Český antiislamismus

Ve všech náboženstvích je jistý krutý a nelidský potenciál – a islám se v tom nijak neliší např. od křesťanství či judaismu. To nás ovšem neopravňuje k projevům antiislamismu: náboženství mají i svou humanistickou stránku.

Ostampach

Ivan Štampach

22.04.2013 09:06

Související

Českému antiislamismu se dostalo významné podpory z Hradu, když se prezident Zeman nechal slyšet, že je pro další integraci Evropy a pro vstup Česka do eurozóny, ale zároveň se vyslovil proti přijetí Turecka do Unie. Podle všeho nejde o Turecko samotné, nýbrž o vztah k islámu, který Miloš Zeman několikrát projevil za dřívějšího politického působení i v době čekání na politickou resuscitaci.

Obyvatelé Česka neřeší problém soužití s významnou islámskou menšinou jako Francie, jejíž koloniální politika umožňovala volný pohyb francouzských občanů mezi dnešním francouzským územím a jejími tehdejšími zámořskými departementy a výsledkem je možná až kolem 6 milionů muslimů (přesně se to neví, protože Francie statistiku náboženské příslušnosti obyvatel nevede). Neměli jsme ani problém Německa, kterému po válce chyběly ruce padlých a zajatých (ze sovětského zajetí se vraceli až v polovině padesátých let) a nahrazovalo je pracovníky pozvanými z Balkánu a hlavně z Turecka. Počet muslimů u nás podle posledního sčítání lidu činí něco přes 0,3 ‰ obyvatel ČR včetně zde trvale žijících přistěhovalců, slovy tři desetiny promile.

Standardní podobou antiislamismu je náboženská zášť. Muslimové prý neuctívají Boha, nýbrž pouštního démona Alláha. To, že se v naukách o Bohu poněkud liší od křesťanského mainstreamu, má znamenat, že jde o boha jiného, jak jinak než falešného. Zvláštní podobou antiislamismu je jev, jehož název nezasvěceným zní překvapivě: křesťanský sionismus. Zatímco Židé obvykle respektují mimořádnou blízkost islámu a historicky se obě náboženství zajímavě proplétala, křesťanští sionisté podporují Židy, ovšem jen Židy žijící v Izraeli nebo ty, u nichž je šance, že se tam přestěhují, a tato podpora zahrnuje radikální (zatím jen slovní) útoky na islám. Bohužel někteří židovští činitelé přehlížejí, že mají ve scénáři křesťanských sionistů roli, která by pro ně neměla být přijatelná. Až se shromáždí v Izraeli, stanou se prý křesťany. Neříká se jim to otevřeně, ale jejich hromadná konverze je v záloze.

Přátelství křesťanů se Židy bez ohledu na jejich vztah ke dnešnímu státu Izrael a nikoli proti muslimům podporuje jiná část křesťanského spektra. U nás ji ztělesňuje Společnost křesťanů a Židů, v celosvětovém měřítku International Council of Christians and Jews, jehož je zmíněná česká společnost jednou z 36 lokálních organizací. Židovským inspirátorem této iniciativy byl Martin Buber.

Pozoruhodným jevem je antiislamismus se sekulárními a liberálními kořeny. To bude zřejmě případ Miloše Zemana. Shledávají u muslimů, v zemích, kde islám převládá i v islámských menšinových komunitách v západních zemích porušování lidských práv. Mají za to, že to není jen nějaká dobová nebo místní deviace a že základ je již v Koránu. Mají sbírky citací z normativní knihy islámu. Nepotřebují ji číst. Citace samy muslimy usvědčují, že se musí k ženám chovat násilně, že musí nemuslimy násilně obracet na islám a podobně.

Výtky liberálů na adresu islámu mají reálné jádro. Opravdu se mezi muslimy vyskytuje fundamentalismus přerůstající někdy ve fanatismus a ve spojení s politikou v extremismus a terorismus, který je právem sledován a potírán mocenskými orgány západních států. Popření rovnosti mužů a žen některými muslimy a některými islámskými organizacemi je třeba jasně odsoudit. Jenže sami muslimové, konkrétně Federace islámských organizací v Evropě publikovala Chartu evropských muslimů, v níž se k tomuto tématu v článku 7 říká:

Islám vyzývá k rovnosti mezi muži a ženami v rámci lidské důstojnosti a vzájemné úcty a za vyrovnaný život považuje takový, ve kterém se v harmonickém vztahu vzájemně doplňují muž se ženou. Jednoznačně odmítá veškeré názory a praktiky, které poškozují ženy, nebo je připravují o jejich zákonná práva, bez ohledu na tradice a zvyky některých muslimů. Islám naopak potvrzuje nezastupitelnou roli žen ve společnosti a zásadně se staví proti využívání žen a zacházení s nimi jako s pouhým objektem touhy.

