Deník Referendum Domov

Zavedení přímé volby prezidenta byla chyba. Říká to řada lidí, mezi nimi i děkan pražské Filozofické fakulty Michal Stehlík. K němu se pak řečnickou otázkou, proč že si to vlastně myslí, obrátil šéfredaktor Respektu Erik Tabery.

Stehlík vyšel z obavy, že si lidé nezvládnou dobře vybrat. V blogu na webu Hospodářských novin dal na konci července průchod svému konzervativnímu elitářství, když vcelku vážně psal o možnosti zavést vzdělanostně-majetkový cenzus. „Ke slovu“ napsal tehdy, „by se dostala možná odvážná sázka na odpovědnost těch, od kterých ji lze nejpravděpodobněji očekávat.“

Tabery zase argumentoval ve prospěch přímé volby zkušeností s poslední volbou nepřímou. Psal o vydírání, kulkách v dopisech, hlídání těch volitelů, u kterých se tušilo, že by své rozhodnutí mohli pod tlakem měnit. A dodal, že by kandidáti v parlamentní volbě nebyli jiní – za ODS zase Přemysl Sobotka, za ČSSD zase Jiří Dienstbier, a pak že by se obchodovalo. A Miloš Zeman by nebyl bez šancí, protože by ho, napsal Tabery, volili poslanci a senátoři z ČSSD, ODS i KSČM.

Své repliky si Stehlík s Taberym vyměnili v polovině prázdnin. Dnes lidé na facebooku jejich texty zase odkazují. A že je Stehlík elitář. A že Tabery nepřípadně spojuje preference komunistických voličů a poslaneckého klubu KSČM. A že se oba bojí, že se prezidentem stane Miloš Zeman.

Ve vyděšené debatě je procedura ztracena předem. Nepadají otázky, jak jsme došli k tomu, že zákon o přímé volbě prezidenta v řadě paragrafů provedení volby brání. Nikdo se neptá, jak Zemanovo tažení na Prahu se stávajícími silami přehradit. Čekáme na jakousi příšeru, která se podle dostupných zpráv právě na gumovém člunu prohání po jednom z vysočinských rybníků a už už nás hrozí sežrat.

Odpověď děkanu Stehlíkovi, šéfredaktorovi Taberymu i dalším diskutujícím je přitom obdobná. Zavést přímou volbu prezidenta byla chyba: Protože ani nejsme s to dobře popsat proceduru, jak volit. Protože neumíme zabránit vykupování politiky byznysem a tady jsme takovému výprodeji otevřeli další vrata. Protože každoroční volby do různých zastupitelských orgánů poškozují vnitřní život politických stran. Protože přímou volbu prezidenta nikdo v politice nechtěl. Protože „zákony dnes připravujeme spíše pro horší než lepší zítřky“.

Když už ale přímou volbu prezidenta máme, je třeba ji coby nástroj uchopit a provést. Filosofování o lidské povaze a nevděčnosti nepomůže. Vcelku k ničemu jsou i odkazy na to, že Václav Klaus byl zvolen jen díky vyděračům, kteří v parlamentu pracovali v jeho prospěch.

Poslední úvaha je pak jednoduchá. Kdo bude na prezidenta kandidovat jménem českého byznysu, není jisté. Může to být Jan „jsem slušný“ Fischer. Bez šance není ani kdesi pobíhající Vladimír „ano, chci“ Dlouhý. Bude záležet na tom, kdo zvládne předložit požadovaných padesát tisíc podpisů. Kdo si na poslední chvíli sežene podporu od poslanců a senátorů. Koho si vybere byznys sám.

Politickou opozici byznysu tvoří tři kandidáti – Jiří Dienstbier, Přemysl Sobotka a Zuzana Roithová. Podmínky pro nominaci splní nejspíše všichni tři. Jenom ten první ale může Miloše Zemana porazit.

Kdo z voličů je veden tím, aby se na Hrad nedostal Miloš Zeman. Kdo chce na Hradě politika, a ne loutku. Ten by měl mít o své volbě jasno. A měl by ve prospěch společné věci pracovat i jinde než u domácího počítače.