Opoziční smlouvu už raději ne!

Další vládnutí na principu opoziční smlouvy by dnes znamenalo posilování prezidentské moci a drobení faktického vlivu lidí na politiku. ČSSD by proto měla opozičně smluvní vládnutí po příštích sněmovních volbách odmítnout.

S blížícími se volbami do poslanecké sněmovny se množí úvahy a spekulace o tom, s kým favorizovaná ČSSD utvoří vládní koalici. (Za předpokladu, že tyto volby vyhraje, ale nebude mít sama sněmovní většinu.)

Existuje, samozřejmě, několik možných scénářů: vláda levého středu v čele s ČSSD (s některým ze středových subjektů) nebo menšinová vláda ČSSD s tichou podporou KSČM. Rozhodování pro některou z těchto variant bude záviset na tom, nakolik v ní bude moci ČSSD uplatnit svůj program. Čistě teoreticky připadá v úvahu rovněž nějaké forma velké či duhové koalice. Ale to pouze ve výjimečně krajním případě, pokud ČSSD nebude moci sestavit funkční vládu na levicovém nebo levo-středovém půdorysu.

S nástupem Miloše Zeman na Hrad se znovu objevil scénář jakési opoziční smlouvy č. 2, která by měla mít podobu levostředové menšinové koalice ČSSD a SPOZ, tolerované nejsilnější pravicovou opoziční stranou. Ponechme nyní stranou, nakolik je tato varianta pravděpodobná s ohledem na zatím nejasné šance SPOZ překročit 5-ti procentní práh pro vstup do poslanecké sněmovny, resp. nejasnosti kolem jejího financování, které nečiní tuto stranu pro ČSSD zatím příliš důvěryhodným koaličním partnerem. Každopádně považuji tuto novou variantu opoziční smlouvy vůbec za nejhorší možný scénář fungování vlády po sněmovních volbách 2014.

Ve prospěch této varianty argumentuje nový prezident odkazem na stabilní vládnutí v letech 1998-2002, které vyniká v kontrastu s pozdějším obdobím nestabilních koaličních vlád pod vedením Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse, ale také v kontrastu s turbulentním obdobím nynější vlády Petra Nečase. Stabilní vládnutí je relativně silný argument, ale je třeba si uvědomit, že pokud bychom vycházeli ze zkušeností opoziční smlouvy let 1998-2002, tak tehdejší vládní stability bylo dosaženo za příliš velkou cenu.

Není pravda, jak stoupenci opoziční smlouvy někdy tvrdí, že takové uspořádání je v demokracii normální, rozhodně tomu tak není ve vyspělých demokraciích západního typu. Jistě je běžné, že nejsilnější pravicová/levicová opoziční strana toleruje levicovou/pravicovou vládu. To ale není výraz nějakého gentlemanství, dělá to zkrátka proto, že jí vlastně nic jiného nezbývá. Není tomu ale nikdy tak, že by se opozice vzdala na celé volební období základního demokratického práva vyslovit vládě (v případě, kdy se pro to může naskytnout příležitost) nedůvěru. V principu je toto vzdání se práva opozice vyslovit vládě nedůvěru popřením demokratické politické soutěže a ve vyspělých zemích by šlo o něco jen velmi těžko pochopitelného.

Každopádně vzdání se práva opozice na vyslovení nedůvěry menšinové vládě není něco, co dostává vláda jako bianco šek. Předchází tomu přijetí jakéhosi minimálního programu, ve kterém se smluvní strany zavazují plnit cíle oboustranného zájmu. V letech 1998 a 2002 šlo o závazek změnit volební systém z poměrného na většinový a především o dohodu o obsazení všech důležitých funkcí ve státě, včetně ekonomických, lidmi loajálními k oběma opozičně smluvním stranám.

Celkovým výsledkem ale bylo, že velká část vládní agendy se začala dohadovat v opozičně smluvním zákulisí, veřejná politika začala být vytlačována kabinetní politikou. V ní se pak prosazovaly především mocné hospodářské skupiny zaháčkované za opozičně smluvní strany. Nelze tedy než znovu zdůraznit, že opozičně smluvní vládnutí není výrazem jakéhosi politického gentlemanství, kdy nejsilnější opoziční strana uznává svou volební porážku, stahuje se do opozice a nechává v daném volebním období v klidu vládnout vítěznou stranu, jak ta si víceméně zamane.