Vztah k politické skutečnosti vyjadřuje čl. 12 jmenované Charty těmito slovy: S využitím porady (šúrá) a s ohledem k lidským zkušenostem ve sféře politické, zákonodárné a ústavní, islám potvrzuje demokratické zásady založené na pluralismu, svobodě výběru politických institucí a pokojného střídání u moci.

Liberální kritici islámu si všímají jen jedné jeho podoby a ignorují jeho mírumilovnou část. Podobné nectnosti jako u konzervativních muslimů najdeme ostatně i v jiných náboženstvích téže monoteistické tradice a částečně i v náboženstvích kulturně vzdálenějších, jako je hinduismus a islám. Stejně jako v Koránu, najdeme i v Bibli texty vyznívající krutě a násilně. Biblickými pokyny se odůvodňovaly v minulých staletích náboženské války a pronásledování údajných heretiků a čarodějnic (případně i čarodějů). Mojžíš mimo jiné říká Izraelcům: Až tě Hospodin, tvůj Bůh, uvede do země, kterou přicházíš obsadit, zažene před tebou početné pronárody, … Hospodin, tvůj Bůh, ti je předá, abys je pobil. Vyhubíš je jako klaté…(Dt 7, 1,2). Míst vybízejících k zabíjení mužů a žen, mladíků a starců je v Bibli hodně.

Nelze zapřít, že v náboženstvích je krutý a nelidský potenciál. V monoteistických náboženstvích platí návaznost: jeden Bůh – jedna pravda – jedna lidská reprezentace jediného Boha a jediné pravdy. To je zárodek každé náboženské výlučnosti a nesnášenlivosti k lidem nenáboženským nebo jinak náboženským. Krom toho víceméně každé náboženství znevažuje člověka a jeho svět. Vše lidské a pozemské je pokažené, hříšné a podléhající klatbě nebo beznadějně zapletené do nekončícího koloběhu nevědomosti a touhy. Vysvobození je na druhém břehu. Tuto naši skutečnost nutno opustit. Má-li být Bůh náležitě oslaven, musí být člověk pokořen. Má-li člověk prozřít k buddhovství, musí poznat, že vše zde je prázdné, pomíjivé a způsobující utrpení.

Je však rovněž důležité, co s těmito násilnými aspekty náboženských pramenných textů a náboženských tradic činí náboženství v dalších dějinách dodnes. Zdá se pravděpodobné, že bojovná rétorika Bhagavadgíty, významného pramenného textu indických tradic, má symbolický význam. Významný proud interpretuje válku Pánduovců a Kúruovců jako duchovní boj v nitru. Kršna povzbuzuje Ardžunu, který váhá zabíjet své příbuzné mezi bojovníky nepřátelské strany, k boji, ale hned pokračuje poučením, že duch nemůže být usmrcen a nemůže usmrtit. Ve druhém zpěvu mu dál říká: Člověk s pravou moudrostí odvrhuje od sebe všechnu žádostivost, kterou jeho mysl rozdmýchává, a nachází uspokojení ve skutečném Já, v čistém duchu. Jeho srdce není dotčeno nepřátelstvím ani neprahne po štěstí. Takový člověk je oproštěn od žádostí, strachu a hněvu. Takový člověk je vpravdě mudrcem, jehož mysl došla pokoje. (verše 55 a 56)

Věrně se Bible drželo mimo jiné i mírumilovné křesťanské hnutí zrozené u nás, Jednota bratrská, totéž platí o dalších směrech křesťanství ve světě (mennonité, hutterité, luterští pietisté, křesťanští hermetici a unitáři, Společnost přátel). Stejně tak je nutno si všimnout proudu islámské tradice, který vykládá Korán v humanistickém smyslu. Nic nenasvědčuje tomu, že islám lépe reprezentují krvelační extremisté než ušlechtilí učenci a mystici, pro něž je islám náboženstvím pokoje a spočinutí u Boha.

