Levice, která nebojuje o kulturu, není levice

Levice vědomá si vlastních tradic se nemůže otočit zády ke kultuře. Měla by přijít s alternativním projektem její podpory přesto, že část umělců a kulturních pracovníků podpořila v prezidentské volbě pravicového kandidáta.

Levice a kultura, v duchovní paměti dvacátého století v Západní Evropě téměř synonyma – u nás v postkomunistické přítomnosti mezi nimi zeje příkop.

Víc než kdy jindy se tato bariéra vyjevila na pozadí zápasu za živou kulturu, které následkem neustále se zhoršující rozpočtové politiky ministerstva kultury hrozí bezmála zánik. Anonymní, nepřátelské reakce na iniciativu Zachraňte kulturu 2013, které bylo možné číst pod peticí Stop ekonomické cenzuře a jež lze lakonicky shrnout do věty: „Volili jste Karla, tak chcípněte hlady,“ představují asi jen internetový resentiment. Jenže od některých levicových publicistů jsme se dozvěděli totéž v mírnější verzi (viz texty Štěpána Kotrby či Martina Hekrdly). Část levice tak v reakci na neoliberální devastační politiku reaguje odmrštěním těch, kterých se tato likvidace týká. (Paradoxně i časopisů a projektů, o jejichž levicové orientaci lze sotva pochybovat.)

Jistě, tento paradox je vyvolán jiným paradoxem, kterého jsme byli svědky, a kterým argumentují právě ostří kritici. Část kulturních elit totiž vynesla během (po)volební mánie předsedu TOP 09 do nebes, zatímco do země pohrdavě zašlapala voliče nového prezidenta, častuje je přízvisky rudých a hnědých prasat, kočičích mozků a lůzy. Útočila na intelektuály a umělce, kteří kampaň Karla Schwarzenberga kritizovali. Vysloužila si tím mimo jiné přízvisko „kulturní fronta“ implikující ideologické zblbnutí. A zatím ministerstvo kultury v rukách TOP 09 - Starostové připravilo likvidaci živé kultury. Přesně v duchu asociální politiky dotyčné konzervativní strany.

Z této perspektivy se některé reakce pochopit dají. Nicméně, jak briskně ukázal Štefan Švec v Britských listech, žádná jednotná kulturní fronta neexistuje a nikdy neexistovala. (Nemluvě o rozdílu mezi „celebritami“ a menšinovou kulturou.) Je to iluze. Chrlit hněvivou lávu na celou živou kulturu je uplatněním principu kolektivní viny, který je sám o sobě nepřijatelný. Je absurdní připisovat všem aktérům iniciativy totožný názor na prezidentskou volbu a je stejně absurdní jim vyčítat shodný nedostatek solidarity s dalšími oběťmi vládní politiky, nejen proto, že řada z nich je sociálně kriticky angažovaná.

Existence voličů kteréhokoliv kandidáta na prezidenta v kulturní obci však především neruší fundamentální skutečnost, že současná kulturní politika vede k ohrožení živé kultury, tj. řady nezávislých galerií, malých hudebních festivalů, literárních debat a čtení v kavárnách, experimentálních divadelních představení, performance, jedním slovem projektů, jež jsou nejen oázami v poušti všudypřítomné mediální masáže, nýbrž také instancí hlubší společenské sebereflexe.

Nese-li v sobě kultura emancipační potenciál, jak je zapsáno zlatým písmem v levicové intelektuální tradici, pak levice, která kulturu nepodporuje a nebojuje za ni a o ni, zkrátka není levice. Ve stínu stále se rozšiřující skupiny vyloučených, možná není na místě připomínat fakt, že tato situace vede k hlubší prekarizaci řady širší veřejnosti neznámých tanečníků, básníků, umělců, hudebníků, kteří jakkoliv disponují kulturním kapitálem, životní podmínky sdílejí s vrstvami neprivilegovanými. To je ale také politické téma.

