Pavel Kohout - novou ústavou proti rozpočtovému populismu

Pavel Kohout přichází s novým typem neoliberálního populismu,který chce proti údajnému socialismu bojovat prostředky přímé demokracie. Kohoutovo spojenectví s Holešovskou výzvou, Okamurou a Bártou by levice neměla podcenit.

Ekonom Pavel Kohout napsal pozoruhodnou knihu. Jmenuje se Úsvit a její podtitul zní Kritika politického systému a návrh nové Ústavy pro Českou republiku. Jaká jsou Kohoutova východiska? Pavel Kohout kritizuje poměrný volební systém, který podle něho vede k nestabilním koaličním vládám. Vadí mu, že se ve volbách volí strany nikoli osobnosti, což vede k tomu, že mezi voliči a politiky není navzájem přímá vazba a poslanec se přímo neodpovídá svým voličům. Kandidátní listiny jsou sestavovány neprůhledně a veřejnost tento proces nemá pod kontrolou. Podle Kohouta dochází k uplácení voličů sliby výhod placených ze státního rozpočtu, což se v dobře fungujících demokraciích dít nemá.

Jako řešení navrhuje zavést prezidentský systém, kdy prezident sestavuje vládu. Oproti současnému stavu by byl prezident také odvolatelný lidovým hlasováním, pokud se za jeho odvolání vyjádří větší počet voličů, než kolika byl zvolen. Poslanci, kterých by nově bylo pouze 81, by byli voleni v přímých jednokolových volbách v jednomandátových obvodech. Každý by kandidoval sám za sebe. Kandidátní listiny by přestaly existovat a to nejenom ve volbách do Poslanecké sněmovny, ale také ve volbách komunálních nebo krajských.

Na námitku, že většinový jednokolový systém může vést ke zvolení radikálních kandidátů, kteří mají podporu menšiny voličů, Kohout odpovídá, že proto je zde Senát a samozřejmě také prezident a nezávislý Ústavní soud. Navíc existuje odvolatelnost poslance, který může být ve svém volebním obvodu odvolán, pokud je pro jeho odvolání více voličů, než kolika byl zvolen.

Pavel Kohout by také rád výrazně posílil Senát. Nově by rozhodoval o odvolání ústavních činitelů z funkce. V případě jednání o odvolání prezidenta by Senátu předsedal šéf Ústavního soudu. K odvolání ústavního činitele by byla potřeba dvoutřetinová většina přítomných senátorů. Další novou pravomocí Senátu by bylo jmenování prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a členů Bankovní rady ČNB včetně guvernéra. V nové ústavě by také mělo být ustanovení o tom, že jakákoli otázka závažného celonárodního charakteru s trvalými dopady musí být předložena v referendu, jehož výsledky budou závazné.

Kohoutova motivace

Pro pochopení Kohoutovy motivace, proč s návrhem nové ústavy přichází, jsou ale důležité jiné dva body, které v předkládaném textu můžeme najít. První se týká toho, že stát prostřednictvím přímých daní a povinných odvodů všeho druhu nesmí konfiskovat (jak říká Pavel Kohout) více než padesát procent z příjmů každého občana. Vedle toho se Pavel Kohout také snaží do nové Ústavy zakotvit důraz na vyrovnaný státní rozpočet. Kromě jiných omezujících ustanovení se zde uvádí, že pokud by byl rozpočtový schodek vyšší než jedno procento HDP, podléhá návrh rozpočtu souhlasu ČNB.

Právě zde asi můžeme nalézt klíč k tomu, proč se ekonom Pavel Kohout rozhodl napsat návrh nové ústavy. Vadí mu rozpočtový populismus, snaha politiků koupit si voliče: výdaje veřejných rozpočtů následně bobtnají a míra zdanění a také zadlužení stoupá, a to se Pavlu Kohoutovi nelíbí. Samozřejmě na současném politickém systému mu vadí i jiné věci, ale tahle se po přečtení jeho knihy jeví jako ta hlavní.

Důležité je v tomto smyslu to, jak Pavel Kohout definuje socialismus. Vychází ze slovníku Merriam-Webster, kdy je pro něho socialismus hnutím, které stojí v opozici vůči neomezenému fungování trhu. Následkem toho se pak Kohout snadno dobere závěru, že socialismus dnes není žádnou alternativou, ale hlavním proudem a mocenským hegemonem Západu. Potvrzuje to podle něho to, kolik procent ekonomiky ovládá přes svůj rozpočet stát či kolik tisíc stran mají zákony svazující podnikání a veškerý soukromý život.

