Levicové dilema

Ivan Štampach

Tím, jak se ČSSD postaví k Rusnokově vládě, udělá buď krok ke konzervativní, nacionální a autoritativní, třebaže sociální politice a za čas bude daleko od humanismu. A nebo krok pragmaticky nevýhodný, ale v budoucnu bude schopna přinést alternativu.

Nikoli na univerzitní půdě, kde se dosud respektuje svoboda slova, ale na tiskové konferenci Policie ČR, jejíž záznam byl zveřejněn 3. srpna, řekl sociolog Jan Keller: „Mnoho lidí, zpráva BIS to ukázala minulý týden, nepříjemně mnoho lidí, sympatizuje s demonstrujícími a kritizuje policii. Myslím, že klíčová věc, ke které tady dochází, je, že z Policie ČR se stává obětní beránek. Policie ČR se mění v hromosvod, do kterého se svádí veškerá naštvanost lidí, kteří jsou sociálně ohroženi. A v této situaci politici nahoře, místo toho, aby policii podpořili, tak na ni útočí ještě z druhé strany a fantazírují o tom, že policie chce přebírat politické pravomoci a podobně.“

Tyto pokusy oslabit orgány činné v trestním řízení a ohrozit jejich nezávislost identifikoval jako cestu k ohrožení parlamentní demokracie. Přitom se ti, kdo parlamentní demokracii takto ohrožují, podle něj absurdně přou o to, kdo je větší hrdina na obranu parlamentní demokracie.

Informace Bezpečnostní a informační služby o vývoji na extremistické scéně ve 2. čtvrtletí 2013, na kterou se profesor Keller odvolává, mimo jiné říká: „Z dlouhodobější perspektivy by se protiromské nálady části veřejnosti mohly stát výraznějším problémem pro bezpečnost státu než sice extrémnější, ale méně početné a relativně dobře zmapované skupinky pravicových extremistů.“

Státním orgánům se situace zdá být jasná. Policie chrání občanské aktivisty pomáhající ohroženým Romům před útoky extremistů. A v této situaci se část politiků řazených k levé části spektra, senátoři Pavel Lebeda a Jaroslav Doubrava a donedávna poslanec, nyní zástupce ombudsmana Stanislav Křeček, vyslovuje anticiganisticky, až rasisticky. Jsou sociální a zároveň nacionálně šovinističtí. To je explozivní kombinace, která je z historie dobře známa. Ve vyhrocené podobě jde o fašismus a o nacionální socialismus.

Je to autoritativní, konzervativní levice, dá-li se v takovém případě o levici mluvit. Tato „levice“ zároveň prosazuje, že vše za člověka řeší instituce, například, jak jsme si zde na Deníku Referendum nedávno přečetli, o mém zdraví rozhodují zdravotní instituce, a já jako jedinec jsem ze hry.

Sociální demokracie stojí v souvislosti s vládní a v jistém smyslu i ústavní krizí před mimořádně závažným dilematem. Jednou z možností je to, že se nechá zlákat vidinou současné provizorní, mimoparlamentní vlády. Tedy uvěří fikci její levicové orientace a vzhledem ke spíše domnělé než skutečné programové podobnosti ji podpoří. V obavě z recyklované pravicové vlády pod novým vedením a s drobnými změnami na ministerských postech (obrana, kultura a možná spravedlnost) zapomene na zastupitelskou demokracii a liberální občanské principy.

Druhá možnost sociálně demokratické politiky staví na parlamentní demokracii s pluralitou politických stran, na občanských a liberálních hodnotách. Někdo by v tom rád viděl opuštění levicového programu a příklon dokonce k neoliberalismu. To je však omyl. Edvard Beneš popsal politický program Tomáše G. Masaryka jako přechod od buržoazní demokracie k demokracii humanitní.

Tudy by se měla i sociální demokracie vydat. Lze mluvit o důsledné demokracii a důsledně liberálních hodnotách. Buržoazní demokracie deklaruje demokratické principy, ale v praxi je nenaplňuje. Humanitní demokracie posiluje pozici pracujícího člověka a tím vytváří ekonomickou základnu občanských a lidských práv, a tím činí tyto svobody a tato práva reálnými.

Spojení liberálních a sociálních témat v politice sociální demokracie je jednou z možností, kam se bude ubírat její budoucí politika. Současná krize je Rubikonem. Lze udělat malý krok ve směru konzervativní, nacionální a autoritativní, třebaže sociální politiky a za čas bude česká sociální demokracie daleko od humanismu, daleko od masarykovské tradice, daleko od svých kořenů. A může se udělat rovněž nenápadný krok, na první pohled pragmaticky pro danou chvíli nevýhodný, ale strana může být v budoucnu schopna přinést alternativu.

