Poslední dny a týdny přinesly mnoho vyargumentovaných obhajob ústavních zvyklostí. Právníci, politologové i politici, zejména ti přemýšlivější z nich jako matador českého parlamentarismu Petr Pithart, v nich snesli mnoho důležitého pro pochopení ústavního pořádku a demokratické dělby moci. Tyto úvahy jsou cenné a potřebné. Mají jen jednu nevýhodu. V dnešním stavu zvlčilosti politické scény i hlasu ulice znějí poněkud papírově a odtrženě od reality.

Ústavní zvyklosti by měly být něco jako klouby ústavního systému, umožňující ve správném úhlu ohýbat kostmi psaných paragrafů zákonů. Pokud klouby dobře fungují, tělo se může pohybovat, a občasné fraktury na tom dlouhodobě nic nezmění. Pokud jsou klouby nemocné, pohyb se stává utrpením nebo je vůbec nemožný. Tím, co správně „promazává“ klouby ústavních zvyklostí, je směs jisté úrovně právního povědomí, sociálního vědomí či smyslu pro pospolitost a morálky.