Na obzoru konec postkomunismu

Druhé kolo prezidentské volby ukázalo generační výměnu jako naději české politiky. Hlasy – především mladých voličů – pro Karla Schwarzenberga byly hlasy proti postkomunistickému politickému a estetickému stylu.

Jpehe

Jiří Pehe

05.02.2013 08:06

Na první přímou prezidentskou volbu je možné se dívat i tak, že se v ní srazila kultura „postkomunismu“ a kultura, kterou můžeme popsat jako aspiraci na vykročení za „postkomunismus“, tedy aspiraci na jakousi „post-postkomunistickou“ modernitu.

Ačkoliv zvolení Miloše Zemana do funkce prezidenta se při prvním pohledu jeví spíše jako zabetonování české společnosti v éře postkomunismu, ve skutečnosti prezidentská volba ukázala, že je česká společnost v bodu zásadní generační změny, která způsobí i změnu v politice.

Nemělo by nám uniknout, že zatímco si v Zemanovi a jeho okolí budou v příštích letech užívat ještě větší renesance než během prezidentství Václava Klause určité symboly éry postkomunistické transformace, jakož i arogantní politický styl, který má kořeny v éře normalizace, ve skutečnosti Zeman vyhrál jen kvůli špatně zvolené taktice „post-postkomunistického“ tábora.

Vezmeme-li totiž v úvahu, že navzdory pomýlené sázce části médií i tzv. kulturní fronty na Karla Schwarzenberga, pětasedmdesátiletého aristokrata a představitele „profláknuté“ vlády, coby symbolu vykročení do éry post-postkomunistické modernity, získal nakonec Schwarzenberg 45 procent hlasů, je zřejmé, že se česká společnost politicky mění.

Tato změna je přitom méně patrná v parlamentních nebo krajských volbách, kde se preference rozdělují mezi politické strany s jejich programy, a k nimž mladí lidé chodí méně. Nicméně důrazné varování od mladé generace dostala současná politická elita, zejména politici ve velkých stranách, už ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010.

Ve vysoce personifikovaném druhém kole prezidentské volby hraje symbolika mnohem větší roli než ideologie. A analýza této symboliky naznačuje, že to, co spojovalo lidi, kteří volili proti Zemanovi, byl odpor k jistému stylu i typu politiky, excesům bohorovně zameteným v minulosti pod koberec, jakož i odpor k neúctě k demokracii, kterou reprezentovala opoziční smlouva.

Všechny tyto negativní rysy lze přitom s jistou mírou zjednodušení připsat právě postkomunismu coby politické kultuře i éře, v níž se za fasádou budování demokratických a tržních institucí skrývá deficit demokratického ducha. A v českém případě pak i ustrašený provincialismus, kombinovaný s pocitem vlastní výlučnosti, čehož lze politicky snadno zneužívat.

Jak už bylo řečeno, Miloš Zeman coby poslední politik z tria politických velikánů transformační éry je symbolem této odcházející éry postkomunismu, s jejími úspěchy i selháními. Politické kultury i průšvihů této éry sice má u nás plné zuby i mnoho z těch voličů, kteří Zemana nakonec volili, ale pomohlo mu, že byl čitelnější, zejména pro méně vzdělané a starší voliče, než Schwarzenberg, a, zejména, že stál jako prezidentský kandidát v opozici proti zatím nejpokleslejšímu projevu postkomunistikcé politiky od roku 1989, kterým je současná vláda.

Proč se naopak stal symbolem tábora aspirujícího na vykročení za postkomunismus právě Schwarzenberg, bude ještě předmětem mnoha diskusí. Kdyby se tomuto táboru podařilo sjednotit okolo někoho, kdo byl méně obtížen politickými handicapy, mohla volba dopadnout opačně. Tak jak už by koneckonců asi dopadla v roce 2008, pokud by Václav Klaus musel čelit Janu Švejnarovi v přímé volbě.