K opoziční smlouvě nejsou politici tlačeni nějakou pragmatickou kalkulací, protože „jinak to zkrátka v demokracii nejde“. Naopak jsou k ní tlačeni těmito mocnými hospodářskými skupinami. Logickým důsledkem pak ovšem je vyprazdňování obsahu politiky technology moci, bujení politické korupce a dokonce i propojení světa politiky a organizovaného zločinu (jak jsme viděli na příkladu důvěrných vztahů Miroslava Šloufa a podnikatele Františka Mrázka za Zemanovy vlády).

Je jisté, že opakování opozičně smluvního vládnutí by s největší pravděpodobností dále prohlubovalo odcizení politiky od občanů. Neměli bychom zapomínat, že ve sněmovních volbách v roce 2002, tedy na konci opoziční smlouvy, klesla volební účast na nejnižší úroveň v polistopadovém období. Tehdy přišlo k volbám pouhých 58 procent voličů. Ve srovnání s rokem 1996, resp. 1998 tedy klesla volební účast 16 procentních bodů, resp. 18 procentních bodů, a ve srovnání s rokem 2006, resp. 2010 stále zůstává nižší o 6,5 procentního bodu, resp.o 4,5 procentního bodu.

V důsledku opozičně smluvního vládnutí významně klesá volební podpora hlavních smluvně-opozičních aktérů. V roce 2002 se snížily počty voličů ČSSD i ODS shodně zhruba o 500 tisíc; v případě ČSSD z 1 929 tisíc na 1 440 tisíc, v případě ODS z 1 656 tisíc na 1 167 tisíc. V roce 2006, po turbulentním období koaliční levo-středové vlády pod vedením ČSSD, kdy už ovšem vztah vlády a opozice nebyl opozičně smluvně regulován, se podpora ČSSD zvýšila o zhruba 300 tisíc hlasů a podpora ODS o zhruba 700 tisíc hlasů.

Opoziční smlouva v letech 1998 – 2002 výrazně oslabila pozici ČSSD jako mainstreamové strany na levici. Zatímco její podpora se snížila, jak jsem již uvedl, o zhruba 500 tisíc voličů, podpora KSČM vzrostla o 200 tisíc voličů. V poměru k odevzdaným hlasům dosáhla tehdy KSČM svého nejlepšího výsledku v polistopadové historii – 18,5 procenta.

Všechna tato čísla by měla být varující a rozumné politiky, a zvláště politiky sociální demokracie, by měla vést k závěru, že opakování opoziční smlouvy je nežádoucí, a to nejen z hlediska dalšího poškozování demokratického systému v České republice, ale i z hlediska ryze utilitárních elektoralistických potřeb ČSSD.

Pokud ovšem nezvítězí v ČSSD v názoru na opoziční smlouvu primitivní technologicko- mocenské hledisko. To totiž z vysoka kašle na kvalitu demokracie a legitimní utilitární potřeby strany scvrkává do krátkodobé perspektivy dobytí moci na jedno volební období. Nicméně tento způsob primitivního myšlení nemusí být na první pohled nápadný. Strategičtí zastánci opozičně smluvního vládnutí nejsou jednoduchými ignoranty zmíněných rizik. Jak ukazují zkušenosti z let 1998 – 2002 opozičně-smluvní vládnutí pomocí klientelisticko-lobbystických struktur má mnohem dalekosáhlejší účel než jen udržet si rozhodující politický vliv jeho hlavních politických aktérů na jedno volební období.

Jak jsem již připomenul, opoziční smlouva byla pro její aktéry vítanou příležitostí změnit poměrný volební systém na většinový. Ten měl zaručit stabilní levicové a stabilní pravicové vlády a jejich střídání na dlouhé období. To je zdánlivě silný argument. Je tu ovšem několik znepokojujících otázek, na které nedávají zastánci většinového volebního systému jasné odpovědi. Např.: Nakolik může takové uspořádání zlepšit politickou kulturu v České republice nadstandardně poznamenané korupcí a klientelismem? Nakolik je takové řešení v souladu s českou demokratickou tradicí? (Za první republiky existovala jakási stabilita vládnutí na základě dohody „hradních“ demokratických stran, ale zastoupení ve sněmovně zůstávalo pluralitní na základě výsledku voleb poměrného systému.)

A může být většinový systém nějak dlouhodobě imunní vůči fragtmentarizaci stranické scény vznikem dalších volebních uskupení? Jak vidíme ve Velké Británii, v zemi s nejdelší tradicí většinového systému, i zde se v posledních parlamentních volbách výrazně prosadilo třetí volební uskupení (Liberální demokraté) narušující hegemonii dvou tradičních stran (labouristé, konzervativci) a nová vláda musela poprvé od druhé světové války vzniknout na koaličním půdorysu. A nepovede „zabetonování“ volební scény většinovým systémem střídání tradičních mainstreamových stran ke vzniku anti-systémových volebních uskupení? Ale pojďme dál.

