Jiří Dientsbier se na současné sociálně demokratické scéně objevil jako překvapivá alternativa a možný lék na leccos, co českou levici trápí. Když pak v prvním kole získal celých 16 procent hlasů, bylo možné jaksi předpokládat, že hlasy které získal, jsou hlasy voličů smýšlejících nejen levicově, ale zároveň také progresivně. Voličů, které Miloš Zeman neoslovuje právě svou lidovostí, která hraničí s přízemností a hrubostí. Je zde tedy důvod být spokojený s tím, jak se vedle tradičních levicových voličů objevuje i mladá emancipační progresivní levice? Obávám se, že ne.

Minulost a budoucnost

Zeman jasně řekl, že je člověkem minulosti. On interpretuje minulost, tedy dobu opoziční smlouvy, jako období stability a prosperity. Ne tak Dientsbier. Jeho pojetí levice je právě opačné. Když tedy Jiří Dientsbier obdržel celých 16 procent, byl to skvělý pocit. I když nepostoupil, pořád mohlo každého, kdo mu dal svůj hlas, těšit, že polovina voličů, kteří obvykle odevzdávají svůj hlas ČSSD, nevolí ovlivněna nejnižšími formami populismu - tedy tím, co každý správný černobíle smýšlející pravičák označuje za buřtgulášovou politiku. Ale jsou těmi, kdo volí levicově právě proto, že opravdu věří v hodnoty, které moderní emancipační levice (u nás reprezentovaná Dientsbierem) vyznává. Z těchto hodnot až poté musí vyplývat zázemí sociálního státu.

Skvělý pocit však dlouho nevydržel. Když jsem shlédl nejnovější průzkum a viděl, že 75 procent Dientsbierových voličů chce v druhém kole volit Miloše Zemana, bylo mi poněkud smutno. Jakkoliv je totiž Karel Schwarzenberg pro mnoho lidí neskousnutelný kandidát, je na rozdíl od Miloše Zemana pořád člověk, který má k těmto progresivním hodnotám blíž. Nezapomínám na knížecí provázanost s různými Kalousky atd., ale pokud se podíváme na jeho vztah k tomu, koho a jak oslovuje, uvidíme, že jde o jasný apel směrem k budoucnosti.

Tu v jeho podání tvoří mladí lidé, které dokáže oslovit, nestátní neziskový sektor (velký podíl svých prostředků věnuje na charitu, a přitom nemá potřebu na to upozorňovat během své prezidentské kandidatury) a zejména občanská kulturní společnost v širším slova smyslu. Ne tak Miloš Zeman, ten se raději otáčí k hodnotám, jež osloví spíše méně vzdělané a více xenofobní voliče, jeho politika je pořád uzavřená, kabinetní a šloufovská v nejhorším slova smyslu. Především je to politika přízemně materiální.

A přesto 75 procent lidí, kteří volili v prvním kole Jiřího Dientsbiera, chce v druhém kole volit Miloše Zemana. Co z toho pro mě vyplývá? Že Dientsbiera nevolili lidé kvůli progresivitě, emancipaci a novým postmateriálním hodnotám, ale právě kvůli tomu, že jsou snad sami konzumenty oné buřt gulášové politiky. Samozřejmě nic proti autentické levicovosti zajišťované sociálním státem, ale levicovost bez právě oné kulturní, emancipační složky volající k aktivnímu zapojení společnosti a kulturnosti v politice, je vyprázdněná. A zatímco materiální sociálně ekonomická složka je ve volbě prezidenta marginální, položka kulturně symbolická rozhodně není.

Shrnuto a podtrženo jsem poněkud zklamaný. Jako volič Jiřího Dientsbiera jsem byl po prvním kole nadšený. 16 procent mi přišlo jako obrovský úspěch pro mladou progresivní levici. Pokud ale 75 procent těchto lidí v druhém kole bude volit pana Zemana, pak asi volili Dientsbiera v prvním kole z jiných důvodů, než byly ty, které jsem výše vyzdvihoval. V tomto bodě totiž stojí Dientsbierova a Zemanova koncepce v příkrém rozporu. Shrnuto a podtrženo moderní progresivní levice v současné době prakticky neexistuje, resp. rozhodně neexistuje v českém voličském spektru nad hladinou pěti procent. Budeme si na ní muset ještě pár let počkat.