Výsledky prezidentské volby nicméně potvrdily, že se česká politika mění, a to zejména proto, že, jak už bylo řečeno, do veřejného prostoru postupně přicházejí příslušníci mladé generace. A tento trend bude pokračovat, protože v příštích pěti letech se posune mezi voliče zhruba půl milión mladých lidí, kteří jsou nyní ve věkové kategorii 13 až 18 let. A zhruba půl miliónu současných voličů, zejména těch starších, nás opustí.

Pokud mladé voliče něco spojuje, pak je to téměř instinktivní odmítání „postkomunismu“ coby éry, která se sice pyšní zaváděním demokracie a tržního hospodářství, ale v rovině politické kultury, estetiky, neúcty k právu , nostalgie starší generace po pokleslé normalizační kultuře a účelového zneužívání českých historických traumat zůstává jednou nohou ukotvena v éře komunismu.

Jinými slovy, mladá generace si s postkomunismem spojuje nejen politickou zátěž éry transformace, včetně systémové korupce a klinetelismu, ale i určitý způsob politického vystupování, který je pořád dost spojen s estetikou i arogancí komunistického papalášství. I proto tato generace Zemana za svého prezidenta nepřijme. I kdyby se totiž stokrát snažil politicky vykročit za éru postkomunismu, tak jak ji reprezentoval Václav Klaus, nemůže se zbavit nemoderní papalášské estetiky, která se mladým téměř instinktivně protiví.

Většina této nové generace je, jak už bylo řečeno, nespokojená s velkými stranami, které si spojuje s nejrůznějšími patologiemi naší postkomunistické éry. Ani v prezidentské volbě se mladí voliči nemobilizovali primárně podle stranických preferencí, ale právě proti kultuře „postkomunismu“. Vezmeme-li v úvahu, že i při všech handicapech Schwarzenberga nakonec „post-postkomunistický“ tábor prohrál jen o půl miliónu hlasů, je konec éry, která začala v roce 1989 na spadnutí.

Sociální demokracii zatím hrálo do karet, že o poznání více „postkomunistická“ než ona je u nás v poslední době „občanská“ pravice, spojená symbolicky s Václavem Klause a praktikami „kmotrovství“. To ale nemusí platit i v budoucnosti, protože pravice má nyní paradoxně v podobě Zemanova zvolení a Klausova odchodu větší prostor se reformovat, jakkoliv – naštěstí pro ČSSD – nemá momentálně kde personálně brát.

ČSSD se v podobě nejrůznějších intelektuálních diskusí i omlazení svého vedení pokusila v posledních letech modernizovat. Jenže nyní musí usilovně přemýšlet, co dělat s tím, že vynucené volební spojení se Zemanem, který zůstane chtě nechtě symbolem politiky i estetiky postkomunistické éry, jí může poškodit u mladých voličů, kteří budou už za několik let většinově určovat směr české politiky.

Tento úkol je o to naléhavější, že i mladá generace, která byla v době raného postkomunismu oblouzněna neoliberalismem, začíná být více otevřena idejím levice. Nikoliv ale levice zabředlé v kultuře postkomunismu.

ČSSD si v tomto směru bohužel zatím nepočíná dobře. Jak tím, že se nedistancovala od Zemanova zneužívání nacionalismu a xenofobie ve volební kampani, tak svojí podporou pro Zemana v druhém kole i nedostatkem podpory pro Jiřího Dienstbiera v kole prvním, se stala nejen spojencem Zemana, ale v symbolické rovině sklouzla v očích mladých voličů i levicových liberálů, které před tím získala na svou stranu, zpět do minulosti. Na to bohužel nemůže v dlouhodobé perspektivě nedoplatit.