Zastánci opozičně smluvní politiky v naší zemi v ní nevidí jen příležitost pro změnu volebního systému, ale pro dalekosáhlejší změnu, a to je oslabení politických stran obecně a posílení prezidentských pravomocí s významným posunem až k prezidentskému systému. A tady se nabízí další znepokojivé otázky. Vezměme si to: většinový volební systém dávající šanci jen dvěma velkým stranám – jedné na levici, jedné na pravici plus prezidentský systém. Co nám to připomíná? Spojené státy jsou jistě vyspělou demokracií, ale jejich prezidentský systém založený na střídání dvou velkých stran je výsledkem zdejší specifické kulturně politické historie, je těžko přenositelný, ale také nemůže být nějakým vzorem pro evropské demokracie. Ostatně generuje velmi podobné problémy – relativně nízkou volební účast (většinou pod 60 procent), ignorování voleb mnohými etnickými skupinami, ovládání politiky velkým byznysem, marketingové vyprazdňování politiky apod.

Ale opět pozor. Zastánci opoziční smlouvy mohou používat pro ospravedlnění změny volebního systému ve většinový a posun k prezidentskému systému velmi lstivé argumenty. Zpravidla totiž mluví o nutnosti posílit přímou demokracii dalším rozšířením přímé volby a to na úroveň hejtmanů a starostů či tzv. panašováním (volbou kandidátů napříč politickými stranami). To se musí jistě mnoha zastáncům přímé demokracie líbit.

Ale o co v této kombinaci přímé demokracie, většinového volebního systému a prezidentského systému de facto jde? O faktické oslabení zprostředkujícího mezičlánku mezi občany a exekutivní mocí, jež má ovšem ten následek, že přímá demokracie se stává pouhou zástěrkou nadměrného posilování exekutivní moci. Pokud dochází k zavádění přímé demokracie výrazně na úkor stran, dochází k velké fragmentarizaci politického vlivu občanů a v konečném důsledku k jeho oslabení. Fragmentarizovaná moc dole může zůstat naprosto bezmocná z hlediska vlivu na celostátní politiku. Tu pak určuje, více než je zdrávo, prezident, v lepším případě s jeho právě vládnoucí stranou.

Zastánci tohoto pojetí sice zdůvodňují, že tento systém může generovat větší zájem o politiku a „lepší“ osobnosti, ale je to tak jednoznačné? Vezměme první historicky přímou volbu prezidenta v Česku. Předpokládalo se, že vygeneruje nadstandardní volební účast. Nestalo se. Předpokládalo se, že povede k důstojnější volbě prezidenta než např. v poslanecké sněmovně v roce 2008. Průběh volební kampaně v druhém kole měl ale k větší důstojnosti daleko. Prosadily se v prezidentské volbě spíše rozumové důvody a ne emoce, záměrně vyvolané, aby odvedly pozornost od řady palčivých otázek, na které by měli mít kandidáti odpovědi?

Ale budiž, lidé, mohou mít ten správný pocit, že si prezidenta zvolili sami a to není málo. Jak dlouho jim ovšem tento pocit vydrží? A jak přímá volba posílí důstojnost prezidentství v České republice a fungování celého demokratického systému, není zdaleka jasné.

Každopádně bychom měli být velmi obezřetní, aby se nám po přímé volbě prezidenta nezačal vnucovat prezidentský systém jako to nejlepší řešení. Jsem si jist, že posílení prezidentského systému při zdejší současné úrovni politické kultury naší demokracii jen oslabí a může vést k systému, ve kterém demokracie – přímá a nepřímá beznadějně zůstanou jen jeho vnější fasádou. Takže shrnuto, podtrženo. Obávám se, že to co se nám nabízí pod opoziční smlouvou jako vážně míněnou alternativou vládního uspořádání po volbách 2014, není vůbec nevinné a může to vést ve vývoji České republiky k silným autoritářským a až plíživým fašistickým tendencím. Jsem přesvědčen, že na tomto by neměla ČSSD asistovat a jakýmkoli zárodkům takového vývoje by měla od začátku bránit, tzn. variantu opozičně smluvního vládnutí po sněmovních volbách v roce 2014 radikálně odmítnout.

Na závěr bych chtěl jen upozornit, že nejsem kritik přímé demokracie, ale naopak její umírněný podporovatel, tzn. při zachování (neoslabování) zprostředkující role politických stran v rámci poměrného volebního systému.

