Téma nadcházejících voleb: odrazit populisty

Jakub Patočka

Nejdůležitější téma nadcházejících voleb spočívá v otázce, zda se podaří odrazit hrozbu destrukce české stranické politiky spočívající v nástupu populistů: Andreje Babiše a Miloše Zemana.

Mnohé přednosti a meze oblíbené předvolební kratochvíle zvané volební kalkulačka zde včera důkladně rozebrala Kateřina Kňapová. Za pozornost ovšem stojí i vůbec nejdůležitější nedostatek celé hračky. Spočívá v tom, že se v ní pranic nezohledňuje v politice zvláště podstatný aspekt, jímž je schopnost tu či onu programovou zásadu reálně prosadit.

K čemu je mi stoprocentní shoda se stranou, jejímž reálným předvolebním tématem je otázka, zda překročí tříprocentní hranici, nutnou na příspěvek od státu? Ale je tu ještě zapeklitější motiv: a tím je případná reálná ochota či schopnost deklarované programové preference prosazovat.

V živé paměti dosud máme příklad malé strany, stabilní hvězdy volebního kalkulování svobodomyslných lidí, která pět procent překročila, se svými šesti poslaneckými mandáty dokonce získala nevídaná čtyři ministerská křesla, ale z principů deklarovaných v kalkulátoru neprosadila zhola nic, ba právě naopak prosazovala i věci jdoucí přímo proti oprávněným předvolebním očekáváním jejích voličů: školné, radar v Brdech či poplatky ve zdravotnictví.

S kalkulačkami si tedy klidně do sytosti vyhrejte, ale vězte, že „nejužitečnějších pět minut před volbami“ nastane až v okamžiku, kdy se zamyslíte nad tím, zda chcete, aby vládu po volbách sestavovala Česká strana sociálně demokratická, anebo trio Kalousek, Babiš, Kuba. Základní dilema předvolební situace je nakonec takto přehledné, byť situaci zamlžuje několik zásadních faktorů, u nichž je zapotřebí se zastavit.

1. Volby by měly být především střetem parlamentní opozice s dosluhující parlamentní většinou. Ve zdravé stabilizované demokracii by právě tento střet byl osou předvolebních debat. Zvláště po zkušenosti s vládou tak otřesnou, jako byla vláda Petra Nečase, by jakýkoli jiný výsledek než relativně výrazná většina dosavadní parlamentní opozice, byl mimořádně varovnou známkou rozpadu systému české stranické politiky.

2. To ovšem reálně hrozí. Faktem je, že vinou nárůstu celkového znechucení nad politickou situací i směřováním země se spontánně mohutně rozšiřuje ochota české politické veřejnosti experimentovat s nevyzkoušenými populistickými projekty. Hrozbu snad nakonec nebude představovat Okamurův protofašistický Úsvit přímé demokracie. Kdyby se snad měl ve Sněmovně ocitnout, a to třeba nějakou souhrou strašlivých hříček osudu i v početnějším zastoupení, budeme vědět, že už se — aspoň politicky — konečně přibližujeme Řecku, jímž nás tak věrohodně Kalouskova předvolební kalkulačka děsila v roce 2010.

S řeckým fašistickým Zlatým úsvitem by Okamurovy šiky mohly směle založit nějakou hnědou internacionálu, ale nakonec tentokrát snad zůstanou stejně okrajovým fenoménem jako hvězdná pěchota Jany Bobošíkové (a Václava Klause). Reálné nebezpečí nástupu populismu dnes zosobňují dvě jiné postavy, Andrej Babiš a Miloš Zeman, byť oba jiným způsobem.

Na Babišovi je asi vůbec nejhorší to, jak korumpuje a křiví české prostředí ještě předtím, než se vůbec stihl k moci dostat. Tak například Martin Komárek v roce 2011 napsal jednu z nejlepších vět ve svém životě, napsal ji o svém dnešním chlebodárci: „Neříká totiž nic jiného než to, co Pepa Tvaroh u piva.“ Rok se s rokem sešel a také Martin Komárek mluví jako Pepa Tvaroh. A co je vůbec nejhorší ani Karel Steigerwald, ani Jana Bendová, ba ani Robert Čásenský to o nich nenapíšou. Nemůžou.

