Pravicový populismus Věcí veřejných

Věci veřejné o sobě píší, že jsou stranou „pravého středu s důrazem na přímou demokracii“. Vlastní program je ale řadí napravo od ODS, kamsi mezi TOP 09 a zrušenou Dělnickou stranu.

Program  Věcí veřejných otevírá cestu k úřednímu dohledu nad osobním životem jednotlivce, proměně politických stran v kluby podnikatelů a k dalšímu rozprodeji veřejného majetku. V konečném důsledku chystají Věci veřejné likvidaci České republiky coby státu.

Levicoví voliči Věci veřejné volit nemohou. Těžko mohou podpořit jinak mediálně vděčný návrh na zdanění zaměstnaneckých benefitů, omezování podpory v nezaměstnanosti a minimalizaci odchodného při výpovědi z práce či uzavírání smluv se zaměstnanci na dobu určitou, a to bez jakýchkoli dalších podmínek.

Očekávanou hvězdu blížících se voleb nemohou podpořit ani zelení – ať už ti Liškovi, Patočkovi či Kuchtové. VV chtějí zrušit ministerstvo životního prostředí, „podporují postupné dožití uhelných elektráren, rozvoj jaderné energetiky (…) a zastavení neefektivních dotací do obnovitelných zdrojů energie“, protože údajně zdražují elektřinu. Radek John jako případný poslanec bude sice prosazovat „ponechání většinového podílu státu ve strategické energetické společnosti ČEZ“, rozhodně ale odmítá, aby do jejího řízení mluvili „političtí aktivisté“.

Naštěstí se programu VV nepíše, kdo to političtí aktivisté jsou a zda politických aktivismem není například snaha odstranit z Poslanecké sněmovny dinosaury, jak to VV píší na svých předvolebních billboardech.

Volit Radka Johna nemohou ani lidovci. Anebo alespoň ne ti, kteří usilují o co možná spravedlivou podobu církevních restitucí. VV si totiž „úplné vypořádání poměrů s římskokatolickou církví s ohledem na její historickou úlohu“ (dnes tedy římští katolíci zřejmě již žádnou úlohu nemají) představují jako návrat „sakrálních staveb, s výjimkou katedrály sv. Víta na Pražském hradě“. Všechen ostatní majetek ovšem program navrhuje převést na stát a na obce. Kolik dříve církví vlastněných kostelů, kapliček či křížů má dnes Česká republika v držení, se v programu VV nepíše.

Lidovci, na rozdíl od Věcí veřejných, se také již před časem zbavili člověka, který se senátorem i předsedou KDU-ČSL stal díky využití lidového rasismu. VV mají jako svého výkonného místopředsedu, tedy člověka, který stranu dle stanov reálně řídí, Jaroslava Škárku. Soudě dle často nesnášenlivých článků „o problematice nepřizpůsobivých občanů“, které publikuje na vlastním blogu, jde nejspíše o aspiranta na funkci ministra vnitra.

Jaroslav Škárka píše zřejmě nejenom blogy. Dle všeho bude i autorem části programu VV věnované bezpečnosti. Tato část programu odrazuje nejenom aktivisty jako celek, ale zvláště ještě ty, kteří se věnují ochraně soukromí a právům menšin. Program VV důsledně hovoří o „nepřizpůsobivých občanech“ anebo „nepřizpůsobivé minoritě“. VV chtějí platby nájmu strhávat ze sociálních dávek a obcím dát pravomoc kontrolovat „úroveň života“ lidí, kterým jsou sociální dávky vypláceny. Navrhují také: „Nekompromisní stěhování chronických neplatičů a nepřizpůsobivých (prověřovat opakující se stížnosti).“ a „Navýšení počtu policejních hlídek v problémových lokalitách.“ Tedy nikoli řešení, ale strašení a represi.

Podpora kamerových systémů v hromadné dopravě je v celku programu Věcí veřejných zanedbatelným detailem.

Zastánce funkčního státu nakonec od volby VV odradí jejich tlak na spolupráci státu a soukromých podnikatelů na zajišťování veřejně prospěšných činností, počínaje péčí o důchodce a nemocné a konče stavbou železnic a dálnic. Že společně se starostí o veřejné služby přijde stát i o příjmy, které jsou s jejich provozováním spojeny, program VV neuvádí.

Nebezpečí pro chod politického systému nakonec představuje návrh na zrušení příspěvků politickým stranám za poslanecké mandáty (už ale ne za křesla senátorů, členů krajských zastupitelstev a zastupitelstva hlavního města Prahy), protože takto strany zastoupené v Poslanecké sněmovně získávají zdaleka nejvyšší část svých příjmů ze státního rozpočtu.

Při čtení programu Věcí veřejných čtenáře také opakovaně napadá, jak se proklamovaná snaha o zavádění referend na všech úrovních srovnává s proklamovanou snahou co možná nejvíce věcí v životě státu reglementovat. To už je ale otázka pro některou z předvolebních debat.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.