A co si myslíte vy? Diskuse (32 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Sabata_jan

Jan Šabata - nakladatel, Brno

Souhlas Pátek, 1.Března 2013, 12:44:2

Ota Novotný to rozebral skvěle. Mám jednu doplňující poznámku. Když jsem si situaci shrnul, došel jsem k závěru že rozšířené znechucení politikou a politiky je vlastně dítětem opoziční smlouvy.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pátek, 1.Března 2013, 15:00:1

Kdepak, pane Šabato. Znechucení politikou a politiky není dítětem oposmlouvy, to byste to viděl moc jednoduše. Oposmlouva je zase takový klacek podobně jako "návrat komunistů k moci". Je to už stará věc, ale její omílání je pořád účinné.

Oto Novotný - politický analytik

Honzo Pátek, 1.Března 2013, 15:11:39

neviděl bych to tak jednoznačně.... Opoziční smlouva není zdaleka jedinou příčinou všeobecného znechucení politikou. Je jednou z mnoha příčin... Jinak, pane Kando, zaručuji Vám, že zastánci nové opoziční smlouvy budou argumentovat přesně proti "návratu komunistů k moci".

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pátek, 1.Března 2013, 15:19:10

Ano, pane Novotný, to si umím taky docela dobře představit. Legitimizovat můžete cokoli čímkoli, co občan ještě stráví. A český občan, jak se zdá, toho stráví opravdu hodně, jeho žaludek není vybíravý.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pátek, 1.Března 2013, 15:20:23

Šlo mi spíš o to, že oposmlouva funguje ve veřejném mínění jako fantom. A vlastně ani není třeba ji číst.

Oto Novotný - politický analytik

Pane Kando Pátek, 1.Března 2013, 17:24:5

to není ani tak o čtení... To je o analýze doby...

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

ON Pátek, 1.Března 2013, 17:39:28

Váš článek je analýzou. Ale v MF Heute nebo LN Beobachter by vám ho nevzali ;-)

Tím chci říct, fantom oposmlouvy straší hlavně v nemyslivém prostředí.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

deliberativní demokracie a lepší Já v Zemanovi Pátek, 1.Března 2013, 23:08:48

Deliberativní demokracie představuje pokus o třetí cestu mezi reprezentativní a přímou demokracií. Tedy podpora veřejných diskusí se zaručením rovného přístupu. To hlavní není hlasování, ale diskuse, protože hlasování má spíše agregativní než komunikativní a argumentační charakter. A právě deliberativní demokracie hledá způsoby, jak dát větší slovo občanům.

To lepší Já se probudilo v Zemanovi, když na konci vlády v roce 2002 odstoupil z funkce předsedy sociální demokracie a doporučením Špidly dal sociální demokracii šanci odpoutat se od "paktu Ribbentrop-Molotov", tedy od rozdělení moci mezi soc.dem a ODS, Klause a Zemana. Do opoziční smlouvy 2 budou Zemana nutit lidi, kteří bez něj nic nejsou a nebudou, tedy Šlouf, Mynář a v jistém smyslu nyní nově i Klaus. Pokud bude chtít být Zeman slušným prezidentem, tak se od nich odpoutá, jako to učinil, když odstoupil z funkce předsedy soc.dem.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 2.Března 2013, 12:47:29


Jsem stoupencem poctivé koalice s KSČM - eventuálně též s SPOZ.

Ale opakované útoky na opoziční smlouvu jsou nehoráznost vedená specifickými zájmy havloidní skupiny, kterou opakuji bezduše jak loutky i mnozí další.

Mimochodem, trest občanů vůči ČSSD za opoziční smlouvu by bylo možno prokázat, kdyby existoval důkaz paralelních dějin, kdy opoziční smlouva nebyla a VLÁDNOUCÍ ČSSD by o hlasy nepřišla.
Protože vládnoucí strany ať už v té či oné kombinaci ztácejí, když vládnou - to bývá pravidlo, opak je výjimkou ...