A co si myslíte vy? Diskuse (16 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Bondink_ctverec

Jindřich Jedlička - Brno

Je zde značný rozdíl mezi Prahou a Českou republikou mimo Prahu Úterý, 5.Února 2013, 09:23:4

Zatím co přesvědčení o tom, že se "něco" musí "už konečně" stát, změnit, či ve jménu změny udělat, vnímám jako takřka univerzální, a ne-li univerzální, pak rozhodně celonárodní (národ v politickém, ne etnickém smyslu), cesta k vytoužené změně je, dle mého názoru, již řadu let vnímána jinak v Praze a jinak mimo toto město.
Již od devadesátých let Praha volila "pravicověji" než Československo, případně Česká republika. Z té doby pochází bonmot o jistém vítězství "Klausovy tenisové rakety" ve volbách Praze. Mezi pražské elity, zdá se, za celá ta léta vůbec neproniklo povědomí o tom, že demokracie vyžaduje vážně míněné alternativy, a že více alternativ je pozitivum. Praha stále "bojuje" proti "zlu". A je vždy na "té pravé" straně. Praha vidí ve správě země technické problémy a vyžaduje jejich technicky správné (jediné, trvalé a do budoucna bezúdržbové) řešení, a to je "přece", "samozřejmě" řešení pravicové, pravé, s-práv-né. Vůbec nevnímá, že společnost je komplexnější, že ne každé řešení je "win-win", nýbrž že prospěch jedněch jde často na úkor druhých, a že opakovaně, dynamicky vyvažovaný vývoj je z dlouhodobého hlediska lepší než totální vítězství jednoho zájmu a totální porážky legitimních zájmů druhých. Že různá řešení mohou být všechna "správná", že v různých regionech, pro různé segmenty lidského společenství či v různých obdobích a periodách, je alternativní řešení často to výhodnější a správnější, a to díky harmoničtějšímu rozvoji regionů, společenství, jakož i menším výkyvům v čase s otupenými extrémy vývoje.
Jen díky této své jednostrannosti, dalo by se říci mentální "nedostatečnosti" Praha "prokoučovala" celé zemi nynější naději na změnu. Jen díky této slepotě a hluchotě si stejní lidé, kteří donedávna s jásotem (a zlým syčením na nositele jiných názorů) volili Klausovu tenisovou raketu, dovedli představit změnu jen na "pravější pravou stranu" a toliko vytvářejíce kult osobnosti svého "Knížete", dokázali překonat svůj vlastní kult Klause. Nebyli tudíž příliš věrohodné mimo svou enklávu. Nemohli být věrohodní pro ty, kteří s nimi Klausův kult před tím nestíleli, a byli od nich za to dehonestováni. Ostatně, i nynější kampaň tvůrců kultu osobnosti "noblesního" knížete byla tak plná ponižování, urážek a upírání důstojnosti druhých lidí a voličů, že vyvstává otázka: "To si vážně v Praze (a v pražských redakcích celostátních médií zejména) myslíte, že lze druhého přesvědčit o své pravdě tím, že pourážíte jeho samého, jeho rodinu do desátého kolene, a upřete důstojnost celému jeho sociálnímu okolí?"

Je, domnívám se, na místě otázka, co působí (a co z toho je změnitelné) odlišný vývoj (nejen úzce "politických" ale šířeji společenských) názorů v Praze a mimo ni, odlišnou životní zkušenost (rozumí se ve statistickém smyslu, odlišnost = statisticky významný rozdíl) Pražanů od celku země, od země, jíž Praha chce být metropolí.

Filip Outrata - Praha

komentář lepší článku Úterý, 5.Února 2013, 12:32:39

Komentář pana Jedličky je podle mě zajímavější než samotný text. Opravdu nevím, v čem je dnešní vládní koalice i s jejím nestorem Schwarzenbergem méně "postkomunistická" než dřívější vlády. Nebo jde jen o estetiku a o mediální plastické chirurgy, kteří i z ochechule vyrobí přitažlivou femme fatale?

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

"Praha" Úterý, 5.Února 2013, 13:44:24

o které mluví pan Jedlička, tedy Schwarzenbergovi voliči, se ovšem v geografické Praze (město + východ + západ) nachází jen asi z jednadvaceti procent. Zbytek téhle "Prahy" se nachází ve zbytku republiky. Inu, jak již zaznělo, společnost je zkrátka komplexnější.