Politická levice síru sice nedští, zato k situaci mlčí (s drobnou výjimkou obecného prohlášení ústřední odborné komise ČSSD pro kulturu). Přitom se jedná o další manifestaci ideologie škrtů, o další popření veřejných statků a společenské sféry. O další projev neoliberalismu. Možná ta nepatrná odezva souvisí i s vlastním máslem na hlavě; ani levicové vlády v této zemi nikdy nerealizovaly koncepční kulturní politiku, v programu sociální demokracie či komunistů má kultura mizivé místo. Neoliberální pohrdání marginalizovaným, protože nekomerčním uměním, vniklo i do stran, jejichž tradice je s kulturou v evropských novodobých dějinách úzce provázaná. V neparlamentní levici panuje rovněž ticho po pěšině, ani zde nejsou otázky kultury jako veřejného statku na programu dne.

U části kulturní obce (a nejen tam) převládá laciný antikomunismus a nechuť k politice, k té levicové obzvláště. S nadšením podporuje vládního kandidáta, právě protože se prezentuje jako apolitický. Přesto je povinností levice se přes tyto postoje přenést a místo ignorace vtáhnout kulturu konečně do svého zorného pole. Pokusit se pravici, která kulturu reálně ožebračuje, vytřít zrak propracováním koncepce, která by umožnila aktivní podporu živého umění, a osvobodila ho od nadvlády tržních mechanismů. Přijít se skutečnou alternativou. Inspirovat se novými myšlenkami či zeměmi, kde levicové vlády na podporu a rozvoj kultury nerezignovaly. Kromě politických bodů by tímto působením získala přístup k vlastním kulturním kořenům. Uvědomění vlastního duchovního kontextu by mohlo napomoci její obnově.

Tereza Stejskalová je redaktorkou kulturního časopisu A2, Adam Borzič je šéfredaktorem literárního časopisu Tvar.

A co si myslíte vy? Diskuse (35 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Luděk Ševčík - OSVČ

S nadpisem článku jednoznačně souhlasím, Pondělí, 11.Února 2013, 12:26:40

s jeho obsahem už ne. A. Borzič to vzal, jak se říká, z jedné vody načisto. Sám píše, že neexistuje jedna kultura, ale chce podporu pro kulturu jednu. Levice se má povznést nad tu část kulturní obce kde, "převládá laciný antikomunismus a nechuť k politice, k té levicové obzvláště."
Proč? Proč by se levice měla nad tento, často agresivní odpor, navíc ještě povinně, povznést? Laciný antikomunismus přece není žádná nechuť k politice, to je přeci naopak politika jak hrom, jenže pravicová!
Apel "levice, která nebojuje o kulturu, není levice" je možno doplnit též apelem " asociální kultura, není kultura".
Autor se zřejmě domnívá, že když bude levice podporovat onu "kulturní frontu", tak tato časem prozře, pochopí svůj omyl a bude podporovat levici. Snít je hezké. Realita je v tomto případě ale jinde.
Takže podporu kultuře ano. Jestliže však levice není schopna pomoci Vyloučeným, neměla by plýtvat iniciativou na to, aby sehnala prostředky na koupení si uznání od zatraceně pravicové "kulturní fronty". Té určitě "zrak nevytře". A to by mělo být zapracováno do zmiňované koncepce. Když už alternativa vůči vládnímu postoji kultury, pak opravdu Alter. To ovšem není podpora iniciativě Zachraňte kulturu 2013.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 11.Února 2013, 17:40:44

Státy stojí, ale také padají myšlenkami, které stály u jejich zrodu. Mají-li státy k dispozici ekonomické a jiné mocenské zdroje, moihou přežívat, ale ne žít. Stát bez myšlenek, tedy bez vědy, vzdělanosti a umění, je torzo.

Prostředky na živou kulturu nejsou projevem státního milosrdenství vůči nekomerčním nakladatelům a pracovníkům redakcí. Občané platí daně a stát dluží občanům to, že vytvoří prostor pro kulturu, a to nejen pro státní kulturní instituce jako je Národní muzeum, Národní divadlo nebo Národní galerie, ale i pro takřečenou živou kulturu. Od státu se právem očekává, že pro udržení tohoto prostoru věnuje nepatrný zlomek procenta státního rozpočtu. Nečeká se tedy skutečně moc.