Babiš představuje zvlášť nebezpečný fenomén ve vývoji české oligarchie. Její klasičtí představitelé jako Babiš, Bakala, Kellner se během katastrofálně zpackané transformace po roce 1989 dopracovali k ohromným majetkům a těží z hrubě nespravedlivého — nejen sociálně, ale i politicky — systému, který zde vznikl.

Společnost pozvolna procitá k poznání, že bez masivnější redistribuce majetků i práv nápravu křivd a zločinů českého kapitalismu nebude možné provést. Jenomže aby se takové mínění mohlo tříbit, prohlubovat a zaostřovat v reálný politický program, potřebuje média se společenským vlivem, platformy, na nichž se takové debaty uskuteční. Skupování médií je tak racionální strategií oligarchů jak svá nelegitimní privilegia bránit před svobodnou debatou demokratické politické veřejnosti.

Ideologická předpojatost médií vlastněných oligarchy bije v současné kampani do očí. Srovnejme si jenom skandální nepoměr mezi prostorem, který se věnuje divokým spekulacím o možných nákladech zamýšlených opatření sociální demokracie, a cudným mlčením o doslova kriminálních ztrátách v řádech desítek miliard, které způsobila nekompetence Nečasovy squadry v čerpání evropských fondů. Odhad škod způsobených republice jen v tomto bodě se pohybuje mezi 100 až 250 miliardami. Vědí o tom čtenáři Bakalových či Babišových listů?

Podpora nezávislosti veřejných médií, rozšiřování prostoru pro ně a zřizování nových médií veřejné služby, včetně médií tištěných a internetových by se mělo stát organickou součástí budoucího programu sociální demokracie: jinak nakonec nebude mít čím a jak diskursivní hegemonii oligarchie čelit. Spravedlivě distribuovat svobodu slova prostě nemůže volný trh.

V danou chvíli je ovšem podstatné, že Andrej Babiš do Sněmovny přivede řadu osobností, které na jedné straně účastí na jeho hrůzu vzbuzujícím podniku píší jednu z nejrozpačitějších kapitol svých životopisů, na straně druhé ovšem, zůstanou-li věrny svým životním zásadám, dříve či později se nutně s oligarchovými intencemi ocitnou v konfliktu.

Podobnost Babišova projektu ANO s Věcmi veřejnými tak spočívá i v tom, že jeho poslanci s velkou pravděpodobností volební období dokončí rozptýleni alespoň do dvou klubů. Takový proces začne přesně ve chvíli, kdy noví poslanci začnou nad konkrétními předlohami debatovat o tom, co rozkošně prázdná věta „Bude líp“ reálně znamená, například pokud jde o fatálně pokřivenou zemědělskou dotační politiku zvýhodňující agrodivizi vydavatelství Mafra.

České pravici nelze přát než to, aby TOP 09 a ODS, které jsou na rozdíl od Babišova politického fimfárum alespoň stranami, odrazily jeho nástup. To se jim však nejspíše nepodaří a mohou si za to samy, hrůzostrašným způsobem svého vládnutí. Kéž by si tedy odnesly aspoň tuto lekci.

3. Bohužel vůbec nejdelikátnějším tématem nadcházejících voleb je okolnost, že nositelem krajně nebezpečného populismu je i náš prezident Miloš Zeman. Nástroji jeho politického působení jsou jednak jeho osobní strana, což by nevadilo, a jednak pátá kolona jeho spojenců uvnitř ČSSD, což je věru prekérní, neboť jejich primární loajalita není k zájmům vlastní strany, nýbrž k zájmům Hradu a zájmům osobním.

Předstírat, že zájmy ČSSD a zájmy Hradu jsou vlastně totožné, jimiž mate své čtenáře každodenně deník Právo, včetně několika obvykle pronikavých komentátorů, je vyloženě scestné. Mnohokrát jsme zde popsali, v čem se liší levice tvarovaná rukama Miloše Zemana, od levice, k níž tíhne většina současného vedení ČSSD, včetně předsedy Bohuslava Sobotky.

