Vlajka

Vztyčení evropské vlajky na Pražském hradě by nám mělo připomenout, že společná Evropa neznamená jen společnou ekonomiku, ale především duchovní dědictví, jehož obsahy stále odkrýváme a které si nemůže privatizovat jedna názorová skupina.

Málokdo dnes bude oslavovat, sotvakdo zamáčkne v oku slzu. Máloco dnes ostatně vzbuzuje pro Evropu nadšení či pouhý optimismus. Hlasitá menšina odpůrců Unie ji líčí jako nový Sovětský svaz, přibližně v brežněvovské fázi, tuhý, zbyrokratizovaný, blízko před pádem. Většina, zdá se, jen rezignovaně čeká na další zápletky nekonečného seriálu naší nynější krize. Ti nejzapálenější bojovníci za svobodu a ty pravé západní hodnoty Evropu celkově odepisují jako zahnívající mrtvolu, ze které se během pár desetiletí, či snad dokonce let, stane zaostalý a pochmurný zadní dvorek islámského světa.

Já oslavovat budu. Nevím, kolik dalších takových podivínů by se u nás našlo, ale budu vztyčení evropské vlajky na Pražském hradě slavit jako symbolický návrat domů. Budu myslet na všechny přátele po Evropě, kteří jsou pro mě skutečnými spoluobčany, lidmi sdílejícími stejné hodnoty. Budu vzpomínat na někdejší, z dnešního pohledu jistě naivní představu o Evropě jako ztraceném ráji, do kterého se stačí vrátit a pak už bude jen a jen dobře.

A z mého hlediska vlastně dobře je. Možná proto, že Evropa je pro mě primárně společným prostorem, společnou duchovní krajinou, kterou formovaly stejné dějinotvorné síly. Odmítám společnou Evropu redukovat na ekonomické ukazatele. Spojení svobody, úcty k lidským právům včetně práv sociálních, racionality vyvažované inspiracemi umění a nefundamentalistické víry, to je pro mě duchovní fundament Evropy. Je chyba, že se nevěnovala větší pozornost této stránce. Nebo jinak, přiléhavěji: že jí nevěnujeme větší pozornost.

Pokud bude setrvávání v Evropské unii poměřováno pouze z hlediska ekonomické výhodnosti, nemůže mít dlouhý život. Bez duchovního základu, jakési páteře, která unese i velkou zátěž, může vcelku úspěšně existovat v čase hojnosti, ale ne v období krize. Je jasné, že tímto duchovním základem nemůže být jedno konkrétní náboženství či filosofický směr. Obtíže najít pro preambuli evropské ústavy přijatelnou formulaci, jaké vlastně jsou naše duchovní kořeny, ukázaly nesnadnost takového úkolu.

Modrou vlajku s dvanácti hvězdami, dnešní vlajku Evropské unie, navrhl v roce 1950 francouzský katolík. Dnes je pro mnoho katolíků Unie nepřítelem číslo jedna, propagátorem zhoubných ideologií. Najdeme je v předních řadách euroskeptické vozby. Pro ně je vyvěšení vlajky s hvězdami vypůjčenými z mariánské svatozáře svatokrádeží, pohanou, pohromou. Pro mě bude právě proto vztyčení této zvláštní vlajky paradoxní připomínkou toho, že duchovní dědictví je provázaný, bohatý celek, který nelze privatizovat jednou názorovou skupinou, ale který se vyplatí hledat.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Symboly a kritický rozum Středa, 3.Dubna 2013, 11:15:52

společný Evropský dům je skutečně zásadní hodnota do které doufám různé ty klausovské klony kopou zbytečně.
Modrožlutá barva se mi navíc docela líbí, i když nejsem jako euroobčan zrovna fangličkář.
Co je ale důležité je kritický vztah k tomu jak je idea evropské integrace naplňována.
Eurohujerství nahrává jen patologickým xenofobům a eurofobům zprava do leva.
Holadnské referendum o vystoupení z EU podporované i holandskými socialisty to myslím jasně potvrzuje

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Konečně Středa, 3.Dubna 2013, 11:30:24

Také slavím, i když bychom se měli kriticky zamýšlet, co s demokratickým deficitem, který ovšem není jen záležitostí evropských institucí.

Urážela mě a zarážela Klausova arogance, s níž odmítal evropskou vlajku vyvěsit, i když v jediném referendu, které se tu kdy konalo, se 70 % občanů vyslovil pro vstup do EU. Místo toho, aby ho veřejný tlak donutil vlajku vyvěsit podobně jak ho veřejný tlak donutil podepsat dodatek k Lisabonské smlouvě, tak se za těch 9 let natolik rozšířily jeho názory, že je proti EU kdekdo.

Petr Hájek nezklamal. Kolik let strávil v sovětském gulagu?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

jak reálně zvýšit reputaci EU Středa, 3.Dubna 2013, 14:55:24

od roku 2003 klesla důvěra v EU u nás pod 40ˇa to hlavně díky evropské dluhové krizi. A i proto se i u nás množí pokusy iniciovat referendum za yvstoupení z EU (např. reformy.cz).
Vrátit evropské integraci důvěryhodnost pomohou praktické kroky - počínaje regulací kapitálu a kkinče pdooru růstu ekonomiky. nebo chceme aby se prosadili protievropští populisté jako Beppe grillo ?

Tomáš Tožička - Duchcov

Nepřítelem je Rada, ne EU Středa, 3.Dubna 2013, 15:17:5

Neustále dokola je třeba opakovat, že největší svinstva, která se zrodila na půdě EU vychází z Rady EU - nikoli z Komise či Parlamentu.

Jsou to tedy naše vlády, nikoli evropské instituce, které nám vymýšlejí jednu neoliberální blbost za druhou. Proto jsem byl odpůrce ústavy i Lisabonské smlouvy. Nejen že prosazují spoustu neoliberálních praktik, ale ještě utvrzují roli Rady proti Parlamentu, Komisi a národním parlamentům.

Všichni eurooptimisté by si měli uvědomit, že cesta k lepší EU nevede přes nekritické přijímání každé neoliberální ptákoviny - jako to dělá část eurohujerské levice - ale v její kritice a snaze o nápravu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.