A protože žádné paralelní dějiny nemáme, taková sebevědomá tvrzení absolutně nestojí za řeč, žádným důkazem nejsou ... když pominu, že relativně ČSSD opět zvítězila - a kdyby neučinila jasné sliby, že s komunisty ne, tak mohla získat (v roce 2002) nejrobustnější vládu, kterou kdo kdy získal od vzniku samostatné České republiky (první Klausova vláda měla 105) ...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

M.Tejkl Sobota, 2.Března 2013, 18:38:58

Takhle snadno nelze kritiku oposmlouvy odbýt - ono i to útočení na havloidy jsou také kýč. Problém oposmlouvy není v menšinovém vládnutí ale v kartelizaci a konzervaci politické moci

Oto Novotný - politický analytik

Sobota, 2.Března 2013, 19:19:42

Takže kritika opoziční smlouvy je výrazem "havlismu"? Já se za "havlovce" nikdy nepočítal..... Argument o "neexistenci paralelních dějin" považuji za směšný; to je "argument stalo se a nemohlo se nestát", takže to jsou dějiny bez alternativ a smyslu... Na zastáncích či různých omlouvačích opoziční smlouvy je vůbec zajímavé, jakým se stala pro ně mýtem.... Mýtem, tedy něčím, co nesmí být dotazováno. Jak se jejich záběr na politiku smrskává na politiku "anything goes" a technologii moci...

Jan Černý - Brno

Oto, Sobota, 2.Března 2013, 19:35:18

nemyslím si, že pan Tejkl je zastáncem politiky "anything goes". On jenom odmítá hysterické označování oposmlouvy jako kořene veškerého politického zla, kteréžto obviňování přichází právě od hlavlistů. A je jasné, že ty nejsi žádný havlista a tvoje kritika oposmlouvy je mnohem nuancovanější než jejich. Tak je snad zbytečné, abyste se tady dohadovali přes havlisty :) V soc dem prostředí prostě existují též inteligentní zastánci oposmlouvy, např. Petr Uhl nebo Václav Žák (a třeba k nim patří i pan Tejkl, ale nechci mu nic podsouvat).

Jinak ta havlovská hysterie kolem oposmlouvy by stála za samostatnou pozornost... ale to je už jiné téma.

Filip Zíka - Úsobí

Opoziční smlouva se dá kritizovat ze dvou úhlů pohledu Sobota, 2.Března 2013, 19:39:34

První z nich, (dejme tomu "havlistický") spočívá v tom, že opoziční smlouva představuje vládní kartel dvou nejsilnějších stran a narušuje podstatu demokracie.
Druhý z nich, (levicový či sociálnědemokratický) spočívá v tom, že pro ČSSD je chybné spolupracovat s pravicovou stranou.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Václav Žák o oposmlouvě: Sobota, 2.Března 2013, 19:42:0

Listy: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=094&clanek=040902

ČRo: http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/vaclav-zak-o-opozicni-smlouve-jinak--1119674

Pro mě je kritika oposmlouvy spojena s trapným projektem Čtyřkoalice, jehož propagace byla takovým archetypem nedávné stalinistické adorace generalissima knížete s čírem.

Kdopak si dnes vzpomene, že do čela Čtyřkoalice se dral jakýsi Jaroslav Kopřiva (KDU-ČSL), podezřelý z korupce? Tenhle šašek měl dokonce i ambice stát se premiérem: http://zpravy.idnes.cz/dokazal-bych-ridit-vladu-rika-jaroslav-kopriva-flp-/domaci.aspx?c=A001204_181659_osobnost_jkl

To jen k otázce oposmlouvy a korupčního prostředí.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

ad F. Zíka Sobota, 2.Března 2013, 19:44:53

Stejně tak se dá oposmlouva ze dvou úhlů obhajovat:

a) jako "kontrola nad nebezpečným socialistickým experimentováním" (tohle Klausovi nevyšlo);

b) jako zamezení vzrůstajícího vlivu komunistů (viz pozn. O. Novotného výše).

Ostatně těch úhlů pro et contra může být mnohem více...

Filip Zíka - Úsobí

já nejsem odpůrce opoziční smlouvy Sobota, 2.Března 2013, 19:51:14

jenom jsem chtěl ty dvě myšlenkové linie pojmenovat.
Z empirických dat, jak již poznamenal pan Tejkl vyplývá, že ČSSD neuškodila. Během ní však došlo k nárůstu preferencí KSČM, který však byl více než čímkoliv jiným dán nízkou volební účastí, která mohla být zapříčiněna i jinými aspekty.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

FZ Sobota, 2.Března 2013, 20:00:7

Buďme ale objektivní: to, že ČSSD vyhrála následně volby, bylo velkou zásluhou Vladimíra Špidly.

Jeho nástup byl závanem svěžího vzduchu a Špidlovi se tehdy povedl vpravdě mistrovský kousek: ČSSD, navzdory Zemanovým preferencím (nechci říkat tlaku), šikovně vyvlékl z otěží oposmlouvy.