Miloš Zeman jistě v řadě věcí programově se sociální demokracií, a to dokonce i s jejími nejliberálnějšími okraji, souzní. To nic nemění na tom, že se jedná o technokrata, bez pochopení pro občanskou společnost, význam vzdělávací, kulturní či ekologické politiky, ale zejména bez špetky pochopení pro potřebu kultivace politiky jako celku. To mít ani nemůže, jsa obklopen lidmi se stejnými vazbami na oligarchy, kmotry či exekutorské mafie, jimiž se vyznačovaly pravicové vlády.

Jádro politické praxe skutečně činí Zemana bližším Kalouskovi nežli Sobotkovi a jeho rétorika plná prázdných slibů jej zase sbližuje s Babišem. Pokud o sobě zemanovci nedávno někde prohlásili, že jsou pravicová strana, v tomto tkví racionální jádro takového výroku.

Plytké výzvy k smíření všech částí levice jsou a zůstanou k ničemu neužitečnou prázdnou rétorikou, dokud Miloš Zeman bude různým lidem v ČSSD slibovat ty či ony osobní výhody, pokud budou loajálnější jemu nežli své vlastní straně. Konflikt o charakter ČSSD je reálný, a tvářit se, že není, znamená vyklízet pole Zemanovi.

Všimněme si, jaké osobnosti v ČSSD jsou pravidelně z Hradu ostřelovány: vedle stávajícího předsedy jsou to Vladimír Špidla, Jiří Dienstbier či Lubomír Zaorálek. Co jméno, to záruka důrazu na programové priority a na tvář levicové politiky, která má porozumění i pro jiné aspekty než množství prolitého betonu.

Je skutečně skandální, že si prezident dovoluje veřejně laškovat s myšlenkou, že by mohl premiérem jmenovat ještě někoho jiného nežli předsedu vítězné strany nebo že by snad mohl promlouvat premiérovi do personální skladby kabinetu. A je vrcholným projevem neloajality k vlastní straně, pokud někdo těmto mimoústavním sklonům prezidenta vychází vstříc, a dokonce jich využívá v osobní předvolební kampani.

Sociální demokracii samozřejmě oslabuje, pokud se ve voličích vzbuzuje jen stín nejistoty, zda premiérem bude úřadující předseda nebo některý z oblíbenců rozmařilého hradního pána. Je to podobné, jako když mnohé voliče malých stran nakonec odradí nejistota, zda se nakonec přikloní k pravici či k levici.

Paradoxně Zeman a jeho spojenci v ČSSD potřebují k uskutečnění svých plánů co nejslabší ČSSD a co nejsilnější zemanovce tak, aby vláda pokud možno musela vznikat v koaliční dohodě, ve které by se Zemanův vliv co možná nejvíce uplatnil. To se ale stát nemusí a šance, že se to nestane, je určitě větší než poloviční.

Hlavním tématem nadcházejících voleb je tak otázka, zda se podaří odrazit nástup populistů. Tomu lze dnes čelit jedinou cestou: snahou o to, aby byl volební výsledek ČSSD co nejlepší. A snahou o to, aby se díky preferenčnímu hlasování na jejích kandidátkách dostalo do Sněmovny co nejvíce osobností schopných věrohodně a důsledně hájit sociálně-demokratický program.

Pokud tedy chcete, aby vám nějaká volební kalkulačka opravdu pomohla v rozhodování, zkontrolujte si, z kolika procent se shodujete s ČSSD, z kolika s TOP 09, z kolika s ODS a z kolika s Babišovci. Ale vůbec nejlépe uděláte, když se podíváte, kteří poslanci nejlépe hájili ve stávající sněmovně váš zájem. Je to mimo jiné dobré vodítko k rozhodnutí, koho volit a komu dát svůj preferenční hlas.

