Spor o „pravdu a lásku“, aneb tunelování Havla

Václav Klaus se stal patronem českého tunelování ekonomického, politického i historického; posledním z jeho tunelů je pokus přisvojit si havlovské pojmy pravdy a lásky v politickém boji.

Češi dali světu v posledních desetiletích několik pojmů, které se tak či onak uchytily a začaly žít vlastním životem. Jedním z nich je „pravda a láska“, což je pojem už navždy spojený s Václavem Havlem.

Jiným je „tunelování“, což je pojem spojovaný s Václavem Klausem, který sice „tunelování“ nevynalezl, ale svým ignorováním práva v procesu privatizace k němu přispěl do té míry, že jeho „českou cestu“ a „tunelování“ od sebe v 90. letech téměř nelze oddělit.

Václav Klaus byl během svého působení ve funkci premiéra jakýmsi guru lidí, kteří si „trh bez přívlastků“ vyložili podle normalizačního hesla „kdo nekrade, okrádá rodinu“. Devadesátá léta se tak nesla ve znamení často velmi vynalézavých způsobů rozkrádání privatizovaného a státního majetku, mezi kterými prosluly nejvíc právě různé „tunely“. Klaus se stal symbolem této„privatizace při zhasnutém světle.“

Na tuto první fázi tunelování, tedy tunelování v ekonomice, navázalo tunelování v politice. Jeho symbolem se stala opoziční smlouva, která pěkně navázala na jiné české speciality, jako byla Velká pětka z první republiky nebo Národní fronta, v nichž šlo v podstatě o to, jak obejít parlamentní mechanismy.

I opoziční smlouva velmi vynalézavě vytunelovala některé demokratické mechanismy, jako je například možnost odvolat vládu s pomocí vyslovení nedůvěry nebo jasné rozdělení rolí vlády a opozice. Dvě největší strany předstíraly na jedné straně jakýsi politický souboj, na straně druhé spolupracovaly na změnách ústavy a volebního zákona s cílem eliminovat politickou konkurenci. Toto účelové ústavní a volební inženýrství, což bylo též tunelování svého druhu, zastavil až Ústavní soud.

Zatímco není známo, že k různým hospodářským tunelům Klaus přímo přispěl, politického tunelu v podobě opoziční smlouvy se ovšem už spolu s Milošem Zemanem účastnil jako spoluautor. Sociální demokracie se nakonec od opoziční smlouvy těsně před volbami v roce 2002 pod vedení Vladimíra Špidly distancovala, a Klaus zůstal v tunelu sám. Voliči ho potrestali volební porážkou.

Klaus se ale nevzdal a do politiky se vrátil v podobě svého zvolení prezidentem na začátku roku 2003. Stalo se tak s pomocí komunistů, z nichž někteří později o své podpoře pro Klause otevřeně mluvili. Klaus se jim odvděčil pozváním Miroslava Grebeníčka na balkón v Lánech. I to byl svého druhu „tunel“, vezmeme-li v úvahu předešlé předvolební „mobilizace“ proti komunistickému nebezpečí pod vedením ODS.

Skutečná třetí fáze tunelování se ale spustila až na podzim roku 2003, tentokrát v podobě přepisování historie. Ke 14. výročí sametové revoluce napsal totiž Klaus úvahu, v níž zpochybnil význam disidentů při pádu komunistického režimu a vyzvedl „masu mlčících občanů“, k níž patřil i on. Byla to prý především tato masa, která přispěla k pádu bývalého režimu, a to tím že ho podemílala svou pasivitou. Někteří komentátoři ironicky poznamenávali, že v Klausově interpretaci komunismus vlastně porazili chataři.

Klausova nová interpretace dějin dávala představitelům „masy obyčejných občanů“ jakési historické oprávnění budovat nový systém bez „zbytečného moralizování“ ze strany odpůrců bývalého režimu a umožnila převzít některé praktiky bývalého režimu jako „normální“. Pokud bychom použili Klausův slovník, důležitější než antikomunismus byl „ne-komunismus“. Tedy nikoliv údajně exhibicionistické, rádoby morální postoje disidentů, ale pasivita ne-komunistické většiny.