Tehdy Špidla prohlásil: "Mediální bitvu o opoziční smlouvu jsme prohráli." A to byla v té době jednak svatá pravda a jednak to byl velmi realistický postoj.

Tenhle Špidlův výkon se ovšem ze známých důvodů nepřipomíná; nehodí se do krámu.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Slabá argumentace Havlem a havloidy Sobota, 2.Března 2013, 20:59:7

Źe za vše špatné může Havel a jeho stoupenci, dnes prohlásil Václav Klaus. Myslím, že problém Klause je v tom, že strašně chtěl být lepším a uznávanějším prezidentem než Václav Havel a je natolik inteligentní, že pochopil, že se mu to nezdařilo, tak aspoň říká to, co říká.

Úspěch sociální demokracie ve volbách 2002 byl úspěchem Vladimíra Špidly, mimo jiné se mu podařilo argumentačně pokořit Václava Klause v televizním duelu, ten už potom do žádné podobné veřejné diskuse nešel, protože se z toho nikdy nevzpamatoval, Špidlu potom srovnával s Leninem. Špidla byl ovšem zlikvidovaný vlastní stranou. Hlavní útok vedl Gros, myslím, že v pozadí byl Zeman i Klaus, či alespoň z toho měli radost.

Opoziční smlouva bylo jedno možné parlamentní řešení, není to zlo jako takové, to je hlavní smysl výkladu Václava Žáka, její dnešní pokračování by bylo možné pouze pokud bychom vstoupili do prezidentského režimu a tomu snad političtí aktéři zabrání.

Bohumil Trávníček - Brno

Pane Šimso, Sobota, 2.Března 2013, 22:15:13

myslím, že V. Klaus je sice inteligentní (= vysoké IQ), ale není moudrý. Synonymem nedostatku moudrosti je nadbytek stupidity (sensu Koukolík a Drtilová).

Zdá se mi, že u něj je ta stupidita zapříčiněna zbytnělým egem, přes nějž filtruje reálný obraz světa. Je to i jeho neštěstí, protože se tím stále víc a víc znemožňuje.

Jenže je to i naše národní neštěstí, protože jak víme z Cipollových zákonů stupidity: spojení se stupidním jedincem je vždy velmi nákladná chyba. Je-li ten jedinec dokonce 23 let vůdčí osobnost národa, nemůžem se divit kam jsme to dopracovali.

Špidla ale není stupidní. Jen neustál ten obří tlak mocichtivců v ČSSD i mimo ni. A to je naopak velká škoda, protože třeba zrovna v tom duelu prokázal, že to má v hlavě srovnané velmi dobře. Věřím, že třeba v Norsku by asi mohl být úspěšný politik. Zdá se mi, že seveřané jsou přece jen racionálnější a nedají tolik na marketing (tj. tzv. "charisma"). Je to totiž stupidní pozůstatek z dob kdy lidé žili v tlupách a potřebovali silného emočně působivého vůdce, protože jednota tlupy tehdy byla základní předpoklad k přežití.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

F. Zíka Neděle, 3.Března 2013, 00:07:21

s kým spolupracuje ČSSD je pochopitelně její věc (samozřejmě raději byhc byl pro spolupráci levice) ale pro objektivitu musím říci že nějaký kompromis s pravicí je někdy pro slabost levice nutný a kritizovat pak má smysl až výsledky a ne samotný fakt.
Tedy jakou cenu za ten kompromis zaplatí - a to byl bez nějakého jalového morlaizování ten mocenský kartel z nějž jsou tzv. kmotři jen takové mediální šidítko. Apriorní zlo politická dohoda s opozicí samozřejmě není.
Zcela jiná otázka než oposmlouva z roku 1998 by byla spojenectví s Unií svobody v rcce 2002. Tam zafungovalo strašení posílenou KSČM asi více než při opoziční smlouvě protože v roce 1998 měla na rozdíl od roku 2002 levice menšinu.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Neděle, 3.Března 2013, 08:16:3

Myslím, že pro uzavření koalice ČSSD, KDU-ČSL, US vedly tehdy Špidlu jeho osobní postoje: nedůvěřoval Grebeníčkově KSČM. A zvolení Klause prezidentem tuto jeho nedůvěru potvrdilo. (Ovšem Špidla měl ohledně té volby sám máslo na hlavě, to je známá historie, byť je Zemanovo podání zjednodušené...)

