Občanský svět v Tunisu

Tomáš Tožička

Na konci března se v Tunisu na Světovém sociálním fóru sešlo přes šedesát tisíc zástupců nejrůznějších občanských hnutí a organizací z celého světa. Na rozdíl od podobných akcí organizovaných establišmentem bylo tuniské fórum světovými médii opomíjeno.

Na světové sociální fórum v Tunisu jsem s několika dalšími přáteli z celého světa přiletěl z Bonnu — městečka nad Rýnem, dnes možná slavnějším výrobou medvídků Haribo, než jako Beethovenovo rodiště či bývalé hlavní město Spolkové republiky Německo. Právě v bývalém spolkovém sněmu jsme se tam tři dny snažili přijít na to, co se dá realisticky dělat s extrémní chudobou poté, co velké sliby všech zemí světa shrnuté do Rozvojových cílů tisíciletí evidentně selhaly.

Tunis — hlavní město Tuniska — patří mezi nejstarší známá sídla na světě. Jen pár kilometrů od centra se na pobřeží Středozemního moře nalézají ruiny starověkého Kartága. Současný Tunis má spíše arabské kořeny, což nezapře ani svou strukturou a architekturou. Zvlášť fascinující je rozlehlé staré město, jeho súky a uzoučké uličky. Ale také nádherný městský park, který tu zanechali francouzští kolonisté, či široké bulváry s monumentálními budovami bank, hotelů a korporací v moderním maurském stylu.

Bydlel jsem kousek od hlavního náměstí, kterému dal jméno národní hrdina Mohammad Bouazizi. Tento zelinář se upálil na protest proti nesmyslné policejní represi a rozpoutal tak tuniskou revoluci a vlastně i celé arabské jaro. A právě úspěch Tunisanů byl také důvodem k tomu, že organizátoři Světového sociální fóra zvolili jako místo jeho konání právě hlavní město Tuniska.

WSF se konalo v kampusu tuniské univerzity
Světové sociální fórum je již třináct let mezinárodním setkáním občanských aktivistů a organizací, které slouží k výměně názorů, formulaci stanovisek a vzájemné podpoře. Fórum nabízí prostor pro demokratické diskuse, hlubší rozbory, vypracování návrhů, sdílení zkušeností a propojování sociálních hnutí, sítí, neziskových organizací a dalších aktérů občanské společnosti, kteří stojí proti neoliberalismu, nadvládě kapitálu a globálním nerovnostem.

Vzniklo jako reakce na summit globálního establišmentu pořádaný ve Švýcarském středisku Davos a poprvé se konalo v brazilském Porto Alegre, kde vládnoucí dělnická strana v městské správě uplatňuje kombinaci zastupitelské a participativní demokracie založené na otevřených lidových radách.

Od té doby se samozřejmě mnoho změnilo. Řeší se otázky struktury Fóra, jeho otevřenost a možnost spoluúčasti na rozhodování. A i když základní témata zůstávají, mění se jejich důležitost v diskusích.

Daňové úniky

Stále více narůstá konsensus, že zásadním problémem je daňová nespravedlnost. Ta spočívá především ve stále větším přenášení daňového břemena na zaměstnance a nebohaté i chudé části společnosti. To se děje regresivním přímým i nepřímým zdaněním. Bohatí a nejbohatší se naproti tomu placení daní vyhýbají a to buď legálně — s využitím daňové konkurence a tzv. daňové optimalizace, nebo nelegálně pomocí složitých finančních operací. Využívají k tomu daňových rájů a off-shorových center. Zatímco tam se na anonymních kontech kumulují obrovské finanční prostředky, státy se potýkají s nedostatkem financí na základní provoz. Peníze z daňových rájů jsou často používány na podporu regionálních válečných konfliktů, na korupci vlád ve formálních demokraciích i diktaturách. Daňové ráje a daňové úniky deformují demokratické i demokratizační procesy a stávají se základní překážkou pro efektivní občanskou participaci.

Tax Justice Network zorganizoval setkání organizací a hnutí, které se zabývají daňovou spravedlností

Jedno z doporučení, které zaznělo na souhrnných mítincích, bylo: „Ať se každá organizace či hnutí zabývá svým tématem a jako druhé téma si vezme problematiku daňové spravedlnosti a daňových úniků.“

Problém korporací

Na několika seminářích a jednáních se mluvilo o problému rostoucí moci transnacionálních korporací (TNC). Účastníci z postižených regionů poukazovali na to, jak velké TNC likvidují přírodu v jejich zemích, porušují platné zákony, využívají paramilitární jednotky k násilnému vynucování vlastních požadavků. Ve spolupráci se silovými složkami v diktaturou ovládaných zemích dokonce likvidují vnitřní i vnější odpor — tedy odboráře a občanské aktivisty.

