Vláda připravuje do konce roku komplexní řešení sociálního bydlení, říká ministerstvo pro místní rozvoj. Zatím ale zamlčuje, pro koho. Jedna z cílových skupin jsou údajně lidé, kteří kvůli ztrátě zaměstnání už nemají na splácení svých hypoték byt. Součástí koncepce jsou tak zvané sociální ubytovny jako řešení bydlení pro lidi nepohodlné. Náměstek ministerstva pro danou oblast Miroslav Kalous sice tvrdí, že nejde o způsob trvalého bydlení, na druhé straně říká, že takovéto rodiny mohou být rády, když jim stát vůbec poskytuje střechu nad hlavou — a to jakoukoliv.

Už léta se v této republice mluví o fenoménu sociálního vyloučení. Nejdřív ho objevila zpráva sociologa Ivana Gabala z roku 2006 zadaná Ministerstvem práce a sociálních věcí. Podle ní tehdy žilo ve zhruba tři sta tak zvaných sociálních ghettech (klasická ghetta byla náboženského charakteru) přibližně osmdesát tisíc občanů, většinou příslušníků jedné etnické menšiny. Lokality sociálního vyloučení definovala vysokým výskytem nezaměstnanosti a různých závislostí, kriminalitou, tedy celkové bezvýchodnosti. I kvůli tomu si vláda před lety založila agenturu pro sociální začleňování. Ta měla zajistit nápravu.

O ubytovnách ve zmíněné zprávě ještě nebyla řeč. Teprve v posledních letech vznikaly jako houby po dešti jednak jako záchrana dětí podobných rodin před jejich odebráním do dětských domovů, jednak jako kárné zařízení s přísným režimem pro lidi, kteří často kvůli nadměrnému zadlužování nebyli schopni platit pravidelně nájem. Díky velkorysému státnímu příspěvku ve formě doplatku na bydlení se ubytovny zároveň staly Klondikem obchodníků s chudobou. Za pokoj pro šestičlennou rodinu se například v Ostravě platí více než dvacet tisíc korun, které většinou konči v peněžence majitele ubytovny.

Oficiálně ubytovny patří k třístupňovému integračnímu programu tzv. prostupného bydlení, kde by z krizového bydlení — tedy ubytoven — „nejlepší“ klienti měli prostoupit přes tréninkové bydlení až do sociálního bydlení, na které ale zatím chybí zákon. Ve skutečnosti dnes obyvatelé ubytoven v nich většinou zůstávají nadobro, což nově uznává i zmíněná vládní agentura. Ta celý systém léta podporovala, respektive se proti němu nepostavila, nyní její ředitel mluví o „novém fenoménu ubytoven“.

Jak tedy vypadá podobná ubytovna? Místo bytových jednotek mají na každém patře určitý počet pokojů se společnou kuchyňkou, záchody, sprchou. Budovy postavené ke krátkodobému bydlení bývají v případě užívání k trvalému bydlení často vlhké a zplesnivělé. V některých z nich vypukají různé epidemie, které obce musí potom nákladně řešit. Ubytovnu střeží bezpečnostní personál a dbá na dodržování disciplíny.

Děti v ubytovnách nemají ani klid ani prostor, kde by se v klidu mohly učit, čímž se do budoucna téměř vylučuje jejich uplatnění na pracovním trhu. Kdo ve své občance má jako adresu trvalého pobytu podobnou lokalitu, také nejspíš nemá možnost sehnat legální práci anebo jiné bydlení. Prostě se podle ní usuzuje, že ten dotyčný je problémový bez ohledu na jeho konkrétní chování.

Zmíněné agentuře nově na ubytovnách vadí, že se do nich dostávají lidé, kteří předtím nebyli sociálně vyloučeni a nepatří k původní cílové skupině. I proto se počet ghett podle ní zvýšil na čtyři stovky, přesný počet jejich obyvatel se údajně teprve musí zjistit. Podle čerstvé analýzy ostravské neziskové organizace Vzájemné soužití jen v Ostravě sedm tisíc lidí bydlí v třiceti ubytovnách, celkem ale patnáct tisíc v nevyhovujících životních podmínkách. Úředníci ostravské městské části Moravská Ostrava a Přívoz dokonce tvrdí, že třicet ubytoven už vzniklo jen na jejím území. Když se to přepočítává na celou republiku, v podobných ubytovnách dnes už žije více než sto padesát tisíc občanů a stejně tolik v tak zvaných ghettech, tedy tři procenta celého obyvatelstva země. I když nadále chybí přesná čísla, tendence je stupňující.

Pokud tohle má být výsledek investicí stovek milionů korun poskytnutých Evropskou unií této republice na sociální začleňování, došlo buď k nebezpečnému nedorozumění anebo za přehlížení státu vznikl další tunel na dokonalé zneužívání dotací. Vedlejším účinkem pak je vytváření poměrně velkého lumpenproletariátu bez možnosti sociálního vzestupu jejich dětí se všemi následky pro státní rozpočet a budoucnost celé společnosti.