Proti příkopům

Mezi voliči jednotlivých prezidentských kandidátů snad nejsou nepřekonatelné příkopy. Rozhodně by nemusely být, jakož ani mezi takzvanou elitou a prostým lidem. Republikánská tradice stojí za kultivaci a společenská soudržnost je důležitá hodnota.

Jiří Peňás při příležitosti první přímé volby prezidenta ČR napsal na facebooku: „Jako hlavní vedlejší efekt tohohle dne bude zjištění, v jak velkém, těsném a neprodyšném ghettu vlastně člověk žije. Nemám iluze a předpokládám se, že mezi mnou (a řadou vás) a zbytkem národa je hluboký příkop. Ale to se nedá nic dělat. Kvůli tomu se do Patagonie neodstěhuje a nepřestane to tady mít rád, třeba kvůli výletům do přírody a tak, že.“

Vidím resp. cítím to o hodně jinak. Snad nejsem moc nepokorný, když řeknu, že žádná zjištění o neprodyšném ghettu nečekám. Vždyť prakticky všichni žijeme v nějak nereprezentativním výseku světa a společnosti. U všech ráhen a kosatek, co nového by mi mohly říci výsledky této volby o míře té nereprezentativnosti? Trochu mi vrtá hlavou, jestli J. Peňás myslí opravdu vážně, co napsal. Vždyť zažil zhruba stejný počet voleb jako já a navíc to své ghetto, pokud vím, v poslední době neměnil.

Je to první volba svého druhu a dá se čekat ledacos. Přesto pravděpodobnost, že dopadne úplně jinak, než jak odhadují ty solidnější průzkumy veřejného mínění, je nizoučká. Nejspíš dopadne trochu jinak než ty průzkumy - a já nevím, jak. Tohle je vůbec jedna z mála oblastí, kde je mi blízký agnosticismus. Ale mám v tom i trochu naivní respekt k lidu (jakožto zdroji moci v tomto státu) či přesněji snad hluboký respekt k výsledkům voleb. Drobná výhoda tohoto postoje je, že prakticky nemohu být zklamaný. Pravda, je to možná jen duševně hygienická sebeobrana proti obvyklým výsledkům Strany zelených, ale což. Mimochodem, ten respekt je tak hluboký, že nedokážu ani čestně utěšovat lidi, na kterých mi nejvíc záleží, že ten určitě porazí támhletoho. Nejde (mi) to.

Nejvíc mě ale k napsání této glosy inspirovala zmínka o příkopu. Já nevím, jestli stojím na jeho stejné straně jako Jiří Peňás, ani jak to souvisí s kandidáty na prezidenta. Myslím, že jsem volil jinak než on. Hlavně ale já ten příkop nevidím! Společnost je pro mě mnohorozměrné kontinuum – s tím jsem si v tomhle ohledu blíž s tou v jiném dál. Ti nejbližší mi asi jsou blízcí v tom opravdu důležitém, jinak bychom spolu nevydrželi. Ale jaký příkop? Ne a ne a ne! Nu ano, kdo ví, jak se snažím šetřit vykřičníky, něco si z toho domyslí. Já ten příkop vlastně ani vidět nechci. Soudržnost společnosti je pro mě velmi velkou hodnotou. Myslím si, že společnost rozdělená příkopem nebo dokonce více příkopy to má těžké. Proto odmítám dřívější dělení podle národa, rasy nebo náboženství. Proto se zlobím nejen na mužské šovinisty, ale nověji i na některé genderistky. Směl-li bych zůstat v tom podobenství, pak někdy mám pocit, že ony znovu hloubí příkopy, které feministky (spolu s feministy) zahazují – v tom vidím rozdíl mezi těmi dvěma směry.