Současná pravicová vláda škrtí kulturu od svého nástupu. Poslední navržené škrty jsou likvidační, přesně tak, jak píší autoři v článku. Vzniká podezření, že likvidována jsou především periodika, u nichž se přirozeně projevuje levicová orientace. Dnešní neoliberální pravice a kultura, to totiž k sobě moc nejde. Tak jako se levicové smýšlení postupně prosazuje na univerzitách a ve vědeckých ústavech, především v humanitních oborech, tak se také projevuje např. v literárních časopisech. Neškodilo by levicovým aktivistům, kdyby se do nich občas podívali.

Takzvaná "kulturní fronta" údajně podporující Karla Schwarzenberga, to je fikce. Jsou to konkrétní jednotlivci se svou osobní motivací. Mohutné hnutí z nich udělali mistři politické proipagandy ze Schwarzenbergova volebního štábu. Ty osobnosti kultury, které se rozhodly pro jiné varianty (volit Miloše Zemana jako menší zlo, nevolit, hodit do urny vědomě neplatný hlas) byly lživě zamlčeny.

Vím, o některých z nich, kteří, bohužel pozdě, prozřeli. Pochopili mimo jiné, že složka koalice pod vedením toho Schwarzenberga, kterého volili (tedy TOP09/STAN) stojí za programem likvidujícícm kulturu. Došlo jim pozdě. Ale bylo by zaslepené a malodušné se jim za jejich volbu volbu mstít. Dal přednost pokusu získat je.

Levice by neměla podporovat "levicovou kulturu", protože vzdělání, věda, filosfie ani umění nejsou služkami politiky. Měla by podporovat kulturu, protože kultura sama, svobodně, ne v režii politiků, zaujímá demokratický a sociální postoj. Levice by neměla kulturu instrumentalizovat, nýbrž s ní spolupracovat podle principu: já pán, ty pán. Kultura je pro levici svébytným partnerem, pokud není politickými křiklouny zahnána do náruče pravice.

Helena Puchýřová - Brno

S oběma předchozími příspěvky lze souhlasit. Pondělí, 11.Února 2013, 19:28:5

K poslednímu příspěvku pana Štampacha bych dodala, že do náruče pravice nahání kulturur nejen političtí křiklouni (ti mají určitě výrazný podíl), ale i investice, zde myslím specielně sponzorství. Pro pravicově orientované aktivity je nesporně snažší sehnat bohaté sponzory. A samozřejmě pro dlouhodobě pravicově řízenou Prahu, je to rozhodující i pro udělování příspěvků na kulturu od magistrátu, o státních příspěvcích nemluvě. Jestli se mýlím, tak mě prosím opravte. Myslím, že pak převážně pravicová většinová pražská kultura má svůj podíl na politickém směřovaní (podporovaného vzájemným sdílením) pražského obyvatelstva, které bývá odlišné od většiny republiky. Proto je také tak snadné zjednodušení situace do pojmu "kulturní fronta", přičemž ta skutečná kultura nepoplatná módě či vládnoucí politice zůstává širší veřejnosti nepovšimnuta. Nakonec i zmiňované politické křiklounství nebude vycházet jen z ideových pohnutek, ale přinejmenším z toho, kdo ovládá politiku a media. Jak se k tomu vlastně může postavit levice? Je v nelehké pozici, ale souhlasím s autorem i diskutujícími, že oblast kultury patří mezi okruhy, kterým musí věnovat péči a pozornost. Jednak programově a také v konkrétní činnosti. V současné době je třeba prezentovat podporu kultuře a skutečně ji aktivně provádět na krajské úrovni, kde levice "vládne." Ta podpora by měla být vidět. To mi připomíná, že se v kulturní oblasti docela výrazně činil jako středočeský hejtman "politický nebožtík" Rath. Škoda ho!

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 11.Února 2013, 20:03:20

Pravicová jednota pražských akademických úracovníků a umělců už není tak žulová a nerozborná. Už je značně nahlodána. Budu Vám jmenovat pár příkladů pražských kulturních činitelů z různých oborů, vedle spoluautorů článku kteří jsou otevřeně levicoví: filosofové Erazim Kohák, Václav Bělohradský (střídavě v Praze a Turíně), Michael Hauser, pracovníci humanitních oborů: Pavel Barša, Milan Znoj, Ondřej Slačálek, literární kritik Karel Piorecký, básníci Kamil Bouška, Petr Řehák, Jakub Řehák, výtvatníci Mikuláš Rittstein, Darina Alster.

