Pryč s gangsteriádami
Ondřej VaculíkProhlášení Spojenectví práce a solidarity k druhému kolu prezidentské volby označuje všechnu práci, která byla udělána v přípravě prezidentské amnestie, důchodové reformy a církevních restitucí, paušálně za špatnou — není ovšem tak jasné, kde bere svou jistotu.
Spojenectví práce a solidarity (SPaS) vydalo na základě výsledků prvního kola prezidentské volby podivuhodné prohlášení, které je podle mého ke škodě práci, spojenectví i solidarity. Například za asociální je označena také důchodová reforma, která „zvýhodní jen bohaté“. Také tzv. církevní restituce „jsou začátkem nevídaného majetkového přesunu a bezprecedentního posílení vlivu katolické církve“. Amnestie prezidenta republiky „připraví velké množství ožebračených občanů o oprávněné odškodnění a současně porušením demokratických principů a spravedlnosti ohrožuje fungování právního státu“.
Že ona amnestie nebyla zadána dobře, na tom se po hodnocení odborníky už můžeme shodnout. V mnohých ohledech se postavila proti spravedlnosti, zhatila náročnou práci vyšetřovatelů a soudců. Je ale jenom nepovedená, a proč se tak stalo, se můžeme jenom domýšlet. Avšak „porušením demokratických principů“ rozhodně není, protože amnestie patří k demokratickým principům, a že by „ohrožovala fungování právního státu“? Kdybychom tuto ostrou dikci přijali, pak by pro každého státníka bylo lepší se amnestii vyhnout, prostě vypustit ji, což by bylo i jednodušší a společnost by to více ocenila.
Připusťme, že každá amnestie, i ta nepovedená, má ve společnosti své blahodárné účinky, například že odsouzeným dává šanci bez již zbytečného dopykání trestu začít znovu a lépe. A to dokonce i padouchům z H—Systému, jejichž proces se vede patnáct let a z nichž někteří, nemýlím-li se, zemřeli, aniž by se dočkali pozemského rozsudku. Nyní je to problém soudu božího, netřeba se vměšovat. Pomýlená je také představa, že nebýt amnestie by se „velké množství ožebračených občanů“ dočkalo „oprávněného odškodnění“ — kdo jim to nakukal?
"amnestie patří k demokratickým principům"
Ne. Demokracie je systém, kde má každý občan rovný hlas. Na amnestii není nic demokratického, je to zcela ortogonální koncept. (A vůbec - proč se dnes všechno, co je dobré - i když u amnestie je to diskutabilní - označuje za demokratický princip? Je to hloupost.)
"na důchodové reformě dělala spousta odborníků, normálních lidí, jejichž práce má být dehonestována"
Každý se nějak živí. Já třeba pracuji pro banky a pojišťovny, i když jen velmi nepřímo, a taky to ve mě nevyvolává pocit užitečnosti. Oni to věděli a museli s tím počítat. Jsou dospělí.
"Smyslem je, jak prohlásil biskup katolíků Václav Malý, aby ho církev využila ke službě, která je posláním každé křesťanské církve. Ku prospěchu společnosti."
Pokud chce společnost vytvářet prospěch, má to udělat přímo. Dát někomu peníze a doufat, že tu úlohu splní, je naivní a nebezpečné (a v tomhle případě se vsadím, že až se skutečně začne církvím rozdávat, bude se tunelovat jako o závod). Navíc to ani není demokratické.
Ostatně, a asi mě za to dost lidí nebude mít rádo, ale podobný názor mám i na charitu. Svým způsobem je to mocenský boj. Když někomu něco dávám, zavazuji si ho.
Nedávno psala nějaká paní v Britských listech o tom, jak je ten Schwarzenberg hodný, že věnoval kolik milionů na charitu. Boris Cvek na to odpověděl, že by to u bohatých měla být samozřejmost. Nesouhlasím ani s jedním z nich. Podle mě by měla vyspělá společnost vypadat tak, aby charita nebyla potřeba. Protože pokud bohatí (nebo instituce) dávají na charitu, zavazují si nás tak a to není správně. Stáváme se tak jejich podřízenými.
- že je zapotřebí důchodové reformy - poté, co pravice snižuje všechny příspěvky na pojištění a důchody to je pravda její, nikoliv celé společnosti,
- že společnost produkuje stále méně hodnot , které by zajistily pořád četnější skupinu lidí závislých na důchodovém zabezpečení - nevím, jak jste na to přišel při stále stoupající produktivitě práce, možná myslíte méně hodnot pro ty nejchudší,
- nevím, proč necháváte stranou hlavní příčiny, "z nichž demografické souvislosti patří k těm pochopitelnějším,"
- "Stát (už dříve) přiznal, že bez ohledu na vládní politiku (pravicovou nebo levicovou) není schopen v plném rozsahu či potřebné výši stárnoucí populace zajistit náležitým důchodem" - to přiznala hlavně pravice, známe i z DR i z BL jiné názory, že tomu tak nemusí být.
Prostě Vaše názory jsou podobné těm, které slyšíme denně z médií, že jen jedna cesta je možná. Nemyslím si to.
Víme, že společnost produkuje stále méně hodnot, které by zajistily pořád četnější skupinu lidí závislých na důchodovém zabezpečení. – Kdo jim to nakukal?
(A mimochodem, původní demografické prognózy z roku 2002 na léta 2003 až 2052 jsou dodnes, ač dávno revidovány, zažrány ve veřejné diskusi jakoby byly zdařilé a dalo se na nich dál stavět jako na pevném základu. Hluboký omyl. Tyto prognózy na padesát let použily metodiku, která, jak si v roce 2013 můžeme snadno ověřit ze statistiky narozených a zemřelých, nedokázala správně předpovědět ani demografický vývoj pětiletý, desetiletý. Řídit jimi své počínání na dalších čtyřicet let (a ignorovat rozdílnou zkušenost uplynulých deseti) je právě tak moudré, jako řídit ekonomiku toliko výroky Hayekovými a ignorovat již letité zkušenost s praktickou aplikací jeho vývodů MMF v řadě zemí.)
Pane autore, osobně svůj příspěvek do státního penzijního systému nesnížím, neboť předchozí generaci za ledacos vděčím, a vyhrazuji si právo nazývat nemravným každého, kdo tak s vidinou vlastní výhody učiní, či kdo to propaguje.