Ministerstvo vnitra tak jako každý rok připravuje pro vládu Zprávu o extremismu na území České republiky za loňský rok. Redakce Deníku Referendum má k dispozici její současnou pracovní verzi (ke stažení jako dokument na konci této zprávy). Vláda by finální verzi dokumentu měla dostat ke schválení v průběhu května.

Jako obvykle je materiál rozdělen do několika kapitol. Zabývá se pravicovým a levicovým extremismem, podává výčet organizací, které lze podle ministerstva za extremistická označit, zabývá se jejich aktivitami a zároveň mapuje jednotlivé organizace i s ohledem na jejich činnost v jednotlivých krajích či v zahraničí.

Autoři z ministerstva vnitra hned v úvodu dokumentu připomínají, že ne všechny subjekty ve Zprávě obsažené se v roce 2012 dopouštěly nezákonné činnosti. „Z dlouhodobého hlediska ale naplňují znaky extremismu, tak jak jsou definovány v předchozích výročních dokumentech,“ dodávají.

Za extremistické organizace tak označují kromě neonacistické Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) například Alternativu zdola Ilony Švihlíkové, Novou antikapitalistickou levici nebo iniciativu Ne rasismu.

Podle člena Alternativy zdola Tomáše Tožičky, který sám sebe označuje za komunitaristu, se tak ministerstvo vnitra dostává do pozice totalitní státní bezpečnosti. „Za extremistu označuje každého, kdo přichází s jakoukoli kritikou. Alternativa zdola je nestranická organizace, která sdružuje lidi s různými politickými názory a které spojuje vize participativní demokracie,“ uvedl Tožička v rozhovoru pro Deník Referendum.

Zdůraznil, že Alternativa zdola připravuje na základě mezinárodních zkušeností nástroje a podporuje aktivity na místní úrovni, které vedou k místnímu rozvoji. „V posledních deseti letech vlády ve většině zemí světa — od USA přes státy EU až po rozvojový svět — přikládají těmto aktivitám rostoucí význam. To, že v u nás jsou označeny za extremismus, jen ukazuje, do jakého marasmu jsme se dostaly s naší vládou i jejími tzv. bezpečnostními složkami,“ dodal Tožička.

Politolog Ondřej Slačálek v rozhovoru pro Deník Referendum zdůraznil, že mluvení o extremismu má především důležitou ideologickou roli. „Umožňuje stigmatizovat alternativy jako něco nepřijatelného, jako kriminální živly a bezpečnostní hrozbu,“ uvedl Slačálek v rozhovoru pro Deník Referendum.

„Zároveň umožňuje odhlížet od motivací 'extremistů' - fašisté i antifašisté jsou v rétorice označeni stejnou nálepkou. A konečně, společnosti se umožňuje nepřemýšlet o vlastních problémech a soustředit se na 'vnitřního nepřítele'. Jenže tím největším nebezpečím jsou postoje vždy ukryté v hlavním proudu společnosti, to, co sociolog Seymour Martin Lipset označil v debatě o německém nacismu jako 'extremismus středu',“ odmítl politolog Slačálek sama východiska vládního dokumentu.

„Něco podobného platí i na rovině nepřijatelných postojů. Kdybych měl sestavovat zprávu o tom, co skutečně v poslední době posunulo společnost k fašizaci, zařadil bych tam způsob, jakým média mluví o 'nepřizpůsobivých', článek spisovatele Vopěnky v MF Dnes, který vychvaloval Pinocheta a doporučoval ho pro Řecko, společné pochody neonacistů a 'slušných lidí' v severních Čechách, výroky Miloše Zemana o tom, že nemohou existovat umírnění muslimové... O tom zprávy o extremismu pochopitelně nehovoří,“ vysvětlil Slačálek pro Deník Referendum

Sama zpráva ministerstva vnitra to bezděčně potvrzuje. Bez snahy o reflexi či zohlednění extremistických projevů etablovaných segmentů společnosti mechanicky vypočítává jednotlivé aktivity nejprve krajní pravice, pak krajní levice.

Ve zprávě se tak například uvádí, že v rámci krajní pravice bylo policií zjištěno celkem 252 akcí, 78 shromáždění, 48 koncertů a 126 ostatních akcí, zejména schůzí, přednášek nebo kempů. V rámci krajní levice se pak jednalo o 156 akcí, 40 shromáždění, 38 koncertů a 78 ostatních akcí jako přednášky, diskuze, spontánní akce či workshopy a kempy.

A na jiném místě se píše: „V rámci levicového extremismu zůstávaly nadále zjevné jednotlivé ideologické proudy a frakce, z nichž nejvýznamnější bylo anarchistické spektrum,“ píše se ve Zprávě s tím, že oběma scénám se v loňském roce „podařilo více či méně rekrutovat nové přívržence ve věkově mladších vrstvách obyvatelstva“.

Pravicový extremismus očima Ministerstva vnitra

Pokud jde o krajní pravici, či neonacistickou scénu, autoři materiálu tvrdí, že zvýšená aktivita se projevila pouze v souvislosti s krajskými volbami a předvolební kampaní DSSS, následně pak až koncem roku se zahájením kampaní prezidentských kandidátů. Za významný označují rovněž rozvoj neonacistické hudební scény a její transformace.

Autoři zprávy konejšivě tvrdí, že koaliční potenciál DSSS je natolik malý, že by její zástupci ani v případě zatím zcela nepravděpodobného úspěchu nebyli schopni politická rozhodnutí výrazněji usměrňovat.

