O jednom „loserovském“ páru

Jiří Peňás rozhodně neudělal ve způsobu, jakým psal o dokumentu Davida Vondráčka Rozhořčené 2012 a především o jedné z jeho protagonistek Aleně Jiřičné, čest kulturní tradici Lidových novin.

Dokumentární snímek Davida Vondráčka Rozhořčené 2012 vyvolal rozsáhlou polemiku. Nezaujal mne tolik aspekt genderový, neboť se pohybuji v natolik pestrém sociálním prostředí, že se zhruba stejně často setkávám s ženami, které vychovávají více dětí, jako s těmi, které mateřství z různých důvodů odkládají, či zcela odmítají. Saša Uhlová, Tereza Stöckelová i Ilona Švihlíková jsou vysokoškolsky vzdělané, průbojné a sebevědomé, poskytují rozhovory, přednášejí a publikují, takže pokud se jich ve filmu nebo následných komentářích v tisku a na sociálních sítích něco dotklo, mají dostatek možností se samy účinně bránit.

Mne osobně ale nejvíce zaujala ta čtvrtá mladá žena. Alena Jiřičná, sympatizantka Occupy Praha. Dívka, která na Jesenicku zažije dramatický nárůst nezaměstnanosti po krachu místní papírny, a s přítelem Miroslavem Tichým se vydá za prací do metropole, kde si společně budují bydlení, zaměstnání i nová přátelství. Z Occupy se Alena časem stahuje, přátele tam chodí jen navštěvovat, protože o novou práci nechce v žádném případě přijít. Nabídli jí sedmdesát korun na hodinu, výhledově (považte!) možná až devadesát, což její přítel s obdivem komentuje, že to je víc, než bere on. Popisují, že jeho příjem pokryje náklady spojené s bydlením, její pak obživu. Rádi by bydleli ve svém, měli dítě... jejich sny jsou dojemně obyčejné a krásné.

Podobně se vyjadřují i další lidé zhruba v jejich věku, které režisér Vondráček oslovuje na demonstracích. Žijí v Praze, kde na rozdíl od jiných míst ČR pořád ještě pracovní příležitosti jsou, ale často zřejmě tak mizerně placené, že mnozí kombinují dva úvazky, pracují na směny, doma se s partnerem téměř nepotkají, a přesto s financemi stěží vyjdou. Většinu jejich příjmů spolkne vysoký nájem, dostupné sociální bydlení není k mání, o vlastním bytě mohou jen snít. To jsou momenty, kdy na diváka dýchne autenticita těch výpovědí, téměř jako v Závodu ke dnu Víta Janečka.

Alena Jiřičná hovoří o začarovaném kruhu, o tom, že lidé nemají možnost žít tady v této „komunitě lidí“, cítí, že společnost není k ní a jejím blízkým vůbec přátelská, neposkytuje jim ani minimální ochranu v oblasti práce či bydlení, v podstatě je odmítá, odsouvá na okraj, nepočítá s nimi. Popisuje přesně to, co na jiném místě dokumentu říká docentka ekonomie Ilona Švihlíková, tedy že stát přestává vůči občanům plnit své základní funkce.

Alena s Mirkem mají však přes všechnu tu bídu kolem pořád radostná srdce, nezahořknou, za svým osobním štěstím si vytrvale jdou, a co je pro mne obzvlášť cenné – svou případnou frustraci neobracejí proti těm, kteří jsou na tom stejně špatně nebo dokonce hůře než oni. Nezačnou si vylívat vztek na obvyklých obětních beráncích (Romech, imigrantech, bezdomovcích), právě naopak – jsou s nimi plně solidární. Přiznám se, že jsem tímto po všech stránkách sympatickým párem byla nadšena, a ačkoli nemám ráda velká slova a z Bible cituji jen výjimečně, blesklo mi hlavou, že právě takoví lidé jsou solí této země, vždyť navzdory nepřízni osudu neztrácejí víru, naději a lásku.

