Vzhledem k mánii sledovat a komentovat každý byť sebenepatrnější krok či drobný výrok nově zvolené hlavy státu, je dobré se vrátit k jedné ne zcela bezvýznamné věci. S jakým programem byl Miloš Zeman na Hrad zvolen?

Říkáte si, on měl nějaký program? Co je to za novoty? Odkdy má u nás hlava státu svůj vlastní politický program? Asi od té doby, co kandiduje v přímé volbě, předstupuje před voliče a snaží se je něčím konkrétním oslovit. A tak i Miloš Zeman má svůj politický program. Můžete ho najít na oficiálních webových stránkách k jeho prezidentské kandidatuře. Co to ale znamená?

Dokument s největší legitimitou

Bez ohledu na to, kolik voličů Miloše Zemana si tento dokument přečetlo, nový prezident byl zvolen spolu s tímto programem. Každý, kdo ho volil, tak hlasoval i proto tento dokument. Zkrátka prezidenta a jeho program nelze oddělit. Ve skutečnosti zde tak máme dokument, jehož legitimita nemá obdoby.

Známe programy politických stran, to ano, ale jejich realizace záleží na tom, co se z nich dostane do konkrétní koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády, takže daná politická strana se vždy může vymluvit na to, že svůj program v těch a těch bodech nemůže realizovat, protože se jí je nepodařilo protlačit přes své koaliční partnery. To neznamená, že nemůže podat konkrétní legislativní návrhy, ale vládní koalici to k ničemu nezavazuje.

Zato prezident byl zvolen jako jedna osoba, takže svého závazku prosazovat svůj program se jen tak snadno zbavit nemůže. Můžeme namítnout, k čemu je mu program, když má stejné možnosti ho uplatnit jako předchozí prezidenti, kteří ale s žádným programem zvoleni nebyli. Vždyť nemá zákonodárnou iniciativu, ani vlastní většinu v Poslanecké sněmovně, která by mu umožnila schvalovat zákony, ani ministerstva, která by jeho program realizovala.

Na tom ale nezáleží. Jednou tu máme politický program, který svou volbou posvětilo přes dva miliony 700 tisíc občanů, a prezidenta, který se svým voličům zavázal ho plnit. Sice na to může časem zapomenout nebo se vymluvit na nedostatek možností, jak ho prosazovat, ale pokud má ambici za pět let znovu kandidovat, tak se tím vystavuje velkému riziku, že mu to voliči spočítají.

Závazek hlavy státu

Mohou si říct: „Miloši, co bude s tím progresivním zdaněním a co s tou přímou demokracií? Jak si to zařídíš, je tvoje věc, ale jenom pro legraci jsme tě nevolili.“ Hlavě státu tak nezbyde než hledat cesty, jak svůj program realizovat nebo se aspoň snažit působit tak, že pro to dělá vše, co je v jejích silách. Páky na to má. Stačí, když s vládou bude vyjednávat. Může naznačit, že zapomene na některé extenzivní výklady Ústavy, například na možnost kdykoli odvolat premiéra, která je podle mne sice protiústavní, ale předseda vlády se může radši s prezidentem domluvit, než aby s ním šel do ústavního konfliktu, a výměnou za prezidentovu zdrženlivost mu pomůže prosadit nějaký zákon, kterým se hlava státu může před svými voliči blýsknout.

Zbývá ještě maličkost, co se v tom prezidentském programu vlastně píše? Jeho začátek je symbolický. Nový prezident v něm zdůrazňuje, že Česká republika dvě desítky let po listopadové revoluci stále hledá program svého dlouhodobého směřování. Co se za tím skrývá? Miloš Zeman má ambici tento program nabídnout. Nezbytná je podle něho reforma politická a ekonomická. Co se týče té první, inspiraci čerpá ve Švýcarsku, ohledně té druhé ve Švédsku.

Progrese i veřejně prospěšné práce

Nově zvolený prezident by rád zvýšil počet volebních obvodů na 35. Volič by měl mít podle něho také právo sestavit si svoji vlastní kandidátku z navržených osobností napříč různými stranami. Kromě toho také navrhuje rozšíření přímé demokracie, například aby na komunální úrovni byl starostou zvolen ten, kdo ve volbách dostane nejvíce preferenčních hlasů. Co se týče dalších témat, Miloš Zeman odmítá placení školného na vysokých školách, ale souhlasí se systémem penalizačních poplatků za opakování zkoušek, ročníku či prodlužování doby studia. Sociální dávky bez ohledu na rozhodnutí Ústavního soudu navrhuje vázat na pracovní zapojení jejich příjemců například formou veřejně prospěšných prací.

Nově zvolená hlava státu také prosazuje již diskutovaný zákon o prokázání původu příjmů a majetku. Sociální pojištění by ráda zvýšila o dva procentní body, ale zároveň by chtěla starobní důchody valorizovat v souladu s inflací. Nepřímé daně by podle nového prezidenta měly být u základních potravin a léků na úrovni 10 % a u zvýšené sazby na 25 %. Dále Miloš Zeman navrhuje, aby progresivní zdanění bylo odstupňováno podle násobku průměrné mzdy s tím, že u jejího čtyřnásobku by mělo činit 40 %, ale daně z příjmů právnických osob by měly být přibližně 20 %.

Pozor na druhý článek Ústavy

Nevíme, s jakým odhodláním bude nový prezident svůj program prosazovat, ale jak současný předseda vlády, tak každý, kdo má ambici být tím budoucím, by si ho měl velmi pečlivě prostudovat, protože, jak bylo řečeno, žádný jiný politický dokument nedostal ve volbách tak velkou podporu jako tento. Těm, kteří jsou stále ještě skeptičtí, co se týče možností prezidenta svůj program prosadit, bych rád připomněl začátek druhého článku Ústavy České republiky, kde se píše: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“

Přestože dnes v Ústavě není konkrétně stanoveno, jak hlava státu může svůj program realizovat, z hlediska Ústavy se v osobě prezidenta koncentruje stejná vůle lidu jako v celé Poslanecké sněmovně dohromady, takže pokud nový prezident bude mít tu ambici, tak si dříve či později najde cestu, jak svou představu dlouhodobého směřování ČR alespoň částečně uplatnit.