Toto vytunelování historie bylo důležitým nástrojem v Klausově stále silnějším příklonu k nacionalismu, v němž potřeboval mít lid na své straně. Nabídl české veřejnosti historicky osvědčený nástroj morální exkulpace, když ostře rozlišil mezi komunistickým systémem a lidem. Lid byl pouhou obětí systému, ten existoval jaksi nad masou obyčejných občanů, kteří ho ovšem nejen trpně snášeli, ale svou záměrnou pasivitou vlastně aktivně sabotovali. Chataření bylo kolektivní sabotáží systému.

Jaký byl hlavní cíl takového tunelování historie? Především legitimizovat ty praktiky komunistického režimu, které si představitelé mlčící většiny přinesli do režimu nového. Umožnil politickým reprezentantům „masy obyčejných lidí“ vydávat se za bojovníky s komunismem svého druhu, kteří mají právo kádrovat nejen ty, kteří si zadali s bývalým režimem více než oni, ale také bývalé disidenty.

Ti byli v této interpretaci, kterou Klaus a jeho spolupracovníci dále rozvíjeli, vlastně jakými elitářskými exhibicionisty, kterým o skutečný pád režimu ani nešlo. Disidenti vlastně nerozuměli skutečné demokracii, a i proto si i do nového režimu přinesli ideje „nepolitické politiky“. Navíc někteří z nich, včetně Havla, necitlivě připomínali „lidu“, že se v období komunismu nechoval nejstatečněji.

Havel a jeho sympatizanti se tak zhruba v této době dostali pod zvýšený tlak coby takzvaní „pravdoláskaři“. Ačkoliv o těch se Klausovo okolí pohrdlivě vyjadřovalo už před tím, nová interpretace dějin umožňovala, aby byli vykreslování jako jakási politická síla, v níž se okolo Havla spojili nepraktičtí intelektuálové, kavárenští povaleči a nevyléčitelní elitáři, aby podrývali „standardní“ politické mechanismy a možná dokonce snili o nastolení globální vlády. Lidé z Klausova okolí dokonce vypracovali podrobné seznamy „pravdoláskařů“, které Klaus ocenil.

Potíž byla v tom, že zdánlivě kýčovitý pojem „pravda a láska“ je těžké dehonestovat. Ti, kdo se proti němu vymezují, si automaticky vysluhují přívlastky, jako je „lež a nenávist“.

Pravdoláskaři mohou být tisíckrát vykreslováni jako elitáři, ale nakonec jsou to v českém národním povědomí oni, kdo jsou „Rychlými šípy“, zatímco na ty druhé zbývá Losna a Mažnák. Procitnutím v tomto směru bylo pro oponenty „pravdoláskařů“ vpravdě masové truchlení po skonu Václava Havla, navíc nepokrytě pod praporem „pravdy a lásky“.

Bylo proto nutné se pokusit nějak zvrátit i tuto interpretaci. Po tunelech hospodářském, politickém a historickém tedy nastupuje i pokus vytunelovat zdánlivě nevytunelovatelnou „pravdu a lásku“.

Nesnadného úkolu se ujímá prezidentův vicekancléř Petr Hájek, který si může coby „dvorní šašek“, jenž už zplodil řadu bizarních názorů a teorií, dovolit otestovat, zda by se nějakým způsobem nedala převrátit znaménka tak, že představiteli „pravdy a lásky“ se stanou Klaus a jeho spojenci, zatímco Havel a spol. budou odesláni do říše „lži a nenávisti“.