V tomto rozpoložení jsem sáhla po sobotních Lidových novinách a nalistovala komentář „Všechny ty báječné ženy nalevo“. Jiří Peňás se s tím nepáře: „Podobné je to se zázemím Aleny Jiřičné, jež je ovšem skutečnou proletářkou dneška, holkou, která se složitě protlouká v Praze, kam odešla, protože fabrika na Jesenicku, v níž pracovala, jednoho dne zkrachovala. V Praze se přidá se svým podobně loserovským přítelem k hnutí Occupy Prague, jež ovšem spíše než nějakou společenskou silou se jeví poněkud vágusovským letním tábořením na vyprahlém trávníku na pražském Klárově.“ Tolik Lidové noviny, únor 2013. Jsem možná naivní, ale pořád ještě čekám od listu, v němž působil Karel Čapek, jehož srdce bylo na straně chudých, spíše zamyšlení nad tím, jak ponížení a bezmocní se dnes někteří lidé cítí. V očích Jiřího Peňáse jsou to ovšem loseři a vágusové, za více slov mu nestojí. Možná i proto, že už mu trochu dochází prostor, příliš se totiž rozmáchl v předchozím odstavci při popisu pokoje Ilony Švihlíkové.

Přátelům, kteří by mne snad chtěli chlácholit, že slovo „loserovský“ přece není zase tak hrozné, předem říkám, že anglicky umím. V češtině to slovo negativní konotaci má, není to prostý „smolař“, v podtextu zní trochu „lůza“ i „socka“. A všem amatérským psychoanalytikům se zase bez vytáček přiznávám, ano, „beru si to osobně“, protože sama mám v dnešní době strach z onemocnění a nezaměstnanosti, i když je pravda, že v takové situaci by mne asi to, jestli mne naši „báječní muži napravo“ také označí za losera, už tolik netrápilo.

Odpustím panu Peňásovi závěrečnou zmínku o Mao Ce-tungovi, byť je nesmyslná, protože žádná z protagonistek se k jeho odkazu nehlásí. Chápu, že pro pointu jeho textu se hodil předseda Mao lépe než Rozhořčete se! Stéphana Hessela. Vůbec od pana redaktora nežádám, aby měl lidi z protivládních demonstrací rád, dokonce je nemusí ani chápat (já jsem ostatně jeho okouzlení Karlem Schwarzenbergem rovněž nechápala), ale když se o mých přátelích bude vyjadřovat s takovým despektem, jako předvedl nyní, rozhořčím se i já, dosud pravidelná čtenářka sobotních Lidovek.

A co si myslíte vy? Diskuse (19 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Dagmar_da_kov_

Dagmar Daňková - učitelka

Stéphane Hessel Středa, 27.Února 2013, 10:14:32

S velkou bolestí v srdci dodávám, že Stéphane Hessel právě dnes zemřel. A to jsme se ještě ani nestačili skutečně rozhořčit.

Jiri_guth_hlava_sm

Jiří Guth - ekolog, Borovany

Úctyhodná osobnost Středa, 27.Února 2013, 12:07:11

Takhle na dálku asi můžeme krom vzpomínky a připomínky leda číst: http://imcmedia.cz/?p=1963. Není to kompletní a možná ani dokonalý překlad, ale to hlavní tam je. A rok starý rozhovor je zde: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/169214-uz-nezijeme-v-demokracii-rika-stephan-hessel/

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Peňás a Lidové Noviny Středa, 27.Února 2013, 14:05:48

Jiří Peňás by asi už nepsal do Lidových Novin, kdyby nepsal tím způsobem, jak píše. To, že Lidové Noviny už jsou pouze hlásnou troubou současné pravice s občasným zajímavým či kritickým článkem od Bělohradského či Barši, což ale nevyváží jejich pravidelný odběr a už vůbec ne četba zpravodajství a komentářů, jsem přišel už před lety a před 5 či 6 lety jsem se odhodlal k tomu radikálnímu kroku, že jsem je odhlásil - a není to úplně snadné - včetně toho, že jsem z nich nedostal jeden zaplacený měsíc, i když jsem byl jejich pravidelným čtenářem od nultého čísla v roce 1987.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Stéphane Hessel Středa, 27.Února 2013, 17:10:35

- připojuji se ke vzpomínce, děkuji za odkaz na rozhovor v ČT a přeji nám v české kotlině, abychom se uměli rozhořčit.

