Proč jsou komunisté konzervativní?

Přestože Marx, k němuž se komunisté vždy hlásili, byl jednoznačně liberálem, KSČM je dnes až po uši v konzervatismu. Kapitalismus je naopak stále liberální. Ten, kdo se snaží vidět pod povrch věcí, se však ptá: Svoboda pro koho a k čemu?

O Komunistické straně Čech a Moravy se často mluví jako o straně konzervativní, jejíž členové tíhnou k minulosti, s níž se jim nepodařilo dostatečně kriticky vyrovnat. Je myslitelné, aby strana, která se považuje za levicovou, byla zároveň konzervativní?

Učebnice politické ekonomie nás poučují, že politický konzervatismus spočívá v hájení statu quo a institucí, na nichž stojí společenský řád, a v zachovávání tradic, kvůli nimž má však konzervatismus v každém koutě světa jinou podobu. Totéž patrně platí i pro různá historická období. První konzervatismus vznikl jako reakce na osvícenství, které svým důrazem na osobní svobodu jedince předznamenalo počátek moderního liberalismu.

Marx, k němuž se komunisté vždy hlásili, byl jednoznačně liberálem. To bylo ovšem v dobách, kdy ještě kapitalismus sám byl novým, liberálním a relativně pokrokovým systémem, který se teprve musel prosazovat proti zbytkům rozkládajícího se feudalismu, a Marx věřil v jeho historickou nutnost a v jeho budoucí překonání organizovaným a uvědomělým proletariátem.

Tato představa ho vedla ke kritice jakéhokoliv socialismu, který by byl založen na konzervativním základě. Postoje Marxe i jeho následovníků byly vždy liberální, a to až do říjnové revoluce 1917. Vlastně teprve tehdy se levicovému liberalismu spustilo první stavidlo, což je docela logické, protože revoluci pochopitelně bylo nutné bránit.

Slavoj Žižek o tom píše asi takhle: Menševici, kteří chtěli kritizovat bolševiky v tisku, se odvolávali na to, že bolševici horovali před revolucí pro svobodu slova a demokracii. Na to jim řekl Lenin: „Poslužte si, pánové, máte plné právo publikovat svou kritiku, ale hned pak nám, pánové, laskavě dovolte postavit vás ke zdi a postřílet!“ Tento Leninův odmítavý postoj k liberálnímu pojetí svobody je příčinou toho, proč mu liberálové (pravicoví i levicoví) dodnes nemohou přijít na jméno.

Leninovo pojetí svobody bylo totiž pragmatické, dané otázkou: Svoboda pro koho a k čemu? Z jeho hlediska by se svobodná kritika porevolučního režimu tenkrát rovnala podkopávání diktatury proletariátu ve prospěch kontrarevoluce. Existovala zkušenost Pařížské komuny, která byla utopena v krvi, protože si neuměla došlápnout na své protivníky.

Nehodlám tento příklad dál rozebírat ani hodnotit, ale je, myslím, jasné, že v okamžiku revoluce komunisté - nebo bolševici, jak se jim tenkrát v Rusku říkalo - nebyli liberály, přestože jimi dříve byli. Ovšem těžko bychom je už tenkrát mohli nazvat konzervativci.

A později? Naděje na světovou revoluci se brzy rozplynula a místo Lenina nastoupil Stalin. Nový řád nejen že nebyl liberální, ale už nebyl ani revoluční. Konzervatismus režimu začal vystupovat do popředí, ačkoliv velká část lidí to možná zatím tak nevnímala.

Byl to totiž úplně jiný druh konzervatismu, než ten, který kdysi vznikl jako reakce na osvícenství. Tento nový typ konzervatismu - stalinismus - nezůstal omezen jen na území Sovětského svazu. Nevyhnul se ani naší republice.

Českoslovenští komunisté, kteří se později nemohli stalinismu a jeho následků zbavit, začali být veřejností ve větší míře vnímáni jako politicky konzervativní patrně teprve po srpnu 1968. Samozřejmě kromě těch, kteří se raději nechali vyloučit ze strany, než by se přizpůsobili novému politickému směřování. Ale ti už v té době nebyli pokládáni za komunisty.

Zda se za ně pokládali sami, těžko říct. Hlavním rysem strany a těch, co v ní zůstali, se potom stalo konzervativní hájení statu quo, tedy zejména bránění inovacím nového systému, které chápali jako návrat ke kapitalismu.