Jen takový malý, možná hloupý nápad. Pondělí, 11.Února 2013, 20:14:59

Když je tedy řeč o potřebě kultury, napadlo mě, pro koho je potřebná? Pro občana, který má tři nejistá zaměstnání a přemýšlí z čeho zaplatí činži? Pro bezdomovce? Pro matky samoživitelky? Pro důchodce se sníženým důchodem? Pro nezaměstnané s minimální sociální dávkou ? Pro lidi odírané exekutory ? Pro držitele S-karty? Pro těch 70% občanů, kteří nedosáhnou ani na průměrnou mzdu ? Já bych řekl, že podpora živé kultury jim v současné době objektivně škodí. Proč? Do poloviny 20. století, byl dostatek "lůzy" a tak mohla KSČ s její podporou svrhnout demokratický režim. Pak ovšem udělali soudruzi chybu. Začali lůzu zkulturňovat. Fabriky kupovali lístky na představení do divadel, kam by se příslušník lůzy za Masarykova demokratického režimu nikdy nedostal. A tak se lůza seznámila s Čajkovským, s Mozartem , Bachem, Bondarčukem, Fellinim, Hemingwyem a naučila se rekreovat u moře. Lůza se nenápadně stala lidem. Lid pak svrhnul komunisty. Cítíte ten rozdíl. 1948 lůza svrhla demokracii. 1989 lid svrhnul diktaturu. Dnes se sociální postavení mnoha lidí začíná podobat oněm "krásným dobám", kdy byl lůzy dostatek. A to je patrně dobře. Protože lid jen brblá. Lid není akční. Za to lůza ta dovede běsnit. Lůza na panstvo platí víc než lid. Abychom docílili změn, potřebujeme lůzu. Je tedy dobře, že kultura hyne. Je to naše naděje na změnu.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 11.Února 2013, 20:30:20

Pavle Kuchejdo, demagogií sociální spravedlnosti nedosáhnete. Podpora hlouposti a nekulturnosti není cestou k prosazení revolučních cílů.

Pondělí, 11.Února 2013, 20:46:42

Pane Štampach, samozřejmě je to míněno ironicky. Pouze jsem chtěl upozornit, že "lůza" vzniká za určitých podmínek. A ty podmínky někdo vytváří a ten někdo by se pak neměl divit následkům . Rozhodně si to nepřeju a ani mne to netěší.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 11.Února 2013, 21:07:45

Děkuji Vám, pane Kuchejdo, ze upřesnění a doplnění.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Kultura pro lůzu Úterý, 12.Února 2013, 07:10:48

Všechna ta lůza, kterou jmenuje Pavel Kuchejda, potřebuje kulturu patrně nejvíc; samozřejmě kulturu, která pro ni bude dostupná, ne plesy v opeře nebo divadelní představení pro smetánku, kam lůza nemá čas jít, nemá peníze na vstupenku, a stejně by ji v jejím oděvu nepustili dovnitř. Lůza potřebuje kulturu, aby nebyla lůzou, ale lidmi, a aby si ti lidé vůbec dokázali představit, že mohou být něčím víc než lůzou, že mají bojovat a svrhnout vládce, kteří z nich lůzu dělají.

Než mohla lůza v revoluci svrhnout pány, museli dlouhá léta různí osvícenci, obrozenci, lidoví vzdělanci, písmáci a ochotníci, dělničtí političtí aktivisté, učitelé a šiřitelé osvěty budovat kulturu lidových mas.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Kdo nejde s námi, jde sám proti sobě Úterý, 12.Února 2013, 07:22:11

Což takhle odpovědět na likvidační škrty v kultuře pořádnou demonstrací proti všem škrtům?

Místo abychom si navzájem předhazovali, koho z nás vládnoucí lumpové seškrtali víc, spojme se. Umělci, pro které kníže má k lidu blíže, a milostivě shlíže, kdo mu boty líže, vyvede nás z kríže, se asi nepřidají, oni přece dobře vědí, že bolestivé škrty jsou nutné. Umělci, kteří mají víc rozumu, se bránit budou; sami se ale neubrání, po malých skupinách budeme postupně rozdrceni všichni. Jedině společně máme jakous takous šanci dupnout si na vládu, aby se pod ní židle aspoň zachvěly.