Jan Potměšil - Praha 4

Díky Středa, 27.Února 2013, 22:56:31

Moc pěkný článek, díky!

Filip Outrata - Praha

Také díky Středa, 27.Února 2013, 23:47:49

Přiznám se, že teprve tento článek mě přivedl k náhledu, jak byl Peňásův komentář nepovedený. Jinak nesouhlasím s tím, co napsala paní Hubíková, na mě působily autenticky všechny čtyři ženy, i když je každá úplně jiná. V tom zase musím pochválit režiséra.

Miroslav Novák - Praha 9

Pan Peňás nebyl ve svém komentáři úplně mimo Čtvrtek, 28.Února 2013, 09:42:42

neboť onen dokumentární film ve mě vyvolal dojem, že protagonistky jsou jakási "lůza", nějak na okraji "naší společnosti" a udělaly by lépe, kdyby se více staraly o rodiny a děti, a nepletly se do politiky. Protože tu máme dělat "my" a za to dostáváme 6 miliard ročně od koncesionářů...

Luděk Ševčík - OSVČ

Normalizace? Čtvrtek, 28.Února 2013, 11:59:5

Přemýšlím, jestli je to ten správný termín, pro to, co nám nyní předvádějí veřejnoprávní média.
Vycházím z toho, že poblouzněnost z pravicové politiky u přemýšlivého člověka musela nutně za uplynulá léta vyprchat. Systém po krátkém vzdemnutí v devadesátých letech, způsobeném rozdáváním a rozkrádáním plné státní kasy, je téměř neustále v krizi. Výhled na zlepšení žádný, naopak. Ovšem zároveň je také v nedohlednu nutné radikálnější řešení, protože levicová opozice je bezzubá.
Takže řešení pro redaktora veřejno-právního média je asi stejné, jako řešení u redaktorů v době normalizace. Plnit zadání věrchušky /nyní neoliberální/, přitom si myslet své, ale hlavně držet hubu, protože nikdy neví, jestli někde poblíž není nějaký "Mádl", nebo jemu podobný zarputilý budovatel kapitalismu. Děti chtějí mít vystudované, hypotéky splacené, auta nová, tak proč by si měli komplikovat život?
V té souvislosti mě napadá, že ona, mnonásobně kritizovaná Normalizace, je fakticky pevně zabudovaná ve všech kapitalistických režimech. Držet hubu a šlapat v řadě se tu vyplácí, stejně jako u nás po 68. roce.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Držet hubu a šlapat v řadě Čtvrtek, 28.Února 2013, 14:56:53

se vyplácelo snad vždycky. Když budete místo toho pindat a chodit křížem, zaručeně spoustu lidí namíchnete.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Normalizace Čtvrtek, 28.Února 2013, 16:09:15

je jistě fakticky pevně zabudovaná ve všech kapitalistických režimech a všude se jistě vyplácí nepindat a nechodit křížem.

Jaktože se ale v některém tom režimu objeví takový Stéphane Hessel, který ve svých třiadevadesáti letech s podporou party podobně křížem chodících intelektuálů dokáže publikovat svou výzvu Indignez-vous ! a vyburcovat v mezinárodním měřítku k ochraně práv a svobod člověka?

Jinde se naproti tomu jiskřičky nesouhlasu s oklešťováním těchto práv rychle začurávají do popela, aby od nich náhodou nic nechytlo. Asi není v české kotlině náležité klima, aby v ní někdo podobný Stéphanu Hesselovi vyzrál. A kdyby se i vynořil, o koho by se tak asi mohl opřít?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 28.Února 2013, 16:13:53

To, jestli se někomu něco vyplácí, záleží konec konců na tom, jaké "platidlo" dotyčný uznává, respektive co uznává jako nejvyšší hodnotu.

