Restituční zákon osvobozuje církve od daně z příjmu, tvrdí ČSSD

Vratislav Dostál

Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi obsahuje podle opoziční ČSSD novelizaci zákona o dani z příjmu, která církve osvobodí od nutnosti platit daň v případě, že státem navrácený majetek prodají.

Předseda opozičních sociálních demokratů Bohuslav Sobotka na úterní tiskové konferenci uvedl, že návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi obsahuje novelizaci zákona o dani z příjmu, která církve osvobodí od nutnosti platit daň v případě, že státem navrácený majetek prodají.

Podle jeho slov je daňová úleva účelová a bude církve motivovat k prodeji navráceného majetku. Resorty financí a kultury ale tvrdí, že ustanovení v zákoně je stejné, jako bylo i při restitucích majetku fyzických osob v 90. letech.

„Postupuje se stejně jako u jiných restituentů. Neplatí se daň z prvního prodeje. Pokud by tomu tak nebylo, tak by byly církve znevýhodněny," uvedl pro ČTK mluvčí ministerstva kultury Eva Tichá. „Odlišný přístup by byl diskriminační, snahou vlády je neporušovat rovnost podmínek. Církve však při prodeji majetku zaplatí daň z převodu nemovitosti," doplnil Tichou mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob.

Sociální demokraté se ale podle Sobotky obávají, že majetek církví skončí v rukou finančních skupin, které by mohly být napojeny na současné vládní strany. „Už přímo v zákoně se vychází z toho, že si církve majetek neponechají," poznamenává Sobotka. „Evidentně jsou tady někde zájmové skupiny, které jenom čekají na okamžik, až církve ten majetek získají bezplatně od státu, aby následně se snažily k tomu majetku dostat," doplnil předseda ČSSD.

Návrh, který vychází z předloňské dohody státu se sedmnácti českými církvemi, podle vlády řeší majetkové křivdy spáchané na církvích a náboženských společnostech po roce 1948. Přechodné období před odstřihnutím financování církví od státního rozpočtu by podle dohodnutých předpokladů mělo začít příští rok a trvat sedmnáct let.

ČSSD už ale dříve uvedla, že navrhne, aby se o církevních restitucích buď konalo referendum, anebo bude usilovat o to, aby byla celá věc odložena až do doby po volbách. „Přejeme si referendum, v němž by občané o restitucích rozhodli, anebo odložení zákona až do voleb. Ať každá strana před volbami jasně řekne, co chce církvím vracet a voliči, nechť rozhodnou,“ uvedl pro Deník Referendum stínový ministr vnitra a předseda poslaneckého klubu ČSSD Jeroným Tejc.

Podle něj se totiž jedná o tak velký přesun majetku, že by o jeho rozsahu měla panovat celospolečenská shoda. „Což v žádném případě nepanuje. Jinak řečeno, nezpochybňujeme církevní restituce, nýbrž odmítáme rozsah vraceného majetku, který dohodla Nečasova vláda. Proto chceme, aby občané měli možnost se k věci vyjádřit,“ vysvětlil Tejc pro Deník Referendum.

Podle Sobotky je ale evidentní, že vláda spěchá a snaží se návrh zákona protlačit Sněmovnou a Senátem za každou cenu. Podle něj se koaliční strany bojí názoru občanů, který by případně mohli vyjádřit buď v referendu nebo v příštích volbách do Poslanecké sněmovny.

    Diskuse
    February 16, 2012 v 15.18
    Čertova kopýtka a chybějící advocatus diaboli
    Zde je sněmovní tisk s návrhem příslušného zákona: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=82282

    Zdá se mi, že je v něm více "čertových kopýtek". Například: (i) Rozhodné období je vymezeno správně (od 25. února 1948), avšak odškodňují se i "křivdy" způsobené po tomto datu výkonem zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, /§5 písm. a)/ tedy zákona přijatého legitimně, před únorovým "pučem", po něm jen aplikovaného. Zde vznikne nerovnost před zákonem: Aplikace téhož zákona, která se stihla do února '48, nepodléhá restituci, aplikace legitimně přijatého zákona pouze vykonaná po únoru '48 bude restitucí anulována. (Zákon vstoupil v účinnost již 12.8.1947).
    Nebo: (ii) /§18 odst. 8./ Prolamuje se výslovně právní zásada "norma speciální má přednost před normou obecnou", která dosud (v judikatuře soudů včetně ústavního) odkazovala na přednost speciálních restitučních zákonů před právem obecným. To ničí právní jistotu všech současných a budoucích majitelů nemovitostí nevydaných dle tohoto zákona. A konečně (iii) /§§ 9 a 10, vždy odst.1. písm a)/ - oprávněná osoba (tj. obvykle církev, její organizační část, nebo jí zřízená právnická osoba) může vydání majetku nárokovat pouhým prohlášením, že se na majetek zákon vztahuje, a tato skutečnost je pak pokládána za prokázanou, "není-li prokázán opak".
    Kdo však prokáže opak, když lhůty jsou velmi krátké, a "povinné osoby" (Pozemkový fond ČR, Lesy ČR..) budou požadavky zahlceny a budou jim chybět kapacity? Tady očividně chybí ďáblův advokát, někdo, kdo by měl povinnost, motivaci a kapacity pokoušet se prokazovat onen opak, kriticky zkoumat jednotlivé požadavky církví.