Když budeme sedět doma, číst noviny a koukat na televizi, sotva uvidíme něco jiného než knížecí kulturní frontu. Když půjdeme demonstrovat proti všem škrtům, včetně těch v kultuře, uvidíme, kolik umělců půjde s námi.

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

A kdo by šel? Úterý, 12.Února 2013, 08:35:43

Jenže právě taková podpora kolektivnímu protestu by nejspíš ukázala, jak úzký je okruh těch, kdo potřebují státní dotace na provoz kulturních institucí a zároveň si uvědomují, že to nejsou jen kulturní instituce, které nutno chránit před škrtáním rozpočtů. Konkurují si tu dva zájmy: společná věc a soukromý zájem na tom udržet vlastní instituci, vlastní dílo. Netvařme se, že všichni, kdo píšou do literárního časopisu, projevují zájem i o aktuální společensko-ekonomické problémy.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 12.Února 2013, 09:21:38

Lidé, kteří se věnují literatuře, jiným druhům umění, a také vědě a filosofii neprotestují jen proti škrtům na tzv. živou kulturu. Jsou solidární. A právě tím, co píší nebo jinak tvoří, přispívají k solidaritě všech postižených.

Demokratická levice samozřejmě je doma u prostého lidového umění. Ale k její dobré tradici patří i podpora umění náročného, které nemusí být umění pro bohaté. Současná kulturní politika, proti které protestujeme, nutí divadla a orchestry nasatovat vysoké vstupné a vytvářet bariéru pro obyčejné lidi.

Není to náročná kultura, ale špatná státní politika, která z kultury dělá elitní zábavu pro bohaté.

Úterý, 12.Února 2013, 10:13:32


"Není to náročná kultura, ale špatná státní politika, která z kultury dělá elitní zábavu pro bohaté."

Máte naprostou pravdu pane Štampach, ale o dostupnosti kultury pro lidi, není v celé slavné petici ani slovo. Ti nejukřičenější umělci nemluví o tom, že se kulturní statky stanou nedostupnými pro větší část veřejnosti a že je to trápí. Oni chtějí peníze pro sebe a svou "seberealizaci". Možná že jsou solidární svou tvorbou, ale nikoliv svým smýšlením . Samozřejmě že ne všichni. A proto adorují K.S. , který je pro spoustu lidí symbolem asociální vlády. Dovolím si poukázat na jejich způsob myšlení parafrází citátu z Orwela: Ne nám ale jim uberte. Petice viz. níže.

http://www.petice24.com/zachrate_kulturu_2013

Helena Puchýřová - Brno

Děkuji panu Štampachovi Úterý, 12.Února 2013, 15:15:44

za připomenutí pár jmen pražských akademických a kulturních činitelů, doufám ale, že jejich počet je výrazně větší, jinak by to svědčilo spíš o tom, že "pražská kulturní fronta" zahrnuje většinu! Vlastně se teď toho spíš obávám. Že hlas té menšiny se na veřejnost ani nedostane!
Vzpomínám, jak velmi mne zklamal pan Nárožný, kterého jsem si do té doby vážila pro jeho inteligentní vyjadřování se do medií i herectví. Stal se hlavní tváří protipetice, když se doktoři postavili proti rozvratu zdravotnictví (a nejen proti nespravedlivému finančnímu ohodnocení) v akci "Děkujeme , odcházíme?" Nevím, jestli to mělo nějakou vazbu na jeho následné ocenění, byla to cena Thálie?, přesně nevím, ale velmi mi to připomínalo totalitní tlaky - chceš něco, tak my chceme něco (politickéy angažovaného) na oplátku. Měl vůbec takové politické angažmá proti doktorům zapotřebí? Zmiňovaný rozvrat zdravotnictví stále pokračuje a vypadá docela hrozivě. Pražské celebrity nejspíš na universálně dostupnou zdravotní péči nespoléhají. Bohužel. Praha už je dneska "stát ve státě" a ta hrstka lidí, kteří vnímají potřebu lidské solidarity ve všech oblastech, včetně kultury, nebude mít dost sil to změnit. Marek Řeznka se pokusil to umělcům připomenout v otevřeném dopise v Britských listech:
http://www.blisty.cz/art/67479.html
Jestli si to vezmou k srdci nevím, spíš se domnívám, že to bude muset venkov "Praze" vnutit až v příštích volbách. Jestli vláda vydrží do těch řádných, tak toho, co se bude muset horko těžko napravovat, bude hodně. Kultura by měla patřit k prioritám, aby se z lůzy zase stal lid, který bude moci uplatnit svou ústavní úlohu nositele moci ve státě. Jestli už nebude pozdě - proto je dobré včas připomínat levici nutnost podpory kultuře. I podvědomě působí na kultivované chování lidí, které je při jakékoli společenské změně žádoucí. Zdravím i pana Kuchejdu a ostatní diskutéry zde, autorovi děkuji za článek!

