž od programu, který dávají dohromady respektované osobnosti, které si s ním ve volbách půjdou pro politický mandát, vidím naopak příslib tuto oligarchii rozrušit.

Je nicméně zřejmé, že zastánci moci kmotrů se pana Babiše jako potenciálního oligarchu budou snažit nálepkovat.

Znáte alespoň jeden příklad ze zahraničí, dle kterého by byl nositelem pozitivních změn v politice podobný projekt, jako je ANO 2011?
Myslíte třeba starostu NYC (počet obyvatel větší, než Česká republika) M. Bloomberga?

Čím vás Andrej Babiš přesvědčil, abyste se stal součástí jeho politického projektu?
Jak jsem uvedl výše, zájmem konstituovat politickou sílu, která nebude odvozena od jeho osobní libovůle, nýbrž od programu, který dávají dohromady respektované osobnosti, které si s ním ve volbách půjdou pro politický mandát.

Dále pak rozumným pohledem na stávající problémy české politiky, na praktickou neschůdnost je řešit v rámci stávajících politických stran i vědomím potřeby do nápravy věcí leccos vložit: od financí potřebných pro úspěch kampaní, po osobní angažmá lidí, kteří jsou bez ohledu na možný prvotní odsudek do skutečné práce ochotni se vložit.

Martin Stropnický
Jak hodnotíte v souvislosti s politickým projektem Andereje Babiše ANO 2011 fakt, že před několika dny koupil vydavatelství, pod nějž spadají dva z nejvlivnějších deníků v České republice?

Ten krok je samozřejmě jako stvořený k tomu, aby odborná i laická veřejnost povytáhla obočí. Bylo by nepřirozené, kdyby byly reakce jiné. Jsem ale přesvědčený, že Andrej Babiš je především investor.

Dobře proto ví, že jakýmkoli zasahováním do obsahu či profilu obou deníků by svou investici nenávratně poškodil. A to je to poslední, co by si moudrý investor přál. Navíc není jediným českým významným podnikatelem, který se rozhodl vstoupit do mediálního byznysu.

Možná, že nejsem dost bystrý pozorovatel, ale například na Hospodářských novinách nevidím žádný ideologický vliv jejich majitele. A co se týká nezávislosti novinářů, troufám si tvrdit, že ta se ani tak neodvíjí od majitelů. Buď nezávislí jsou, nebo ne.

Určitě bychom našli takové, kteří léta píší nepřehlédnutelně zaujatě a ve prospěch určitých názorových proudů i jejich nositelů a pak ty druhé. Ty, kteří si udržují schopnost kritického myšlení za všech okolností. Bez ohledu na to, kdo je jim jako politik bližší a kdo to či ono periodikum vlastní.

Andrej Babiš splňuje všechny charakteristiky člověka, kterého lze označit za oligarchu. V čem spatřujete naději na změnu poměrů a změnu české politiky právě v souvislosti s ním?
Nejsem si vůbec jistý, že Andrej Babiš splňuje všechny znaky oligarchy. Oligarchie je antického původu a v současnosti má svůj hlavní stan v Putinově Rusku. Je to zásadní vliv úzké a movité skupiny lidí, kteří mají zemi tak říkaje v hrsti.

Myslím, že to je přesně to, co Andreji Babišovi na současné České republice vadí, a snaha tento stav změnit je právě důvodem, proč se rozhodl do politiky vstoupit. Desítky, spíš stovky „malých českých oligarchů“ si zvykly tuto zemi ze zákulisí koučovat.

Ovládají ji prostřednictvím často loutkových zástupců lidu, kteří jsou demokraticky voleni, čímž vzniká dojem jejich legitimity. Je to velmi sporná forma demokracie. Dostala nás do situace, která je už nadále neúnosná.

Nemyslím, že vstup do politiky je splněním Babišových nejtajnějších přání. A už vůbec ne způsob, jakým se chce v životě konečně prosadit. To tedy opravdu ne. Pokud narážíte na rozsah jeho podnikatelských aktivit, ano, byl v uplynulých letech mimořádně úspěšný.