Je třeba uznat roli pluralitního demokratického státu, který v náboženstvích podporuje vše mírumilovné a inspirativní a potlačuje jejich násilné tendence. Možná to sekulární instituce nečiní zvenčí. Sekularismus sám totiž není zárukou tolerance, respektu a spolupráce. Má rovněž své fundamentalistické a násilně prosazované podoby. Spíše je světský humanismus promítnutím náboženského humanismu do praxe. Turecký islámský učitel Fetullah Gülen vychází z mystické tradice Džaláleddína Balchí Rúmího a zároveň pokládá turecký sekulární stát za dobrou reprezentaci islámu. Je znám svou podporou demokracie, vědy, dialogu a nenásilí.

Český a vůbec západní antiislamismus si chce všímat nebezpečných možností islámu a chce za ně muslimy trestat. Lze v něm rozpoznat nedůvěru k náboženství a kultuře se semitskými kořeny. Antijudaismus je starší formou tohoto odporu, dnešní antiislamismus je novou formou. Zatímco dřívější forma antisemitismu vedla k otřesnému pokusu o vybití židovského společenství, směřuje jeho současná forma programově ke zničující válce civilizací. Je však malá naděje, že dialog se přece jen prosadí.

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Kultura se semitskými kořeny? Úterý, 23.Dubna 2013, 19:31:33

Dost pochybuji o tom, že je mnoho lidí, kteří takto uvažují: tedy na jedné straně vědí, že arabština, kterou je napsán korán, je semitský jazyk stejně jako hebrejština, kterou je napsaná thora, na druhé straně nevědí, že "semitský" označuje jazykovou skupinu, ne rasu či skupinu etnickou. Koneckonců křesťanství se také dá brát jako kultura se semitskými kořeny, protože první křesťané byli Židé.

U nenávisti k Palestincům u nás vidím spíš podobná klišé jako u anticiganismu: nechávají se živit, jsou líní, nepořádní, agresivní, necivilisovaní. A také trošku tmavší. Israelci jsou vnímáni jako bílí, to, že israelští Židé, kteří nejsou aškenázkého původu, se vzhledově od Palestinců neliší tak to myslím každý neví.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pane Kubičko, Středa, 24.Dubna 2013, 01:43:21

teď jste se dotkl problému - a sice tím, jak jste se vyjádřil, že křesťanství je kultura, (místo toho, aby bylo víra!). Je to tak. Dokonce ani církevním představitelům to nevadí, když lidé nevěří. Hlavně, že se k církvi hlásí. Dukovi je jedno, že Klaus nevěří. Hlavně, že sympatizuje. Pak je brán jako "našinec".
A to je veskrze špatné. My se naopak musíme nad to povznést a přestat se hádat, zda má levice podporovat Palestince nebo Izraelce. Pak nám nebude záležet na tom, k jaké víře (tedy kultuře), se člověk hlásí - zda je muslim nebo křesťan, případně zda se cítí jako ateista, ale čemu opravdu věří a čím žije. A zda je ochoten žít s ostatními v míru. Takoví lidé existují po celém světě, ačkoli těch, co si to uvědomují a jsou ochotni aktivně vést dialog, je dost málo, takže - jak píše na konci pan Štampach - je malá naděje, že dialog se přece jen prosadí.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Pár poznámek. Středa, 24.Dubna 2013, 09:31:51

S celkovým vyzněním článku p. Štampacha (zpočátku trochu s rozpaky) nakonec velmi souhlasím, pár maličkostí řešit nemíním (stejně by to bylo subjektivní), abych to hlavní nepřekryl flame diskuzí o podružnějších věcech.

P. Kubičkovi: nenávist je nepřiměřeně silné slovo, které se dá použít jen na velmi marginální část naší společnosti, jak ve vztahu k Romům, tak ve vztahu k Palestincům; máte nějaký důvod proč píšete o této "nenávisti"?

Pí Hájkové: křesťanství to je samozřejmě obojí, jak kultura, tak víra, a ještě mnohé další; stejně jako jiná náboženství.