Jako možnost řešení se nabízí především mezinárodní tlak na TNC na dodržování základních konvencí mezinárodní organizace práce (ILO) a bezvýhradné dodržování zákonů. Bohužel se ukazuje, že tento tlak nestačí a ani spotřebitelské akce nevedou k požadovanému cíli. Brid Bennan z Transnational Institut označil současné jednání mnoha korporací za zločin proti lidskosti a životnímu prostředí. Jako s takovým se s ním bude muset v budoucnu jednat a je dobré připravovat již dnes národní i mezinárodní tribunály, které se budou touto otázkou zabývat.

Klimatická změna, těžební průmysl, potravinová bezpečnost

Důležitým tématem byla také klimatická změna a její dopady. Jak zajistit environmentální udržitelnost, například občanskou participaci a práva obyvatel vůči těžebnímu průmyslu, který je s rostoucím nedostatkem surovin stále agresivnější. Mnoho regionálních válečných konfliktů je dnes udržováno jen snahou ovládnout těžební území a získávat pomocí silových složek a zkorumpovaných místních vlád levné suroviny.

Koordinační jednání mezinárodní kampaně proti chudobě (u nás Česko proti chudobě) bylo přenášeno on-line do celého světa

Ani v oblasti potravin se situace nelepší. Přestože FAO (Food and Agriculture Organization) upozorňuje stále důrazněji na potřebu udržitelného pěstování potravin na místní úrovni, nadnárodní agroprůmysl nadále prosazuje intenzifikační techniky a geneticky modifikované organismy. Obojí zhoršuje postavení místních producentů a tím i přístup k základním potravinám především v chudších a nejchudších zemích, kde jsou malí zemědělci hlavními dodavateli cenově dostupných potravin na místní trh.

Land Grabbing — tedy skupování půdy v úrodných oblastech rozvojových zemí a privatizace vodních zdrojů nadále zhoršují pozici chudých obyvatel

Palestina, Západní Sahara a Sýrie

Velmi žhavým a často i kontroverzním tématem byla okupovaná území.

Právo Palestinců na vlastní stát a sebeurčení je v mezinárodním kontextu občanskou společností přijímáno jako nezpochybnitelný fakt. Režim v Izraeli je africkými odborníky přirovnáván k apartheidu JAR a Rhodésie a je považován za ještě represivnější a segregačnější. V Africké chartě lidských práv je sionismus označen za stejný zločin jako rasismus či antisemitismus. Podpora Palestincům se ukázala na závěrečné demonstraci na podporu svobodné Palestiny. Účastnilo se jí na padesát tisíc lidí a měla podporu i místních obyvatel, kteří ozdobili domy palestinskými vlajkami.

Ukončení demonstrace před palestinskou ambasádou v Tunisu

Jeden řidič zůstal pochodem zablokován v odstavném pruhu a zamyšleně pozoroval tančící houfy lidí. Dívka z průvodu na něj trochu provokativně zamávala svou zeleno-bílo-černou šálou. Usmál se na ní a zamával na ní palestinskou vlajkou, kterou měl položenou na palubní desce.

Podobným problémem je území Západní Sahary, i když na Fóru někteří účastníci z Maroka (okupuje Západní Saharu) lehce zpochybňovali tvrdost opatření marocké vlády proti Saharavincům. Nicméně tento postoj byl velmi zřetelně odmítnut.

Velké spory se však rozhořely kolem otázky Sýrie. Syrští i další účastníci se přeli o to, zda je v současné situaci vhodná podpora z venku (invaze pod kontrolou OSN), nebo zda má být situace vyřešena vlastními silami. Spory se také týkaly forem boje proti syrskému režimu.

Rostoucí napětí

Bohužel se ukazuje, že celosvětové napětí roste a s ním i volání po radikální změně za použití jakýchkoli prostředků. Pokud se chceme vyhnout katastrofě a rostoucímu počtu konfliktů, je nezbytné posilovat demokratické procesy, zvýšit občanskou participaci, omezit podporu autoritářských režimů, byť spojeneckých a omezit ilegální finanční transakce a export zbraní.