Babiš a prokletí VV
Jaroslav BicanV souvislosti s politickým hnutím ANO 2011 se nabízí srovnání s Věcmi veřejnými. Každý, kdo chce mít s Babišovým subjektem něco společného, se s ním musí nějak vypořádat.
Loni v létě jsem napsal do Hospodářských novin text, ve kterém jsem polemizoval s Janem Macháčkem. Ten se tehdy zastával Babišova hnutí ANO 2011. Moje reakce nakonec navzdory opakovaným ujištěním zveřejněna nebyla. Nyní je dobrá příležitost se k ní vrátit.
Jan Macháček ve svém komentáři reagoval na časté srovnávání Babišova projektu s Věcmi veřejnými: „Co strašného Věci veřejné české politice způsobily? Podle mne se v součtu nic zvláštního nestalo (ani v dobrém, ani ve zlém), pouze byli velcí hráči na chvíli naštváni, že jim někdo leze do zelí či vidí do karet, a teď už je vše zpacifikováno. Podobně je to s Babišem, nic světoborného z toho asi nebude, ale proč by si to nemohl zkusit a proč by nemohl konkurenty ze zavedeného českého mocenského kartelu zneklidnit?“
Paralela s Věcmi veřejnými se neustále vrací a jednotliví představitelé ANO 2011 jsou na ni neustále nuceni odpovídat. Třeba Martin Stropnický se s tím vyrovnal takto: „Srovnávat Andreje Babiše s Bártou je úsměvné. Motivačně, lidsky, podnikatelsky i výběrem spolupracovníků se Babiš pohybuje v jiné galaxii. Snad se shodneme třeba na tom, že profesor Zlatuška je poněkud jiný kalibr než slečna Kočí.“
Především je nutno zdůraznit. že ANO není politické strana, která by vznikla klasickým způsobem. Jedná se, stejně jako u VV, o podnikatelský projekt. "Někteří lidé" v něm nemají stejné možnosti, jako by měli v klasických politických stranách. Babiš se netají tím, že chce stranu vést jako firmu /on tak chce vlastně vést celý stát, takže logicky vychází, že strana musí fungovat jako managment/. A managment nemůže fungovat demokraticky, to je jasné. Manažer bude buď plnit zadání majitele, nebo může jít.
Je částečně pravdou, že ANO je vcelku logickým důsledkem předešlé politiky. Ale ne jen politiky pravice, ale i levice. Ta se v době svého vládnutí až tak moc nelišila od pravice. Všichni tady pějí chválu na Špidlu, ovšem když mohl vládnout s komanči /stačila podpora/, raději vládl s lidovci a US. Taková vláda pak zákonitě musela skončit neúspěchem pro levici. ANo je jedním z důsledků Špidlovy chyby, ne že ne.
Další velkou chybou levice je to, že nedokázala proti ANO mobilizovat. Mobilizovat proti TOP09 a ODS je zbytečné, tam jsou lidé už poučeni. Místo toho levice bojuje se Zemanem. Tím uvádí ve zmatek značnou část svých přívrženců, neboť Zemanovy kroky po jeho zvolení nepřinesly to, čím bylo strašeno, naopak pro sociálně slabé znamenaly úlevu. Tito lidé se pak logicky musí ptát : Co na nás ta levice šije, když Zemana nechce a před prezidenstkou volbou dokonce podporovala neoliberálního kandidáta?
Pokud kroky levice nebudou levicové a hlavně jednoduše logicky jasné, vždy tu budou mít šanci nová seskupení, kterým bude stačit jen něco naslibovat. A to, že se levici zatím moc nepodařilo veřejnost přesvědčit, že ANO jsou vlastně VV II. je její problém. A čím dál tím větší.
Tak si nějak představují, jak asi uvažoval šachista Klaus, když zakládal ODS, jak asi uvažoval machiavelista Kalousek, když modeloval TOP09, a pořád mi nevychází pranic demokratického. Jen se o tom jistě nahlas nemluvilo.
Kalousek ani nepotřeboval členskou základnu, prostě se pár lidoveckých a spřízněných duší odjinud domluvilo a zaregistrovali se a panečku, ta podpora důvěřivého lidu!
Ale přiřkli jste jim (a novináři i někteří politologové rovněž) statut klasických stran, tak to mají dobré. Soudný člověk je může volit.
Já jsem jen prostá žena z mizející střední vrstvy, tak si dovoluji nechápat a nevolit je.
Důsledky činnosti jak klasických, tak "pseudo" stran se podle mého vnímání příliš neliší, čím dál tím více už nikdo ani nic nepředstírá. Správa státu v důsledku stranických obchodů s posty na úřadech, kde se rozhoduje o rozdělení veřejných peněz, eroduje (vím o čem mluvím, jsem jedním z těch nejmenších koleček).
No hlavně, že se ty posty rozdělí "spravedlivě" a vyváženě, hoši z těch klasických stran to jistí.
Strana jako podnikatelský projekt je ones man show. Jedná se také o prosazení výhodné politické změny /nebo alespoň udržení status quo/, ale ne už pro sdružené jednotlivce, ale jen jediného člověka. A i když strany jako TOP09, či ODS svou neoliberální politikou nemají prakticky sociální přínos pro větší část obyvatel a nejsou vedeny vzorově demokraticky, jsou menším nebezpečím, než strany jednoho muže. Zatímco u těch dvou stran je možnost alespoň nějaké demokratické plurality, v podnikatelské straně rozhoduje majitel jako ve firmě. Čili totální vedení.
Na tom nic nemění to, že se tzv. klasické strany snaží demokratické principy obcházet.