V náboženském společenství jsou farizejové jen zdánlivě v rozporu s věrohodností víry toho společenství (do určité míry).
(Historicky farizeové byli židovskou stranou, která přeceňovala formu a obřad; a z pohledu Ježíše pohrdali ostatními, byli pyšní a pokrytečtí; dnes toto označení používáme pro popis podobných vlastností.)
Je to obvyklé nepochopení především lidí věřících spíš sami v sebe, než v jakéhokoliv Boha, že v "tom správném" náboženském společenství by mělo docházet k přerodu člověka nějak digitálně z 0 na 1, že se prostě přepóluje z - na +; jinak to jsou farizejivé (pokrytci); ve skutečnosti jsou nedokonalosti jednotlivců, do jisté míry, v každém takovém společenství nutně tolerovány. Náboženská společenství vlastně přirozeně aplikují známé indické přísloví: "Zasej myšlenku, sklidíš slovo; zasej slovo, sklidíš čin; zasej čin, sklidíš zvyk; zasej zvyk, sklidíš charakter; zasej charakter a sklidíš osud." Někdo je schopen kráčet po Kristově cestě rychleji, někdo ne, ale zkratky nejsou k dispozici žádné.
V Bibli můžete zjistit, že všichni lidé jsou hříšníci, že nejsou dokonalí; a to ani ti "svatí". Opakuji: "všichni!"
Takže farizejové jsou pak jen ti, kteří jsou k sobě nekritičtí, zejména před Bohem, jsou sebestřední, pyšní a 'samospravedliví', nejsou na cestě k Bohu. To ale člověk na člověku dost těžko rozpoznává, takže farizejivé se pak zákonitě mohou i v církevní hierarchii dostávat vzhůru. Ale kdo je farizej a kdo prostě jen hříšník na cestě, nebo do jaké míry, to je obvykle těžké hodnotit.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 25.Dubna 2013, 17:30:22

Miloš Zeman se určitě mýlí v tom, že by z islámu plynula nějaká nesnášenlivost. Jednak je pravda, že existují různé formy tohoto náboženství a jednak má taková nesnášenlivost spíš materiální příčiny, přesněji řečeno může vznikat kombinací různých příčin a vlivů na jednotlivce i na celé skupiny obyvatelstva – biologických, kulturních, historických, psychologických a jiných, které se navenek projevují v náboženství.
Když už byla řeč o tom pouštním démonovi, vzpomínám si, že jsem četla v knížce J. Bednaříkové Stěhování národů a východ Evropy, že pouštní civilizace byly velice rovnostářské, což ocenila jako sympatický rys. Tito kočovníci uctívali Měsíc, na rozdíl od usedlých zemědělských civilizací, které uctívaly Slunce, na němž (a zejména na střídání ročních období) byly silně závislé. To bylo v době, kdy Arabové byli ještě polyteisty. Později se z boha Měsíce vyvinul Alláh, což v překladu znamená prostě Bůh.
Panu Fričovi: Já vím, že křesťanství je i víra i kultura. Podobně se dá hovořit o islámu. Chtěla jsem jen poukázat na to, že křesťanství původně stálo nad kulturami – jak nad tou helénskou, tak nad židovskou, aniž je chtělo zrušit. Chtělo je pouze udělat nepodstatnými. Později už tomu bylo jinak. A myslím si, že pokud by jednou měla vzniknout globální civilizace, stalo by se možná něco podobného.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Budiž tedy: Čtvrtek, 25.Dubna 2013, 21:53:45

1. v arabském světě žije méně než pětina všech muslimů; původní kultura států s převládajícím islámem je velmi rozdílná a islám je to, co je dnes do značné míry unifikuje; právě mnohé z těchto států jsou dnes mimořádně nebezpečné pro turisty bezvěrce či jinověrce, s výjimkou pečlivě chráněných turistických zón; právě v mnohých těchto státech je zejména pro místní uplatňována nemilosrdně, přepjatě a brutálně ta jejich "spravedlnost"; (nic na tom nemohou změnit výčty opačných příkladů, není jich dost a svědčí spíš o odolných místních kulturách, než o islámu);
2. různá náboženství a různé ideologie vyznávají různé myšlenky, které jsou nějak rizikové v různých souvislostech v různé míře; házení všech náboženství a jejich odnoží do jednoho pytle je čirá hloupost; v mnoha zemích je většina muslimů přesvědčena, že je jejich povinností vás zabít, pokud se dopustíte rouhání nebo když opustíte muslimskou víru, nebo třeba že nevěrnice mají být kamenovány; v mnoha zemích jsou tyto fanatické názory podepřeny zákony; islám není jen brutální, je neslučitelný s humánní civilizací a s demokracií;
3. toto není radno zamlčovat, protože s Jakubem: ... Vaše ‚ano‘ ať je ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Fričovi Čtvrtek, 25.Dubna 2013, 22:24:38