Ve své knize Smrt v sametu Hájek tudíž píše, že „Václav Havel - ať vědomě, či bezděčně, ale v každém případě aktivně - byl nástrojem sil lži a nenávisti. Ve své misi byl úspěšný. A přesto prohrál. Václav Klaus - ať vědomě, či bezděčně, ale v každém případě aktivně - byl nástroj pravdy a lásky. Ve své misi byl neúspěšný. A přesto zvítězil.“

Podle Hájka Václav Havel nevěřil v demokracii klasického, západního typu. Mířil prý k něčemu, co se nazývá korporativistickým, fašistickým státem - v jeho pojetí občanské společnosti. O Havlovi Hájek též tvrdí, že byl „služebníkem Satana“.

Klausova reinterpretace historie z roku 2003, v níž byli disidenti prohlášeni za elitáře, kteří vlastně nevěřili ve „standardní“ demokracii, se tak v podobě „čtvrtého tunelu“, tedy v podobě snahy vytunelovat samotný pojem „pravda a láska“, hezky dovršuje.

Hájek to vidí jasně, když o zesnulém bývalém prezidentovi tvrdí: „Jsem přesvědčen, že mířil k vládě nevolených elit, blízkých pracovníků a velkých společenství. Na základě analýzy jsem si jist, že Havel nesloužil ani pravdě, ani lásce, ale jejímu pravému opaku.“

A co na to Václav Klaus? Ačkoliv ještě před rokem na pohřbu Havla mluvil o odchodu „velké osobnosti“, kterých nemáme v českých dějinách mnoho, zhodnotil Hájkovu knihu jako „skvěle napsanou“. Řekl, že kritiku Havlovy společenské role v podstatě sdílí, bez použitých expresivních výrazů.

A když už je další tunel na světě, proč nepřitvrdit? V rozhovoru pro týdeník Euro tedy Klaus už říká,že rozklad politiky je podle něj sice celosvětovým problémem, ovšem u nás je ještě citelnější vinou aktivity jednoho člověka. „Tím je nepochybně Václav Havel se svou nepolitickou politikou, se svou občanskou společností a se svým permanentním atakem na politické strany.“

Zbývá snad už jen vytunelovat i náboženství. Je-li Václav Havel „služebník Satana“, hádejte, kdo je Václav Klaus.
Známý vtip praví: „Víte, jaký je rozdíl mezi Bohem a Václavem Klausem? Bůh si nemyslí, že je Václav Klaus.”

Co si to ten Bůh dovoluje? Tak by to, pane Hájku, rozhodně nemělo zůstat!

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Stanislav Vozka - manažer, Praha 9

Pravda - láska Úterý, 18.Prosince 2012, 11:58:36

Pravda i láska jsou pojmy, které beze sporu hýbou celou lidskou historií. Problém hesla, jehož autorství je připisováno Havlovi, tkví ve spojení dvou nesourodých, často i proti sobě stojících a působících entit. Za pravdu se bojuje, pravda vítězí, ale dá se za ní také umřít. Pravda je relativní a každý má tu svou. Láska odpouští omyly a toleruje nepravdy. Z lásky se uchylujeme i ke lži. Láska je absolutiní imperativ. Pokus spojit dvě nespojitelné kategorie bohužel vede k degradaci obou.

Evoluce2

Martin Ševčík - Přisluhovač globálního kapitalismu 2, Frýdek-Místek

Prase Napoleon Úterý, 18.Prosince 2012, 13:57:31

Nedávno jsem přelousknul Farmu Zvířat. Tak nevím jestli ten Napoleon byl psán na míru Stalinovi :-)
Já vím, to dílko má obecnější uplatnění v něm je jeho kouzlo. no ale nešlo teď nevzpomenout na to prase Napoleona. :-)

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pravda, láska, krátké kalhoty Úterý, 18.Prosince 2012, 21:09:32

Václav Havel vešel do historie Českého národa pravdou a láskou, krátkými kalhotami a blbou náladou,Pithart jako dvojdomek, Kateřina Jaques biomasou, Klaus ukradeným perem. O těch lidech to říká méně než o české žurnalistice a české zlomyslnosti.