    Diskuse
    September 27, 2013 v 10.12
    Zajímavé.
    Autor, stejně jako řada novinářů, věnoval posledního půl roku boji proti Zemanovi. A mezitím tu vyrostlo skutečně velké, populistické, nebezpečné ANO.
    Psal jsem o tom, že bude ANO největším problémem pro levici už někdy na začátku září. Jasně, co by mohl nějaký vidlák radit pražským intošům? Jenže nyní se ukazuje, že jsem měl pravdu a i když většina těchto mudrců se teď snaží tvrdit, že ANO bere hlasy pravici, tak takový nesmysl snad nikdo nebere vážně. Kde by pravice, po včech těch průšvizích, vzala tolik hlasů?
    Volby jsou za dveřmi a úspěšná finta pravice zase zřejmě výjde. Veverky vystřídá ANO a v dalších volbách se pak objeví zase nové pravicové uskupení v jiném převleku. Nebo si snad někdo myslí, že Babiš bude likvidovat systém, který z něj udělal miliardáře?
    Otázkou teď je, proč v vyše uvedení /i jiní/ - prý levicoví novináři v čase, který měli věnovat užitečnému boji proti ANO, věnovali veškerý svůj čas boji proti Zemanovi, čímž způsobili drolení levice a fakticky ANO posílili?
    Odpovědi se rýsují jen dvě. První, ta shovívavější, naznačuje, že jejich intošství je jen jejich vroucím přáním a je třeba brát jejich rady s velikou rezervou.
    Druhá, kterou si nechci připouštět, by z nich dělala Pátou kolonu.
    September 27, 2013 v 14.34
    ANO, odrazit populisty !
    Taky se nejvíc bojím populismu a myslim, že se mu téměř nikdo nedokážeme bránit. Je to tak snadné pro nás podlehnout, jak říká plakát jedné strany "Popereme se za vás". Jako obrana proti populismu (který vlastně vede k totalitní nebo mafiánské formě moci) mě napadá - mít na vše svůj názor a být otevřený komunikaci s kýmkoli (i populistou), nebát se ptát i blbé otázky, šířit zdánlivě jednoduché pravdy, být otevřený spolupráci s těmi, co mají podobné hodnoty.
    September 27, 2013 v 19.09
    Sociální demokracie je lék na vše.
    Vzhledem k tomu, že se sociální demokracie podilela na privatizaci a už zde několikrát vládla, je spolupodílníkem současné situace.Podílela se na vzniku současné státní zprávy, která rozbijí formou nesmyslných krajů tradiční uzemí Moravy a Čech do nespádových oblastí proti vůli občanů i představitelů obcí(např. V okresech Třebíč a Ždár žádalo 90% starostů připojení k Jižní moravě).A tím zamezuje, aby občané mohli skutečně rozhodovat.Za ohromných nákladů, proti vůli občanů, hlavně aby bylo kam odkládat straníky.Nezajímá se tím pádem o názory lidí, jichž se to týká a prosazuje absolutistické manýry.Dalším pěkným příkladem je privatizace OKD.Kdo je prodával a za jakou cenu nebudu raději psát, protože to je další z věcí kvůli kterým nemohu akceptovat pana Sobotku a jeho tým.Z mého pohledu raději podpořím někoho, kdo se možná nedostane do parlamentu, ale má rovnou páteř a čistý štít. Protože názory nejsou levé nebo pravé, ale správné nebo špatné.Stejně jako lidé.
    September 28, 2013 v 8.48
    Já bych toho negativního mohl, ve vztahu k ČSSD, vyjmenovat mnohem více jmenovče. Jenže volby jsou o účelové racionalitě. Volit strany s rovnou páteří a čistým štítem znamená hlasovat i pro Babiše a Kalouska. Názory jsou levé a pravé. Jejich uvedení v praxi bývá správné, nebo špatné.
    MP
    September 28, 2013 v 10.18
    Pane Vladane Ševčíku,
    kdo nic nedělá, nic nepokazí. Věřte, že na celém světě neexistuje žádná politická strana (a nikdy neexistovala), která by měla zcela "čistý štít". Když zvolíte novou stranu, po čase (a jak ukázaly VV, někdy velmi rychle) bude její štít pošpiněný stejně jako u stran zavedených nebo víc ještě víc.
    Čistý štít mohou mít pouze lidé - a takových je v ČSSD hodně: Dientbier, Špidla, Zaorálek, Gajdůšková, Bublan ad.
    A podívejte se na to, kolik dobrého toho ČSSD pro naši zemi a občany udělala...
    MT
    September 28, 2013 v 11.51

    Já si zatím myslel, že tématem pro politika, který hájí zájmy společenské většiny je stabilizovat životní úroveň této společenské většiny a zkvalitňovat její charakter, zastavit závody ke dnu a zvýšit porodnost, obrátit trend směrem k poklesu nezaměstnanosti, utlumit korupci aspoň na standardní evropskou úroveň a

    a) buď obnovit růst, který je v kapitalismu nezbytný, aby společenské většině životní úroveň aspoň neklesala,

    b) nebo budovat jako druhé řešení systémový hybrid s tak velkou váhou nekapitalistických prvků v soustavě, že životní úroveň může aspoň stagnovat i bez růstu, což v systému s nadkritickým množstvím kapitalistických prvků není možné ...

