Pocit hlubokého studu z důvodů sociálních jsem už dvakrát zažil na vodě. Poprvé před více než třiceti lety v Rumunsku. Sjížděli jsme průzračnou říčku, dojeli ke skupině žen, které praly prádlo. Tloukly do něj dřevěnými nástroji, až ledová voda cákala. V modré helmě Jofa (za socialismu úzký profil ze západu), ve žluté plovací vestě, v kajaku Alpinautic (také tehdy moderna), jsem si připadal jako zpovykaný šašek. Pocit z dávných časů se mi vrátil při výletu na Ploučnici. Někde u Mimoně se na březích se válely kusy rezavého a mokrého kovu. Míjeli jsme muže, který se snažil dovláčet ke břehu kus někdejších kamen. „Jak daleko to asi má do sběrny?“ Napadlo mě při pohledu na dvoukolovou káru, kterou měl připravenu. Postavy byl pomenší a hubené. V severních Čechách se takový výzor shrnuje slovy „má hodně najeto“.

Poslankyně Ivana Řápková (ODS), absolventka plzeňských práv, stihla ještě před pádem vlády politického bankrotu a rozpuštěním Sněmovny připravit novelu zákona o odpadech. Česká Wikipedie charakterizuje předkladatelku zákona takto:

„Ivana Řápková patří mezi výrazné osobnosti české politické scény. Dlouhodobě se věnuje problematice bezpečnosti a sociální politice. Proslula svým nekompromisním přístupem k tzv. nepřizpůsobivým občanům a prosazováním důsledné politiky proti zneužívání sociálních dávek. Je autorkou návrhu na exekuci sociálních dávek nebo nové sankce zákazu pobytu za opakované přestupky pro notorické přestupce. Jako jedna z prvních začala hovořit o nutnosti zavést registr přestupků, resp. princip „třikrát a dost“, a možnou překvalifikaci několikerého přestupku na trestný čin. Předložila zákony, které měly zamezit zneužívání doplatku na bydlení majiteli některých ubytoven, regulovat sběrny, ale i obnovit funkčnost veřejné služby.“

Regulace sběren v návrhu zákona zní takto:

Sněmovní tisk 1019

…

(3) Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit, že zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů (§ 14) mohou být provozována pouze na místech a v čase touto vyhláškou určených, nebo stanovit, na kterých místech a v jakém čase je v obci provozování zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů (§ 14) zakázáno, nebo úplně zakázat provozování zařízení ke sběru nebo výkupu (§ 14).

Jak to může vypadat v praxi? Obce budou preferovat vlastní sběrné dvory, kam se vozí věci zadarmo, a za recyklaci obec dostává peníze. Značná část kovu, který teď skončí ve sběrnách, poputuje na skládky, smíchaná s dalším netříděným odpadem. Patrik Eichler si v Deníku Referendum před časem všiml, jak Bublanův návrh o otevíracích dobách na okraj až kradmo zmiňuje sběrny (1.4.2013). Nyní tedy máme na stole návrh, který jde do tématu čelem a nezapře rukopis předkladatelky.

V důvodové zprávě k zákonu čteme:

„Dlouholeté zkušenosti dokazují, že výkup odpadů je úzce spojen s trestnou činností řady osob, jež se na výkupu podílejí. Osoby, které předávají kovové odpady, se nezřídka při získávání kovových předmětů dopouštějí mnoha trestných činů, např. krádeže, poškození cizí věci, ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení. Při důsledné aplikaci trestního zákona by měly orgány činné v trestním řízení stíhat osoby, které vykupují kovový odpad zakázaný vyhláškou. Je faktem, že k důslednému uplatňování trestněprávní odpovědnosti nedochází a rozsah trestné činnosti v dané oblasti neklesá. Statistiky Policie ČR prokazují, že po krátkodobém poklesu počtu trestných činů, které byly spáchány v souvislosti s barevnými kovy, došlo k více než dvojnásobnému nárůstu této trestné činnosti v letech 2010 a 2011.“

Nechybí ani motiv poklopů kanálů a krytů od pouličních lamp:

„Vzhledem ke skutečnosti, že jsou zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů provozována v lokalitě určité obce, která se následně musí vypořádávat s negativními dopady této činnosti (např. odcizené poklopy kanálů, kryty pouličních lamp apod.), bylo by vhodné, aby ve správním řízení o udělení souhlasu k provozování tohoto zařízení nebylo možné vydat konečné rozhodnutí bez souhlasu dotčené obce.“

Kdo by si přál, aby mizely poklopy od kanálů? Přesto by ale bylo potřeba do tématu pustit trochu kontextu a trochu kultury. Nebo i matematiky. Například formou slovních úloh pro žáky základní školy.