Vedle konzervativních názorů na jiné věci, které nebyly až tolik podstatné, však stále ještě zastávali i mnoho názorů liberálních. Vnímání komunistů jako politických konzervativců potom vyvrcholilo po listopadu 1989. Očekávaná liberalizace strany se nekonala.

Ještě je vhodné připomenout, že s postupem času se rozrůzňovaly představy o pojmu „komunista“. Dnes máme komunisty dogmatické, konzervativní (nebo též stalinské) a komunisty nedogmatické či reformní, komunisty pragmatické a idealistické, organizované a neorganizované.... Sami komunisté se nedokáží sjednotit na výkladu, kdo je vlastně komunista.

Paradoxně to vzdáleně připomíná filosofický přístup postmoderny, která opomíjí obecné a uznává především konkrétní. Naopak, zcela jednoznačně je dnes význam pojmu „komunista“ definován z negativistického hlediska, tedy jejich nepřáteli. Pro antikomunisty je zkrátka komunista jako komunista, jeden jako druhý nepřítel demokracie, spoluviník gulagů atd. Všechny komunisty házejí do jednoho pytle, čímž se nechtěně stávají jakýmisi jejich sjednocovateli.

Mohou se někdy komunisté vrátit zpět k liberalismu? A za jakých podmínek? Těžko. Kapitalismus je naopak zatím stále ještě liberální (i když do nekonečna to asi nepůjde). Ten, kdo se snaží vidět pod povrch věcí, se pochopitelně i dnes ptá: Svoboda pro koho a k čemu?

Faktem však zůstává, že lidé věci chápou tak, jak se jim navenek jeví; nepátrají po jejich podstatě. A o to, aby se věci určitým způsobem jevily, se starají média a PR agentury. Díky nim je dnes svoboda stále chápána hlavně jako svoboda podnikání, svoboda výběru zboží, svoboda konzumu a podobně. Vše, co by takovou svobodu chtělo omezit, se značné části veřejnosti musí nutně jevit jako konzervativní.

Dnes je pravice v pozici, kdy stále ještě může slibovat svobodu, i když je to svoboda sporná, svoboda zdánlivá, nebo svoboda jen pro odvážné, dobrodružné či bezohledné jedince. Levicové strany se naopak postupně dostávají do takového postavení, které je povede spíš k omezování svobody, tedy současné představy o ní, byť by to bylo dobře míněno (více státu, více daní, více zákonů, více nařízení, více omezení). Anebo budou nuceny chovat se podobně jako liberální pravice.

Pak se ovšem nebudou chovat levicově, neboť tím akceptují neoliberalismus. To se podle mého názoru týká levicových stran obecně, nejenom komunistů, kteří zatím ani neměli možnost se předvést. Ono se totiž asi shora, čili cestou zákonů, nic jiného ani dělat nedá. Muselo by se na to jít úplně jinak.

Dnes nám zkrátka chybí budoucnost, ke které by se dalo vzhlížet, a tak to jediné, k čemu se dá ještě upnout, je minulost, byť značně problematická a mnohými odůvodněně zavržená. Proto ten konzervatismus komunistům nikdo neodpáře.

Jsou v něm až po uši a nemá to východisko, dokud nepřijde nová revoluce, tentokrát úspěšná, nebo aspoň dokud se kapitalismus nějakým způsobem nepromění v nový společensko-ekonomický řád, který bude aspoň po nějakou dobu zase pokrokový. Lidé možná nakonec sami dojdou k poznání, že kapitalistické podnikání je opravdu reakčním způsobem obživy, který vykořisťuje lidi a ničí přírodu, a nebudou se cítit nesvobodní, když pomalu zmizí ze světa.

A co si myslíte vy? Diskuse (14 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