Jan Konvalinka - biochemik

Praha Úterý, 5.Února 2013, 14:43:24

Souhlasím s p. Hájkem. Jinak se obávám, že příspěvek p. Jedličky je úplně mimo. "Schwarzenbergovi voliči" se rozhodně nekryjí s voliči Václava Klause. Dokonce nejspíš právě naopak. Podle mých zkušeností je to skupina liberálně orientovaných městských vysokoškoláků, kteří dřív podporovali Václava Havla proti Klausovi a volili to Unii svobody, čtyřkoalici nebo TOP09 a Zelené. Pro Klause to jsou arcinepřátelé, které nenávidí víc než levici (se kterou se jeho ODS ostatně v Praze vždy velmi dobře domluvila).

Filip Outrata - Praha

Pane Konvalinko, Úterý, 5.Února 2013, 14:56:51

máte pravdu, ale je třeba dodat, že Karla Schwarzenberga volila velká většina voličů ODS. Hlavním faktorem voleb skutečně byl postoj k dnešní vládě: voliči vládních stran z velké většiny volili KS, voliči opozičních stran MZ. Byly výjimky, jako menší část voličů ODS hlasující pro MZ nebo (mnohem menší) část voličů ČSSD volící KS, ale jinak to zcela odpovídá dělení pravice / levice. Podle mě není žádný důvod neaplikovat na tyto volby klasické pravolevé schéma.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Konec postkomunismu ??? A co potom? Úterý, 5.Února 2013, 15:44:58

Vážený pane Pehe,
myšlenka, že by snad chování voličů pana Schwarzenberga mělo předjímat konec postkomunismu, mi připadá jakž takž oprávněná jedině za poněkud bizardního, leč co do principu nikoliv nereálného předpokladu: A sice že to, co by mělo následovat, budou opět raná léta komunismu u nás. Tedy léta padesátá.

Přesně to mi totiž připomínala naše "angažovaná kulturní fronta", fanatismus značné části Schwarzenbergových voličů, postoj tvůrců seriálu Zdivočelá země vůči herci Martinu Dejdarovi a budovatelská píseň PEN klubu "Kníže k lidu blíže".

Mrazilo z toho všeho v zádech a probouzelo vzpomínky na monsterprocesy se záškodnickým centrem Rudolfa Slánského, Marií Horákovou a Chartou 77. A ukázalo se také, kolik rádoby osobností s gloriolou antikomunistického hrdinství, nezkaženého charakteru a tušených duchovních kvalit, nejsou ničím více, než nahými králi.
Jiří Vyleťal

Rudolf Převrátil - překladatel a publicista

Karel Schwarzenberg a modernita? Úterý, 5.Února 2013, 16:04:49

Myslím, že v prezidentských volbách nešlo hlavně o souboj kultury postkomunismu s modernější kulturou, ale jak to v politice chodí, hlavně o souboj pravice a levice. V tomto konkrétním českém případě levice jen mírně nalevo od centra (přes všechen populismus Miloše Zenmana) s pravicí pohybující se ve výrazně konzervativních, aristokraticko-klerikálních polohách. A opět volby ukázaly slabost české levice i pravice, přičemž pravice víc.
Už tím kandidátem. Schwartzenberg a moderna? Bylo by to směšné, kdyby člověka nenapadl Napoleon III. Takže řekněme bizarní.
Sázka na Schwarzenberga ale určitě nebyl omyl "části médií a tzv. kulturní fronty", jak píše Jiří Pehe. Pro politology by bylo určitě dobrým námětem zkoumání, jak a proč se se přesouvala pozornost médií a etablované "kulturní fronty" od Jana Fischera ke Schwarzenbergovi a jak sílila píárová kampaň Schwarzenberga už před prvním kolem voleb. Tehdy asi došli vlivní lidé na pravici k závěru, že Fischer není vhodným kandidátem proti Zemanovi. A vybrali si Schwarzenberga, protože neviděli lepší možnost.
Jinak kritiku kampaně tvůrců "kultu osobnosti knížete", jak ji formuluje Jindřich Jedlička, považuji za velmi trefnou.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Pane Outrato, Úterý, 5.Února 2013, 16:14:2

podle mých amatérských pozorování máte pravdu jen napůl - zatímco voliči M. Zemana, kterých jsem se ptal, v drtivé většině volili buď levici, nebo "proti vládě", případně podle lidové popularity (to byl teda jen jeden), málokdo z voličů K. Schwarzenberga svoji volbu prezentoval jako provládní nebo pravicovou. Většinou volili "proti Zemanovi a/nebo Klausovi", někdy "pro Evropu", až po tu blbost s knížecí vznešeností, která ale podle mého názoru byla jen trapným pokusem ovlivnit tupé lidové masy ve prospěch "pravého" kandidáta, které se ale nakonec nějak nedostavily k urnám v dostatečném počtu :)