    Místo toho se teď dozvídám, že volby jsou o tom, zastavit jakési populisty či co ...

    Jednak nevím, co to je ten populista, jestli se to jí nebo co se s tím dělá ...

    ... a jednak mám skutečně pocit, že takto vytyčený cíl bude mít nepražák jaksi v paži ...

    BT
    September 28, 2013 v 14.35
    Pane Tejkle,
    s Vašimi body a) i b) nemám problém souhlasit.

    Ale poraďte tedy, které osobnosti v naší zemi jsou podle Vás schopné toto prosadit a proto je třeba je podporovat?
    (V mé otázce není žádná ironie, zajímá mne Váš názor).

    Děkuji za odpověď.
    PL
    September 28, 2013 v 18.32
    Opravdu je největší hrozbou (údajný) populismus menších stran?
    Jakkoliv sdílím husí kůži z do sebe zakudrlinkovaných slov populistů, těžko mě někdo přesvědčí, žeby nejhorším a nejdestruktivnějším prvkem minulého vládního-volebního období byly nafouklé řečičky třeba Víta Bárty nebo Karolíny Peak. Dokonce i jejich politické činy nečiny v porovnání s praktickoupolitikou zavedených stran blednou. Nechci tím nikterak nebezpečí vágních slibů neslibů bagatelizovat, ale obávám se, že frustraci z vezdejších politických reálií nelze jednoduše hodit na uskupení politických amatérů, naivů a populistů, dokonce ani na SZ ne.
    September 29, 2013 v 10.51
    Populisti jsou ve vsech stranach
    Populisti jsou ve starych velkych i novych malych stranach. Jde o to kde jich je min a kde maji mensi sanci. Kdo je populista? To je absolutni lhar, ukradne vsechny dobre myslenky vsem a zastira jimi jen snahu o vlastni obohaceni. Sveze se na vlne rasismu nebo anti rasismu je mu to jedno hlavne, ze dostane hlasy. Mozna je populista v kazdem z nas, kdyz opoustime sve ideje a rikame veci co nam prinesou oceneni a zisk. Nebezpeci neni populismus sam o sobe, spis ve spojeni s nenavisti k druhym lidem a touhou po moci a inteligenci a sadismu z ponizeni druhych, to pak populista typu hitlera, a ten pak nejen vyhraje volby a jeste presvedci davy k nenavisti proti jinym lidem, treba proti nemakajicim lenochum vseho druhu a jsem ten nemakajici ja nebo vy ? Kdokoli na koho si jen vzpomenete to muze byt, treba humanitni vedec, matka s malymi detmi doma a jini.
    MP
    September 29, 2013 v 15.41
    P. Trávníčkovi,
    zdravím vás a doufám, že stále držíte palce sobotkovskému křídlu v ČSSD...
    PL
    September 29, 2013 v 22.40
    Zdá se, že téma uchopil P.Nováček ve více aspektech precizněji.
    http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/rizikovy-faktor-spoz-ano-2011-nezformovana-ideologie
    MP
    September 30, 2013 v 10.00
    Největší nebezpečí těchto voleb,
    Největší nebezpečí nejsou populisté, ale změna bez změny. Sociální demokracie a komunisté drží zatím v předvolebních výzkumech spolehlivou většinu, pravá strana spektra bude podle všeho roztříštěná na nevelké fragmenty.
    Jenomže když ČSSD a KSČM postaví vládu (je docela jedno, jestli menšinovou s podporou nebo koaliční) a ono se nic nezmění, jen o tom marasmu budou otevřeně psát nepřátelská media, pak teprve přijde čas pro populistické nebezpečí -- a proč by měla korupce klesnout za takové vlády pod úroveň, kterou dnes má v sociálně demokratických krajích?; proč nezaměstnanost pod úroveň, kterou předurčují pravidla, ke kterým se ČSSD v programu hlásí (aby nepůsobila populisticky)?, proč by vzdělání nebylo dál podfinancováné a podřizené potřebám trhu práce (ti byznysu - týž program)?
    Oproti tomu, co zmůže Babiš s 15% v parlamentu (reálně věřím tak na 8), bez politiků -- z těch jeho mediálních nákupů má nějaký potenciál jen Martin Komárek, zatímco Stropnický apod. už prokázal jeho absenci --, bez programu, bez koaličního potenciálu? Další republikáni v bublině mezi radikálně nespokojeným voličem, bez kterého se neobejdou, a mezi politicko-ekonomickým establishmentem, ve kterém chtějí politici ANO být. A jestli projde SPOZ a vyvolá to dlouho odkládaný mocenský střet, nevyčistí se jen nakonec vzduch -- pokud by ta část ČSSD, která by se nechtěla stát přívěskem prezidentské strany prohrálo, není to lepší než zahnívání nemocného muže české politiky?
    A po takovém zklamání ze změny bez změny budou na houby řečičky o tom, že žádná strana nemá úplně čistý štít. Budou znít jen jak alibi proto, že se o ten čistý štít ani nesnaží.