Martin Pleva - pedagog, Brno

Kultůra prostě nemůže být za bůra:) Úterý, 12.Února 2013, 15:29:9

- to je jasné, pokud tedy myslíme kulturu kvalitní, tedy bez kroužku... A pak je otázka, kdo bude platit, zda bohatí mecenáši, nebo demokratický stát. Každý levičák by snad měl být pro to druhé řešení...

A jinak souhlasím, je to zajímavý test solidarity. Ale nejen v oblasti kultury - nesmíme se jako společnost nechat rozdělit a poštvat proti sobě. Jsme na jedné lodi, ale je těžké to vysvětlovat frustrovaným a trpícím...

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Čí je to petice? Úterý, 12.Února 2013, 23:42:7

Přečetl jsem si tu petici a podepsal jsem ji. Nežádá škrtnout místo umělců nezaměstnané, důchodce nebo zdravotně postižené, chce peníze na živou kulturu výhradně z rozpočtu Ministerstva kultury. Zdůrazňuje, že likvidační škrty ministerstvo provádí v té části rozpočtu, kterou nemá pod přímou politickou kontrolou, jinak řečeno v jediném balíku peněz, ze kterého mají šanci něco dostat i nečlenové pravicové kulturní fronty.

Zkusil někdo prokádrovat signatáře té petice? Vidím mezi nimi pár lidí, o kterých vím, že v prezidentské volbě podpořili Karla Schwarzenberga, ale nerozpoznal jsem jich mnoho. Může to být tím, že se v současné české kultuře neorientuji, většina těch jmen je mi zcela cizí, a Schwarzenbergovu kampaň jsem také z větší části ignoroval, ale může to být i tím, že to opravdu není petice knížecích poddaných. Každopádně vidím mezi signatáři Táňu Fischerovou a několik jejích stoupenců, jakož i několik stoupenců Jiřího Dienstbiera, byť Dienstbiera samotného nikoliv.

Jsou pod peticí podepsáni aspoň někteří z těch nejvýraznějších pravicových křiklounů, anebo ti skutečně politiku Ministerstva kultury podporují? Zkoumal někdo, jaké názorové skupiny a jak silně jsou mezi signatáři zastoupeny?

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Ačkoliv Úterý, 12.Února 2013, 23:48:21

Jako čtenář sci-fi mám dojem, že ta část české kultury, se kterou mám něco společného, stejně žádné dotace nedostává, že můj kousek české kultury by hlavně potřeboval snížit DPH na knihy. Ale člověk nikdy neví a dobré je být přející. Že nemám přesnou představu, co všechno Ministerstvo kultury ničí, nemění nic na tom, že základem politiky našeho Ministerstva kultury je již dlouho vandalismus.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Z jedné ankety v jednom týdeníku pro literaturu a kulturu Středa, 13.Února 2013, 00:17:6

1. Proč skončil socialismus?
Podle mě skončil jen sovětský model – skandinávský model, pokud vím, se drží dobře. Na Islandu si dokonce chladnokrevní Vikingové horkokrevně poradili s banksterským finančním upírem. A indiáni v Latinské Americe zatím úspěšně hledají vlastní model.