levicový konzervativismus Pondělí, 9.Září 2013, 09:50:19

pí Hájková - ano i v levici jsou konzervatovci, souhlasím že stalinský beton zakonzervoval komunisty a nepopírám ani, že někteří v KSČM opravdu naplňují paradoxně ona slavná slova "od minulosti spějme zpátky" - až mi bude přes osmdesát, možná také budu nostalgicky hledět k časům mladosti a opírat se o ověřené jistoty jako chodítko bez kterého už nebdu umět se pohybovat.
Ale pro objektivitu musím říci, že většina se snaží tu novou minulost heldat - jak na intelektuální úrovni (viz letité úsilí členů Cenrta strategických teoretických studií) tak i v rovině běžně pratkické, protože selským rozumem chápou, že zpět se nejde vracet. Ale svoboda jako poznaná nutnost souvisí se vztahem idalismu a pragmatismu, který jsme spolu diskutovali už jinde. Revoluční není ten kdo je jurodivý, ale ten kd o ví jak měnit svět.
Hodno pozornosti ve vašem článku je spojení liberalismu a komunismu - rozumímmu, i když asi yvvolává řadu nepochopení v tom co je co. Ale mylsím že toto spojení by bylo cizí i jiným na levém flangu politické scény. Vezměte např. to jak se dívají mnozí v levo na liberální trh, A jak mají problém pochopit rozdíl mezi trhem svobodným a volným či význam ekonomické (ziskové) motivace svobodných individuí, který není ničřím reakčním..
Zkrátka nejen KSČM má v této oblasti o čem přemýšlet....

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Paní Hájková, Pondělí, 9.Září 2013, 12:08:36

je těžké nebýt konzervativní v době, která má pocit, že tu už vše bylo. Nemám moc rád postmodernismus, ale když člověk čte staré knihy, kde se řeší na chlup stejné potíže, jako máme dnes, a nevidí nikde lepších řešení než tam, jen těžko se brání postmoderním pocitům. Jediná možnost, jak dnes nebýt konzervativní, je asi chápat konservatismus ne jako lásku k minulosti, ale k přítomnosti. Držení statutu quo. A samozřejmě podmínit nekonzervatismus tím, že se k těm dobám nebude upínat nezdravou láskou a brát samotnou minulost jako argument.
P. S. Pane Dolejši,
Vaše věta "Revoluční není ten kdo je jurodivý, ale ten kdo ví jak měnit svět." by zasloužila šířit jako citát. Doufám, že Vám nebude vadit, když tak učiním.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

levicový spor konzervativců s modernou Pondělí, 9.Září 2013, 13:10:49

beze všeho - za tou větou si stojím. Ptát se mesiášů JAK ? toé chtějí udělat je důležité. A recepty z 19. století už nestačí.
Jinak není jen konzervativismus nostalgický, stalinský - znáte názory doc. Sirůčka (VŠE Praha) ? Ten propaguje tradice proti modernitě v nobějším hávu.
Má to opřené o víru v technologie, o návrat k plánování, odmítá diktaturu korektnosti a multikulturalismus a obrací se k soxciálním tradicím (rodina, pospolitost, národ).
Podrobně viz např. :
http://www.severoceskapravda.cz/show.php?akce=1&showid=786
Já s ním v řadě případů nesouhlasím - zejm., mi vadí přehnané národovectví a tendence k autoritářským elitám, ale je dobré vědět že i tahle větev na levici existuje.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 9.Září 2013, 17:41:51

Dnes jsem měl tu čest poznat na vlastní oči a uši, jak funguje jedno z chapadel Ústavu paměti národa. Zapálený mladík, s batohem na zádech, v naší osadě sháněl někoho, kdo utíkal před komunisty na Západ. Řekl jsem mu, že u nás nikdo neutíkal. Pak jsme si s kamarádem vzpoměli, že jeho otec "utekl" do Rakouska. Pro vysvětlení - když se vracel z kamarádovy přísahy, kde se radostí opil, protože jeho syna, hašišáka, se podařilo ostříhat, tak se mu podařilo usnout ve vlaku, který nějak v Břeclavi přepřahali do Vídně a pohraničníci jej přehlédli. Když jej v Rakousku probudili a ptali se jej, zda emigroval, tak jim řekl, že chce jet hned zpět, že musí další den do práce. Takže byl ještě ten den doma. Poradil jsem tomu kamarádovi, aby šel "emigraci" onomu mladíkovi nahlásit, že možná za ni dostane nějaké finanční přilepšení /jeho otec již zemřel/.
Ale vážně. Pokud se bude Paměť národa formulovat takovouto cestou, kdy nějací horliví mladíci budou po hospodách /tam nás mladík oslovil/ shánět nějaké historky o tom, jak lidé za komunistů trpěli, tak Jiráskovy Staré pověsti České proti nim budou sofistikovanou a podrobně přesnou studií.
Proč tuto historku cpu do diskuse a co má společného s konzervativnimi komunisty? Hodně. Konzervativní nejsou totiž jen komunisté, konzervativní je tu úplně všechno. Všechny parlamentní strany, celý politický systém. Mediální práce. Všechno je těžce konzervativní. Vyčítat komunistům, že se neobrodili, že nejsou liberálnější, je nesmysl. Tady totiž není liberální nikdo. Jen se tak nazývají určití lidé a skupiny, nebo jsou takto nazýváni/y. Kdyby totiž tady nějaké liberální hnutí existovalo, musely by na něj konzervativní strany reagovat a musely by se stát liberálnějšími. Páč tu žádný liberalismus není, zůstávají komunisté konzervativní. Stejně jako antikomunisté, kteří směšným a nedůstojným způsobem chtějí vytvářet nějakou Paměť národa, a i ti další. A na závěr: kapitalismus není liberální! Ani náhodou. To, že se dá kapitál získat pomocí modeního počítače, nemá se svobodou nic společného.Ta je na stejné, možná nižší úrovni, než tomu bylo dříve. Liberální totiž může být jen ten, kdo by tuto společnost chtěl zbavit všeho, co ji likviduje, chtěl ji od toho osvobodit. Konzervativci, kteří neznají jinou společnost, než tuto nesvobodnou, se liberály nestanou tím, že natřou fasádu konzervativních stran na zeleno, nebo růžovo. Bude to jen mírným pokrokem v mezích konzervatismu, ne liberalismem.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pravice v KSČ Úterý, 10.Září 2013, 07:32:18