A každé velké bohatství vyvolává logické otázky a mnohé domněnky. Bez kontaktů a ostrých loktů úspěchu patrně nelze dosáhnout. Vidím ale rozdíl mezi ostrými lokty a kriminálními metodami. Ten rozdíl je zásadní.

Andrej Babiš si nepotřebuje telefonovat s „kolibříky“, nenosí nikomu peníze v igelitkách a jeho firmy nesídlí v daňových rájích. Mohl a měl by naopak rehabilitovat poněkud pošramocenou pověst podnikání jako takového.

Dokázat a přesvědčit, že úspěch, to je především zodpovědnost. Ke své zemi a jejím obyvatelům. Babišova finanční nezávislost dává hnutí ANO jednu nezanedbatelnou šanci: věnovat síly obnově země a nikoli pletichaření s obstaráváním stranických fondů a osobních výhod.

Znáte alespoň jeden příklad ze zahraničí, dle kterého by byl nositelem pozitivních změn v politice podobný projekt, jako je ANO 2011?
Těžko takové příklady hledat v tradičních evropských demokraciích. Ty jsou, bohužel pro nás, stále ještě o hezkých pár koňských délek před námi. A mezi zeměmi, které jsou demokraticky mladé nebo dokonce tápají, bych hledal nerad.

Česká republika ale není v situaci spanilého prince, který si rozmařile nechává předstoupit před pohovku procesí bohatých a ctnostných panen. Jsme ve stavu, kdy věčné a čím dál tím trapnější aféry a nestoudnější pikle tuto zemi posouvají někam do předpeklí.

Jsme v situaci, kdy se sečetly všechny chyby a nepřirozenosti minulých let. Ocitli jsme se na křižovatce. Mně je padesát šest let. Nemám čas čekat, až se vynoří z popela nějaká „foglarovská parta“.

Pokud chci jako občan s poměry v této zemi něco udělat, pokud chci smysluplně uplatnit své zkušenosti a energii, kterou stále ještě disponuji, musím volit realisticky. A věřit, že projekt, jako je ANO, má smysl a bude prospěšný.

Pokud by nastala situace, kdybych měl vážné důvody k pochybnostem, nic mě nenutí být nadále jeho součástí. Neberu si ANO za ženu před Bohem. Jen bych nerad dopadl jako ten tuzemský intelektuál, který všude byl, všechno viděl, o všem předem ví, jak to dopadne, a tak se pomalu domokvává ve svém vlastním láku ke kyselému konci.

Čím vás Andrej Babiš přesvědčil, abyste se stal součástí jeho politického projektu?
Setkali jsme se několikrát, v klidu, mezi čtyřma očima. Povídali jsme si. O všem možném. A o politice, samozřejmě. O mých článcích v MF Dnes. Mimochodem, přestal jsem je psát okamžitě poté, co jsem se pro spolupráci s hnutím ANO rozhodl.

Jsme s Andrejem Babišem stejný ročník. Naše dětství se v lecčems podobá. I já měl otce zaměstnaného v zahraničním obchodu, i já jsem prožil část dětství v cizině a chodil na zahraniční školu. I můj otec byl po osmašedesátém vyloučen ze strany, byl bez práce a pro rodinu nastaly vážné problémy. Tím podobnosti končí, ale dokážu si přesně představit, proč pak zvolil Andrej Babiš tu cestu, kterou zvolil.

Ať už jsem vykonával v životě jakoukoli profesi, vždy to bylo spojené s odhadem lidí. Snad v tom tedy mám určitou zkušenost. Když mluvíte s Andrejem Babišem, nenapadlo by vás, že sedíte u stolu s druhým nejbohatším Čechem. Je – s prominutím – normální.

Ve svých reakcích, v tom, jak vnímá při hovoru partnera. Nejsou na něm patrné žádné vnější atributy bohatství. Věnuje spoustu financí na různé bohulibé projekty a nikdo o tom dohromady neví. Platí daně tady, v České republice. To je poměrně zásadní.

