Miloš Zeman a jeho strategie

Populistické akcenty jsou dnes běžnou součástí politiky. U nového prezidenta se nabízí otázka, do jaké míry tyto akcenty přemění na celkovou populistickou strategii, jež by mu umožnila opírat se o lid v boji proti vládě a parlamentu.

Nově zvolený prezident Miloš Zeman je často označován za populistu. Zkusme se nad tím trochu zamyslet. Autoři, kteří se populismem zabývají, říkají, že populistické apely v současné době najdeme u většiny politiků, proto je lepší spíše než uvažovat nad tím, kdo je a kdo není populista, posoudit, jak velkou roli populismus u dané osoby hraje a o jaký populismus se přesně jedná. Jinak řečeno, koho daný politik považuje za elitu a koho za lid, protože právě tyto dvě kategorie stojí v jádru každého populismu.

Zároveň je třeba dodat, že populismus nemusí být a priori nic špatného. Ostatně lid je něco, co dnes stojí v základě většiny demokratických států, a v málokteré Ústavě chybí ustanovení, že veškerá moc vychází z lidu. I v té české se na začátku jejího druhého článku píše: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“

Lid Miloše Zemana
Jaký lid Miloš Zeman konstruuje? Kdo do něho patří a kdo ne? Vraťme se k pohlednici, kterou před druhým kolem prezidentské volby dával lidem do schránek. Nalezneme v ní několik pozoruhodných vět, cituji: „Jsem Čechem, který se v České republice narodil, celý život tu žil a nikdy by nechtěl žít jinde.“ Miloš Zeman tím jasně deklaroval, že lidé, kteří tuto podmínku nesplňují, do jeho definice lidu nespadají. On sám se k němu naopak jasně přihlásil.

Podobně si počínal i dále, cituji: „Znám starosti lidí, kteří žijí v obcích – sám jsem jedním z nich.“ Následně zdůraznil, že ví, kolik stojí chleba a léky či jaké problémy dělá rodinám neustálé zdražování. Miloš Zeman se tak postavil na stranu pomyslného lidu, který tímto způsobem zároveň utváří. Přisuzuje mu jisté vlastnosti, čímž dává najevo, na koho přesně se se svým apelem k lidu obrací.

Dává najevo, že zná jeho starosti a způsob života. Je jeho součástí. Jedná se především o lidi na venkově. Naopak dost výrazně se budoucí prezident vymezil proti Praze. Explicitně vyzval k tomu, abychom nedovolili, aby dalšího českého prezidenta zvolila pouze Praha. Ve svém druhém předvolebním klipu pro změnu řekl, že prezident by neměl mluvit jenom k lidem z pražských salónů, ale především k normálním lidem, kteří žijí ze své mzdy či svého důchodu a kteří svojí prací vytvářejí hodnoty pro naši republiku. Vedle toho se také vymezil proti církevním restitucím či připomněl, že zájmy České republiky vždy hájil vší silou a nepodvolil se žádným cizím tlakům.

Vertikální a horizontální odpovědnost
Na základě výše zmíněného si můžeme představit, jaký je lid, který Miloš Zeman konstruuje. Nově zvolený prezident se snaží tvářit jako někdo, kdo z lidu vzešel, kdo je na jeho straně a kdo bude odhodlaně a neohroženě hájit jeho zájmy. Tato strategie mu ve volbách vyšla. Miloše Zemana zjevně volila právě ta skupina občanů, na kterou cílil.

To, co podle mne v budoucnosti hrozí, je, že nový prezident bude během svého mandátu využívat populistickou strategii, která spočívá v tom, že bude vyzdvihovat vertikální odpovědnost na úkor horizontální (vůči ústavně daným spoluhráčům jako je parlament nebo vláda). Jinak řečeno, nebude si připouštět jinou odpovědnost než tu k lidu a neustále bude zdůrazňovat bezprostřední vazbu mezi sebou a voličem, protože v současné době u nás není žádný jiný politik, který by ve své osobě koncentroval tak silnou legitimitu pocházející přímo od občanů, jako má on.

Půjde, kam až ho druzí pustí

Nakolik se mu něco takového podaří, záleží na ostatních aktérech a na tom, jak moc se nechají upozadit či připravit o své vlastní pravomoci. Zajímavé například bude, jak vláda bude přistupovat k prezidentským pravomocem, které podléhají kontrasignaci. Bude rozhodnutí hlavy státu sem spadající schvalovat automaticky nebo si dovolí říct v některých případech prezidentovi ne? Neméně podstatné bude i to, nakolik se Miloši Zemanovi podaří ztotožnit se s některými návrhy zákonů či novou legislativou, která bude občany vnímaná pozitivně. Jde o to, zda bude považovaný za někoho, kdo se ji vahou svého úřadu snaží prosadit. Takovým způsobem si může u veřejnosti udržet vysokou oblibu, což se v případě jeho konfliktů s jinými ústavními činiteli, které dříve či později přijdou, bude hodit.

Miloš Zeman stejně jako mnoho jiných politiků využívá populistické akcenty, důležité ale bude, nakolik se mu podaří používat i populistickou strategii, právě ta totiž může vést k dalšímu posilování jeho pozice oproti vládě a parlamentu.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Jan Pokorný - osvč

Pátek, 15.Března 2013, 10:18:45

Jinými slovy ten článek říká, že pro Zemana bude nejvýhodnější vystupovat jako osamělý solitér bojující s vládou, parlamentem a novináři a neodpovědný nikomu kromě "lidu", který si sám vybere.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Sobota, 16.Března 2013, 08:12:26

Miloš Zeman vystupoval jako solitér už v letech 1990–1993 a i jako předseda ČSSD zůstával (mnohdy nesnesitelným) samorostem. Takže žádné překvapení.

Jinak: Zeman není populista, jen občas používá radikálně populistickou rétoriku. A to je zásadní rozdíl! Populista byl např. Haider nebo je jím Beppe Grillo. Ti, kdo by Zemana viděli někde v blízkosti těchto jmen, jsou zjevně mimo.

Jako úvod do studia Miloše Zemana doporučuji četbu politického životopisu W. Churchilla.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.