    Aby bylo jasno: chci, aby ČSSD přesvědčivě vyhrála a nechci, aby se SPOZ dostala do Sněmovny; budu rád, když bude mít Babiš co nejmenší volební úspěch – ale moc rád bych přesto volil ČSSD z jiných důvodů, než že je to nejmenší zlo.
    PM
    September 30, 2013 v 10.37
    I já bych rád volil ČSSD proto,
    aby v opozici získaly suverení postavení ty síly, které nezastupují jen to menší zlo. Jenže k tomu je třeba nejen apelu na schopnost republikánského uvažování, ale hlavně politická lstivost - sladké polopravdy populismu.
    Příkladně takové Pražáky - tedy měšťany, kteří se považují za elitu státu nepřesvědčíte k volbě levice jinak než lstí.
    A těch je tu setsakra jak................................ vážně prohlašuji.
    ON
    September 30, 2013 v 16.30
    Ano, pane Tejkle,
    s tím, co říkáte, že by měla dělat politická strana v bodě a) a b) lze jen souhlasit. A nyní si vezměte jednotlivé politické subjekty, které nyní usilují získat moc v zemi, včetně ANO a SPOZ. Vezměte vše, co o těchto stranách víte, a rozhodně pan Šlouf v posledních týdnech poskytuje v případě SPOZ dobrý manuál, položte si otázku, která z těchto stran, je schopná pro to alepsoň málo něco udělat, která o tom jen žvaní a neudělá vůbec nic, nebo nakonec bude konat úplně proti tomu. Když se nad tím vším, pane Tejkl, zamyslíte, tak možná pochopíte, o čem píše pan Patočka.
    BT
    September 30, 2013 v 20.04
    Pane Plevo,
    taktéž Vás zdravím.
    Samozřejmě, že držím palce Sobotkovu křídlu v ČSSD. Čím víc na ně pan Mynář útočí, tím jsou mi sympatičtější (jakási inverze "polibku smrti"). Není jistě náhoda, že o Sobotku se nedávno zase otřel i V. Klaus. To vše jsou pro mne signály, že podporuji správnou sílu, která jako jedna z mála u nás má skutečně reálnou šanci něco změnit (proto se jich představitelé klientelisticko-mafiánského kapitalismu tak obávají). Viz také dnešní skvělý článek Sobotky v Právu o pravici a daních.
    A samozřejmě budu ČSSD volit, protože čím větší zisk ČSSD se Sobotkou v čele bude mít, tím silnější Sobotkovo křídlo bude. Je to velmi prosté. Nevím co někteří diskutéři pořád řeší?
    October 1, 2013 v 12.43
    Jen jestli si zase něco nenalháváte.
    Je opravdu Sobotka tím, za koho ho považujete? Je to skutečně zhmotnělé sociální dobro? Nemá náhodou za nehty taky pěkných pár tun špíny?
    Já jsem spíše skeptický, stejně jako pan Profant. V ČSSD nejde o boj dobra se zlem, ale o boj jedné mocenské skupiny s druhou a zřejmě ani vítězství té rádoby lepší nebude mít pozitivnější vliv na situaci naší levice. Bude to jen ono menší zlo.
    MT
    October 1, 2013 v 15.19

    Pane Novotný, já nejsem zemanovec.
    To aby bylo jasno.

