Lekce z demokracie

Navzdory vzedmutým emocím byla první přímá volba prezidenta užitečnou lekcí z demokratické diskuse. V ní bychom se ovšem neměli uchylovat k šovinistickým argumentům.

Tak už to máme konečně za sebou. Přiznám se, že posledních čtrnáct dní bylo pro mě poněkud únavných a dlouhých, byť jsem je shodou okolností trávil v zahraničí, tedy mimo centrum dění. Mělo to tu výhodu, že sem nedoputoval každý balast s kampaní spojený a člověk viděl všechno to hemžení a emoce trochu z odstupu.

Hlavní pozitivum kampaně je zřejmé – volba prezidenta občany evidentně pohltila a politické záležitosti se staly zase po čase autentickou součástí naší každodennosti. Což v zemi dlouhodobě vykazující spíše politickou apatii není vůbec málo.

Pozitiva lze spatřovat i na finálovém duelu Zeman – Schwarzenberg, byť to pro mnohé (mě nevyjímaje) znamenalo volbu „menšího zla“. Pozitivní byl fakt, že si oba kandidáti udrželi nadhled, často navzdory vlastním podporovatelům a voličům. Zajímavé bylo v jistém smyslu i to, že se střetly dvě výrazné a v mnohém protichůdné politické osobnosti posledních let, a duel tak byl příležitostí pro zásadní debaty o postojích a hodnotách v českém veřejném životě. Už jen zde v Deníku Referendum se objevila spousta pozoruhodných úvah, a měl-li někdo zájem o větší názorovou pestrost, další média nabídla příležitostí přehršel.

Ne každý tu názorovou výměnu samozřejmě snášel dobře – rozpadala se přátelství skutečná i virtuální a spoustě lidí bylo jako obvykle dobře v názorové bublině stejně smýšlejících, která se systematicky utvrzovala v tom, jaké zlo ztělesňuje „ten druhý“ .

Jeden moment mi na stránkách Deníku Referendum přišel zvlášť příznačný – to když se Martin C. Putna pokusil překročit hranice názorových rybníčků a plédovat za svého kandidáta na levicové platformě. Roman Sikora reagoval rychle a rázně, argumenty snesl ostré a pádné, ale hlavním rysem jeho reakce byla neochota se nad názory druhého vážněji zamyslet - smetl je s výsměchem, že Putnovo slovo pro Schwarzenberga je vlastně hlasem pro Zemana. Zdá se, že pokus o vstřícný dialog „napříč tábory“ se u nás stále ještě neodpouští a zaťatá obhajoba toho „správného“ světonázoru je víc než otevřená diskuse.

Co si tedy z prezidentského klání odnášíme? Ačkoli jsme jako v každé politické kampani byli svědky spousty účelových polopravd a vyložených manipulací, byla to i skvělá lekce z demokracie. Jednak v tom smyslu, že „démos“ si zvolil svého vrcholného představitele, a jednak v tom masarykovském, že „demokracie je diskuse“. Stále se to teprve učíme, stále neumíme zásadní a vyhraněnou věcnou debatu vždycky odlišit od osobních výpadů, ale stejně – jsme zase o lekci bohatší, a tedy snad i o něco občansky vyspělejší.

Nebál bych se primárně toho, že „národ zůstane nesmiřitelně rozdělen“. Schwarzenberg přijal svou porážku se ctí, emoce po pár týdnech opadnou a na Zemana si zvykneme i se vším, co už stejně známe – včetně jeho samolibosti, hulvátství a nevábných šíbrů kolem něj.

Skutečnou hrozbou pro tuto zemi a všechny myslící lidi (ať volili kohokoli) je spíše dominantní podprahové téma posledních čtrnácti dní, které finálovou volbu jistě hodně ovlivnilo, totiž xenofobní instinkt „Zeman je náš a Schwarzenberg je cizák“. S virtuozitou protřelého mocnáře ho rozehrál Klaus, řada médií ho nekriticky přiživila a Zeman ho využil. Pokud se tato šovinistická konstanta ujme v hlavním proudu české politiky jako „něco, co zaručeně funguje“, tak se máme do budoucna opravdu čeho bát.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

machiavelistická či jezuitská inteligence Pondělí, 28.Ledna 2013, 12:59:4

Myslím, že Klaus ani Zeman nejsou xenofobní nacionalisté svým založením a přesvědčením, ale oba vědí, že tímto způsobem se dají nahnat hlasy nejistých, ustrašených a nesebevědomých voličů. Tedy staré, známé "účel světí prostředky". Že to pořád ještě spolehlivě funguje, není dobré vysvědčení ani pro oba pány, ani pro nás.