Přímou demokracií proti socialismu
Na knize Pavla Kohouta je tak pozoruhodné především to, že tzv. rozpočtovému populismu (což je velmi problematický pojem) čelí pomocí posílení přímé demokracie: zdůrazňuje přímou vazbu mezi politiky a voliči, chce zavést referendum a také možnost politiky v průběhu mandátu odvolat. Pavel Kohout přichází s vlastním populismem. Tím jeho snahu a priori neodsuzuji. Slovo populismus nevnímám negativně. Není pro mne hodnotícím soudem. Stojí ale za pozornost, že Pavel Kohout s tím, co považuje za socialismus, chce bojovat s využitím přímé demokracie, která je pro občany velmi lákavá. Pavel Kohout se tak snaží veřejnost, která dnes má mnoho důvodů k posunům doleva, naopak vyzbrojit ve jménu neoliberalismu do boje proti socialismu a to pomocí prvků přímé demokracie a společného nepřítele, kterým je současná politická oligarchie.

Pavel Kohout to formuluje jasně a pregnantně: „Co národ chce, nakonec dostane. V roce 1989 jsme chtěli osvobození od vlády jedné strany. Stalo se. Pokud nyní budeme chtít svobodu od politické oligarchie, rovněž ji dostaneme. Chce to vytrvalost a vědět, jaký má být cíl: nová ústava. Cokoli menšího znamená prohru.“ A o kousek níže píše: „Dosavadní špatný systém je živ z našich peněz a z našich volebních hlasů. Nelze jej snadno odříznout od peněz. Nelze neplatit daně, to by byl zločin. Je ale možné je nevolit. Oni vědí, že bez našich hlasů jsou jako ryby na suchu. Budou mít proto silný motiv bojovat o hlasy. My je můžeme odpojit od moci tím, že kandidátní listiny namísto do volebních uren pošleme hromadně na stranické sekretariáty.“

S jistou mírou nadsázky můžeme říci, že Pavel Kohout přichází s určitou variantou neoliberálního populismu, a zdá se, že nachází spojence. Tomio Okamura například říká, že kniha Pavla Kohouta mu také dala odvahu prezentovat návrhy na změnu politického systému. A velký sněm, který v lednu pořádala Holešovská výzva a na němž kromě samotného Pavla Kohouta vystoupil i Vít Bárta, Tomio Okamura a Klára Samková, si vzal Kohoutův návrh za základ k sepsání nové Ústavy. Pokud už i Pavel Kohout sahá po jisté formě populismu a navíc se kolem něho, Holešovské výzvy, Tomia Okamury a dalších zformuje širší uskupení, levice by si rozhodně měla dát pozor, aby nezaspala. Už párkrát se jí stalo, že se těšila na vládnutí, a nakonec z toho nic nebylo. Průzkumy preferencí jsou zrádné a současných čtyřicet procent může být bublina, která do voleb splaskne.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Pátek, 1.Března 2013, 12:59:32

Něco více k Tomio Okamurovi zde: http://www.e-polis.cz/na-domaci-pude/787-jak-tomio-okamura-ramuje-problematiku-mensin.html

Jiří Janeček - Brno

Pátek, 1.Března 2013, 18:50:49

Onehdy jsem viděl debatu mezi S. Štechem a O. Šteflem (a nebylo to vůbec špatné) a v závěru padlo podobenství, které přirovnávalo školství k automobilu, který z nejrůznějších příčin dosluhuje... A lidé jako Štech se snaží vyměňovat to, co se porouchá, aby to staré auto jakž takž jelo, a to toho lidé jako Ondřej Štefl sní o tom, jak se bude jednou létat vznášedly...
Podobné podobenství by se dalo použít i pro správu státu nebo jak tomu říct... Současné politické strany, nejsou schopny v automobilu správy státu ani vyměnit olej či vyměnit prasklé těsnění (zákon o úřednících, anonymní akcie + 58 jiných věcí, které opraví jedna pořádně udělaná novela příslušného zákona). A zajímané je, že když se vynoří nějaký mesiáš rovnou s návrhem nové ústavy, tak se najde dost lidí, kteří mu jsou schopni na to skočit...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.