O pravdě a lásce v souvislosti s V.H. se píše jakoby o nich mluvil kudy chodil. Ten výrok řekl přesně jednou na jedné z velkých demonstrací v listopadu 89. Nebyl to politický program, ale slogan pro ten a hodinu, který s exaltovanou atmosférou těch dní souzněl. Když nastala méně konsensuální a střízlivější doba, byl ten výrok, který pravda jistě určitý kýčový potenciál má, používán proti Havlovi. Havlovi příznivci tuto nálepku často přijali, možná trochu z trucu, ale také: Jak se distancovat od pravdy a lásky?

Modlitba pro Martu nebo "Láska je jako večernice" je také kýč jak bič, ale takoví jsme byli v té krátké krásné době.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Lež, pokrytectví, krátké kalhoty - a národní pětiletý plán boje proti bezbožeckému komunismu Úterý, 18.Prosince 2012, 23:11:0

Souhlasím s Vámi pokud jde o klišé, která popisujete (dalo by se samozřejmě pokračovat: Bilak "nepouštět na saka", Klaus "špina vé peníze"...) -
- ale nesváděl bych to jen na novináře (jako Miloš-"sežeňte podpisy a pokusím se znovu o Hrad"-Zeman) nebo českou zlomyslnost.
To by pak totiž také mohlo znamenat, že to pan Václav s námi myslel dobře? A o to dodnes nejsem plně přesvědčen.

V dnešní slavný den, kdy student Hořejší přivedl na Piaristické náměstí v Českých Budějovicích masy občanů, kteří reprezentují vůli českého národa skoncovat s nenáviděným totalitním režimem, vládou jedné strany, a aby projevují pevné odhodlání jednou provždy vymést celé to bolševické neřádstvo na smetiště dějin (považte jen: bolševici povraždili carskou rodinu!) -
- v tento den, kdy si připomínáme památku člověka se sice krátkými kalhotami a zato s velikou a nepřehlédnutelnou mravní integritou, je naší povinností vážně se zamyslet. Bilanci posledních 23 let za nás žádný rechnungsfeldvébl neudělá.

To, že – jak správně naznačujete – Havel žádný politický program neměl, a že jej nahrazoval slogany o lásce a pravdě (nebyla to jen jeho vina – mnoho lidí jej v tom podporovalo), nás přivádí k výchozím bodu naší společné pouti za svobodou a demokracií.

Václav Havel se o cosi jako program přece jen zpočátku pokoušel:

* „Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno funkční období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.“ *

Bylo to sice poněkud tápavé, ale brzy to začal konkretizovat slovy o „temných slušovických nitkách“ a podobnými. (Například připojil také něco o králíkárnách, jako že ON by tam tedy nepřenocoval ani za zlaté prase.)

Zcela správně také říkáte, pane Kubičko, že to o té pravdě řekl „přesně jednou“ (einmal ist keinmal);
„o tom kapitalismu“ se koneckonců zmínil, pokud se příliš nemýlím, také „přesně jednou“.

A k těm písničkám:
Mluvte laskavě sám za sebe. Nevím, co jste v té krásné době zpíval Vy, ale já a mí kamarádi jsme zpívali písně hospodské, tak vulgární, že se ještě dnes trochu stydím, když si vzpomenu na jejich slova.

Problém distancování se od pravdy a lásky je a i nadále bude naším úkolem společným. Ani to za nás nikdo jiný neudělá. - Chceme-li se ovšem opravdu distancovat, a nejen o tom mluvit, musíme spojit své síly.
Dominik Duka nám jde příkladem, ale nespoléhejme jen na církev; víme přece z dějin, že se jí ne vždy všechno podařilo (opus bonum)

***
Lež má krátké nohy. Toho, kdo nosí krátké nohavice se ptáme, zda čeká velkou vodu.

Jiří Hyldebrant - Praha

Záhada hlavolamu Úterý, 18.Prosince 2012, 23:37:49

"Pravdoláskaři mohou být tisíckrát vykreslováni jako elitáři, ale nakonec jsou to v českém národním povědomí oni, kdo jsou „Rychlými šípy“, zatímco na ty druhé zbývá Losna a Mažnák."