Luděk Ševčík - OSVČ

Tak, přesně tak paní Hájková. Čtvrtek, 28.Února 2013, 17:35:44

A navíc to, jestli se něco někomu vyplácí nezáleží ani tak na tom, jak to cítí on, ale na tom, co mu to skutečně teď a hlavně do budoucna přinese.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 28.Února 2013, 22:09:9

Ještě mě napadá poznámka k tomu, jak autorka píše, že "sociální bydlení není k mání". Kdyby totiž starší a střední generace neměla své byty a domky ještě z lepších časů, potřebovalo by sociální bydlení možná půl naší republiky. Ze svých platů by se většina lidí na pořádné bydlení vůbec nezmohla (je tohle normální?). Takto byl problém jen odložen a začíná to odnášet teprve mladší generace.
Pražáci si kdysi stěžovali na paneláky a teď z jejich vlastnictví žijou, když je těm mladým příchozím pronajímají, často za poněkud nekřesťanské peníze, přičemž sami bydlí jinde.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 28.Února 2013, 22:17:47

Pardon, samozřejmě jen někteří Pražáci, abych se někoho nedotkla.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Naštvěme se! Čtvrtek, 28.Února 2013, 22:43:18

Indignez-vous! ještě nebylo pořádně přeloženo do češtiny? Uvažoval jsem o tom, že se o překlad pokusím, ale vykašlal jsem se na to, že někdo jiný to určitě udělá jak rychleji, tak lépe. A on nikdo?

To bych se měl pokusit přece jen přeložit víc, než co jsem potřeboval pro dvojcitát, který jsem si dal tenkrát na nástěnku ksichtknihy:

Radím vám všem, každému z vás, najděte si svůj důvod k hněvu. To je poklad. Když vás něco štve tak, jako mě štval nacismus, stanete se militantními, dodá vám to sílu, začnete se angažovat.

Stéphane Hessel: Naštvěte se! (2010)

Stále měl svůj hněv. Bylo to jako dostat po hlavě někde v temné uličce, a pak se probrat a najít peněženku stále v kapse, nedotčenou.

William Gibson: Neuromant (1984)

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Sociální bydlení Pátek, 1.Března 2013, 00:01:2

by možná ani moc být nemuselo, stačili by sociální pronajímatelé :-)
V té souvislosti rád vzpomínám na příhodu těsně po naší imigraci do Švýcarska na podzim 2010, kdy jsme spolu s naší průvodkyní jezdili po Zurichu a okolí a hledali si byt.
Zrovna jsme absolvovali prohlídku někde poblíž Gutstrasse a když jsme nasedali do auta, průvodkyně poznamenala, že tam určitě bude nejmíň tak sto zájemců, protože jde o dobrou cenu v příhodné lokalitě (ostatně s námi se tam vystřídali dva).
Pod vlivem právě skončivší Topolánkovsko-Fischerovské miniéry jsem se lakonicky zeptal, proč majitel jednoduše nezvýší nájem, aby se to trochu protřídilo. Frau Elizabeth na mě chvíli hleděla jako tele na nová vrata a pak mi laskavě vysvětlila, že to "přece nejde", aby majitel jen tak mírnyxdírnyx zvýšil nájem, když na bytě neudělal žádnou rekonstrukci nebo tak. Kdo přesně mu to zakáže, to jsem z ní nevyrazil, ale prostě trvala na tom, že takový byt v makové lokalitě stojí tolik a tolik a je to dané.
Dodnes nevím, jak to přesně je. Ale je fakt, že po dvou letech pořád platíme na frank stejný nájem, jako když jsme se nastěhovali.
Hlavně jsem si ale tehdy pomyslel - to se furt říká, dělejme to takhle, tak do dělají na Západě, ale to si asi každý vybere zrovna ten Západ, který se mu hodí do krámu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Macháčkovi Pátek, 1.Března 2013, 05:21:56

Hněv se dá i střádat. Jeden filosof a sociolog (ale myslím, že ne levicový) před časem mluvil dokonce o bankách hněvu: http://literarky.cz/component/content/article/1205-ideologicke-banky-hnvu .
Pak o tom jeho pojetí psal něco i Žižek, jenže to už nemůžu najít. Možná to bylo v nějaké knížce.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 1.Března 2013, 06:00:2

Nejhorší na tom je, že s lidským hněvem může manipulovat někdo úplně jiný. A to docela chladnokrevně. Hlavně tedy svůj hněv nikomu cizímu nesvěřovat.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