„Šéf pražské městské policie byl pravomocně odsouzen za přijetí úplatku 300.000 Kč. Jeden kilogram litiny se vykupuje za 4,60 Kč. Jeden dekl od kanálu váží třicet kilo. Kolik deklů od kanálu je třeba ukradnout a prodat do sběru, aby to hodilo 300.000, se kterými se náhodou nechal chytit jeden bývalý policajt?“

„Česká republika vinou neschopnosti a korupce vrací sedmdesát miliard, za které tu mohla vzniknout nová infrastruktura, a mohla se platit pracovní místa. Kdyby polovina této sumy mohla přijít na platy, kolik je to hodin pro pracovníky ostrahy případného staveniště sociálních bytů, kteří mají pětašedesát korun na hodinu (nezapomeň připočítat daně a odvody). Kolik tun měděného drátu z vedení vysokého napětí by bylo třeba odevzdat do sběrny, aby to dalo desetinu z vracených sedmdesáti miliard?“

„Výkupní cena celé pračky je 150 korun. Když rozeberete motor a dáte měď zvlášť, dá to 300 korun. Jak dlouho by muselo trvat rozebrání motoru od pračky, aby hodinová mzda rozebírajícího byla jako hodinová mzda poslankyně, která předložila novelu zákona o odpadech?“

Znám rodinu v západních Čechách, která žije z toho, že z Německa z hromádek vozí pračky a další věci, rozebírá je a dává do sběru. Zkusili jsme si se synem rozebrat motor z pračky. Aby viděl, co je uvnitř a měl ponětí o čase života a penězích za to. Pekelná práce, a stejně jsme z toho všechnu měď nedostali. Pozoruji zedníky na stavbách, jak dávají každý kousek kovu stranou a odnášejí ho do sběrny. A líbí se mi postupné odželezňování země, pro kterou socialismus stejně jako kapitalismus měl beton, ale socialismus kromě betonu i železo. Hnusné železné ploty — co něčí táta svařoval z materiálu ukradeného ve fabrice, jsou jen nejviditelnějším příkladem. A kdy že stoupla sběrová kriminalita? Nebylo to v době krize a demonstrativní nechuti vlády pro ty dole cokoli dělat kromě dalších sankcí?

Navštěvuji sběrny, protože se v nich zrcadlí realita země. Vedlejším efektem praktických činností bývají i občasné návštěv sběrných dvorů. S mým oblíbeným sběrníkem vedeme řeči. Když padla vláda, mluvil o svoloči zlodějské. „Vždyť vám může být jedno, co tam v Praze vyvádějí.“ Odpověděl okamžitě: „To byste se divil.“ A mluvil o novele zákona od poslankyně, co vystudovala plzeňská práva. „Právo z Plzně, pane, to doběhne každýho.“ Sběrník na severu Čech, poblíž bydliště předkladatelky Řápkové nevykazoval nic z bodrosti mého oblíbence. Když jsem se ho ptal, nemá-li stranou dané armovací železo, že bych si ho na váhu rád koupil, považoval mě zjevně za provokatéra: „prodávat se nesmí. Pořád tu mám čojku (rozuměj Českou obchodní inspekci). Je za to pokuta 100.000. Kontrolujou mi váhu, kterou kontrolovali před měsícem. Furt votravujou. Tady jste v chudym kraji. Čím menší sázky, tím větší rvačka, pane. Armovací železo by tu stejně neskončilo. Cokoli použitelnýho končí v bazarech. Tady přistane jen drek.“

Sběrník se díval kolem, jako kdyby nás měl poslouchat někdo z čojky. Novotou ve sběrných dvorech jsou kamery. Pod nimi lidé, kteří se cítí být stále filmováni. Když jsem chtěl zachovalou thonetovu židli, která byla v kontejneru, mladý muž se rozhlédl a řekl: „Kolega dal chlapovi dřevo na topení, pak jinýmu nedal a vyhodili ho. Máme tu kamery. Obec dostává peníze od formy, která ze dřeva odsud dělá dřevěný brikety. Nemůžu, pane, i když ta židle je fakt hezká, sám jsem si jí všimnul.“

V nové Sněmovně bude velmi těžké hlídat rasisty. A bijce sociálně nejslabších. Zvláště, když se do ní dostanou populistické strany. Všechna má přání před volbami začínají větou „Nestavte dál Temelín“. Dnešní dodatek zní: „A sběrny nechte laskavě napokoji.“ Můj sběrník ale říkal, že ta svoloč je stejně hluchá. Třeba až pojedeme příště na vodu, nebudeme si muset připadat trapně před pánem, který bude lovit z vody šrot. Bude číhat za bukem a zkusí nám ukradnout svačinu.

Přetáhneme ho pádlem a odjedeme vítězně, není problém sejmout někoho, kdo má hodně najeto. A to je zhruba stupeň sociální vnímavosti, kam nás poměry, jak se vyjevují i v novele zákona o odpadech, chtějí dotlačit.