Leč zpět k prezidentské volbě. Těžko chápu, když řekněme nižší střední třída včetně maloměstské inteligence volí Karla Schwarzenberga. Nevím, jestli ti dobří lidé chtějí nebo nechtějí příkopy ve společnosti, myslím si ale, že se chovají, jako by existovaly. No a moc chtějí být na stejné straně příkopu s Jiřím Peňásem, vždyť na té straně je podstatná část elity, o jejíž existenci většina těch učitelek nepochybuje a k níž chce aspoň takto patřit. Myslím, že podobně se dřív vysvětlovávala ne zcela zanedbatelná obliba ODS mezi zaměstnanci s nízkými příjmy.

Dlužno přiznat, že v diskusi pod citovaným statusem Peňás později specifikoval, že ten příkop spatřuje mezi většinou národa, která nejspíš v tomto kole nejvíc hlasů dá Zemanovi a Fischerovi, a těmi ostatními. Nijak zvlášť mě netěší, že přeci jen jsem s ním na stejné straně. Ne, je to jinak, vždyť snad nejvzdálenější z kandidátů mi je Jana Bobošíková – a přitom i mezi jejími voliči znám lidi, s nimiž mám o čem si povídat, ba kterých si z toho či onoho důvodu vážím.

Na stejné straně příkopu s Peňásem by tedy nakonec měl být i Tomáš Tožička, jenž tu nedávno napsal: „Pražský kulturní salón se rozhodl, že bude volit cimrmanovské mocnářství a přisluhovačské nevolnictví. Pro mě je to nejhorší zklamání těchto voleb.“ Mám blízko nejen k Tožičkovi, ale i k těm voličům Zemana nebo Fischera, kteří oceňují, že jejich kandidátům tradice demokratické republiky postavené na svobodě, rovnosti a bratrství – rozuměj solidarita ve společenství – nejsou cizí. Na rozdíl od Karla Schwarzenberga, jemuž právě to Tomáš Tožička v citovaném článku vyčítá.

A ještě drobnost: výletem do patagonské přírody bych rozhodně nepohrdl, i když to tady mám moc rád (a nejvíc jižní Čechy).

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Jan Samohýl - Programátor, Praha

souhlasím, rozděluje to Pondělí, 14.Ledna 2013, 22:32:4

Včera mě napadlo něco podobného. Jsem zastánce přímé demokracie, takže jsem zprvu tu přímou volbu prezidenta bral dost chladně - je to taková výhra nevýhra. Ale po těch volbách se vyjevila zásadní nevýhoda.

Ta nepřímá volba lidi zbytečně rozděluje. I lidé, kterým by to jinak bylo celkem jedno (jako já třeba), se nechávají strhnout pro toho či onoho kandidáta (logicky - člověk nad tím uvažuje a potřebuje si to zdůvodnit).

Vezměme si příklad. Tady na DR je mezi mnou a náhodným člověkem názorová shoda řekněme 70%. Takže, podle všeho nemají moc důvodů k rozepři. A teď se tu budou hádat, jestli KS nebo MZ, přičemž jejich shoda s nimi je nějakých v průměru 50%. Takže nakonec vášnivě bojují za názory, které vlastně ve většině ani neprosazují.

A co je na tom nejhorší. Ať vyhraje ten který kandidát, nelze dokázat, že ten můj soupeř zde v diskusi měl, nebo neměl pravdu. Ať je realita jakákoli, mohu si stále myslet, že ten můj favorizovaný kandidát by byl lepší, nebo ten protivníkův horší. Nelze mě, ani protivníka přesvědčit "experimentem", kterým je ta volba.

Srovnejme si to s přímou volbou k nějaké otázce v referendu. Nejenže to netrpí prvním problémem, protože je celkem jasné, co volím, a v čem je shoda. Ale také tam mohu později uznat, že protivník měl pravdu.

Takže, musím bohužel usoudit, že ten důsledek přímé volby prezidenta pro společnost je spíš negativní a bude společnost poněkud uměle rozdělovat na dva nesmiřitelné tábory. A to bez ohledu na to, jací kandidáti tam budou.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.