„S lidským hněvem se může manipulovat“ Pátek, 1.Března 2013, 10:17:17

je konstatování, které se zcela příhodně objevilo v diskusi ke snímku Rozhořčené 2012. Umím se (aspoň si to myslím) vcítit do situace čtyř „rozhořčených“po zveřejnění dokumentu, takže velmi dobře chápu doporučení paní Hájkové aby člověk svůj hněv nikomu cizímu nesvěřoval.
Jenže - i s přihlédnutím k tomuto úhlu pohledu – se táži: co vlastně český čtenář rozumí pod výzvou: „Indignez-vous!“ Znamená to naštvěte se, rozhněvejte se, nebo rozhořčete se? Podle mě nejlépe odpovídá duchu brožury „Indignez-vous!“ český výraz rozhořčete se, čehož bylo dokonale využito v názvu filmového dokumentu. Vyzývá-li mě někdo, abych se rozhořčila a ukazuje, co stojí za to se rozhořčit, apeluje jak na mé srdce, tak na mou hlavu.
            _
Pokusím se přiblížit způsob uvažování autora brožury Indignez-vous! výňatky z jeho autobiografie „Tous comptes faits…ou presque“ z roku 2011.
Nosnou ideou Hesselova životopisu je stanovisko, že odmítnout nepřijatelné znamená odmítnout svět takový, jaký je. To neznamená pouze postavit se proti tomu, co je, ale zároveň USILOVAT O NÁHRADU STÁVAJÍCÍHO NĚČÍM LEPŠÍM, CO JE VÍCE V SOULADU S HODNOTAMI LIDSKÉ SVOBODY A DŮSTOJNOSTI.

Zde jsou výňatky z textu, ve kterých se autor vyjadřuje ke dvěma problémům: k etice a k současné globální otázce lidstva:

„Etika je definována vzhledem k dané situaci, je správným činem ve správném okamžiku. \To, co se nachází v Platónově „Republice“, jež velice rozebírá „spravedlnost“, podobně jako v hinduistickém označení „dharma“. Správný čin přináší svou pravdu podle své povahy, ale též podle osoby, která čin koná a podle situace, na kterou odpovídá. Etika kotví v našich reakcích na realitu……Upřesňuji, že PEVNĚ VĚŘÍM v onu myšlenu vyššího zájmu lidstva, V TO, ŽE EXISTUJE SMYSL TOHO, CO JE V GLOBÁLNÍM MĚŘÍTKU DOBRÉ A CO ŠPATNÉ“ (s.110) .

„ …mělo by přece být možné porozumět povaze, podstatě toho, co právě činíme prostřednictvím světového společenství……Jsme v pokušení podlehnout mechanistické dialektice Hegelově: od dílčího k univerzálnímu – a tak přecházet od lokálního k národnímu, poté od národního ke globálnímu. Jenže DO SOUKOLÍ SE DNES DOSLALO ZRNKO PÍSKU A ZABLOKOVALO STROJ, VE KTERÉM VĚZÍME. TENTO BLOK MŮŽE ROZVOLNIT POUZE ÚČAST OBČANA. JE TO HRA TŘÍ S ITERACÍ, KDE SE LÉPE ČI HŮŘE VYVAŽUJÍ TŘI SLOŽKY – POLITICKÁ MOC, FINANČNÍ A EKONOMICKÉ SÍLY A OBČAN, KTERÝ JE HRAČKOU A ZDROJEM PRVNÍCH DVOU, PŘIČEMŽ PRÁVĚ ON DRŽÍ KLÍČ K ŘEŠENÍ ROVNICE, KTEROU ANI VLÁDY, ANI EKONOMICKÉ SÍLY NEJSOU SCHOPNY ROZLUŠTIT“ (s.122-3).
            _
Zdá se mi, že autor nárokuje u čtenáře svých textů účast citu i rozumu, obojího ve stejné míře. Soudím též, že pouze rovnocenná účast obojího může občanovi pomoci, aby se s úkolem, jenž se snaží Stéphan Hessel vyjádřit, vypořádal. Včetně hledání cest, jak snížit manipulování rozhořčením s cílem zabránit nebo alespoň pozdržet řešení zmíněné rovnice ve hře politické moci, finanční a ekonomické síly a občana.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.