Kdysi se stalinistům říkalo v rámci KSČ pravice, oni sami si tak ovšem neříkali.
"Normalizace" znamenala návrat k normalitě před uvolněním v šedesátých letech, KSČ byla tedy tehdy konzervativní. Co chce konzervovat KSČM dnes, je jasné méně.

Jiří Karen - Opava

Pragmatismus – idealismus? Úterý, 10.Září 2013, 09:51:40

Ještě k tomu vztahu pragmatismus – idealismus: Jestliže ve volbách zvítězí pravicové strany, škrtnou deset důchodců. Jestliže ve volbách zvítězí tzv. levicové strany, škrtnou (pragmaticky?) důchodců jenom osm. Protože kapitál daně (už nikdy?) prostě platit nebude. Je toto cesta?

Myslet opravdu pragmaticky se dá podle mého názoru jenom „outside the box“ liberální demokracie a globálního kapitalismu.

Pragmaticky uvažovat o vytvoření a sjednocení masivního občanského hnutí napříč Evropou, které by vytvářelo tlak na politické reprezentace států a donutilo je vytvořit silnou evropskou (revoluční?) demokratickou instituci s legitimitou zdola. Osobně se obávám, že v této situaci by přišly na řadu tanky, ale nechci být za škarohlída.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

J.Kubíčka Úterý, 10.Září 2013, 11:08:6

souhlasím, že koncipovat radikální levici jako kroužek přátel starých časů nepomáhá a že tradice na nové nestačí - jenže působí jak vysoký věk, tak i nezralost syntézy nového paradigmatu
Nostalgici tak raději selektivně vzpomínají a idealisté se plácají v ekleticismu z různých inovací starého konceptu. V té situaci se obracet o ověřenému vypadá jako dobrá kotva.

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

Jiřímu Dolejšovi Úterý, 10.Září 2013, 12:34:17

Vaše úvaha jde, stejně jako připomínka Jiřího Kubičky, správným směrem.
Ale - ! -
Sociální- nebo chceme-li třídní - struktura společnosti je jiná než byla před padesáti lety. Svět ( -- to, co se obvykle označuje jako svět, tedy svět mocných, byznysu, vojensko-průmyslový komplex, jak to kdysi nazval Dwight Eisenhower a převzal Charles Wright Mills -- ) se velice změnil. Na zeměkouli je o pár miliard lidí víc. A o stamilióny "pracovních míst" méně.
Technologie udělala veliký skok - "o které neměl Verner ani potuchy" (Havel, Zahradní slavnost).
Vyrábí se neuvěřitelné množství sofistikovaných zbraní, které je potřeba vyzkoušet a použít, aby se mohly vyrábět další. -- A lidé si pak demokraticky odhlasují, že mají být použity proti nějakým podlidem nebo proti nějakým "darebáckým státům", a ještě si přitom připadají jako morálně nadřazení nebo jako bůhvíjací vlastenci. - Je to asi trochu i tím, že nikdy zblízka neviděli ustřelenou hlavu nebo nohu utrženou nášlapnou minou.
Jó, to se to pak válčí !
A Vy, vážený pane poslanče, mluvíte o "nezralosti syntézy nového paradigmatu" !? A jaké paradigma máte, prosím pěkně, na mysli?
Tož se vracejte k "ověřenému" - přeji Vám přitom hodně zdaru.
Já za "ověřený" považuji např. marxismus (ale taky trochu i křesťanství).
Čest Vaší práci -
JZ