Losna byl favorit Rychlých šípů při volbě Velkého Vonta, Mažňák jeho hlavní soupeř. Pan Pehe měl patrně na mysli Bratrstvo kočičí pracky: Dlouhé Bidlo, Štětináč, Bohouš.

Pro úplnost ještě Rychlé šípy: Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček, Rychlonožka

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Prohra trhovců a politikářů Středa, 19.Prosince 2012, 00:15:55

Václav Havel jednou prohlásil: "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí". Václav Klaus první zatroubil do boje proti "pravdolásce" a "pravdoláskařům" a vyhlásil, že rozhoduje jen trh, případně její neviditelná ruka a politická strana (tedy ODS) v politickém boji, vše ostatní je jen elitářství a nepolitická politika a občanská společnost jsou nejhoršími nepřáteli demokracie. Václav Havel své heslo asi po 10 letech ještě jednou zopakoval. Litý boj ze strany Klause, ODS, Mladé fronty Dnes, Blesku, posléze i Lidovek, občas Práva, posléze Adama Bartoše, který vytvořil seznam pravdoláskařů, který rozdělil do jednotlivých front pokračoval se stupňující intenzitou. Loni po pohřbu najednou boj ustal, Václav Klaus uspořádal s přítelem Dukou Havlovi velkolepý státní pohřeb, média se zalekla, že je tolik pravdoláskařů. A po roce vychází kniha Petra Hájka, že je to Václav Klaus, kdo slouží pravdě a lásce, ne Václav Havel, ten vždy sloužil lži a nenávisti. Lepší absurdní drama by ani Václav Havel nenapsal. Kdyby vyhlásili, že nerozhoduje pravda a láska, ale trh a politická moc, tak by to mělo alespoň liberální či neoliberální logiku, takhle jsou jen směšní.

Cenné a do budoucna perspektivní jsou věcné a kritické rozbory, např. v sousedním článku Milana Hanyše.

Jam

Luděk Švehla - vývojový pracovník, Praha 4

Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 11:45:10

Po internetu, sociálních sítích atd. se od smrti Václava Havla šíří mně donedávna nepochopitelné dehonestace přisuzující Havlovi snad všechno špatné co se tady od listopadu stalo. Začalo to vlastně po oslavě jeho posledních narozenin, kdy už byl velice nemocný a nemohl se bránit. Poslední, dle mého názoru hoax, mi přišel do pošty nedávno pod názvem "Vraj niekto v Čechách zomrel", text, údajně psaný Mlanem Lasicou. Mluví zde o VH jako zkrachovanci, přisuzuje mu zavádění poplatků ve zdravotnictví, slova o utahování opasků a vlastně vše, čehož duchovním otcem je někdo zcela jiný. Ještě, že mu tvůrci tohoto textu nepřisoudili rozpad Československa.

Dělá to na mě dojem, jakoby chtěl Klaus, ještě před koncem svého mandátu na Hradě, za pomoci svých poskoků a šašků svůj díl viny, a vinu dalších neoliberálních zločinců, definitivně přenést mediální propagandou (která se mu a jeho bývalé straně nejednou obrovsky vyplatila a uvědomuje si sílu propagandy a slabost národa, který jí lehce podléhá) na Václava Havla, kterého obraz již minulosti ponížil nejen podlými nálepkami.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Klaus vyjmenoval své oblíbence Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 11:59:42

Ladislav Bátora, Petr Hájek, Adam B. Bartoš a Miloš Zeman.

To, že mu lid visí na rtech dokládá např. i fakt, že Hájkova detektivka o sametové vraždě není na předvánočním trhu snadno k sehnání (http://www.kosmas.cz/knihy/175775/smrt-v-sametu/): "Mám zájem ... Není skladem ... Titul není momentálně skladem. " -- Zatím ji ale ještě můžete dostat mají v Berouně, Chebu, Kolíně, Kutné Hoře Olomouci, Ostravě, a v Praze v Perlovce, Nových Butovicích a Karlíně..