Tím krokem jedním nebo druhým možným směrem je v těchto dnech postoj k vládě Jiřího Rusnoka. Ve straně probíhá intenzivní vnitřní diskuse, tak intenzivní, že někteří mluví o jejím rozvratu. Strana čelí dobře míněným radám z obou stran. Stoupenci Zemanova a Rusnokova kabinetu správně poukazují na to, že odepření důvěry této vládě může znamenat další téměř rok otřesné vlády ODS a TOP 09, další pokles výkonnosti ekonomiky, další zadlužování, další asociální politiku vrhající celé nové skupiny obyvatel do chudoby.

Věřím, že se ČSSD nakonec rozhodne pro prioritu parlamentní demokracie, že nepodpoří Rusnokovu vládu a samozřejmě také nedá důvěru vládě Miroslavy Němcové. Že bude důslednou opozicí obnovené pravice. Že bude třeba i za účasti zahraničních spojenců trvat na důsledném vyšetření možných zločinů pravicové politické špičky a že bude hájit policii a státní zastupitelství před pokusy je politicky sejmout.

Nepřeji si kompromisní oranžovou sociální demokracii. Vidím její symboliku třeba jako rudou růži na pozadí české trikolory. Ale o to teď nejde. Jde o humanitní demokracii, o skutečnou, ne pouze iluzorní republiku.

Koneckonců umožnit (ne podpořit) teď vládu opřenou o parlamentní většinu (jakkoli je té většiny dosaženo pochybnými postupy) je pro sociální demokracii i ryze pragmaticky výhodné. Pravice se ve zbytku řádného funkčního období (pokud se nepodaří dříve rozpustit Sněmovnu) dále historicky znemožní. Její preference v posledním roce ještě klesnou. A vítězství sil demokratické levice v květnu nebo červnu příštího roku je velmi pravděpodobné.

    Diskuse
    MP
    August 5, 2013 v 10.47
    Článek nebere v úvahu dvě základní fakta
    1. Existuje-li 101, pak Rusnokova vláda důvěru získat nemůže (a to ještě počítáme s tím, že pro R. zvednou ruku všichni nezařazení, což je téměř vyloučeno, viz J. Paroubek a P. Benda). Takže postoj ČSSD je pouhým gestem (ale důležitým).

    2. Aby mohla socdem vyhrát, je nutné neztratit nyní voliče (je nepravděpodobné, že je totiž strana získá zpět). Pokud bude Zeman dodržovat své povinnosti, pravice se k moci vrátí nejpozději před Vánocemi, zabránit tomu nelze. V takovém případě je důležité, aby vina za návrat pravice nemohla být svalována na ČSSD, konkrétně na sobotkovce.
    Pokud bude prezident uměle natahovat existenci své první a možná i druhé "úřednické" vlády, bude to pro pravici dar z nebes, neboť svými "zásadovými" postoji bude zpět nabírat ztracené voliče.
    V každém případě pro socdem nic příjemného.
    KL
    Také nacházím v politice ČSSD příliš mnoho kompromisů (především programových) a také bych raději viděl tuto stranu v tomto smyslu mnohem "čistší". Jenže si nejsem vůbec jistý, zda týž názor zastává většina levicových voličů, zejména ti, kteří mají poněkud méně vznešené každodenní starosti. Nemá pak pravdu Jan Keller, když v dnešním Právu (6. 8.) mj. napsal: "Vadí, že uvnitř sociální demokracie se vede úporný boj kdo s koho. Je tím prý ohrožen moderní charakter strany. Ve skutečnosti se za řečmi o modernizaci už skrylo tolik asociálních reforem, že samo slovo se stává krajně podezřelé." Sociální demokraté zcela jistě mají ctít hodnoty liberální i sociální. Jako hodnoty rovnomocné a vzájemně pevně svázané. Nemohu se zbavit dojmu, že v jejich praktické politice je tento vztah rozvolněn v neprospěch hodnot sociálních.
    August 8, 2013 v 21.12
    K textu tohoto svého článku dodávám, že v nastalé diskusi na Facebooku Stanislav Křeček vysvětlil svůj text na blogu Aktualne.cz "Romský problém není problémem sociálním" a potvrdil, že nesmýšlí anticiganisticky, že pokládá Romy za rovnocenné občany a že otázku kriminality je třeba řešit bez ohledu na etnickou příslušnost.
    August 9, 2013 v 8.38
    Ctít hodnoty liberální a sociální
    je hezká věc, ovšem musela by je ctít naprostá většina. Pokud někteří lidé budou ctít JENOM hodnoty liberální, zcela zákonitě se časem najdou jiní, kteří budou ctít JENOM hodnoty sociální.