Filip Outrata - Praha

Pane Hájku, Úterý, 5.Února 2013, 17:09:38

díky za doplnění. Já to nechtěl zjednodušovat podle šablony, jen se mi nezdá moudré úplně zahazovat pravo / levé dělení, podle mě je stále významné. Zřejmě tato vláda do značné míry zdiskreditovala samotný pojem "pravice". Dodal bych, že podle výzkumů i většina lidoveckých voličů (navzdory doporučení biskupů) volila Zemana, což jen dokumentuje fakt, že volba byla do značné míry podle peněženky: chudší z většiny pro Zemana, bohatší pro Schwarzenberga. Neplatí to bezvýhradně, chudší vzdělanci ("kulturproletáři") volili spíš "knížete", kdežto někteří podnikatelé zase Zemana.

Miroslav Novák - Praha 9

Volební průzkum (dle ag. Median) Úterý, 5.Února 2013, 17:50:25

ohledně přijetelnosti kandidátů pro různé skupiny obyvatel jasně ukázal, že dělicí čára procházela mezi levicí a pravicí, a sice negativní volbou (podle nepřijatelnosti protikandidáta). KS byl nepřijatelný pro 88% levice, zatímco Zeman pro 79% pravice (ta nesymetrie asi rozhodla volby). Nevím, proč se pořád někdo snaží dokázat, že to nebylo o pravice vs. levice (hlavně to tvrdili příznivci KS v rámci volební propagandy).
http://zpravy.idnes.cz/pruzkum-lidi-volby-0a9-/domaci.aspx?c=A130130_090141_domaci_jw
(je to poslední graf).

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Jak definujete pravicového voliče? Úterý, 5.Února 2013, 18:04:17

Podle vámi referovaného průzkumu například voliči ODS + TOP09 tvořili méně než polovinu voličů KS. A kromě toho, korelace nerovná se kauzalita. Mohl bych na základě téhož průzkumu tvrdit, že volba byla mezi vzdělaností a nevzdělaností, a měl bych na to zhruba stejně dobrá čísla.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Konec postkomunismu? Úterý, 5.Února 2013, 21:52:8

Do druhého kola postoupili nejstarší kandidáti s těmi nejhlubšími vazbami na celou minulost od roku 1990. Zvolena byla kontinuita, ne změna.

Zeman je samozřejmě představitelem machiavelistické politiky jako technologie či umění moci., jejímiž hlavními představiteli byla trojice Klaus, Zeman, Lux.

K.S. nebyl do volby poslán z iniciativy mladých, ze Tříkrálovou výzvou byli hlavně bývalí spolupracovníci a přátelé Václava Havla, lidé spíše staršího středního či seniorského věku.

I hlavní hybatelé jeho kampaně jsou lidé, kteří byli v roce 90 již dospělí. Dokázali mladé zapojit, to ano.

K.S. sám politikem machiavelistických schopností či neřestí jistě není, ale převtělený Havel také ne, a hlavně je spojen s Kalouskem, který je v politickém stylu pokračovatelem těch tří jmenovaných a možná je i stejně schopný či všeho schopný. To ještě uvidíme. Kalousek si jistě myslí, že ještě neskončil a je poměrně mladý.

Zvolení Zemana není náhodné nedorozumění, bylo logické. Teď jsem zvědav jestli v těch deseti letech poustevničení spíše zmoudřel nebo zdivočel. Nadávat mu za to, co ještě ani neudělal, nepomůže nikomu.