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Úterý, 10.Září 2013, 18:27:55

Panu Dolejšovi:
K vaší větě "ekonomická motivace svobodných individuí není ničím reakčním" chci poznamenat, že si také nemyslím, že by snad něčím reakčním byla. Ovšem za podmínek, že se zisk využívá také k něčemu ušlechtilému, k něčemu, co je ku prospěchu druhých, že se zkrátka s někým sdílí.
Panu Kolaříkovi:
Máte pravdu, že v dnešní době je těžké nebýt konzervativní, ať už se pod tím chápe cokoliv. Vždycky přemýšlím, co vlastně by měl dělat revolucionář, když zrovna není revoluce...
Panu Ševčíkovi:
Občas mě taky napadne, jestli se ty pojmy "konzervativismus" a "liberalismus" nedají vykládat, jak se to komu právě hodí. V některých případech klidně může jít jenom o politologické žvásty.
Panu Kubičkovi a J. Zilzerovi:
Co chce konzervovat KSČM (nebo její část, abychom jim nekřivdili)? Já myslím, že nic. Ten jejich konzervatismus je víceméně nostalgický. Řeknu vám ale, co chce konzervovat sociální demokracie. Sociální stát.
Jiřímu K.
Masivní občanské hnutí napříč Evropou by bylo velice žádoucí, ale nevím, zda může vystačit jenom s tím, že bude na někoho vytvářet tlak. Měla by se budovat také nějaká nová nekapitalistická ekonomika zdola.

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

Evě Hájková Úterý, 10.Září 2013, 23:14:3

Soc.dem. by ovšem sociální stát neměla konservovat, nýbrž rozvijet.
A co "by měli" komunisté?!

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

od obrany k ofenzivě Středa, 11.Září 2013, 00:11:48

Konzervattivní lze chápat také jako obranářský - takže má ofezivnost u sociáln ho státu směřovat k jeho exnenzi v součansé poněkud zbyrokratizované podobě a nebo k jeho zefektivnění ?
Pokud jde o směr ofenzivy sil na levo od ČSSD /(tedy i nekonzervativní KSČM) tak spíše než o etatizaci (tím nezpochybňuji určitou roli státu) by mělo jít o internacionalizaci řešení..
P.S. zisk je jen rozdíl mezi náklady a hospodářským výsledkem, nač bude použit je věcí ani ne tak ušlechtilosti, ale vztahu k společenské reprodukci Je-li spotřebován, reprodukce se zužuje. Kam ho investovat, o to kráčí

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

JK Středa, 11.Září 2013, 05:03:33

V jakém smyslu uvažujete o rozvíjení? Podle mě je doba taková, že sociální stát se dá těžko rozvíjet ve smyslu více výhod pro ty, kdo jsou jejich příjemci. Těch je totiž také čím dál tím víc. Sociální demokracie se tedy bude snažit aspoň zachovat, co se dá. To ale bude muset čelit obrovským tlakům ze strany kapitalistů, bez toho, aby měla nějakou podporu zdola. Lidé totiž sociální stát chápali jako samozřejmost, takže příliš vděčnosti se za to od nich čekat nedá. Vymyslet nějaké úplně nové změny, které by mohly být pro lidi užitečné (ale které by byly něčím novým), znamená nejprve je vymyslet a potom pro ně získat u lidí důvěru. Samotné zvolení ještě neznamená dlouhodobou důvěru.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

JD Středa, 11.Září 2013, 05:08:59

Podle vás tedy záleží jen na tom, kam se bude investovat? A když se bude investovat dobře, tak to znamená, že bude dost peněz pro všechny?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

chápejme slovo investice šířeji Středa, 11.Září 2013, 19:47:4

každýz nás by měl zvažovat do čeho vloží energii a úsilí (jedno jestli to bude mít "pecuniální" formu), protože lidé už tak činí, že přemýšlí a plánují.... a pak inkasují důsledky takového svého konání. Ale s tím každému podle jeho potřeb bych nespěchal, ony ty potřeby bývají větší než možnosti. Řekněmě přiměřeně zvyšovat humanitární stadardy.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.