Dává práci tisícům lidí, včetně občanů SRN, kde je respektovaným podnikatelem. Dělá na mě dojem askety posedlého prací. A to je mi sympatické. V kontaktu je přímočarý, sdělný a má nepřehlédnutelné charisma. Od svého okolí očekává profesionalitu, věcnost a nasazení.

Jistě, teď se ocitne v úplně nové situaci. Stojí léta v čele úspěšného podnikatelského impéria a je dost dobře možné, že už dlouho neslyšel slovo „ne“. Já si svoje „ne“ dopřeji, o tom nepochybujte. Ani pro mě není vstup do politiky ve věku, kdy by měl člověk spíš začít bilancovat, splněním nejtajnějších snů. Svou názorovou nezávislost se prodat rozhodně nechystám.

K mému rozhodnutí mě dohnal banditismus a nestoudnost řady z těch, kteří v ní už spoustu let kalí vody. Těch, kteří dnes a denně dokazují, že kontakt s realitou už dávno ztratili. Těch, kteří si ve své pýše, cynismu a omezenosti myslí, že si tuhle zemi mohou přivlastnit. Těch, kteří jí zpupně, systematicky a dlouhodobě škodí. Těch, jejichž sebeláska a patologická samolibost je tak chronická, že uvěřili svým věčným lžím. Tomu pasivně přihlížet nechci. Tahle zem se potřebuje nadechnout. Potřebuje naději.

Andrej Babiš bude vystaven novým tlakům a mnoha „hučičům“. Jeho podnikatelský úspěch přitahuje lidi nejrůznějších povah a ambicí. Lampy můry vždycky přitahovaly. Bude hodně záležet na něm a na jeho nejbližším okolí, aby dokázal oddělovat zdravě kritické zrno od pochlebovačných kariéristických plev.

Dal si nesmírně náročný cíl: etablovat na české politické scéně v roce 2013 nový politický subjekt. To je po tom všem, co se u nás v posledních letech událo, úkol téměř titánský. Už teď je slyšet spousta pochybovačných skeptických i vysloveně negativistických hlasů. S tím se musí počítat. Budou sílit úměrně tomu, jak se bude Babišově hnutí ANO případně dařit.

Mezi jistotou uhnívání a rizikem pokusu o obrodu jsem zvolil riziko. Ale cožpak může bez rizika vzniknout něco podstatného?


A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Václav Jamek - Praha 6

Politika povidel Čtvrtek, 18.Července 2013, 16:26:25

Popírat relevantnost rozdílu mezi politickou pravicí a levicí patří u nás k tradiční strategii pravice (předtím Strana zelených, Věci veřejné), která chce tímto úskokem znejistit část těch, které bych nazval "stydliví voliči levice", a dostat jejich hlasy. Základní rozdíly politických koncepcí je v politice vždy nutno definovat, označení "pravice" a "levice" jsou prostě pragmatické pojmy pro vymezení základní politické polarity. Bez toho se z politiky stávají povidla - k čemuž by ostatně vedla i Zemanova intrikánská představa o volebním "panašování".

Evoluce2

Martin Ševčík - Přisluhovač globálního kapitalismu 2, Frýdek-Místek

Ať si pro mě za mě Čtvrtek, 18.Července 2013, 18:34:15

Ať si tam pro mě za mě klidně kandiduje. Voliče pravice, kteří nemají co volit, stejně k ničemu jinému nedonutíme. Ale podstatné je pro mě to, s kým půjdou do tábora. Opět je tu ohraná písnička o tom, kterak oni budou antikolibříci a anti ODSáci a potom šup a koala s ODS. Jejich voliči jsou k hořkému pousmání s přechodem k poplakání. Bože co jsem komu udělal, že jsem se musel narodit v tak dementní krajině..

Miroslav Novák - Praha 9

Čtvrtek, 18.Července 2013, 21:00:45

Když to zjednodušíme, voliči pravice a levice jsou rozděleni zhruba v poměru 1 : 2 (33% a 67%). Ne náhodou to odpovídá množině lidí s nadprůměrným a podprůměrným příjmem. Nakonec to však vždy dopadne kolem 50 : 50. Pravice musí nějakým trikem získat 17% hlasů. A k tomu slouží média a tzv. nové strany. Věřte mi, bude se to zase opakovat....