S Vašimi slovy o "slabosti národa" (Vy se k němu nepočítáte?) tak docela souhlasit nemohu. Nesmímete přehlíže styl propagandy lidí, kteří si z Václava Havla udělali mávátko projarní veselici, a také bič na zlé komunisty. Jistěže se Duka, Halík nebo Pehe pohybují na naprosto různé mentální úrovni. Ale někdy to hraničí s reklamou na McDonalda. A to lidi dráždí.

Jinak faktem zůstává, že Československo se rozpadlo v době, kdy presidentem byl Václav Havel, a že neváhal VČAS přestoupit do nového vlaku s názvem "Česká republika". Jeho "vina" tedy není o nic menší než vina kteréhokoli jiného občana či politika.

Jam

Luděk Švehla - vývojový pracovník, Praha 4

Čtvrtek, 20.Prosince 2012, 13:59:22

No visí na rtech... asi ano, ale už snad ne tak jako před krádeží v přímém přenosu. Proč zrovna Kosmas považujete za referenční nevím, ale všude jinde včetně Luxoru ji mají skladem.

Propaganda je mocná, to už věděl Goebbels, ale proč zrovna my patříme mezi národy nejapatičtější a "nejtolerantnější" k morálnímu selhání politiků, nevím. Ano, jsem součástí tohoto národa, ale popravdě se za to mnohdy stydím. Stydím se už jenom za to, jak je většina národa prodejná, hlavně mezi novináři a redaktory. Proč všichni papouškují a manipulují lidi neoliberální propagandou? Za mrzkých pár zlaťáků se tito "hlídací psi" vlastně VELKOU MĚROU spolupodílí na rozkladu tohoto státu. To jim nevadí, že jejich děti na tohle jejich zbabělé chování tvrdě doplatí? To jim nedochází, že se negativní důsledky jejich propagandy brzo dotknou i jich samých? Často se zamýšlím na tím, kde je příčina téhle nevědomosti nebo snad jakéhosi kognitivního omezení.

Já Havla vnímám jako člověka nepříliš zběhlého v politice. Byl ostatně většinu života v disentu a domnívám se, že tlakům a intrikám, které na něho z různých stran doléhaly v době jeho prezidentství, nedokázal odolávat. Nebo dokonce podléhal klamným přesvědčením o správnosti kroků prosazovaných někým jiným. VH určitě nebyl zlý člověk, na rozdíl od Klause, a určitě ani při humanitárním bombardování si neuvědomoval všechny spojitosti. Havel byl humanista a nedovedu si představit, že by se dokázal vyžívat ve schvalování vraždění civilistů Stejně tak mu asi ne úplně došla motivace a dopady rozpadu Československa, byl zneužit v zahraniční politice atd. Nějak jednoduše nevěřím, že by VH vědomě chtěl škodit republice tak, jak to od počátku činí Václav Klaus.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Drahý kadete Bieglere! Neděle, 23.Prosince 2012, 14:21:43

Je chvályhodné, že se v místnosti, kde si lidé politicky málo uvědomělí listují Playboyem, zabýváte četbou Foglara, abyste po vykonání potřeby mohl vyjít na agoru mezi své spoluobčany. a poučit je o tom, co je to české národní povědomí. -
- A jen tak mimochodem tak potvrzujete poučku, že "vzdělání je berla, kterou chromý mlátí zdravého, aby ukázal, že je také při síle."

Jako pravý intelektuál protestujete z pozic etiky, z níž činíte nástroj nového, mravného a jedině pravdivého politického snažení.

Svou individuální revoltu také správně považujete za svou mravní povinnost, ve které nejde o vítězství. - Vítěz totiž získává moc a každá moc je cestou do pekel. Cílem revolty, která je jediným mravním postojem vůči státní moci, je prostě oponovat.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.