V r. 2002 byla uzavřena normální koalice na bázi programových průniků a kompromisů. Oposmlouva programovost zahalila.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

analýzy určitě neuškodí Neděle, 3.Března 2013, 09:39:43

ano, nedůvěra v tehdejší KSČM byla silná (proto bylo 111 hlasů pro levici využito - ne zcela efektivně - až těsně před volbami 2006), ale působilo také silně rozkročení do stcentristickou ředu (zájmy pravější části ČSSD).
Programový průnik s kDU-ČSL je věc zcela pragmatická, s pravicovou US to bylo asi složitější - u oposmlouvy byl skutečně než program důležitější fungování moci ve veřejné správě (centrální úřady i nové kraje)
Specielní otázkou té doby by mohl být např. způsob ukončení tzv. bankovního socialismu - tedy existence státních bank realizujících privátní zájmy. Na to zda byla privatizace hlavních bank úspěšný manévr ČSSD se jistě názory liší.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Neděle, 3.Března 2013, 10:00:25

V daném kontextu to, podle mého názoru, úspěch byl; samozřejmě nejsem ekonom, abych to dovedl argumentačně vyfutrovat — můj laický pohled však říká, že IPB byla zachráněna pět minut po dvanácté. A tam bych viděl ten zlom, kdy se ukázalo, že král je nahý — tedy že klausovská cesta, navzdory mohutné propagandě (tím se letmo dotýkáme problému populismu z naší paralelní diskuse pod jiným článkem) mířila do pekel a byla to v jistém smyslu ztracená "dekáda" (naštěstí to celá dekáda nebyla).

Bankovní sektor máme zdravý (můj laický pohled), ale zdá se, že zcela selhává regulace (bankovní poplatky apod.). Navíc to zdraví je taky relativní, protože co je na současném bankovním systému (globálně vzato) zdravého?

Filip Zíka - Úsobí

Na téma bankovní socialismus Neděle, 3.Března 2013, 10:07:57

Včera se Klaus v Právu vyjádřil, že za zásadní Zemanovu chybu považuje privatizaci bank do západních rukou. Zajímavé, on vlastně kritizuje Zemana zleva. Podstatné je, že Klausova éra 90. let, kterou mnozí pravicově smýšlející stále považují za zlaté období, stála na bankovním socialismu.

Martin Profant - Praha 7

Romanovi Kandovi Neděle, 3.Března 2013, 11:26:39

Napsal jste, že u opoziční smlouvy jde o fantom a že ji proto -- z pohledu kritiků -- není vlastně ani potřeba číst. Ale v tom je jeden z problémů té smlouvy. Ono si ji vlastně přečíst nemůžete.
V dostupném textu najdete něco zcela vágního o volebního systému,který podpoří volební konkurenci (pokud si dobře vzpomínám) a když se pak podíváte na původní návrhy úpravy volebního zákona, vidíte tam např. nelogické rozdělení volebních okrsků -- nelogické, pokud si nenajdete tehdejší volební bašty ODS. A vyšší koeficient, který by D'Hondotově systému znamenal posílení významu těchto bašt. Bylo to tak křiklavé,že to pochopila i většina tehdejších poslanců ČSSD (s pozoruhodnou výjimkou jistého Koudelky) a ejhle,on tu byl neveřejný dodatek k oposmlouvě. O personálních dohodách nemluvě.
Ota má pravdu v jedné věci -- a opravdu proto nemusí být právě havloidní, ať už to znamená cokoli. vyřazení funkce opozice znamená v parlamentní demokracii rozšíření prostoru pro korupci všeho druhu,včetně prorůstání mafie, byznysu a politiky. Nebezpečí,které je v této formě vlády virulentní vždy,ale v takových případech se zvyšuje. Ať se ta funkce opozice vyřadí opoziční smlouvou, anebo tím, že nejsilnější opoziční strana nemá na opravdovou opoziční politiku čas, protože se musí místo toho zabývat tím, jak omezit dopady neproduktivního sporu uvnitř strany -- neproduktivního,protože místo o ideje a osobnosti ho vedou klientistické skupiny o podíl na budoucích postech (Objevila se ta nákaza v ČSSD shodou okolností právě v době opoziční smlouvy, ale v tomto případě bych o.s. nevinil.)
Odmítání opoziční smlouvy není klacek analogický ideologickému antikomunismu. Je to vzpomínka na relativně nedávnou chybu, nedávnou zkušenost, která měla ošklivé a dodnes trvající dopady.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

ad M. Profant Neděle, 3.Března 2013, 12:07:51

S "textovou kritikou" oposmlouvy samozřejmě souhlasím, tam nelze nesouhlasit — fakta mluví jasně. A politické důsledky (rozpolcená soc.dem.) jsme viděli všichni.