Miroslav Novák - Praha 9

Pane Hájku Středa, 6.Února 2013, 00:04:33

1. Já nejsem od toho, abych definoval pravicového voliče, zkuste něco vygůglit.
2. Hodně pravicových voličů se už asi k ODS raději nehlásí.
3. Je známo, že k pravici se hlásí většinou vzdělaní lidé a naopak, není to nic překvapivého. Jinak korelace v tomto průzkumu podle vzdělanosti není zdaleka tak výrazná, takže tak dobrá čísla byste neměl.

Jiří Janeček - Brno

No nevim... Středa, 6.Února 2013, 08:23:51

Pochopil jsem to spravne?
"KS se nepodilel na opozicni smlouve + vsichni, kteri ho volili, ho volili proto, ze predstavuje cestu z post-komunismu (ktery je hlavne dedictvim oposmlouvy) + bylo jich 45 % + bude jich jeste vic (protoze stari zemrou) --> to je dobre a nadejne..."
Na muj vkus prilis mnoho moc volnych a nespravnych predpokladu. Takze jen dve poznamky - kazdych pet let pul milionu volicu zemre a zhruba ze stejneho poctu deti se stanou volici. A taky pul milionu mladych lidi se osamostatni a prehodnoti nektere sve postoje... Vyvozovat z toho, ze kdyz dnes mladi lide lajkuji na facebooku Karla s cirem, tak za pet let prejdeme do jakehosi post-postkomunismu, mi prijde divne...
Taky si nemyslim, ze by "papalastvi" bylo jen dedictvim byvaleho rezimu a tedy specifikem postkomunisticke spolecnosti. A povazovat KS za anti-papalase? Je snad napr. jeho postoj v otazce prijeti Palestiny do OSN projevem moderni anti-papalasske estetiky?

Jiri_guth_hlava_sm

Jiří Guth - ekolog, Borovany

Opožděně o "voličích K. Schwarzenberga" Středa, 6.Února 2013, 11:31:28

Podle zkušeností J. Konvalinky "je to skupina liberálně orientovaných městských vysokoškoláků, kteří dřív podporovali Václava Havla proti Klausovi a volili to Unii svobody, čtyřkoalici nebo TOP09 a Zelené." Jo, ale podle zkušenosti zelených čítá tato skupina asi 5% (z voličů, co chodívají k volbám) a asi 3/5 této skupiny volily v r.2006 právě SZ. Anebo natvrdo (absolutně), ta skupina nemá o moc víc než 250 000 hlasů. Kolega Konvalinka píše také o "voličích Václava Klause", čemuž tak úplně nerozumím, soudím ale, že jich bude několikanásobně víc - a že tedy z počtu hlasů pro K.Schwarzenberga představují několikanásobně větší podíl.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Pane Nováku Středa, 6.Února 2013, 14:07:45

tvrzení stojící na nedefinovaných pojmech by byla plácáním do vody, to snad chápete. Ovšem já jsem přehlédl, že výše uvedené pojmy "Levice" a "Pravice" vystupují přímo jako faktory ve zmíněném výzkumu, takže máte nepochybně pravdu, že na Vás to není, a omlouvám se vám za to. Median ve zprávě neuvádí, jak jsou pojmy definovány, lze tedy předpokládat nejběžnější variantu, že respondent je Pravicový/Levicový, pokud se tak sám označil.

Upozorňuji, že k tomu, abyste ná základě tohoto průzkumu mohl logicky prohlásit, že volba byla jednoznačně pravicovo-levicová záležitost, vám chybí údaj, že většina respondentů se přihlásila k Pravici nebo Levici - jinými slovy, teoreticky mohli volbu rozhodnout "ostatní" (tedy nevyhranění) - a pak by vaše tvrzení nebylo správné. Ve zprávě bohužel chybí křížové četnosti, takže z ní nevyplývá ani to, ani opak. Ne že bych to tvrdil, ale poukazuji na to, že je to možné. Asi se poohlédnu po nějakých lepších datech.

Každopádně souhlasim, že pro vyhraněné voliče byla volba jednoznačně pravicově-levicovou záležitostí. To by ostatně jeden čekal.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.