Tomáš Sedláček a dluhová amnestie

Propaguje-li hlavní ekonomický stratég velké banky na obálce knihu, jejíž ústřední myšlenkou je odpuštění dluhů, mělo by se to projevit v politice banky. Jinak se jedná jen o další výstřel populárního „filosofa“ do tmy.

K vánocům jsem dostal pozoruhodnou knihu s názvem Dluh: prvních 5000 let od Davida Graebera. Už ve chvíli, kdy jsem knihu poprvé otevřel a začetl se, mi v hlavě naskočila otázka: jak je možné, že knihu přímo na její obálce doporučuje hlavní makroekonomický stratég ČSOB Tomáš Sedláček? Přišlo mi, že kniha jde natolik proti zájmům této banky, že je těžko představitelné, aby ji podporoval přímo její hlavní makroekonomický stratég. Podle Tomáše Sedláčka se ale Davidu Graeberovi podařilo napsat fundovanou knihu, která se čte jedním dechem a čtenáře jen překvapí, proč mu to samotnému nedošlo dříve.

To, že Tomáš Sedláček knihu vychvaluje, můžeme jen přivítat. Kniha přichází s řadou myšlenek, které nejsou časté, a rozhodně stojí za to o nich diskutovat. Jaké to jsou? Například teze o tom, že by byla prospěšná nějaká varianta amnestie jak pro mezinárodní, tak spotřebitelské dluhy. David Graeber se vymezuje proti tomu, že splácet dluhy do poslední koruny je základem morálky.

Zastává se také chudých, kteří nejsou přičinliví. Pokud čas, který by mohli věnovat práci, tráví s přáteli či rodinou a těší se z jejich společnosti a pečují o ně, tak pravděpodobně dělají pro svět více, než si uvědomujeme. Podle Davida Graebera se možná právě o nich dá přemýšlet jako o průkopnících nového ekonomického systému, ve kterém na rozdíl od toho současného nebude místo pro sklony k sebedestrukci. Problém je, že pokud budeme pokračovat stejným směrem jako doposud, tak pravděpodobně všechno na zemi zničíme.

Příčinou tohoto stavu je podle autora knihy pojetí práce jako ctnosti, kdy rozhodujícím měřítkem úspěchu lidstva jako živočišného druhu je jeho schopnost zvyšovat celkovou globální produkci zboží a služeb. David Graeber naopak vyzývá k tomu udělat krok směrem ke společnosti, kde lidé mohou více žít, protože méně pracují. Práci za úplatu dokonce srovnává s otroctvím, protože člověk se tak vzdává své svobody. Finanční imperativy nás pak podle něho neustále nutí redukovat podstatu lidství na kořistnictví, na lidi, kteří jen přemýšlejí nad tím, jak co zpeněžit, a že pouze ti, kteří tak svět vnímají, si zaslouží mít přístup ke zdrojům potřebným k získání čehokoliv jiného v životě, než jsou peníze.

Zajímalo by mne, se kterými tezemi z této knihy se Tomáš Sedláček ČSOB ztotožňuje. I kdyby ji však vnímal jen jako jeden z mnoha příspěvků do veřejné diskuse, je velmi významné, že makroekonomický stratég ČSOB právě o této knize tvrdí, že se okamžitě stává klasikou ve svém oboru. Stejně tak je důležité, že se i ČSOB skrze svého stratéga k této knize hlásí. Samozřejmě nelze asi hned očekávat, že tato banka promítne všechny myšlenky Davida Graebera do svých strategií. I když ve chvíli, kdy její hlavní makroekonomický stratég tuto knihu tak silně chválí, nebylo by na tom nic překvapivého.

Přesto asi nehrozí, že ČSOB začne od zítřka prosazovat dluhovou amnestii. Právě to je však stěžejní idea této knihy, a pokud hlavní makroekonomický stratég nechá umístit své jméno na obálku takovéto publikace, tak alespoň částečně s touto tezí musí souhlasit. A pokud tak jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB (a právě tento titul je pod jeho jménem na knižní obálce) činí, je pravděpodobné, že se myšlenky této knihy promítnou i do strategií, které pro ČSOB tvoří. Ostatně kdyby ČSOB měla s hlavní ideou knihy nějaký zásadní problém, tak by asi tuto publikaci skrz svého hlavního stratéga nepropagovala.