Lidé se mohou změnit k lepšímu (ale pochopitelně i k horšímu). A to úplně všichni. A totéž platí o náboženstvích a ideologiích. Záleží to jen na lidech samotných. Někteří lidé považují i komunismus za brutální a neslučitelný s demokracií. Já například to beru docela jinak. Nebo si spíš pod tím pojmem představuji něco jiného, než druzí. Jak potom může být ano ano a ne ne, když bude každý mluvit o své představě, tedy o něčem úplně jiném?
Budoucnost je zcela otevřená. Můžeme na ni pohlížet pesimisticky nebo optimisticky. Ale lepší je rozhodně to druhé.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Zavírání očí před realitou je prostě jen zavírání očí před realitou. Žádný optimismus. Čtvrtek, 25.Dubna 2013, 23:37:8

To co jsem napsal je skutečnost, žádná představa, a zatím ten Váš vývoj k lepšímu v muslimských zemích příliš neprobíhá, často spíš naopak.
Lidé se jistě mohou měnit, ale ne vždy, ne pro každého a ne za každých okolností je dost snadné se měnit k lepšímu, obzvlášť pod ideologickou masáží.
Ano, do budoucnosti nevidíme; ale dnes jsou trendy docela nepříznivé, takže ani omylem bych to nenazval "zcela" otevřenou budoucností.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Co vám vlastně vadí, pane Friči? Pátek, 26.Dubna 2013, 02:29:11

Představa globální civilizace? Ta je v každém případě ještě hodně vzdálená. Já pochopitelně vím, že situace není nijak růžová a že hrozí velké nebezpečí. Vyjádření naděje do budoucnosti není žádné jisté očekávání a víra v lidské možnosti přece není zavírání očí před realitou. Budoucnost ostatně žádnou realitou není. Realitou může být nanejvýš přítomnost. Pokud nějaké ideologii podléhám, pak určitě pouze své vlastní, o které dobře vím.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 26.Dubna 2013, 10:37:23

Zdá se ostatně, že realita a pravda není totéž. Třeba existuje něco, co nás může od "reality" osvobodit.

Martin Profant - Praha 7

Evě Hájkové Pátek, 26.Dubna 2013, 10:42:44

Islám jako náboženství je pochopitelně otevřený jak fanatismu, tak svobodě a prosazování důstojnosti člověka (lidé jsou si před Bohem rovni) -- v tom se neliší od křesťanství. Jedna vážná odlišnost, která s islámským přístupem obecně souvisí, je myšlenka koránu a sunny (Prorokova jednání, o kterém poskytuje zprávu ověřená tradice -- hadíth) jako pramenů práva. Křesťanství si ve svých dějinách v nároku na teokratické pojetí práva vesměs neúspěšně konkurovalo s tradicí římského práva (bohužel nikoli vždy neúspěšně -- "nenecháš čarodějníka žít" zanechalo v novověkých dějinách dosti krvavou a žhnoucí stopu), a tudíž oddělení práva od náboženství snáší z historicky nahodilých důvodů o něco vstřícněji než islám.
Vladfimír frič má pravdu, nejde o to, jestli mu něco vadí. V zemích s převážně muslimskou populací se v posledních čtvrstoletí úspěšně prosazuje fanatismus. Ono dochází k určité restauraci fanatických prvků, o kterých jsem se v Evropě domnívali, že už jsou minulostí, i v rámci křesťanství, ale v relativně chudých zemích, často s předmoderní sociální strukturou se fanatismu daří obvykle o něco lépe.
Probíhá boj o charakter "muslimských zemí" a blb, který hází fanatika a civilizovaného muslima do jednoho extrémistického pytle objektivně pomáhá té fanatické straně. což je mu jedno, protože jde o to, aby mu tleskali, nikoli o odpovědný postoj.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 26.Dubna 2013, 19:07:4

Vzestup negativních prvků v islámu jasně souvisí s koncem poválečné konjunktury v Evropě a ve světě, pozvolným nástupem neoliberalismu, s úpadkem socialistického bloku a s vlnou konzervativismu, která je s tím vším také spojená. Tohle všechno prostě nelze od sebe odtrhávat.
Pokud se v dohledné době některé problémy nevyřeší, pak se možná budeme všichni divit, co všechno jsme už pokládali za překonané a co se třeba znovu objeví.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.