    Vyzýval jsem veřejně v rámci ČSSD ty delegáty sjezdu, které jsem mohl ve svém okolí mohl ovlivnit, aby dali hlas Dienstbierovi, hlásím se spíše ke skupině blízké Sobotkovi, podporuji kandidáta Chvojku, který je z mého okresu a také spíše tíhne k Sobotkovi.

    Jenom se nevyžívám v démonizaci Zemana a SPOZ - preferuji ovšem KSČM před SPOZ, ale za horší výsledek než SPOZ mimo Sněmovnu považuji 4,8% pro SPOZ ...

    Jsem schopen pochopit Ilonu Švihlíkovou a neodsuzuji jí za její kandidaturu na Vysočině.

    Zkrátka a dobře nepovažuju ani SPOZ ani Zemna ani tzv. populisty za to největší zlo na světě - dokonce je považuji za určité beranidlo v politickém rybníce, které jednoduše a nesofistikovaně odráží postoje veřejnosti a je to určitá výzva těm ostatním, aby se nezapouzdřiiy do "elit moudrých" ...

    Chce to určitou rovnováhu ...

    SK
    October 1, 2013 v 15.43
    Ad ČSSD a Sobotka
    Coby skeptik, který jako naprostá většina voličů z nějakého důvodu žije mimo politické strany, musím především konstatovat, že vůbec netuším, kde se dneska vlastně odehrává onen pověstný "boj dobra ze zlem". Bez mučení doznávám, že tu díky různým osobním zkušenostem i svým názorům zkrátka nevidím politickou stranu, které bych mohl smyslupně odevzdat volební lístek. V případě parlamentních voleb tak vycházím hlavně z intuice: Do pana Sobotky se dneska tepe jak z prava, tak zleva (což považuji za docela dobré politické vysvědčení) a současně mě z různých důvodů vyděsilo i tvrzení pana Mynáře, že právě SPOZ by měla tak nějak představovat tu skutečně správnou odnož soc.dem. státotvorné ideologie.
    Přiznávám se rovněž k tomu, že k rozhodnutí volit případně "sobotkovce" mě vede i dnešní proměna provolební agitace: U druhého kola prezidentských voleb se z obou stran argumentovalo tím, že je třeba volit "menší zlo", což mě natolik otrávilo (nemaje křišťálovou kouli), že jsem k té finální prezidentské urně nakonec programově nešel. Dneska už skoro nikdo ve jménu volby "jiného zla" neagituje, což ve mě vyvolává alespoň trochu naděje, že tyto volby by nemusely být jenom o pozicích, ale aspoň trochu i o programech.
    Z mého pohledu je to tak, že minulé koalice dokazály vychýlit kyvadlo tak hodně doprava, že zainteresované zákulisní kruhy se dneska hodně obávají, jak moc ono kyvadlo svojí setrvačností zase překmitne doleva. Proto tu teď máme nejenom tolik pravo-levých středových nabídek (včetně SPOZ), ale i výpady proti Sobotkovu křídlu ČSSD. Velká část KSČM a její voliči v tomhle zápase hrají, myslím, jenom betla, protože v čele s M. Vostrou nechtějí řešit, kdopak je asi dneska schopen/ochoten jim nabídnout aspoň nějaké výkonné vládní pozice, které by měli chtít už jenom proto, aby mohli skutečně "zleva" tlačit na případnou vládu ČSSD. Vše ostatní - říká mi instinkt historika - ztrácí rychle smysl, protože pokud to dneska v českých zemích skutečně "sociálně bouchne", tak na to skoro určitě nedoplatí jenom ta již už nenáviděná "intelektulání kavárna" (potažmo různé etnické skupiny a společenské vrtstvy, kterých se zastává), ale i ta "opravdová levice", kterou v setrvačném pravicovém pohledu pořád ještě ztělesňuje hlavně KSČM. Jako historik si troufám tvrdit, že podobná zmýlená by se v případě českého radikálního socialismu nekonala zdaleka poprvé. Ale proč se dovolávat nějaké křižovatky, když v záplavě jednoduchých předvolebních pravd se i ten pověstný brod tváří, jako by pořád ještě ležel někde hodně dakeko.
    BT
    October 1, 2013 v 21.03
    Pane Ševčíku,
    myslím, že si nic nenalhávám. Já nepovažuji p. Sobotku za zosobněný ideál. Dělá samozřejmě chyby stejně jako každý smrtelník. A jako každý smrtelník nepochybně má i nějaké charakterové vady. Kdo z nás nemá, hoď kamenem. Na druhé straně již řadu let čtu jeho názory a ty jsou vetšinou ve shodě s názory mými. I když vím, že zdaleka ne všechno co hlásá, nakonec bude schopen prosadit, přesto on a lidé kolem něj mají ze všech podobných politických skupin poměrně velký díl mé důvěry A SOUČASNĚ relativně velkou reálnou sílu něco prosadit (protože i toto druhé je stejně důležité jako to první).