Samozřejmě, je možné, že to Tomáš Sedláček nemyslel zas tak vážně. A že ani ČSOB nebude ve svém podnikání uplatňovat návrhy Davida Graebera. Tomáš Sedláček má rád neotřelé myšlenky a rád o nich diskutuje. Otázka je, nakolik jsou pro něho závazné. Je Tomáš Sedláček schopný za nějakými opravdu stát a snažit se o jejich uplatnění v praxi? Anebo mu jde jen o zábavnou intelektuální hru, ve které je možné říct leccos, ale ve skutečnosti to nic neznamená?

Problém je, že pokud chce být nějaký filosof, a Tomáš Sedláček se za něho označuje, brán vážně, nemůže idejemi žonglovat jako s míčky a dělat kabaret. Filosof se neobejde bez závazného zaujímání postojů. Pokud se tedy k nějaké knize přihlásím tak silně, jako to udělal Tomáš Sedláček, nelze to brát na lehkou váhu. Ostatně Sokrates raději podstoupil trest smrti, než aby se zpronevěřil ideám, které hájil. Časem uvidíme, co přesně svým přihlášením k této publikaci Tomáš Sedláček myslel. Jak moc ji ve skutečnosti četl, nakolik je filosof či pouhý bavič a zda náhodou nedělal jen dobře placenou reklamu.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Bicane, Pátek, 28.Prosince 2012, 22:37:7

v létě 2010 jsem slyšela na ESBU (Ekumenické setkání s Biblí a uměním) přednášet Tomáše Sedláčka, kterému zde byl věnován blok o ekonomii. Tehdy začal Biblí, kde se mluví o odpouštění dluhů - interpretace Tomáše Sedláčka spočívala v tom, že dluhy by se měly odpouštět - BANKÁM! Prostě to, že se banky v krizi zachraňují, je podle Tomáše Sedláčka v pořádku. Jeho řeč mne tehdy překvapila a rozhořčila, diskuse se měla konat den nato, jenže přednášející předčasně ujel, takže jsem se už nemohla zeptat, jestli to opravdu myslel tak, jak jeho řeč vyzněla.

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Pátek, 28.Prosince 2012, 23:06:22

To je zajímavé. Ale musím přiznat, že od makroekonomického stratéga velké banky mi něco takového nepřekvapuje. Naopak je to logické. Spíše by mne překvapilo, kdyby se opravdu ztotožňoval s myšlenkami, které jsou v knize Davida Graebera.

Lukáš Hofman - Praha

Vážně si myslíte, že Tomáš Sedláček je v rámci skupiny tak vlivný Neděle, 30.Prosince 2012, 09:15:39

a mocný, že je reálně schopen prosadit rozsáhlé a dobrovolné odpouštění dluhů jak v ČSOB, tak i u belgické matky KBC, která nepochybně dává pokyny svým dceřiným společnostem a určuje základní strategie celé skupiny, platné pro všechny dceřiné společnosti?

Knihu jsem nečetl, ale mám za to, že i kdyby teoreticky takovou moc měl, asi by z jiných nikoli nevýznamných důvodů (např. hodnota mateřské i dceřiné společnosti, péče řádného hospodáře vedení aj.) bylo hloupé, kdyby k takovému odpuštění dluhů přistoupila jen ČSOB, nedoprovázena jinými bankami. A i kdyby čistě teoreticky o tom kdy jednali s ostatními bankami, určitě by to neroztrubovali na veřejnost. Určitě chápete velký rozdíl mezi teoretickou prací a každodenním podnikáním.

Jinak mi není ani zřejmé, na základě čeho se ČSOB hlásí k jeho knize. Úkolem Sedláčka je vydělávat bance peníze tím, že stanovuje její strategii v rámci určitých limitů. Pokud bych byl v představenstvu ČSOB, pan Sedláček vykonával svoji práci dobře a přinášel mi hodně peněz, pak skutečnost, že někde doporučil nějakou knihu o ekonomii, je naprosto mimo moji rozlišovací schopnost.

