Extremismus se s vládou Petra Nečase stal hlavním proudem politiky
Pavel NovákZveřejňujeme projev mluvčího iniciativy ProAlt Pavla Nováka, který zazněl na sobotním DemoFestu — festivalu alternativ k vládním reformám.
Vážení spoluobčané a vážené spoluobčanky,
úvodem mi dovolte vám poděkovat za to, že jste se naší akce zúčastnili a to i přes všechen ten nečas, kterého máme už právě tak dost. Tento DemoFest by mohl být — kromě hledání a nalézání alternativ a demonstrace všeobecného nesouhlasu a rozhořčení nad touto vládou zombies — i demonstrací za příchod jara. Ať jaro přijde a nečas odejde. A vypadá to, že jaro skutečně přichází...
Dnes jsme prodebatovali a vyslechli si mnoho zajímavého. Příznačné je, že velkou část toho nejzajímavějšího nám zde předestřeli představitelky a zástupci iniciativ označení současnou vládou za extremisty. Takže participativní rozpočty, více demokracie, více rozhodování do rukou občanů, to je extremismus? Více kontroly nad veřejnými prostředky, to je extremismus? Snaha zamezit privatizaci základních funkcí státu, kritika propouštění zdravotních sester, policistů a hasičů, to je také extremismus? A poukazování na řádění exekutorských a advokátských mafií - asi i to je extremismus. Více soucitu a porozumění, větší ohled na chudé, na znevýhodněné, na nemocné a na seniory, volání po větší solidaritě, to vše je extremismus? A tak bych mohl pokračovat.
"Jedná se o cestu, která v podání této vlády zdá se vede pomalu, ale jistě ke státu tak malému a bezmocnému, jako třeba v Somálsku anebo na Haiti. Tedy ke státu, jehož obyvatelé nemají zajištěny základní životní potřeby, ke státu, který selhává ve všech ohledech."
- trochu mi tam chyběla dlouhodobější perspektiva, která předpokládá decentralizaci, samosprávu pracujících, lokální rady atd - tedy velké OSLABENÍ státu na úkor autonomních samospráv.
Tím, že často zdůrazňujeme zachování sociálních práv v rámci silného státu, působíme, že je to naším cílem, nikoli prostředkem. Takový trend nás může dostat někam, kam (a v tom snad napříč ProAltem může být shoda) směřovat nechceme - například k nějakému modelu a la rakouský korporativismus, kde stát kontroluje skoro veškeré společenské segmenty.
Konkrétně tato a předchozí Topolánkova vláda přitom rozvrátily systémy, které do té doby docela dobře fungovaly a není tedy, dle mého názoru, potřeba konkrétně v těchto případech, hledat nějaká nová, jiná řešení. Ať už se jedná o důchodový a sociální systém, systém zdravotnictví nebo i daňový systém před zavedením počínaje Topolánkovým zločinným batohem.
To samozřejmě neplatí o politickém systému, který potřebuje změnu a je zde prostor pro hledání alternativ zcela na místě.
Energetická soběstačnost není ovšem to když dovážíme palivo do jaderných elektráren ani když nevratně devastujeme svoji zemi a přírodu rubáním a spalováním uhlí.