Až dosud jsem se domníval, že normálně myslícímu a normálně cítícímu člověku, který má alespoň ty nejobyčejnější základoškolní informace o tom, co to byl nacismus, nedělá problém pochopit, že jde o něco, co nesnese srovnání s ničím v moderních světových dějinách, ale velmi pravděpodobně vůbec s ničím v historii.

Jak patrno, i člověk s desítkami let odborné psychologické praxe se může při posuzování jistých způsobů myšlení fatálně mýlit. Najdou se lidé, a to lidé nikoliv bez společenského vlivu, kteří neváhají postavit na stejnou úroveň Evropskou unii a režim, který má jen na území bývalého Československa na svědomí 360 tisíc obětí. Padlých, povražděných a umučených, mezi nimi i dva mé příbuzné. Lidé, pro které je  ozbrojené obsazení a brutální okupace země totéž, co  projekt dobrovolné integrace evropských národů, které se pro tu integraci rozhodly ve svobodném hlasování, a nota bene rozhodly se pro ni mimo jiné právě pro tu děsivou zkušenost z let 1939-1945. Lidé, pro které je nemilosrdné nacistické vysávání ekonomiky okupované země zřejmě totéž, co každoroční podpora stovek miliard korun z EU.