Helena Puchýřová - Brno

Užitečný článek Neděle, 30.Prosince 2012, 14:15:23

Možná je jedno, jestli je Tomáš Sedláček tak vlivný, aby byl schopen reálně prosadit tak velké změny u "své" banky, ale je dobře, že jako člověk zapojený ve finančním světě dokáže (apoň doufám, že proto spojil svou osobu se zmińovanou chybou) vidět svět i jinýma očima. A musí také počítat s tím, že se ho na to někdo zeptá, což pan Bican udělal. A je to dobře. Nijak zvlášť pana Sedláčka neprožívám, někdy jsem shlédla část besed, které moderuje. Tenkrát se mi možná nezdál poměr v zastoupení různých názorů adekvátní, ale uznávám dodatečně, že je to třeba obtížně realizovatelný požadavek. Po přečtení tohoto článku má u mě plus. Může patřit mezi lidi, kteří pomůžou naší společnosti vymanit se ze součaného srabu. Už tím, že doporučuje zmiňovanou knihu a veřejně se angažuje.
Jak člověk pookřeje, když si zde čte názor autora: "Zastává se také chudých, kteří nejsou přičinliví. Pokud čas, který by mohli věnovat práci, tráví s přáteli či rodinou a těší se z jejich společnosti a pečují o ně, tak pravděpodobně dělají pro svět více, než si uvědomujeme. "
Není to až tak nová myšlenka ("Jsme všichni hrdiny, kdo jdeme pěšky", říká klasik), ale v dnešní době je třeba ji hodně zdůraznit. Aspoň u nás určitě. O to lépe, když to dělá "bankéř".

Helena Puchýřová - Brno

Oprava asi první, asi ne poslední Neděle, 30.Prosince 2012, 14:17:12

má být (......spojil svou osbu ze zmińovanou KNIHOU)

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Panu L. Hofmanovi Neděle, 30.Prosince 2012, 14:53:55

Myslel jsem to samozřejmě trochu v nadsázce, ale pokud Tomáš Sedláček opravdu vykonává činnost hlavního makroekonomického stratéga a není jen nějakým maskotem, který propaguje banku, ve které pracuje, tak by nějaký vliv na její strategie mít měl. To, že by zmíněná banka někomu odpouštěla dluhy na základě toho, že se její stratég hlásí k nějaké knize, je opravdu nadsazené, ale pokud zastávám nějaké názory, tak to na moje rozhodování nějaký vliv má. Otázka samozřejmě je, jaké názory T. Sedláček vlastně zastává a nakolik si za nimi stojí.

Lukáš Hofman - Praha

Víte, podle profilu zde na DR jste studentem politologie a přijde mi, že Neděle, 30.Prosince 2012, 15:14:46

v tomto případě se na Sedláčkovo angažmá díváte pohledem politologa, tedy ve smyslu když jsem vrcholným představitelem nějaké strany a vyjádřím svůj názor, tak ho musím v parlamentu, ve vládě prosazovat. Já osobně mám občas podobný problém ve vztahu ke své specializaci (právo). Nicméně tohle je vztah zaměstnance vůči zaměstnavateli, nadnárodní společnosti - kolikrát člověk v práci musí dělat věci, s nimiž se zcela neztotožňuje, protože má příkaz od vedení. Přičemž TS se, na rozdíl od politiků, nemusí zpovídat vůči veřejnosti, neboť jak on, tak ČSOB jsou soukromé osoby. Osobně by mi z těchto důvodů přišlo nepatřičné vůbec mu něco vyčítat.

Jinak upřímně si myslím, že ten pravý důvod, proč TS napsal doporučení na obálku, bude mnohem prozaičtější. Stačí letmý pohled na wikipedii, aby člověk zjistil, že Graeber mezi roky 1998 a 2005 učil na Yale, kde TS v té době studoval ekonomii, takže je dost možné, že to budou dobří kámoši a drobný marketing na přebalu knihy je to nejmenší, co pro Davida Graebera může Tomáš Sedláček udělat :-)

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Rozporuplnost názorů TS ve veřejném prostoru Pondělí, 31.Prosince 2012, 10:12:41

Je velmi pravděpodobné, že jste pane Lukáši Hofmane ve svém posledním odstavci uděřil hřebíček na hlavičku, že totiž doporučení knihy Davida Graebera Tomášem Sedláčkem je záležitost osobních sympatií k osobě učitele na Yale.