Vladan Ševčík - Energetik

Babišománie Čtvrtek, 18.Července 2013, 21:31:4

Vzhledem k tomu, že jsem pana Babiše sledoval již od počátku jeho tzv. vzestupu podnikání, nelze říci nic jiného, že zrovna on patří naopak do skupiny prominentů, kteří tu tahali za politické provázky od doby divoké privatizace a v případě pana Babiše, který byl prominentní komunistické dítě, tomu nemohlo být ani jinak. Již před revolucí obětoval prospěchu svou páteř v KSČ a nevěřím, že dnes tomu bude jinak. Bohužel stát nelze řídit jako jeho firmu, protože firma potřebuje jen silné a výkonné pracovníky a ramenaté bezohledné obchodníky. Zatím co stát ,ať se to komu líbí či ne, tvoří i konkurenčně méně schopní, proto musí bohatým a schopným část brát a chudým neschopným tímto dílem pomáhat.(vytvářet rovnováhu a sociální smír).A mám obavu že to není zrovna parketa pana Babiše.Jinak ještě k tomu, že je druhý nejbohatší Čech je omyl, jde o nejbohatšího Slováka s českým občanstvím.(viz wiki).Dále pan Stropnický, který vydržel ve službách pana Klause a Zemana jako diplomat či za Tošovského vlády jako ministr kultury na mne také nepůsobí zrovna jako hvězda občanského disentu a nového svěžího vánku. No a nakonec pan Zlatuška, kterého si jako jediného z výše uvedené trojce vážím a to za velký přínos Brněnské Univerzitní Obci, protože jako jediný ví, kam patří a je ochoten pro to mnoho udělat. Uvidím jeho další vyjadřování podpory hnutí ANNO, nicméně si myslím, že v případě pana Babiše je na scestí a jako poctivý a schopný člověk by si měl držet zdravý odstup.

Lepenka

Michal Špína - komparatista

Babišova finanční nezávislost Pátek, 19.Července 2013, 02:40:20

Finanční nezávislost? Není náhodou každé bohatství závislé na poměrech, z nichž vzešlo? Těžko potom očekávat skutečně záporný vztah k oněm poměrům, kterými v tomto případě byla 90. léta, a těžko nepovažovat představu o slunečním, v tomto případě slunečnicovém státu za bláhovou.

Jiří Janeček - Brno

Pravice - levice Pátek, 19.Července 2013, 12:53:22

Ja nevim, ale LiRa nebo jak se jmenovalo to, za co byl (nebo s podporou cehoz) byl prof. Zlatuska v Senatu, mi prisla jako neco mezi trockistickou Lutte Ouvriere a Svetlou Stezkou, akorat na te druhe strane... Myslim, ze to do "pravoleve nezaraditelnosti" nevyvazi ani pani Jourova...

Karel Lippmann - středoškolský učitel

Pátek, 19.Července 2013, 16:20:45

Velká část naší vědecké či umělecké elity je frustrována, nemá totiž v rámci současného establishmentu takové morální, politické a ekonomické postavení, které by si přála. Místo aby se její představitelé vymezovali vůči skutečným viníkům tohoto stavu, podléhají svodům lákavých statusových symbolů. Přitahuje je zkrátka úspěch, kritiku "úspěšných" "kalouskovsky" odmítají a vinu vidí nikoli v podstatě systému, nýbrž v jeho logických důsledcích. Ti, kteří nám díky své ekonomické síle skutečně vládnou a ze společného krajíce si mnohdy nezaslouženě ukusují větší část zcela legálně (viz daně), se nad jejich počínáním jistě usmívají. Vždyť jich lze vždy využít před volbami tak, že značnou část veřejnosti pomohou přesvědčit, aby volila zcela v rozporu se svými bytostnými zájmy. Média, včetně veřejnoprávních, vydatně pomohou.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.