K varovné a osvětové kampani se koncem listopadu spojily Polská národní banka, ministerstva spravedlnosti a financí, ale i policie nebo Úřad na ochranu konkurence a spotřebitele.

Před kým varovaly? Před britským Providentem, který s úrokem přes 80 % za rok spravuje půjčky 850 tisíc klientů. Do uvozovek by šlo dát každé slovo. Před firmou Via SMS, která nabízí půjčky s úrokem jen 15 %, ovšem měsíčně. Anebo před litevským Vivus-em, který se chystá poskytovat denně tři tisíce půjček s úrokem 100 % ročně. Neberte to.

Podle Gazety Wyborczy přitom tyto firmy formálně dodrží nejvyšší možný a beztak nemravný úrok 24 %. Zbytek zisků si zajistí skrze provize, pojistky nebo poplatek za návštěvu u klienta doma. U nebankovních firem mají Poláci půjčeny asi 3 miliardy zlotých (18 miliard korun). Spotřebitelských úvěrů si Poláci nabrali za 130 miliard zlotých (780 miliard korun). Dalších 320 miliard zlotých (takřka 2 biliony korun) pak mají v hypotékách.

Problém přitom polský stát neviděl v sotva představitelné výši dluhů. Problém viděl v podmínkách splácení a v manýrách společností, které spotřebitelské úvěry a sebevražedné půjčky poskytují. A které člověku půjčí klidně pětkrát po sobě, jen na občanský průkaz a klidně částku, u níž měsíční splátky přesahují jeho měsíční příjem.

Polský stát svou kampaň před vánočními svátky zaměřil hlavně na starší lidi. Varovala před půjčováním peněz u nebankovních institucí. A nabádala k pečlivému seznámení s podmínkami půjčky. Součástí kampaně byly televizní a rozhlasové spoty, články v novinách, letáčky rozdávané na nádražích a v lékárnách i spoty na digitálních obrazovkách ve varšavském metru a v tramvajích. Když kampaň začala, přinejmenším ve Varšavě jste ji nemohli minout.

Nedávno se pak v polských novinách objevil návrh řešení, který mám za krátkodobý, přesněji, za první nápad, jak problém s vnucujícími se sebevražednými půjčkami řešit: zakázat reklamy na ně. Proč? Protože jsou stejně společensky nebezpečné jako alkohol nebo cigarety.

A, připojme ve svátečním duchu: Dramaticky přibývá exekucí — v minulém roce jich v Polsku bylo 4,2 milionu. Takže naši severní sousedé mají zřejmě více lidí v exekuci, než spolupracovníků bývalé Státní bezpečnosti. A možná i více než těch aktuálně závislých na alkoholu nebo drogách.

„Předávkování drogami je rychlá smrt,“ napsal k tomu Krzysztof Oppenheim na portálu Interia.pl. „Sociální smrt způsobená předávkováním půjčkami, je smrt mnohem krutější. Krok za krokem ztrácíme všechno: práci, bydlení, přátelé, zdraví. Většinou také rodinu. Protože jak říci nejbližším, že jsme si vzali patnáct půjček na věci, které jsme nemuseli tak docela mít.“ Které ovšem byly tak výhodné a které se nabízely úplně samy a úplně odevšad.

Zakázat reklamu na sebevražedné půjčky a spotřebitelské úvěry je přijatelná oklika, když nejsme s to zakázat rovnou je samotné. Když máme sociální sítě rozbité tak, že půjčky z rodinných a přátelských sítí nestačí. A když banky, které jsou pod alespoň nějakou kontrolou, potřebným nepůjčují.

Nejlepší by pak bylo zajistit všem takový příjem, aby až na případy zcela výjimečné žádné půjčky nebyly potřeba. V Polsku jako v české republice. Veselé Vánoce a lepší jaro!