Restituční zákon osvobozuje církve od daně z příjmu, tvrdí ČSSD
Vratislav DostálNávrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi obsahuje podle opoziční ČSSD novelizaci zákona o dani z příjmu, která církve osvobodí od nutnosti platit daň v případě, že státem navrácený majetek prodají.
Předseda opozičních sociálních demokratů Bohuslav Sobotka na úterní tiskové konferenci uvedl, že návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi obsahuje novelizaci zákona o dani z příjmu, která církve osvobodí od nutnosti platit daň v případě, že státem navrácený majetek prodají.
Podle jeho slov je daňová úleva účelová a bude církve motivovat k prodeji navráceného majetku. Resorty financí a kultury ale tvrdí, že ustanovení v zákoně je stejné, jako bylo i při restitucích majetku fyzických osob v 90. letech.
×
Diskuse
Zde je sněmovní tisk s návrhem příslušného zákona: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=82282
Zdá se mi, že je v něm více "čertových kopýtek". Například: (i) Rozhodné období je vymezeno správně (od 25. února 1948), avšak odškodňují se i "křivdy" způsobené po tomto datu výkonem zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, /§5 písm. a)/ tedy zákona přijatého legitimně, před únorovým "pučem", po něm jen aplikovaného. Zde vznikne nerovnost před zákonem: Aplikace téhož zákona, která se stihla do února '48, nepodléhá restituci, aplikace legitimně přijatého zákona pouze vykonaná po únoru '48 bude restitucí anulována. (Zákon vstoupil v účinnost již 12.8.1947).
Nebo: (ii) /§18 odst. 8./ Prolamuje se výslovně právní zásada "norma speciální má přednost před normou obecnou", která dosud (v judikatuře soudů včetně ústavního) odkazovala na přednost speciálních restitučních zákonů před právem obecným. To ničí právní jistotu všech současných a budoucích majitelů nemovitostí nevydaných dle tohoto zákona. A konečně (iii) /§§ 9 a 10, vždy odst.1. písm a)/ - oprávněná osoba (tj. obvykle církev, její organizační část, nebo jí zřízená právnická osoba) může vydání majetku nárokovat pouhým prohlášením, že se na majetek zákon vztahuje, a tato skutečnost je pak pokládána za prokázanou, "není-li prokázán opak".
Kdo však prokáže opak, když lhůty jsou velmi krátké, a "povinné osoby" (Pozemkový fond ČR, Lesy ČR..) budou požadavky zahlceny a budou jim chybět kapacity? Tady očividně chybí ďáblův advokát, někdo, kdo by měl povinnost, motivaci a kapacity pokoušet se prokazovat onen opak, kriticky zkoumat jednotlivé požadavky církví.
Zdá se mi, že je v něm více "čertových kopýtek". Například: (i) Rozhodné období je vymezeno správně (od 25. února 1948), avšak odškodňují se i "křivdy" způsobené po tomto datu výkonem zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, /§5 písm. a)/ tedy zákona přijatého legitimně, před únorovým "pučem", po něm jen aplikovaného. Zde vznikne nerovnost před zákonem: Aplikace téhož zákona, která se stihla do února '48, nepodléhá restituci, aplikace legitimně přijatého zákona pouze vykonaná po únoru '48 bude restitucí anulována. (Zákon vstoupil v účinnost již 12.8.1947).
Nebo: (ii) /§18 odst. 8./ Prolamuje se výslovně právní zásada "norma speciální má přednost před normou obecnou", která dosud (v judikatuře soudů včetně ústavního) odkazovala na přednost speciálních restitučních zákonů před právem obecným. To ničí právní jistotu všech současných a budoucích majitelů nemovitostí nevydaných dle tohoto zákona. A konečně (iii) /§§ 9 a 10, vždy odst.1. písm a)/ - oprávněná osoba (tj. obvykle církev, její organizační část, nebo jí zřízená právnická osoba) může vydání majetku nárokovat pouhým prohlášením, že se na majetek zákon vztahuje, a tato skutečnost je pak pokládána za prokázanou, "není-li prokázán opak".
Kdo však prokáže opak, když lhůty jsou velmi krátké, a "povinné osoby" (Pozemkový fond ČR, Lesy ČR..) budou požadavky zahlceny a budou jim chybět kapacity? Tady očividně chybí ďáblův advokát, někdo, kdo by měl povinnost, motivaci a kapacity pokoušet se prokazovat onen opak, kriticky zkoumat jednotlivé požadavky církví.