2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
Systém založený na předpokladu, že množina soukromých egoismů vyprodukuje společné blaho, mi připadá naprosto blouznivý. Při rozumném respektování pravidel včetně lidských práv může takový systém nějakou dobu fungovat, ale nakonec to vždycky skončí orwellizací ve stylu románu 1984. Lidé si budou muset vybrat: buď kapitalismus, nebo demokracie.

3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
Měl by vycházet z principů francouzské revoluce: svoboda – rovnost – bratrství. Možná to zní naivně, ale nic lepšího lidé nevymysleli. Nebo ano?

4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
Úplně by stačilo kulturu postavit naroveň ekonomice, anebo raději nad ekonomiku. Aby o strategických záležitostech, které se týkají všech občanů, nerozhodovali jednostranně vzdělaní manažeři, ale důvěryhodné osobnosti se zkušenostmi a rozhledem, bez vazeb na mafiánské struktury.

5. Dělá náš stát kulturní politiku?
Ne. Rozdat pár grantů není kulturní politika. Kdyby ministerstvo kultury nemělo za úkol připravit církevní restituce, už bychom neměli ani to ministerstvo. Tato vláda usilovně pracuje na tom, aby se Česko zařadilo mezi montovny s levnou pracovní silou. Takže hájit a rozvíjet českou kulturu, to už se téměř rovná občanské neposlušnosti.

JIŘÍ ŽÁČEK, básník (1945)

Zdroj: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2013&cis=05&cl=03

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Obrys-Kmen?! Sobota, 16.Února 2013, 08:07:29

Jiří Žáček?!

No nevím tedy...

Martin Pleva - pedagog, Brno

Romane, Sobota, 16.Února 2013, 11:10:15

J. Žáček nebyl špatný básník, i když konformní s normalizačním režimem. Což nám ale - podobně jako u toho Grebeníčka - vnucuje otázku, zda to skutečně bylo tak, že každý, kdo byl za normalizace (v zásadě) prorežimní, musel být kariéristickým a nihilistickým padouchem. Co když to bylo tak, že i v té době existovali lidé, kteří v socialismus a komunistické ideály opravdu věřili?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Plevovi Sobota, 16.Února 2013, 11:35:5

Ono se dá totiž těžko rozlišit, kdo věřil a kdo nevěřil. Stejně tak u těch, co byli proti režimu, se dá jen těžko rozlišit, jaká byla jejich skutečná motivace. Někomu třeba šlo také jen o vlastní prospěch. Kdo je to dnes schopen posoudit?

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Sobota, 16.Února 2013, 11:41:17

Věřit v socialismus a komunistické ideály, a současně být konformní s husákovským režimem?! Nemožné.

To je jako věřit, že Potěmkin byl geniálním stavitelem vesnic.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 16.Února 2013, 11:51:47

Všechno je možné, když si to člověk nějak ideologicky zdůvodní.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Sobota, 16.Února 2013, 11:55:39

No právě...! :-)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 16.Února 2013, 12:08:54

Tenkrát bylo ovšem velice těžké být komunistou a zároveň být proti reálnému socialismu. To byla cesta jen pro silné. Každým krokem proti režimu byl totiž člověk strháván na opačnou stranu pomyslné barikády.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Sobota, 16.Února 2013, 12:19:17

Samozřejmě, že to bylo velmi těžké, a proto bych se nikdy neopovážil toho či onoho honem odsuzovat. Tohle je spíše — obecně — věc vlastního posouzení sebe sama v konkrétních situacích.

Na druhou stranu, husákovský režim ideály pošpinil, pokřivil, pošlapal. Všechno byla jen stafáž. Proto považuji za nemožné si určité ideály a víru zachovávat, a současně brát tuto stafáž vážně.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 16.Února 2013, 12:32:58

Dokázat opak vám bohužel nemohu, pane Kando. Můžete mi buď věřit nebo ne.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Sobota, 16.Února 2013, 13:04:1

My asi nejsme ve sporu, paní Hájková, já jsem spíš reagoval na ten pojem "konformní s režimem", který vyslovil Martin Pleva v souvislosti s Jiřím Žáčkem.