Ale k tomu vašemu závěru: tady je třeba rozlišovat. Přece i odmítání oposmlouvy může být ideologické až na půdu; v tomto smyslu bych tu analogii skutečně viděl.

Tohle samozřejmě není případ přemýšlivého článku O. Novotného, pod kterým tu diskutujeme. Záleží, kdo kritizuje, jaké jsou jeho motivy a jaký používá jazyk. Řada výroků či textů, která se objevila v tisku, že kupř. 4 roky oposmlouvy vydají za 20 let normalizace (sic!), jsou už asi opravdu mimo...

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 3.Března 2013, 12:46:20


Oposmlouva zabraňuje existenci opozice a korumpuje ji?

... takže jak byste tedy, vážení, označili prvorepublikový systém Pětky, kde je opozici občas Němec a trvale komunista s nemožností střídání - proto se také žádné střídání (kromě zanedbatelné modifikace s "panskou koalicí po r. 1925) prakticky nikdy nekoná a nekonalo.

Pravice dnes kritizuje Třetí republiku z let 1945-8 za ADMINISTRATIVNÍ omezení soutěže a zákazu pravicových stran - a oprávněně ...

... ale co byla ta její První republika (hegemonem byla pravicová "Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu" nazývaná krátce agrárníci) ... ?



Martin Profant - Praha 7

JIstě Neděle, 3.Března 2013, 12:51:3

Ideologické může být cokoliv. Rozdíl je v tom, že tu máme určitý typ "antikomunismu den poté", který nemůže mít žádnou jinou než ideologickou funkci (kriticky-poznávací, deskriptivní atd.) a který není nijak vázán fakty a zkušeností, neumožňuje věcnou diskusi (není partnerem pro diskusi). Prostě čisté ideologema. Oproti tomu historie opoziční smlouvy je aktuální a důvody k odmítání, aby se něco podobného opakovalo, lze dobře argumentovat a věcně diskutovat. A jiné hodnocení opoziční smlouvy může být věcné a hodné diskuse, to je případ Václava Žáka, anebo instrumentální (případ Miloše Zemana líčený v Otově článku). A ovšem, také se mohou vyskytnout případy, kdy hodnocení nahrazuje novinářský žvást z vlastní blbosti či za cizí peníze (Váš příklad o dvaceti letech normalizace) - v lepším případě propaganda, protože ba i na ideologii je to příliš pitomé.

Martin Profant - Praha 7

M. Tejklovi: ad pětka Neděle, 3.Března 2013, 13:02:52

Však se také vyplýtvalo spousta inkoustu na to, jaký to byl pro demokracii malér, to moderované vládnutí partokracie v 1. republice.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Neděle, 3.Března 2013, 16:07:48

Nicméně to, co vzpomněl pan Tejkl možná odhalilo jeden hlubinný a dlouhodobý symptom (nebo možná spíš syndrom) politické kultury u nás: na jedné straně neschopnost vytvořit funkční koaliční vládu, na straně druhé tuto neschopnost překlápět do dopodoby jakýchsi velkých spletenců, u nichž je programový průnik problematický, nebo zcela vyloučen.

Možná bychom oposmlouvu měli nakonec vidět v tomto širším kontextu — od Pětky přes Národní frontu až po oposmlouvu...

Ostatně neškodilo by ani srovnání s Rakouskem, které taky není zrovna vrcholem politické kultury.

Martin Profant - Praha 7

Romanovi Kandovi Neděle, 3.Března 2013, 18:42:21

Pětka a oposmlouva jsou problematické, z hlediska politické kultury a korupce riskantní řešení -- on Zeman neměl v roce 1998 příliš na vybranou -- téměř patové situace demokratického vládnutí. Nic, po čem by člověk toužil, ale může se to politikům přihodit.
Oproti tomu Národní fronta byla forma despotického vládnutí, srovnat jde spíše s politickým uspořádáním Druhé republiky.
Rakousko je zajímavé v jedné věci. Oni tam tu sdílenou spoluvládu koalice a opozice institucionalizovali a opravdu do značné míry vytáhli na veřejnost. I tak to
vedlo k evropsky proslulé korupci a ke znechucení, která stvořilo Haidlera. Přesto to byl odolnější koncept, i když možná hrála roli i méně zdivočelá doba.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Neděle, 3.Března 2013, 19:25:47

Zapomněl jsem upřesnit: měl jsem na mysli Národní frontu ještě před jejím "obrozením" po Únoru 1948. I když už v takovém roce 1947 byl směr cesty poměrně jasný (viz texty K. Kaplana).

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.