Loni v létě jsem napsal do Hospodářských novin text, ve kterém jsem polemizoval s Janem Macháčkem. Ten se tehdy zastával Babišova hnutí ANO 2011. Moje reakce nakonec navzdory opakovaným ujištěním zveřejněna nebyla. Nyní je dobrá příležitost se k ní vrátit.
Jan Macháček ve svém komentáři reagoval na časté srovnávání Babišova projektu s Věcmi veřejnými: „Co strašného Věci veřejné české politice způsobily? Podle mne se v součtu nic zvláštního nestalo (ani v dobrém, ani ve zlém), pouze byli velcí hráči na chvíli naštváni, že jim někdo leze do zelí či vidí do karet, a teď už je vše zpacifikováno. Podobně je to s Babišem, nic světoborného z toho asi nebude, ale proč by si to nemohl zkusit a proč by nemohl konkurenty ze zavedeného českého mocenského kartelu zneklidnit?“
Paralela s Věcmi veřejnými se neustále vrací a jednotliví představitelé ANO 2011 jsou na ni neustále nuceni odpovídat. Třeba Martin Stropnický se s tím vyrovnal takto: „Srovnávat Andreje Babiše s Bártou je úsměvné. Motivačně, lidsky, podnikatelsky i výběrem spolupracovníků se Babiš pohybuje v jiné galaxii. Snad se shodneme třeba na tom, že profesor Zlatuška je poněkud jiný kalibr než slečna Kočí.“
Macháčkův argument je zajímavější v tom smyslu, že se snaží sugerovat, že celková bilance Věcí veřejných je neutrální nebo dokonce lehce pozitivní v tom smyslu, že se jim povedlo klasické politické strany na chvíli zneklidnit, v čemž může být prospěšná i Babišova snaha.
Před rokem jsem na to napsal: „Obě uskupení jsou podle mne jen příznaky hluboké nemoci, kterou náš politický systém prochází. Macháček tak má pravdu, když stav, ve kterém se nacházejí tradiční politické strany, popisuje jako krajně podezřelý. To ale ještě neznamená, že projekty typu VV či ANO 2011 jsou neškodné.
Tyto strany jsou jen dalšími symptomy zmiňované nemoci. A protože její příčiny se neléčí, tak její projevy jsou stále horší a mutují. A po kašli a rýmě se přidává horečka. Macháček to bagatelizuje tím, že staví všechny politické subjekty do jedné řady. Místo toho je třeba se ptát, v čem se VV a ANO 2011 od všech ostatních uskupení ale i samy od sebe liší. Díky tomu můžeme vidět, jak moc horečka stoupá a jak je výsledný stav vážný.“
Hlavní nedostatek Macháčkovy interpretace podle mne spočívá v tom, že opomíjí kontext, ve kterém se VV a ANO 2011 objevily. Jde o to, že před deseti lety by Andrej Babiš neměl šanci. Stejně jako 39 stupňů horečky nastoupí až po 38 stupních, tak před Babišem musela být Unie Svobody, Strana zelených, Věci Veřejné a obecný nárůst znechucení z ostatních politických stran.
Věci veřejné jsou součástí politické zkušenosti českých voličů,a proto jejich význam nelze bagatelizovat. Pokud mluvíme o politické krizi, znechucení z politiky a odklonu voličů od klasických stran a zároveň o různých negativních praktikách, které se v nich objevují, nelze to vnímat jako něco, co je od Věcí veřejných oddělené.
Stejně tak je třeba vnímat i samotné ANO 2011. Pokud se do Parlamentu dostane, asi to nepovede k žádné okamžité katastrofě. Dost možná Jan Macháček za tři čtyři roky napíše, že došlo na jeho slova a bilance ANO 2011 je stejná jako ta VV, tedy spíše kladná. Důležitější však bude to, k čemu přítomnost ANO 2011 v PS povede, jaké praktiky do ní přivede a především,jak promění naladění českých občanů.
Význam Věcí veřejných a toho, jak pod jejich vlivem politika působila lze stěží přecenit. Andrej Babiš možná vedle sebe nemá Kristýnu Kočí, ale koho vlastně? Předpokládejme, že v případě jeho úspěchu nezasedne v dolní komoře jen Jiří Zlatuška. O moc více politiků ANO 2011 se ale zatím na billboardech tohoto hnutí neobjevilo.