Jistě spousta lidí se tvářila, že souhlasí s režimem (i když asi jen u málokoho to nenahlodávalo ideály, a pokud nenahlodalo, klobouk dolů!) — ale ve skutečnosti jej brala jako frašku. Ovšem vidím rozdíl mezi tímto pasivním "tvářením se" a aktivním publikováním veršů.

Nejde mi tu o nějaké kádrování pana Žáčka, to skutečně ne. Spíš sleduji to napětí mezi ideály a démonem souhlasu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 16.Února 2013, 16:48:36

Ve skutečnosti to bylo tak, že společnost si v době reálného socialismu zvykla nasazovat veřejnou masku (kdykoliv to bylo zapotřebí), zatímco v soukromí - což ovšem neznamenalo jen v rodině, ale i mezi přáteli - být proti systému v opozici. Zvykla si tak vést jakoby dvojí život. Lidí, kteří byli se systémem v souladu (třeba už jen tím, že si uvědomovali jeho nesporné sociální přednosti) bylo málo. A dost často je právě tahle skutečnost nutila plíživě se odtahovat od společnosti. Jenže oni se neodtahovali od té veřejné, ale od té druhé. Protože právě tam vypadali buď jako přisluhovači režimu nebo jako blázni.
Má osobní zkušenost z doby normalizace:
"Já ti opravdu věřím, že právě ty to myslíš s tím komunismem dobře, ale druhý takový cvok jak jsi ty se určitě nenajde v celé republice."

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Sobota, 16.Února 2013, 17:15:27

Jenže právě tenhle dvojí život, ta navenek maskovaná schizofrenie, tu víru v ideály dost ničila. Když v tom člověk žije pár let nebo dokonce podstatnou část života a pořád hraje tu podivnou hru, dostaví se podle mého názoru dříve či později moment, kdy neví, co je autentická víra v ideály a co je maskovaný cynismus či prostě lidská opatrnost (když má někdo rodinu a chce, aby jeho děti vystudovaly apod.).

Každopádně asi vidí, že jeho ideály a politický režim jsou v rozporu. A proto tvrdím, že být s husákovským režimem konformní a zároveň mít důvěru v socialistické či komunistické ideály, jak říkal M. Pleva, prostě není možné, pokud člověk jednoho z toho nešidí. Ty věci stály proti sobě.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 16.Února 2013, 17:22:4

Komunismus není ideál, nýbrž idea čili pravda.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 16.Února 2013, 21:19:38

Ale žádnou pravdu nelze prosazovat silou.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 17.Února 2013, 08:21:32

V souvislost s tím musím uznat, že nás některé - ač proti naší vůli - listopad 1989 vlastně opravdu vysvobodil ze závislosti na mrtvole (byla to patrně tzv."věrnost až za hrob"). Jenže nám místo nového života byl nabídnut umírající kapitalismus, protože většina uvěřila, že nemá alternativu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 17.Února 2013, 09:25:6

Zároveň se omlouvám autorovi článku i všem, kdo se chtěli bavit o levicové kultuře, za to, že diskuse byla odvedena poněkud jiným směrem. Diskuse asi občas vzniká na nepatřičných místech.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Vracím se k některým podnětům článku Neděle, 17.Února 2013, 10:12:14

Za jeho myšlenkové jádro považuji návrat k chápání kultury a levicové politiky jako emancipačního projektu, tedy vlastně — pokud tomu dobře rozumím — opětovný příklon k moderně, a to v době, kdy postmoderní kultura uzavřela podivnou "koalici" s neoliberalismem tím, že přitakala jeho logice ekonomických vztahů (viz Eagleton, Hauser).

Tento důraz na emancipační potenciál kultury, její kritičnost je podle mého názoru aktuálnější a nosnější než Bělohradského pojetí "doby postkritické".

Odtud by se mohla promýšlet nová koncepce kulturní politiky. Jenže to by se soc.dem. musela intelektuálně vzpamatovat. Neslyšel z jejích útrob jediný mediálně výrazný hlas, který by se demonstrantů za podporu živé kultury hlasitě zastal a současně přišel s konkrétními návrhy

Kultura přece není jen věcí kultury samé, je věcí celé společnosti, a tedy i politiky.

Boj za živou kulturu je bojem za živou společnost.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.