„Jejím stoupencům se nepodařilo najít oblast, která by scénu opět stmelila a zaktivizovala. Některé zaznamenané trendy, jako příklon k italskému neofašistickému hnutí Casa Pound či hooliganské aktivity, oslovily pouze malou část pravicových extremistů a nemohly sloužit jako sjednocující prvek,“ uvedli autoři Zprávy.

Ministerstvo vnitra mezi příznivci krajní pravice uvádí subjekty, které se označovaly za „neokonzervatní“: iniciativu D.O.S.T. a další subjekty, které se profilovaly na tématu obrany „evropského, respektive křesťanského tradicionalismu“ a odporu vůči muslimské komunitě. Na základě občanského sdružení Anti-mešita Valentina Kusáka byla založena domácí pobočka Czech Defence League, která však podle autorů Zprávy neprojevila výrazné aktivity.

Pokud jde o témata, pravicoví extremisté se soustředili především na romskou problematiku a sociální napětí v některých regionech. Konkrétně připomínají akci z 29. ledna loňského roku ve Varnsdorfu, ze 7. dubna na mosteckém sídlišti Chanov či pochod Dělnické mládeže v Břeclavi z 22. dubna. Další protiromská demonstrace, na níž se ale přímo nepodílela DSSS, proběhla 15. září v Dřevnovicích u Prostějova.

Levicový extremismus podle Ministerstva vnitra

Problematičnost koncepce vládního přístupu k extremismu dobře vynikne právě na srovnání obou kapitol. Levicovou extremistickou scénu, kterou autoři označují za krajně fragmentovanou, člení takto: Anarchistické a anarchoautonomní skupiny, anarchokomunistické a anarchosyndikalistické skupiny, platformy antifašistického hnutí, marxisticko-leninské a radikálně komunistické, resp. stalinistické organizace, environmentální scéna a uskupení zaměřená na ochranu práv zvířat, komunita squatterů.

„Dlouhodobě bylo zaznamenáno působení levicových extremistů, zejména anarchistické scény, v rámci občanských sdružení či iniciativ. Členství v občanských iniciativách (např. ProAlt anebo některé environmentálně zaměřené subjekty), mělo často sloužit jako způsob oslovení a mobilizace širší veřejnosti,“ píše se v dokumentu. O ProAltu na jiném místě autoři uvádějí, že jej nelze označit za extremistický subjekt.

V kontroverzní pasáži autoři zprávy připomínají, že aktivisté anarchistického zaměření se loni účastnili zejména protestů organizovaných platformou Stop vládě, sdružující odborové svazy a řadu občanských sdružení, iniciativ a platforem. „Levicově extremistické subjekty se zde prezentovaly svými infostánky, distribucí letáků a tiskovin, skandováním hesel či vlajkami. Jejich účast však nebyla nijak významná, a proto nebyly schopny nijak podstatně průběh a podobu uvedených demonstrací ovlivnit,“ uvádějí autoři z ministerstva vnitra.

Zpráva obsáhle informuje o různých ultralevicových skupinkách mladých komunistů a Komunistické straně Československa. Otázkou samozřejmě je, jak přesně ohrožují demokratické zřízení státu například „pietní akty k uctění památky zavražděných a umučených komunistických osobností“.

Zpráva také tvrdí, že se v roce 2012 dopustil Klub českého pohraničí kontroverzních aktivit. Tou měla být vědomostní soutěž žáků středních škol Libereckého kraje za podpory Krajského úřadu Liberec na téma Československá republika v letech 1918 — 1938. Podobné akce jsou podle autorů dokumentu rizikové vzhledem k možnosti skryté propagace myšlenek radikálního komunismu a ovlivňování žáků ideologií neslučující se s demokratickými principy České republiky.

Na ministerstvu vnitra označují pojmem „trockistické spektrum“ skupiny Nová antikapitalistická levice (NAL), Socialistická solidarita, Skupinu revoluční mládeže Revo/Socialistická organizace pracujících a řadu dalších.

Jejich protistátní činnost zpráva popisuje takto: „Zaměřily se především na působení v levicových protestních hnutích. Vlastní akce téměř nepořádaly. Jako výjimku lze uvést například tradiční Antikapitalistický kemp, který se pod patronátem NAL konal ve dnech 31. července až 5. srpna v Heřmanicích. Jeho součástí byly různé workshopy, přednášky a semináře.“

Konečně se Zpráva věnuje anarchoautonomním / antiautoritářským hnutím. Anarchoautonomní scéna v roce 2012 podle autorů z dlouhodobého hlediska nadále stagnovala.

Způsob, jímž ohrožovala náš stát, popisují experti na MV takto: „...uspořádali v Praze tzv. akční dny, několikadenní protestní kampaň. Během ní se konal například Anarchistický jarmark na Smíchovském nádraží, fotbalový turnaj Love Football, Hate Racism, koncerty anarchistických skupin, či řada přednášek. Akční dny pak vyvrcholily dne 1. května tradičním dopoledním prvomájovým setkáním anarchistů a anarchistek, kterého se zúčastnilo cca 100 osob.“

Podle Ondřeje Slačálka není divu, že někteří analytici a novináři již dávno vystoupili s podezřením, že koncentrace policie na „extremismus“ umožňuje odvádět pozornost od boje proti organizovanému zločinu, který je náročnější než zabavovat neonacistům samolepky a rozhánět jim koncerty.