V Německu vybírají každoročně nejhezčí a nejodpudivější slovo. Za loňský rok se tím nejméně oblíbeným slovem stalo přídavné jméno alternativlos, což lze česky vyjádřit souslovím bez alternativy. Je to slovo z politického žargonu. Zvláště Angela Merkelová se prý vyznačuje častým používáním tohoto přídavného jména. Hlásí se tak, jistě vědomě, k odkazu Margaret Thatcherové. Železná lady z Británie drtila odborové hnutí a bourala sociální stát se skálopevným přesvědčením, že to tak musí být, že to prostě jinak nejde. Její floskule „There is no alternative“ zkrácená do podoby dívčího jména TINA se stala přímo značkou neoliberálního převratu, který prezentoval sám sebe jako koncept bez alternativy, vyznačující se stejnou dějinnou nevyhnutelností jako tehdy ještě rovněž hlásaný zákonitý příchod komunismu.

Merkelová možná není tak skálopevně přesvědčena, ale argumentuje stejně, aby ospravedlnila stejnou práci, kterou odvádí. Vlastně je to obdivuhodné, jak se zrovna v Evropě neoliberalismus otřepal z prvního kola velké krize, kterou zapálil a jako bájný pták Fénix vstává z popela, aby dokonal své destruktivní dílo. I ta kráva sociálního státu, která už je skoro vybrakovaná, se ještě hodí aspoň na maso pro supy, čekající na zbytky. U nás třeba na privatizaci zdravotnictví a důchodů. Taky nám tvrdí, že to nejde jinak.