    Z mé strany rozhodně nejde o "manželství" založené na "emoční přitažlivosti", ale naopak na "vypočítavosti".
    A řekl bych, že to první je ponejvíce syndrom voličů TOP09 zaláskovaných do Karla. Tam se totiž racionální důvody jejich volby hledají opravdu těžko, tedy pokud se nejedná o pana Bakalu, katolické hodnostáře a podobné spřízněné "podnikatele".
    MP
    October 1, 2013 v 23.42
    P. Ševčíku,
    jste poslední dobou příliš velký skeptik. Levice nemůže žít ze skepse, hlavně pak ne ze sklepse typu "stejně jsou všichni hajzlové a zloději" - takové postoje nahrávají jen populistům a demagogům. Levice musí naopak žít z určitého entusiasmu, z nadšení pro určité ideály, za něž má smysl bojovat, vždy a za všech okolností...
    MP
    October 1, 2013 v 23.52
    Martinovi Plevovi
    Jsem rád, že s Vámi jednou můžu upřimně souhlasit. Ano, bez takového entuziasmu se levice neobejde. jenom...nevíte, proč se tedy bez něj snaží obejít ČSSD?
    PM
    October 2, 2013 v 14.21
    Doba je enthusiasmu nepříhodná
    Levice, která tu je k předkládání společenských inovací ku prospěchu závislých na elitách a stejně tak pravice - obhájce stávajících hodnot elit - se uvelebily ve všeobecném zmatku nabídky společenskoekonomických řešení. Paradigma doby vycházející z utkvělé představy "vše trhu poplatné je možné" nejen umožňuje, ale nutí politiky veškerého zbarvení se volně obsluhovat trendy jakéhokoliv početí.
    Politická scéna tak nesoupeří o idee, ale o jejich tržní hodnotu - o to kdo idee dříve obsadí - populisticky přežvýká a lépe prodá (viz Merkel).
    Jde o imperativ doby, který je vůči enthusiasmu skoupý a kterému se pohříchu nevyhne dokonce ani ČSSD.
    Vlevo proto vládne poloskeptický poloenthusiastický duch ...................řekl bych.
    October 3, 2013 v 12.23
    Já pořád čekám, kdy se levice vymezí vůči ANO. Tohle nebezpečí roste ze dne na den. Zatímco levicoví komentátoři bojovali války proti Zemanovi, díky jejich neschopnosti poznat skutečné nebezpečí pro levici, tu v poklidu Babiš zabral značnou část jejich voličů. To nikdo z těchto komentátorů neslyšel nic o Berlusconim? Nebo je snad mate veřejné napadání mezi TOP09 a ANO? Dělá jim snad problém pochopit, že po volbách si tyto strany jen vykolíkují svá uzemí ale systém se ve prospěch dolních 10 milionů měnit nebude? Nebo neznají vůči systému předvolebnímu obměňování masky, pod níž je vždy pravice, obranu?
    + Další komentáře