Tím nechci říci, že jsou takoví všichni voliči Zemana, myslím, že velkou roli hrálo ono referendum o vládě a levice versus pravice, jak Zeman chtěl - to je v pořádku.To první je ale varovné.

Radek Svítil - Bystřice u Benešova

Hrozby pro zemi Pondělí, 28.Ledna 2013, 14:35:17

Nacionalistické výpady Zemana a jeho stoupenců byly jedním z důvodů, proč jsem mu hlas dával opravdu nerad. Osobně neznám nikoho, kdo by dal Zemanovi hlas kvůli těmto výpadům, ale to samozřejmě statisticky nic neznamená.
Nicméně ze strany mnoha stoupenců Schwarzenberga zde byl a je pro změnu trend: Volič KS jsou "naši", voliči MZ "cizáci" (vesani, idioti, atd.). Tato neschopnost voličů údajné "pravdy a lásky" přijmout porážku mi přijde nebezpečná ještě víc.
Konečně skutečnost, že místo novin zde máme většinou jen stranické věstníky, rovněž není dobrou zprávou pro tuto zemi. Jak chtějí média hlídat Zemana, když jim teď nikdo, kdo není fanatickým stoupencem Schwarzenberga, nemůže věřit?

Petrasek Milan - penzista

byla to lekce provincionalismu Pondělí, 28.Ledna 2013, 15:16:50

a to celospektrálního...............bych řekl.

Václav Jamek - Praha 6

Stranické věstníky Pondělí, 28.Ledna 2013, 16:17:55

Říkal jsem si dnes něco podobného jako p. Svítil. Soukromá média mají snad ještě právo na to zaujímat stanoviska i vyhraněná: lidé je přece mohou bojkotovat, a ona si to pak rozmyslí. (Můj soukromý bojkot několika hlavních deníků trvá už patnáct let, ale jsem na to holt sám, takže se nemění nic.) Horší je, když něco podobného zachvátí média veřejnoprávní. Radiožurnál dnes v poledne: Zeman ještě není prezidentem, a už je obviňován z protiústavního jednání, "nezaujatí" komentátoři na něm nenechají nit suchou a rozjíždí se stará známá mediální kampaň, kterou jsme zažili za dob Zemanova premiérování. Jenže těmto novinářům by mělo dojít, že situace v zemi se změnila a jejich propaganda se stale pro vzrůstající počet lidí stejně nedůvěryhodnou, jako byla propaganda starého režimu. Plyne z toho to zjevné nebezpečí, že kdyby náhodou Zeman ve svém úřadě skutečně jednal zločinně a byl obklopen jen samými poradci z ruského Lukoilu, od těchto médií tomu nakonec nebude věřit nikdo kromě pravicových fanatiků.

Miroslav Novák - Praha 9

Největší lekce z demokracie Pondělí, 28.Ledna 2013, 17:34:27

spočívá v definitvním poznání nezávislosti a objektivnosti našich novinářů, resp. politické orientace našich umělců a dalších osobností kultury, kteří se z velké části podílejí na tvorbě pořadů veřejnoprávní ČT. A doufat, že těmto lidem něco dojde, je velmi vlažnou reakcí na tuto realitu. Např. zvěrstva odehrávající se v naší vládě nebo parlamentě nevyvolala v hlavních médiích prakticky žádnou odezvu. Teď ovšem bude situace úplně jiná. Sám jsem na to zvědavý.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Úterý, 29.Ledna 2013, 14:28:5

Na celé volbě je nejvíce potěšující poznání, že stojí zato si (ze zlatých 80´s) uchovat tradiční víru v písmo Rudého Práva.
Slovy pochopitelnými i lidem středně kulturním: http://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=mm55DFogR_A#t=370s
V tom se s tvrzením autora plně ztotožňuji. Co však nemohu přijmout, je opět to zvěcnělé pojímání volby mezi prezidentskými kandidáty jako běžné spotřebitelské volby, to by byl, autor promine, hrubý omyl. Miloš Zeman prezentoval voličům svůj program + své spolupracovníky a jakýkoliv kaz na tomto obraze si zaslouží kritiku, nikoliv smíření, jak se autor dostmožnáne domnívá, že je zvykem...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.