Pocit hlubokého studu z důvodů sociálních jsem už dvakrát zažil na vodě. Poprvé před více než třiceti lety v Rumunsku. Sjížděli jsme průzračnou říčku, dojeli ke skupině žen, které praly prádlo. Tloukly do něj dřevěnými nástroji, až ledová voda cákala. V modré helmě Jofa (za socialismu úzký profil ze západu), ve žluté plovací vestě, v kajaku Alpinautic (také tehdy moderna), jsem si připadal jako zpovykaný šašek. Pocit z dávných časů se mi vrátil při výletu na Ploučnici. Někde u Mimoně se na březích se válely kusy rezavého a mokrého kovu. Míjeli jsme muže, který se snažil dovláčet ke břehu kus někdejších kamen. „Jak daleko to asi má do sběrny?“ Napadlo mě při pohledu na dvoukolovou káru, kterou měl připravenu. Postavy byl pomenší a hubené. V severních Čechách se takový výzor shrnuje slovy „má hodně najeto“.

Poslankyně Ivana Řápková (ODS), absolventka plzeňských práv, stihla ještě před pádem vlády politického bankrotu a rozpuštěním Sněmovny připravit novelu zákona o odpadech. Česká Wikipedie charakterizuje předkladatelku zákona takto:

„Ivana Řápková patří mezi výrazné osobnosti české politické scény. Dlouhodobě se věnuje problematice bezpečnosti a sociální politice. Proslula svým nekompromisním přístupem k tzv. nepřizpůsobivým občanům a prosazováním důsledné politiky proti zneužívání sociálních dávek. Je autorkou návrhu na exekuci sociálních dávek nebo nové sankce zákazu pobytu za opakované přestupky pro notorické přestupce. Jako jedna z prvních začala hovořit o nutnosti zavést registr přestupků, resp. princip „třikrát a dost“, a možnou překvalifikaci několikerého přestupku na trestný čin. Předložila zákony, které měly zamezit zneužívání doplatku na bydlení majiteli některých ubytoven, regulovat sběrny, ale i obnovit funkčnost veřejné služby.“

Regulace sběren v návrhu zákona zní takto:

Sněmovní tisk 1019

…