Přesto si myslím, že článek Jaroslava Bicana je oprávněnou reakcí na Sedláčkův počin. A hned to zdůvodním.
Tomáš Sedláček se na jedné straně sympaticky angažuje v diskusích občanské společnosti, jak zde výše pochválila Helena Puchýřová a byl patrně dobrým žákem učitelů jako David Graeber. Na druhé straně dnes jako zaměstnanec nadnárodní banky s velkým platem chtě nechtě sleduje spíš její zájmy než zájmy té většiny našich spoluobčanů, kteří se dostávají do čím dál větších existenčních potíží a často ne vlastní vinou. Jak říká staré přísloví: sytý hladovému nevěří. Na rozdíl od Vás, pane Lukáši Hofmane, Tomáš Sedláček se nepotýká s těmi rozpory v soukromí, ale ve veřejném prostoru, takže vítám, že se ve veřejném prostoru - na DR - objevil článek Jaroslava Bicana, který na rozporuplnost veřejných postojů Tomáše Sedláčka upozorňuje. Nastavuje mu prostě zrcadlo tam, kde je to z hlediska tříbení názorů žádoucí, jak o tom svědčí i tato diskuse.

Poznámka k Sedláčkově knize "Ekonomie dobra a zla".
Tato kniha je stále a právem jednou z dnes nejprodávanějších knih. Úvodní partie o Gigamešově eposu je podána strhujícím vypravěčským stylem. Tím, že kniha jde hluboko do historie pozemské civilizace, upozorňuje na její kořeny, bez kterých se nedá naše civilizace a kultura pochopit a v tom je myslím veliký "boční" přínos té knihy a možná se tím dá vysvětlit i i část jejího zvláštního kouzla. Na druhé straně ne všechny partie knihy jsou tak vynikající jako úvodní o Gilgamešovi.
Od doby jejího vydání čekám, že autor bude podobným důsledným stylem pokračovat a dočkáme se buď druhého přepracovaného vydání anebo nové práce; jenže to vypadá, že autor usnul na vavřínech.

Lukáš Hofman - Praha

Paní Švandová, Pondělí, 31.Prosince 2012, 14:03:35

myslím, že si v celku rozumíme. Já mám akorát problém s celkovým vyzněním článku pana Bicana, počínaje nadpisem, podle něhož by se názory pana Graebera, jež Sedláček propaguje, měly promítnout v politice banky.

Problém je v tom, že není zřejmé, co vlastně autor článku po panu Sedláčkovi, potažmo po ČSOB chce. Obchodní společnost-banka operující na relativně otevřeném trhu v konkurenčním prostředí nemůžete řídit podle levicových nebo socialistických nebo jakýchkoli jiných než striktně kapitalistických zásad, pokud ji tedy nechcete velmi rychle zničit (vzhledem ke striktní regulaci bank a obecné právní úpravě obchodních společností obecně to navíc ani dělat nesmíte). Tedy pokud je TS zaměstnán v bance, nemůže dělat pro prosazení takovýchto myšlenek vůbec nic, i kdyby je stokrát podporoval.

Takže jediná možnost, kterou pan Sedláček má, aby byl konsistentní ve svém jednání (a tím pana Bicana a Vás uspokojil), je, aby opustil své zaměstnání a šel pracovat např. jako ekonomický expert ČSSD, KSČM nebo třeba ČMKOS. A minimálně pro mne je zcela pochopitelné, že tak činit nehodlá, neboť i on se snaží maximalizovat užitek ze své práce nabízené na trhu práce a snaží se, stejně jako každý, vydělat si slušné peníze. Pokud mu ale budeme toto vyčítat, musíme obdobně vyčítat takovouto licoměrnost každému levicově orientovanému člověku, který zrovna nepracuje pro státní sektor nebo neziskovku.

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Panu L. Hofmanovi Čtvrtek, 3.Ledna 2013, 12:02:50

Já myslím, že Tomáš Sedláček je v trochu jiném postavení, než běžný levicově orientovaný člověk, který zrovna nepracuje pro státní sektor nebo neziskovku, jak píšete.

Pokud se někdo veřejně prezentuje jako filosof, jako někdo, kdo nejde s hlavním proudem, kdo přichází s nějakými alternativními myšlenkami, kdo kritizuje to, jak funguje ekonomie a současný systém a kdo vyznává jiné hodnoty než to, aby si dobře žil a pekně vydělával, tak u takového člověka je podle mne trochu problém, pokud bude žít ve velkém životní rozporu, který popisujete. Resp. jestli v něm chce žít, je to jeho věc, nutně to ale vrhá jistý stín na jeho myšlenky. Jak člověku věřit nějaké ideály, když podle nich nežije?

Tím nechci říct, že je možné žít naprosto bezrozporně, ale důležitá je míra, a pak taky to, jak se navenek prezentujete a v jakém postavení se nacházíte.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.